Recenze: NieR Replicant ver.1.22474487139

Autor: SeedarCZ Publikováno: 4.5.2021, 8:49

Publikováno: 4.5.2021, 8:49

Sociální sítě

O autorovi

SeedarCZ

Je autorem 4 článků

Remake, remaster, ani jedno?

Původní hra Nier, která se v roce 2010 objevila na našich trzích po úspěchu v Japonsku, se příliš velké ovace nedočkala. Vydavatelství ale hře dalo ještě šanci a to je jen dobře. Po velmi úspěšném Nier: Automata (součástí Game Pass) se fanoušci série dočkali přepracované verze původní hry Nier: Replicant (číslo verze s dovolením nadále vynechám :D).

Povedlo se vydavatelství Square Enix na trh vydat další kvalitní RPG? V tomto směru vydávají v posledních letech vcelku kvalitní kousky. Ať už se bavíme o Avengers či Outriders (v Game Pass). Nový Nier je další zajímavý titul, na který se dnes podíváme.

Začátek příliš nenadchne

Pokud tedy nepočítáme prequel, kdy během pár minut nasbíráte nejvyšší lvl a snad všechny dostupné skilly vaší postavy je začátek příběhu poměrně nudný.

Jako velký bonus počítám hlavně to, že hlavní postavu si můžete libovolně pojmenovat. Já si poněkud unáhleně napsal svůj gamertag z Xboxu, ale vyloženě to bije do očí když vedle Kainé, Yonah, Popola, je nějaký Seedar :). Doporučuji si tedy dobře promyslet jméno které do příběhu sedne poněkud lépe. Jako přidaná hodnota do příběhu rozhodně potěšilo.

Začínáme v naší domovské vesnici (jejíž název ani po 12h hraní neznám, to je trochu otazník, když už jsem si pojmenoval hlavní postavu, proč nemůžu pojmenovat i tu vesnici když už jí vývojáři sami asi nepojmenovali), naše mladší sestra Yonah trpí nemocí na niž nemáme lék a čas se krátí. V cestě za záchranou nám pomáhá celá vesnice, někteří slovy, jiní i činy.

Našim největším spojencem je ale Grimoire Weiss, kouzelná kniha neobyčejné moci, kterou vzala kdovíkde. Na naší cestě potkáme mnoho nepřátel a musíme vyřešit nejednu hádanku, celkově postup hrou hodnotím jako velmi dobrý. Nejde jen o to pomlátit vše co vám stojí v cestě, i když většinou to tak je.

Nevšední pohled na svět

Další zajímavou věcí ve hře je rozhodně rozsah kamer. Krom tedy té klasicky chaotické RPG kamery, kterou ovládají opravdu jen zkušení hráči v žánru se zde kamera plynule může přeměnit na 2D retro kameru jak ji známe ze starších her, napůl 3D pohled shora a také podle mě velmi povedený cinematický pohled zejména při procházení z jedné lokace do jiné.

Méně načítání by neuškodilo

V dnešní době u her nečekáte, že každou chvíli budete něco načítat. Zejména ze začátku hry opravdu chodíte z jedné lokace do druhé a neustálé načítání (byť na Series X|S velmi rychlé) může někoho popudit. Většina lokací ani není tak obsáhlých aby se to nedalo řešit jinými způsoby. Jak to funguje na klasickém Xboxu One/S/X? To bohužel vyzkoušeno nemáme.

Nyní už k samotné hře. Jako průměrný hráč tohoto žánru můžu říct že ovládání šlape dobře. Při zacíleném útočení to občas trochu nesmyslně přeskakuje cíle, což by mohlo komplikovat život hráčům preferujícím obouruční (tedy pomalejší) zbraně. Pohled kamery při boji žádnou revoluční změnu nepřinesl a hru si tedy vychutnáte zejména z pohledu třetí osoby. Bohužel, ať už jsem kameru nastavil jakkoli, celkový přehled o tom co se kolem děje nikdy nebyl takový jak bych si přál.

Obsahově je hra velmi slušně vybavená

Kromě hlavního příběhu, který samotný slibuje herní čas v řádech desítek hodin jsou ve hře k dispozici samozřejmě i vedlejší úkoly s poměrně širokým spektrem. Obzvláště jsem si oblíbil úkoly, kdy se ze mě stal kurýr samo rozbitného balíčku, se kterým nesmíte ani vyskočit či se nechat zasáhnout při souboji. Pokud mezi vámi a cílovou destinací stojí horda stínů, představuje tento úkol jednu z těch těžších výzev.

Další celkem zapeklitý úkol hned ze začátku hry byl najít ztracená vejce, které vlastně ani nejsou vidět při pohledu na zem. Nebýt toho že mi problikla možnost vejce vzít při náhodném přejetí kurzorem okolo asi bych ho tam hledal doteď. Bug nebo záměr? Kdoví, ale hra těmito rozmanitými vedlejšími úkoly slibuje prodloužení herního prožitku o pěknou řádku hodin navíc. Sečteno podtrženo, máte týden či dva na hraní? No, tak už nemáte.

To nejlepší nakonec. Hra, stejně jako předchozí titul Nier: Automata nabízí vícero zakončení příběhu. Konkrétně jich je tedy pět. A to máme dalších x hodin u konzole zaručených. Ten týden se pěkně krátí, co říkáte?

Původní hra versus Replicant

Velkým rozdílem mezi původní hrou z roku 2010 je v tom, že tentokrát nejste otcem zachraňující dceru, nýbrž bratrem snažícím se o záchranu sestry.

Samozřejmě se hra oblékla i do nového kabátku. Kdy místo 720p/30FPS vývojáři fanouškům nadělili úchvatných 4k/60FPS. Přepracovány byly samozřejmě i textury postav a herního světa. Po grafické stránce se hře příliš mnoho opravdu vytknout nedá.

Anglický dabing zůstal zachován. Navíc, herci se po letech vrátili a svým postavám vdechli život znovu. Pokud jste tedy původní Nier hráli, čekají vás staré známé hlasy. A stejně jako dříve, máte možnost hru hrát s japonským dabingem.

Po hudební stránce se do toho vložil Keiichi Okabe se svým týmem a hře vdechl opravdu hloubavý soundtrack který vás vtahuje do děje ještě více. Toto mohu jen potvrdit a s čistým svědomím říct, že po hudební stránce se mi málokterá hra líbila někdy více, jestli vůbec nějaká.

Oproti deset let staré hře se samozřejmě dostalo i na vylepšení hratelnosti. Kde si vývojáři nemuseli pro pomoc daleko a snažili se o implementování gameplaye z NieR: Automata. Co dodat, když to funguje proč ne. Přepracován byl i automatický režim, dostupný jen v nejlehčím módu. Pokud byste se chtěli víc kochat příběhem tak máte možnost, nicméně já tuto možnost nevyužil. Však proč taky, když už u toho sedím tak si zabojuji na vlastní pěst, to dá rozum.

Samozřejmě záleží na každém jak hru pojme, ale ať počítám jak počítám, ke kompletnímu projetí hry se vším co nabízí a ke splnění všech herních úspěchů je to zatraceně daleká cesta. Takovou životností se příliš mnoho single her chlubit nemůže.

Pár zajímavostí o vývoji hry

Tvůrce soundtracku Emil Evans použil při jeho tvorbě fiktivní jazyk složený z různých reálných, mezi nimi angličtina, španělština, italština a dalších, japonština samozřejmě nesměla chybět.

Hratelný prolog na začátku příběhu se odehrál přesně 1312 let před hlavním příběhem.

Ani v pravé poledne slunce nezahlédnete. Je to způsobeno velkým kataklyzmatickým jevem, který vychýlil planetu z její oběžné dráhy a způsobil tak konec světa jak jej známe.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Jakožto zapřisáhlý hráč multiplayerových her musím říct, že tento kousek si u mě čas na dohrání zcela jistě najde. Možná ne letos, možná ne příští rok, ale snad to do dalšího dílu stihnu. Hra mě zaujala svým příběhem, který není tak jednotvárný jak se u RPG občas stává a chvílemi jsem opravdu zapomněl že jsem jen lenoch v křesle s ovladačem v ruce a do příběhu jsem se dokázal pořádně ponořit. Není zde příliš co vytýkat, snad jedině fakt, že chybí strom dovedností kdy bych uvítal nějakou formu specializace, kterou se se svým hrdinou vydám. Osobně preferuji rychlost, nějaký kopí u mě opravdu neuspěje. Na to navazuje i nedostatek bojových schopností a vše je vázáno vlastně jen na to jestli používáte jednoruční zbraň, obouruč či kopí. To je zřejmě jediný nedostatek, na který jsem během testování narazil. Možnost zbrani či kouzlům přidat nějaký bonus ve formě zaklínadel (Words) je jen chabá náplast. Hře by jistě slušela i čeština, ale … na tu se zapomíná už zpravidla téměř všude tak to nelze brát jako nedostatek v žádném případě. Nachystat výmluvy proč nejdeme do práce a hurá do světa Nier.
bezesporu zajímavý příběhabsence stromu dovedností či specializace postavy
jednoduchá hratelnost
přepínání kamer do 2D je paráda
hudba a dialogy
18. 06. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: Chivalry 2

V nablýskané zbroji za srdcem krásné princezny, nehynoucí slávou v básních a půlkou království. Tak nějak idylicky jsem si vždycky představoval život ve středověku. Jak mi ukázalo Kingdom Come, tak úplně skvělé to nebylo, jelikož všechny zužovali nějaké patálie. Tím spíš, když se člověk, coby pěšák, dostal do nějaké hromadné bitvy. V herním průmyslu se pak najdou firmy specializující své hry právě na tuto soubojovou část.

»
15. 06. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Song of Horror

Pojetí hororového žánru za časů mistra Alana Edgara Poea a za časů Alfreda Hitchcocka se diametrálně lišilo. Oba pánové si potrpěli na poctivé budování atmosféry, na vykreslení postav a na závěr, který vlastně ani nemusel být závěrem. Přesto kinematografie dala druhému jmenovanému výhodu audiovizuální prezentace, kdy kombinace dobře sladěného příběhu, brilantní kompozice obrazu a hudebního doprovodu, předčí i ten nejlepší tištěný text. Dnešní doba děsivý žánr dost zrychlila, zjednodušila a...

»
08. 06. 2021 • japo0

Recenze: Sniper Ghost Warrior Contracts 2

Pokračování sniperské hry Ghost Warrior Contracts od polských City Interactive je tu. City Interactive se sniperským hrám věnuje už od roku 2008, dosud ovšem s rozporuplným úspěchem. Jejich sérii Ghost Warrior se přeci jen daří o trošku hůře,  než například poslednímu dílu Sniper Elite 4, který byl hodnocen jako velmi nadprůměrný. Pro mě vždy byly jejich hry spíše na úrovni „guilty pleasure“, což by se dalo do češtiny asi volně...

»
08. 06. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Necromunda: Hired Gun

Mohl bych tu začít tahat triko, jak je Warhammer 40 000 neustále zpracováván do sotva průměrných her. Jenže s ohledem na jeho velikost bych toho musel znát mnohem víc než jen rozložení frakcí, hrubý obrys dějových pozadí a fakt, že jde o univerzum, které je mohutně adaptováno do knih, filmů a samozřejmě her. A není třeba hlubokých znalostí, abych si všiml pravidelné roční ofenzívy titulů, kterým propůjčuje licence Games Workshop. A přestože...

»
02. 06. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: Hood: Outlaws & Legends

Robin Hood je známé jméno. Ještě aby ne, když šlo údajně o lupiče, který bohatým bral a chudým dával. Tento lidový hrdina nejspíš žil na přelomu 12. a 13. století, ovšem není úplně jisté, že skutečně existoval. To nicméně nezabránilo zábavnímu průmyslu ve spoustě seriálových, filmových a také herních zpracování. Hrou, kterou si nejvíc pamatuju, je pro mě Robin Hood: Legenda Sherwoodu, která vyšla v roce 2002 jako taktická akční hra,...

»
26. 05. 2021 • japo0

Recenze: Subnautica: Below Zero

Hluboké moře dokáže být zrádné. Nikdy nevíte, co se vám může stát – ztratíte při hloubkovém ponoru orientaci mezi korálovými útesy a dojde vám kyslík? Nebo se vám vybije baterka a přepadne vás z temné hlubiny mimozemská mořská příšera, o jejíž přítomnosti jste neměli před sekundou ani tušení? A o tom právě Subnautica je – s každým ponorem přichází strach a zároveň úžas – strach z toho, zda jste dostatečně připraveni překonat sami...

»
25. 05. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: King of Seas

„Pozor, ať neuklouzneš na palubě“ nebo „Nehoňte se tady, právě jsem to tu vytřela“. Tak nějak asi volali pirátské maminky na své potomky dovádějící na lodi. A že pirátská loď je k hrátkám jako stvořená. Všude samé zákoutí, hromada kamarádů z posádky, zvířátka, prostě sen každého malého kluka nebo holky. Možná si to všechno ale moc idealizuji a život pirátských dětí nebyl jenom veselý a zalitý sluncem, jak by se nám na...

»
24. 05. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Biomutant

J. R. Ewing by byl hrdý, neboť moc, touha po bohatství a těžká technika opět zvítězila nad zdravým rozumem, připoutanými aktivisty a reklamami na bio produkty. Těžební společnost, jejímž cílem je vycucat svět jak mléčné vaky prvorodičky, narazila na toxickou surovinu neznámého charakteru. Krom toho, že vyvěrá i z poupat mladých jabloní, mutuje se vším živým a postupně zabíjí Strom života. Bylo by snadné ho ochránit, kdyby se společnost nerozdělila na...

»