
Recenze: NieR Replicant ver.1.22474487139
Remake, remaster, ani jedno?
Původní hra Nier, která se v roce 2010 objevila na našich trzích po úspěchu v Japonsku, se příliš velké ovace nedočkala. Vydavatelství ale hře dalo ještě šanci a to je jen dobře. Po velmi úspěšném Nier: Automata (součástí Game Pass) se fanoušci série dočkali přepracované verze původní hry Nier: Replicant (číslo verze s dovolením nadále vynechám :D).
Povedlo se vydavatelství Square Enix na trh vydat další kvalitní RPG? V tomto směru vydávají v posledních letech vcelku kvalitní kousky. Ať už se bavíme o Avengers či Outriders (v Game Pass). Nový Nier je další zajímavý titul, na který se dnes podíváme.

Začátek příliš nenadchne
Pokud tedy nepočítáme prequel, kdy během pár minut nasbíráte nejvyšší lvl a snad všechny dostupné skilly vaší postavy je začátek příběhu poměrně nudný.
Jako velký bonus počítám hlavně to, že hlavní postavu si můžete libovolně pojmenovat. Já si poněkud unáhleně napsal svůj gamertag z Xboxu, ale vyloženě to bije do očí když vedle Kainé, Yonah, Popola, je nějaký Seedar :). Doporučuji si tedy dobře promyslet jméno které do příběhu sedne poněkud lépe. Jako přidaná hodnota do příběhu rozhodně potěšilo.

Začínáme v naší domovské vesnici (jejíž název ani po 12h hraní neznám, to je trochu otazník, když už jsem si pojmenoval hlavní postavu, proč nemůžu pojmenovat i tu vesnici když už jí vývojáři sami asi nepojmenovali), naše mladší sestra Yonah trpí nemocí na niž nemáme lék a čas se krátí. V cestě za záchranou nám pomáhá celá vesnice, někteří slovy, jiní i činy.
Našim největším spojencem je ale Grimoire Weiss, kouzelná kniha neobyčejné moci, kterou vzala kdovíkde. Na naší cestě potkáme mnoho nepřátel a musíme vyřešit nejednu hádanku, celkově postup hrou hodnotím jako velmi dobrý. Nejde jen o to pomlátit vše co vám stojí v cestě, i když většinou to tak je.
Nevšední pohled na svět
Další zajímavou věcí ve hře je rozhodně rozsah kamer. Krom tedy té klasicky chaotické RPG kamery, kterou ovládají opravdu jen zkušení hráči v žánru se zde kamera plynule může přeměnit na 2D retro kameru jak ji známe ze starších her, napůl 3D pohled shora a také podle mě velmi povedený cinematický pohled zejména při procházení z jedné lokace do jiné.

Méně načítání by neuškodilo
V dnešní době u her nečekáte, že každou chvíli budete něco načítat. Zejména ze začátku hry opravdu chodíte z jedné lokace do druhé a neustálé načítání (byť na Series X|S velmi rychlé) může někoho popudit. Většina lokací ani není tak obsáhlých aby se to nedalo řešit jinými způsoby. Jak to funguje na klasickém Xboxu One/S/X? To bohužel vyzkoušeno nemáme.
Nyní už k samotné hře. Jako průměrný hráč tohoto žánru můžu říct že ovládání šlape dobře. Při zacíleném útočení to občas trochu nesmyslně přeskakuje cíle, což by mohlo komplikovat život hráčům preferujícím obouruční (tedy pomalejší) zbraně. Pohled kamery při boji žádnou revoluční změnu nepřinesl a hru si tedy vychutnáte zejména z pohledu třetí osoby. Bohužel, ať už jsem kameru nastavil jakkoli, celkový přehled o tom co se kolem děje nikdy nebyl takový jak bych si přál.

Obsahově je hra velmi slušně vybavená
Kromě hlavního příběhu, který samotný slibuje herní čas v řádech desítek hodin jsou ve hře k dispozici samozřejmě i vedlejší úkoly s poměrně širokým spektrem. Obzvláště jsem si oblíbil úkoly, kdy se ze mě stal kurýr samo rozbitného balíčku, se kterým nesmíte ani vyskočit či se nechat zasáhnout při souboji. Pokud mezi vámi a cílovou destinací stojí horda stínů, představuje tento úkol jednu z těch těžších výzev.
Další celkem zapeklitý úkol hned ze začátku hry byl najít ztracená vejce, které vlastně ani nejsou vidět při pohledu na zem. Nebýt toho že mi problikla možnost vejce vzít při náhodném přejetí kurzorem okolo asi bych ho tam hledal doteď. Bug nebo záměr? Kdoví, ale hra těmito rozmanitými vedlejšími úkoly slibuje prodloužení herního prožitku o pěknou řádku hodin navíc. Sečteno podtrženo, máte týden či dva na hraní? No, tak už nemáte.

To nejlepší nakonec. Hra, stejně jako předchozí titul Nier: Automata nabízí vícero zakončení příběhu. Konkrétně jich je tedy pět. A to máme dalších x hodin u konzole zaručených. Ten týden se pěkně krátí, co říkáte?
Původní hra versus Replicant
Velkým rozdílem mezi původní hrou z roku 2010 je v tom, že tentokrát nejste otcem zachraňující dceru, nýbrž bratrem snažícím se o záchranu sestry.
Samozřejmě se hra oblékla i do nového kabátku. Kdy místo 720p/30FPS vývojáři fanouškům nadělili úchvatných 4k/60FPS. Přepracovány byly samozřejmě i textury postav a herního světa. Po grafické stránce se hře příliš mnoho opravdu vytknout nedá.
Anglický dabing zůstal zachován. Navíc, herci se po letech vrátili a svým postavám vdechli život znovu. Pokud jste tedy původní Nier hráli, čekají vás staré známé hlasy. A stejně jako dříve, máte možnost hru hrát s japonským dabingem.
Po hudební stránce se do toho vložil Keiichi Okabe se svým týmem a hře vdechl opravdu hloubavý soundtrack který vás vtahuje do děje ještě více. Toto mohu jen potvrdit a s čistým svědomím říct, že po hudební stránce se mi málokterá hra líbila někdy více, jestli vůbec nějaká.
Oproti deset let staré hře se samozřejmě dostalo i na vylepšení hratelnosti. Kde si vývojáři nemuseli pro pomoc daleko a snažili se o implementování gameplaye z NieR: Automata. Co dodat, když to funguje proč ne. Přepracován byl i automatický režim, dostupný jen v nejlehčím módu. Pokud byste se chtěli víc kochat příběhem tak máte možnost, nicméně já tuto možnost nevyužil. Však proč taky, když už u toho sedím tak si zabojuji na vlastní pěst, to dá rozum.
Samozřejmě záleží na každém jak hru pojme, ale ať počítám jak počítám, ke kompletnímu projetí hry se vším co nabízí a ke splnění všech herních úspěchů je to zatraceně daleká cesta. Takovou životností se příliš mnoho single her chlubit nemůže.

Pár zajímavostí o vývoji hry
Tvůrce soundtracku Emil Evans použil při jeho tvorbě fiktivní jazyk složený z různých reálných, mezi nimi angličtina, španělština, italština a dalších, japonština samozřejmě nesměla chybět.
Hratelný prolog na začátku příběhu se odehrál přesně 1312 let před hlavním příběhem.
Ani v pravé poledne slunce nezahlédnete. Je to způsobeno velkým kataklyzmatickým jevem, který vychýlil planetu z její oběžné dráhy a způsobil tak konec světa jak jej známe.
Verdikt
Jakožto zapřisáhlý hráč multiplayerových her musím říct, že tento kousek si u mě čas na dohrání zcela jistě najde. Možná ne letos, možná ne příští rok, ale snad to do dalšího dílu stihnu. Hra mě zaujala svým příběhem, který není tak jednotvárný jak se u RPG občas stává a chvílemi jsem opravdu zapomněl že jsem jen lenoch v křesle s ovladačem v ruce a do příběhu jsem se dokázal pořádně ponořit. Není zde příliš co vytýkat, snad jedině fakt, že chybí strom dovedností kdy bych uvítal nějakou formu specializace, kterou se se svým hrdinou vydám. Osobně preferuji rychlost, nějaký kopí u mě opravdu neuspěje. Na to navazuje i nedostatek bojových schopností a vše je vázáno vlastně jen na to jestli používáte jednoruční zbraň, obouruč či kopí. To je zřejmě jediný nedostatek, na který jsem během testování narazil. Možnost zbrani či kouzlům přidat nějaký bonus ve formě zaklínadel (Words) je jen chabá náplast. Hře by jistě slušela i čeština, ale … na tu se zapomíná už zpravidla téměř všude tak to nelze brát jako nedostatek v žádném případě. Nachystat výmluvy proč nejdeme do práce a hurá do světa Nier.| bezesporu zajímavý příběh | absence stromu dovedností či specializace postavy |
| jednoduchá hratelnost | |
| přepínání kamer do 2D je paráda | |
| hudba a dialogy |
RECENZE: LEGO Batman – Legacy of the Dark Knight
Temnější Gotham, modernější LEGO a Batman, který konečně dává smysl i dospělým hráčům.
RECENZE: Forza Horizon 6
Těžko uvěřit tomu, že už je to takřka 14 let od doby, kdy světlo světa spatřil první díl závodní arkády Forza Horizon. Za tu dobu ušla série notný kus cesty a bez nadsázky procestovala celý svět, nicméně mezi fanoušky se neustále objevoval jeden poměrně jasný požadavek – přiveďte sérii do Japonska! Vývojáři z Playground Games nyní přání vyslyšeli a šestou iteraci závodní série zasadili do líbivých kulis země vycházejícího slunce....
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.































