
Recenze: One Piece: Burning Blood
One Piece: Burning Blood je adaptace na jednu z nejznámějších Manga franchisových značek. Jejím tvůrcem je Eiičiró Oda (psáno evropsky). Jedná se o příběh chlapce jménem Monkey D. Luffy, který má svůj velký sen, stát se novým pirátským králem. Luffy není moc chytrý a bystrý, ale když dojde na rvačku, je jak Jean Claude Van Damme s kostrou Terminátora. Celý příběh vypráví dobrodružství pirátů, kteří se snaží o světovou nadvládu nad ostatními. Nejedná se o žádný druhořadý příběh, tato série, která se vydává od roku 2009, láme světové rekordy v prodejích. Ale jasně, chápu, že v našich končinách se o takový bestseller nemůže jednat.
Podíváme se a rozebereme si tedy hru pěkně od začátku. Na samém počátku je totiž licence. Asi my všichni, kdo více hrají a setkávají se s hrami, které podléhají licenci, víme, jak to dost často dopadá. Rozhodně můžu jmenovat věci jako Spider-man nebo Tron atd. Her, které dopadly hůře podle licence, je hodně. Jak dopadl One Piece?
Jako hlavní problém pro ty, kteří nejsou takovými příznivci anime/Manga, tak jako jsou třeba šílenci v Japonsku, vidím nemožnost pochopení příběhu ve hře. Jelikož se jedná o mlátičku typu Street Fighter nebo Naruto, tak na příběhovou linii není čas ani prostor. Vše je velmi narychlo vysvětleno s tím, že sérii One Piece znáte. V seriálu tento příběh znamená stovky hodin a dílů, které do této bojovky nenarvete. Proto nemusíte vědět, kdo postavy jsou, jaké mají cíle nebo jakou roli hrají v celé sérii One Piece.
Příběhová linie se točí okolo již zmíněného Monkey D. Luffy, který se snaží zachránit svého bratra ze zajetí mariňáků a jistou popravou. Ono vcelku z celého One Piece se jedná opravdu jen o střípek příběhu, tak to pro neznalého hráče nebude taková katastrofa.
Hra trpí dost závažným problémem u hratelnosti. A tou je vyvážení postav. Nevím, zda to vyřeší postupnými opravami, nicméně při vydání, kdy jsem hru hrál, byla tato nevyváženost velmi znát. To se pak hlavně odráží při multiplayeru. Tím pádem se dá očekávat, že se ve veřejných zápasech bude setkávat se stejnými bojovníky stále dokola.

Co se týká designu celé hry, můžete samozřejmě očekávat kreslenou grafiku typu Manga. Grafika je moc pěkná, plná spousty efektů a blikajících a zářících útoků. Pokud se vám podaří udělat speciální útok, bude jej provázet nádherná animace daného bojovníka. Věcí ze které jsem byl ze začátku dost rozpačitý, je velikost arény a způsob pohybování po ní. Nejedná se totiž o arény, které známe ze Street Fighter nebo Mortal kombat. V One Piece se pohybujete v celé aréně, kde můžete utíkat, až bůh ví kam a váš soupeř vás tam bude honit jak myš. To může být problémem právě v multiplayeru v situaci, že vy máte silnějšího bojovníka a naháníte soupeře, který se bojí. Co se týká postav, ty jsou typické pro anime, krásné anime holky a anime svalnatí frajeři . Asi víme všichni :-).
Hra je velmi svižná a dobře se ovládá. Na začátku vás One Piece stejně seznámí s kompletním ovládáním a ukáže vám triky, které budete moci dělat. Díky velkým rozdílům v hratelnosti si sami velmi brzy zvolíte oblíbenou postavu, se kterou se naučíte všechny útoky. Možná že i svou roli budou hrát právě speciální útoky, které jsou promakané, a můžu vám říci, že u některých bojovníků jsou moc pěkné a je to skvělá podívaná. Otázka je jejich životnost. Pokud tuto sekvenci uvidíte po třicáté páté, asi vás bude nudit.
Celý příběh hry je vyprávěn formou episod. Tím také v průběhu hry aspoň vystřídáte více postav a hra se tak snaží udržet zábavnost a napětí. Já osobně moc manga anime neznám, ale mohu říci, že mě hra baví a ještě pořád jí mám chuť hrát. To je dle mého známka slušné hry, která není klasickým prach sedajícím titulem na našich poličkách.
Verdikt
One Piece: Burning Blood je jistě zajímavým titulem pro hráče, kteří mají rádi svět anime. Nebýt nevyváženosti postav, jednalo by se o velmi slušnou mlátičku, nicméně tento problém tu stále je. Mě hra popravdě bavila, i když nejsem zasvěcen do světa One piece. Líbila se mi grafika a herní systém, který je pro evropský styl mlátiček zcela neznámý. Hudba hry je typická pro japonský styl anime, a tak celá hra svou japonskou domovinu nezapře. Pro fanoušky této série je hra nutností, vy ostatní pokud máte rádi mlátičky a chcete si zkrátit čekání na Injustice 2, můžete tuto hru zkusit. Pokud ale nepatříte ani do jedné z těchto kategorií, hra rozhodně není pro vás.
RECENZE: Ace Combat 8: Wings of Theve
Leteckých her v posledních letech nevychází tolik jako dříve a u těch arkádových je nabídka ještě menší. Série Ace Combat si díky tomu drží poměrně výjimečnou pozici. Nejde o simulátor, ve kterém by člověk půl hodiny studoval přístrojovou desku a následně zjistil, že zapomněl nastartovat jeden z motorů. Vybereme si letadlo, pověsíme pod něj absurdní množství raket a vydáme se zachránit svět.
RECENZE: Forever Ago
Stáří není jednoduchá disciplína, obzvláště pak ve chvíli, kdy vám na věčnost odejde vaše životní láska. V takové chvíli můžete velmi snadno propadnout depresím a ztratit chuť do života, případně se můžete vydat na jednu velkou pouť současností vstříc nostalgické minulosti. Pro druhou variantu se rozhodl Alfred, hlavní hrdina příběhové adventury Forever Ago z dílny studia Third Shift, které spadá pod známé vydavatelství Annapurna Interactive. Právě jméno vydavatele kovaným hráčům...
RECENZE: Star Wars: Galactic Racer
Fanoušci univerza Star Wars mají v posledních letech bez nadsázky žně. Titulů, které hráče vezmou do předaleké galaxie, je stále více a více, přičemž se nezaměřují jen na mnohdy ohrané a místy vyčpělé klání mezi dobrem a zlem, tedy rytíři Jedi a sithskými lordy. I díky popularitě seriálů, jako je Andor, nám herní světy ukazují i jiné stránky světa Hvězdných válek a často se také snaží oživit dříve populární herní...
Recenze: CONTROL Resonant
„Remedy pustilo paranormální nákazu z kanceláře do ulic Manhattanu, vyměnilo pistoli za živé kladivo a do služby povolalo Dylana Fadena. Výsledkem je nádherné, odvážné a místy zbytečně rozbředlé pokračování, které se nebojí ztratit kontrolu. Někdy bohužel i nad sebou samým.“ Když vás státní úřad sedm let drží pod zámkem, provádí na vás experimenty a po probuzení suše oznámí, že se ztratila vaše sestra, zpravidla následuje nástup právníka, příjezd televizního štábu...
RECENZE: Lawn Mowing Simulator 2
Podzim pomalu klepe na zahrady, takže je na čase začít všechno připravovat na zimu. Poslední sečení trávy, úklid listí nebo zastřihávání stromů patří aktuálně mezi nejběžnější kratochvíle každého zahrádkáře. Ne všichni máme štěstí na vlastní zahrady, ale jistě se najdou tací, co by chtěli podobné chvíle zažít alespoň virtuálně.
Recenze NHL 27
EA Sports NHL 27 dorazilo na XBOX Series X/S (bez dostupnosti na XBOX One) s příslibem, že konečně po letech přešlapování na místě přinese revoluci, kterou fanoušci virtuálního hokeje tak zoufale vyžadují. Vývojáři z EA Vancouver před vydáním lákali na kompletně překopanou prezentaci, návrat komunitou vymodleného režimu a hlubší integraci taktických prvků. Jak už to ale u každoročních sportovních sérií bývá, realita na ledě bývá občas o něco komplikovanější než...
RECENZE: Hot Wheels Infinite Rush
Každé dítě, které někdy stavělo autodráhu přes celý obývací pokoj, poznalo tři přirozené nepřátele motorismu, Nedostatek spojovacích dílů, vlnící se koberec a dospělého, který potřebuje projít ke dveřím. Fantazie přitom žádná omezení neměla. Oranžový plast vedl přes gauč, pod stolem začínala servisní zóna a skokánek vyrobený z videokazety posílal autíčka do míst, kde se vysavač měnil v monstrum požírající angličáky. Hot Wheels vždy představovaly automobilový svět bez stavebních povolení, technických...
Recenze Bus Simulator 27
Série Bus Simulator nepatřila mezi masové hity, ale mezi fanoušky dopravních simulátorů si během let vybudovala velmi silnou pozici. Po nepříliš bezchybném, ale obsahově bohatém Bus Simulatoru 21 přichází pokračování, které chce posunout sérii o generaci dál. Nový vývojář Simteract vsadil na Unreal Engine 5, výrazně větší flotilu autobusů, rozsáhlejší správu dopravní společnosti a poprvé také dálkové autobusy.



























