
Recenze: Police Shootout
Se simulátory pro konzole se roztrhl pytel a tak se k nám dostal další kousek pro recenzi. Tentokrát si osvojíme roli policejního strážníka ve městě San Adrino. Hru má na svědomí už zkušené polské vydavatelství Playway, které má ale na svědomí i tituly, které příliš neoslovily. Jak si při recenzi vedla tato policejní záležitost?
Podobných titulů se opravdu objevují desítky, ne-li stovky. Ovšem většina z nich trpí grafikou z minulého století, chybami v gameplayi, bugy a vcelku nic moc příběhem. I tentokrát tomu není jinak. Ovšem našli bychom i nějaké kladné stránky hry. Jak se tedy hrálo?
Na okrsku jsme noví, a tak nám kapitán dává zpočátku jen menší úkoly. Krádeže, menší potyčky mezi civilisty, a tak podobně. K dispozici máme devítku, obušek a co je hlavní (a to bez nadsázky) výmluvný jazyk.
Ano, při hraní této hry si opravdu nepřipadáte jako James Bond nebo Ethan Hunt. Že se nebude jednat o úchvatnou FPS akci vypovídá i tahový průběh případných přestřelek. Nicméně samotná střelba je vyřešené celkem zajímavě a nějakou dobu trvá než si tento styl střelby osvojíte. Začátky jsou náročnější, ostatně jako v každé profesi kde začínáte a toto se mi na zpracování hry celkem líbí. Splněnými misemi získáváme potřebné zkušenosti k odemčení nových perků, díky kterým se stáváme větší hrozbou pro místní kriminálníky.

Co mě oslovilo asi nejvíc, je průběh samotných misí. Přijedeme na místo setkání, v počítači vidíme nějaké úvodní shrnutí které nám nic moc obvykle neřekne. Hned na začátku ale musím upozornit, že bez znalosti angličtiny (případně Polštiny) se u této hry neobjedeme. Textu je opravdu hodně a pokud se do hraní vžijete a u každého případu si chcete vyložit i příběh podezřelých, musíte mu samozřejmě rozumět. Takže pokud znalostí těchto jazyků nedisponujete, doporučuji titul vynechat.
Při každé misi se octneme v jiné lokalitě, kterou je potřeba prozkoumat a vyslechnout všechny případné. Hra nás navádí jen hlavními úkoly, ale pro jejich úspěšné splnění je velmi často nezbytné získat nějaké informace o podezřelých pro případný výslech a následné zatčení. Výhrou v této hře je nemuset použít zbraň, a že to někdy opravdu není jen tak. V každé lokalitě máte různý počet postav k vyslechnutí a tímto způsobem získáváme potřebná vodítka k vyřešení případu. Sice se dá mise jen tak proběhnout, všechny postřílet a vrátit se na stanici, ale o tom přece simulátory nejsou.
Každou misi ukončíme návratem do vašeho auta a hra vám poté nabídne shrnutí mise.
Když už se ale do přestřelky dostaneme, čeká nás spíš tahová strategie. Na každé kolo máte určený počet akčních bodů a k dispozici akce jako pohyb, střelbu, krytí či přebití zbraně. Je zde i časový limit, kdy je třeba všechny úkony provést, jinak body ztrácíme.
Samotná střelba byla pro mě celkem oříšek (a vlastně pořád ještě je). Kromě zamíření je třeba i perfektně načasovat střelbu, jinak minete. Ukazatel přesnosti se pohybuje vcelku rychle a také mířidla nezůstávají na jednom místě a musíte je neustále korigovat. Trefit soupeře do hlavy byl pro mě téměř nadlidský úkol. Tedy přestřelky byly pro mě vždy velmi bolestivou záležitostí a nejednou jsem padl mrtev k zemi. Naštěstí hra umožní opakovat misi od bodu před přestřelkou a tak vás občasné zaváhání nemusí tolik mrzet a můžete třeba znovu vyzkoušet vyřešit situaci bez použití zbraně, což je i pro hodnocení mise lepší způsob. U některých misí dojde na přestřelek více, pro tyto účely používáme lékárničky jež najdeme v lokalitě mise, nebo jednu máme i schovanou v autě.
Co mě taky baví jsou titulové články v místních novinách, které se objeví po dokončení každé mise. Někdy jsou docela vtipně napsané a zvládnou dodat další kapku zábavy.
Na to navazuje i dějová posloupnost, kdy se vás lidé ptají na předchozí mise v dialogu. Jsou to detaily, ale za mě detaily, které podobným hrám přidávají na hodnotě.
Další detail, který ale naopak hře ubírá jsou opakující se tváře postav napříč misemi. Už u druhé mise mě to zamrzelo. Protože se opravdu postavám mění vesměs jen oblečení a tváře zůstávají stejné. Dohromady jich během hraní najdeme asi kolem deseti, ale ta repetitivnost je časem ubíjející a kazí dojem ze hraní.
Jak už jsem dříve zmínil, po každém dokončení úkolu získáváme zkušenosti potřebné k odemčení různých dovedností. Některé jsou potřebné více, některé méně ale smysl dávají vesměs všechny. Jen škoda, že jich není více. Celkově se dalo ze života strážníků pořádku jistě vytěžit více. Kdoví, třeba mě hra ještě něčím v dalším průběhu překvapí.
Verdikt
Z řady simulací, které jsem měl v poslední době možnost recenzovat vyšel Police Shootout rozhodně jako nadprůměr. Stále mi sice chybí nahrát pár hodin, ale tuhle hru si rozhodně dohraju do konce. Oslovilo mě zejména netradiční pojetí přestřelek. Celkově je řešení každého případu zábavou a když se vcítíte do příběhů postav, tak hra nabízí bezva zážitek za přijatelnou cenu.cena | čeština by byla velmi žádoucí |
kvalitní dialogy | opakující se tváře postav napříč hrou |
tahové pojetí přestřelky | grafika doby minulé |
obsah má rezervy | |
příběh postavy by mohl být více rozmanitější |

Recenze: Deadside
Hry o přežití nabývají na popularitě, avšak pro konzolové hráče příliš na výběr nebylo. Na konci února ale do obchodů Xboxu dorazil Deadside, survival který už pár let bojuje s konkurencí na počítačích se vydal na cestu konzolí. Jaké je srovnání verze na PC a konzole? Dostává DayZ na Xboxu konečně konkurenci?

Recenze: South of Midnight
Legendy, bubáci, mýtická stvoření a příběh o bolesti a odpuštění. Jak to vše může fungovat v herním provedení od Compulsion Games zjistíme v této recenzi.

RECENZE: Lost Records: Bloom and Rage
Když přijde francouzské studio Don’t Nod s novým titulem, fanoušci příběhových adventur notně zbystří. I když se Francouzi v posledních letech věnovali i jiným žánrům, jejich pověst vybudovaná především okolo série Life is Strange se jim patrně jen tak překonat nepodaří. Ostatně do tohoto žánru spadá také novinka v podobě titulu Lost Records: Bloom & Rage. Hned na úvod je potřeba říci, že titul je rozdělen na dvě části –...

RECENZE: Split Fiction
Čtení knížek je skvělá kratochvíle. Samozřejmě za předpokladu, že umíte číst a dokážete si najít něco, co vás zaujme. Moc z nás nebylo zrovna dvakrát odvařených z povinné četby ve škole, i když občas se něco zajímavého objevilo i tam. Výhodou knih totiž je, že se jejich prostřednictvím můžeme vydat prozkoumávat tajuplné světy, zažít letní romantiku nebo naopak velice znepokojivé příběhy. Troufnu si tvrdit, že knížky jsou méně interaktivní brácha našich oblíbených...

Recenze: Assassin’s Creed Shadows
Léta chtěné zasazení série Assassin’s Creed do Japonska je konečně tu. Jak obstálo bratrstvo v zemi vycházejícího slunce?

RECENZE: PGA Tour 2K25
Venku se pomalu otepluje a ve vzduchu je kromě blížících se alergií cítit také příchod jara. Trávníky se pomaličku začínají zelenat, zbytky listí ofoukává jarní větřík nebo fukar pracovníka technických služeb. Všichni golfisté začínají opouštět krytá odpaliště nebo místnosti se simulátory, protože nová golfová sezóna se blíží ke svému začátku. Ta virtuální, o kterou se starají vývojáři z 2K Sports již začala a zve všechny příznivce na greeny.

RECENZE: WWE 2K25
Nové režimy, obrovská soupiska zápasníků a mnoho dalšího jsou tady, aby se pokusily vás obrat o čas a peníze v novém díle populární wrestlingové hry WWE.

Recenze: Like a Dragon Pirate Yakuza in Hawaii
Bájné poklady, piráti moderní doby, starobylé legendy, japonská mafie a jeden muž, který po ztrátě paměti zjišťuje, jak to vše do sebe zapadá ve velice absurdním titulu o bohatství a snech. Vítejte u recenze pirátské yakuzy z dílny studia Ryu Ga Gotoku.