Xboxweb.cz

Se simulátory pro konzole se roztrhl pytel a tak se k nám dostal další kousek pro recenzi. Tentokrát si osvojíme roli policejního strážníka ve městě San Adrino. Hru má na svědomí už zkušené polské vydavatelství Playway, které má ale na svědomí i tituly, které příliš neoslovily. Jak si při recenzi vedla tato policejní záležitost?

Podobných titulů se opravdu objevují desítky, ne-li stovky. Ovšem většina z nich trpí grafikou z minulého století, chybami v gameplayi, bugy a vcelku nic moc příběhem. I tentokrát tomu není jinak. Ovšem našli bychom i nějaké kladné stránky hry. Jak se tedy hrálo?

Na okrsku jsme noví, a tak nám kapitán dává zpočátku jen menší úkoly. Krádeže, menší potyčky mezi civilisty, a tak podobně. K dispozici máme devítku, obušek a co je hlavní (a to bez nadsázky) výmluvný jazyk.

Ano, při hraní této hry si opravdu nepřipadáte jako James Bond nebo Ethan Hunt. Že se nebude jednat o úchvatnou FPS akci vypovídá i tahový průběh případných přestřelek. Nicméně samotná střelba je vyřešené celkem zajímavě a nějakou dobu trvá než si tento styl střelby osvojíte. Začátky jsou náročnější, ostatně jako v každé profesi kde začínáte a toto se mi na zpracování hry celkem líbí. Splněnými misemi získáváme potřebné zkušenosti k odemčení nových perků, díky kterým se stáváme větší hrozbou pro místní kriminálníky.

Co mě oslovilo asi nejvíc, je průběh samotných misí. Přijedeme na místo setkání, v počítači vidíme nějaké úvodní shrnutí které nám nic moc obvykle neřekne. Hned na začátku ale musím upozornit, že bez znalosti angličtiny (případně Polštiny) se u této hry neobjedeme. Textu je opravdu hodně a pokud se do hraní vžijete a u každého případu si chcete vyložit i příběh podezřelých, musíte mu samozřejmě rozumět. Takže pokud znalostí těchto jazyků nedisponujete, doporučuji titul vynechat.

Při každé misi se octneme v jiné lokalitě, kterou je potřeba prozkoumat a vyslechnout všechny případné. Hra nás navádí jen hlavními úkoly, ale pro jejich úspěšné splnění je velmi často nezbytné získat nějaké informace o podezřelých pro případný výslech a následné zatčení. Výhrou v této hře je nemuset použít zbraň, a že to někdy opravdu není jen tak. V každé lokalitě máte různý počet postav k vyslechnutí a tímto způsobem získáváme potřebná vodítka k vyřešení případu. Sice se dá mise jen tak proběhnout, všechny postřílet a vrátit se na stanici, ale o tom přece simulátory nejsou.
Každou misi ukončíme návratem do vašeho auta a hra vám poté nabídne shrnutí mise.

Když už se ale do přestřelky dostaneme, čeká nás spíš tahová strategie. Na každé kolo máte určený počet akčních bodů a k dispozici akce jako pohyb, střelbu, krytí či přebití zbraně. Je zde i časový limit, kdy je třeba všechny úkony provést, jinak body ztrácíme.
Samotná střelba byla pro mě celkem oříšek (a vlastně pořád ještě je). Kromě zamíření je třeba i perfektně načasovat střelbu, jinak minete. Ukazatel přesnosti se pohybuje vcelku rychle a také mířidla nezůstávají na jednom místě a musíte je neustále korigovat. Trefit soupeře do hlavy byl pro mě téměř nadlidský úkol. Tedy přestřelky byly pro mě vždy velmi bolestivou záležitostí a nejednou jsem padl mrtev k zemi. Naštěstí hra umožní opakovat misi od bodu před přestřelkou a tak vás občasné zaváhání nemusí tolik mrzet a můžete třeba znovu vyzkoušet vyřešit situaci bez použití zbraně, což je i pro hodnocení mise lepší způsob. U některých misí dojde na přestřelek více, pro tyto účely používáme lékárničky jež najdeme v lokalitě mise, nebo jednu máme i schovanou v autě.

Co mě taky baví jsou titulové články v místních novinách, které se objeví po dokončení každé mise. Někdy jsou docela vtipně napsané a zvládnou dodat další kapku zábavy.
Na to navazuje i dějová posloupnost, kdy se vás lidé ptají na předchozí mise v dialogu. Jsou to detaily, ale za mě detaily, které podobným hrám přidávají na hodnotě.
Další detail, který ale naopak hře ubírá jsou opakující se tváře postav napříč misemi. Už u druhé mise mě to zamrzelo. Protože se opravdu postavám mění vesměs jen oblečení a tváře zůstávají stejné. Dohromady jich během hraní najdeme asi kolem deseti, ale ta repetitivnost je časem ubíjející a kazí dojem ze hraní.

Jak už jsem dříve zmínil, po každém dokončení úkolu získáváme zkušenosti potřebné k odemčení různých dovedností. Některé jsou potřebné více, některé méně ale smysl dávají vesměs všechny. Jen škoda, že jich není více. Celkově se dalo ze života strážníků pořádku jistě vytěžit více. Kdoví, třeba mě hra ještě něčím v dalším průběhu překvapí.