Xboxweb.cz

Žil, byl Vasil, co armádu zkusil. Pech, zabíjet lidi tam musil. Takový způsob života se mu hnusil, a tak osud svůj spasil. Bolavou duši v chrámu božím hasil, když v tom kdosi klid mu zprasil. Pán chraň je, neb holé ruce a zbraň opět tasil. Bije, kope, mlátí ze všech sil. Však to je Vasil, bývalý člen utajených vojenských sil. Z informací, co nepřítel utrousil, až do podzemních laboratoří zabrousil. Zde se málem zadusil, to starý známý mu spaní narušil.

Poetikou starých sovětských pohádek jsem možná začal, ale rozhodně u ní nezůstanu. Vasil není vousatý dědula, co s berlou přináší sníh tam, kde to zima ještě nestihla. Spíš vypadá jako výsledek bujaré party, na které neznámá Nataša postupně zaujala Kratose, Jasona Stathama, šéfa motorkářského gangu a truckera po šichtě. A ne nutně v tomto pořadí. Až přestanete přemýšlet, co by zmínění pánové dělali v ruském nočním klubu, můžete se věnovat béčkové zápletce hry Redeemer. Úvod totiž naprosto přesně vystihl zápletku.

Válečný hrdina, který hledá klid v chrámu Páně. To už jsem někde viděl. Inspirace Rambem je na místě, protože to od něj se později odvíjeli jak filmoví, tak herní následovníci. Akční hra z izometrického pohledu do tématu přidává ještě prvky cyberpunku a hororu ve stylu Resident Evil. Výsledný mix odpovídá béčku 90. let, kde se sází především na akci a krvavé divadlo. Problém je, že takové žánry se mají brát s nadhledem. Proto se kdysi z Johna Ramba stal Topper Harley, který Žhavé výstřely povýšil na „nejkrvavější film všech dob“. Redeemerovi naprosto chybí humorný přesah nedávné žánrovky God’s Trigger.

To automaticky neznamená špatnou hru. Jen příběh je nudná kulisa a Vasil obyčejný bouchač v bederní roušce, který musí porazit zloducha a zachránit světový mír. Slouží mu k tomu pěsti ze železa, nohy z olova a muška letícího dravce. Na cestě plné rudých fleků likviduje vše, co má zbraň a nesympatický výraz. Základ jsou končetiny, ale hodně rychle se chopí dvou zbraní. Primární je vždy nějaký předmět jako tyč, nůž, sekera, kladivo či mačeta. Druhým strůjcem spravedlnosti je cokoliv, co střílí. Obojí s omezeným účinkem vázaným na náboje nebo opotřebení.

Až na pár výjimek je hra čistá akce. Úroveň za úrovní čistíte mapy a posouváte se blíž hlavnímu bossovi. Tempo „jsem polobůh a zabiju vás“ přichází velmi rychle. Nebudu říkat, že jsem si likvidace neužíval. Variací je poměrně dost, přičemž zužitkovat lze i prostředí. Netvorovi strčit tlamu do rozvodné sítě, hlídce zlomit čelist hasícím přístrojem a vojáka naporcovat v cirkulárce. Jelikož se na jatka díváte shora, oceníte náhodné zpomalení času a snížení kamery do detailu. Animace nejsou dokonalé, ale na wow efekt, kdy něco urvete, zlomíte nebo ukopnete, bohatě stačí. Četnost by ale rozhodně mohla být větší.

Po bojové stránce vlastně není co vytknout. Mapy mají jak úzké koridory, tak arénové sály. Nepřátel je poměrně dost, s obměnou až do úplného konce. Krev tu není jen prvoplánová, protože zábava by s Vasilem byla i tak. Hlavním důvodem, proč toho nemáte po chvíli plné zuby, je totiž čas. Sobaka Studio netahají stopky za pérka a končí před branami třech hodin. V lokální kooperaci se obávám, že bude výsledek o čtvrtinu kratší. A samozřejmě nesmíte koukat na cenovku, které chybí jeden zelený král, aby se dostala na tisícovku.

A nebudu dělat, že to není zase tak moc. Vylepšené vydání s podporou 4K je vám úplně k ničemu, když vás konkurence ubíjí na třech (God’s Trigger) nebo šesti stovkách (Ruiner). A to je ještě k tomu lepší. Redeemer překvapí dvěma jazykovými balíčky, nastavením grafiky v duchu PC a arénovým režimem. Jenže jsou tu jenže. Angličtina je hrozná, protože dabéři se k postavám vůbec nehodí a nastavení grafiky je vcelku k ničemu. Obraz se mi zdál pořád stejný. Místo podobných pitomostí měli vývojáři věnovat čas optimalizaci.

Jak se na obrazovce objeví větší počet nepřátel a světelných efektů, hra se mění na socialistickou promítačku. S deseti či patnácti snímky za sekundu jsem hrál snad naposledy v minulém tisíciletí. V několika případech se zasekla kamera, s níž můžete v malém rádiusu volně pohybovat. Pak zbývá jen restart a víra v blízký checkpoint. Při obdobném poměru, ceny, obsahu a délky jsou chyby střelba do vlastních končetin. Největším zklamáním je ovšem závěr. Snaha o logickou vsuvku a nejpitomější z pitomých bossů, naprosto znechutili celou hru. Boss, který jen stojí a čeká až ho zabijete, je nedůstojným zakončením i v kartách. Natož v akční střílečce.