Xboxweb.cz

Už je to opravdu dlouho, kdy plošinovky patřily do stálého repertoáru všech větších vydavatelství, o výrobcích herních zařízení ani nemluvě. Jak se hraní zpřístupňovalo stále většímu počtu hráčů a jak se technologie vývoje a publikace stále zjednodušovaly, stalo se z kdysi opěvovaného žánru synonym pro nezávislé projekty, které v drtivé většině případů vyšumí krátce po vydání. Těžko říct, jestli za náhlým obratem stojí loňský Ratchet & Clank nebo, budu-li domýšlivý, exkluzivní ReCore, ale letos nás čeká celá řada ambiciózních plošinovek, přičemž tou první je Snake Pass.

Novinka, která cestu od projektu ke konečné verzi urazila za 8 měsíců, přichází kompletně z rukou studia Sumo Digital, a to prostřednictvím Noodla s Doodlem. Nesourodá dvojice, jejíž pouť by v reálu patrně skončila sežráním nebohého kolibříka, má před sebou těžký úkol. Neznámý vetřelec vniknul do kouzelného světa a zanechal za sebou paseku v podobě rozházených světélkujících kamenů, pojmenovaných Keystones. Ty je třeba vrátit zpět na podstavce obklopující bránu, neboť bez nich bůžci ztrácejí svou moc a hrdinové nemohou cestovat napříč světy. Ale jak na to, když končetiny si evoluce nechala pro jiné živočichy a nepřítel stále krouží okolo? Inu, kdo nemá v nohách, musí mít v hlavě.

Noodle, Doodle, z prstů štrůdl
Logické hry vyhledávám jen příležitostně, protože se mi většinou nechce přemýšlet, jak se dostat z bodu A do bodu B, případně čím odklonit světelný paprsek začínající 3 patra nade mnou. Na druhou stranu, je-li ve hře otázka šikovnosti, důvtipu a originálního námětu, jsem jeden velký gamepad. Autoři postavili hratelnost na nedostatku jednoho z hrdinů, z něhož udělali klíčový prvek postupu. Jak už vám asi došlo, ve hře je hratelnou postavou had, a abyste mohli čelit všem připraveným úskalím, je třeba si osvojit ovládání. To se soustředilo do Noodlovi hlavy a vy díky němu určujete jakým směrem se živočich vydá, přičemž je třeba respektovat jeho skutečné pohyby a fyziologii.

Kouzlo promyšlenosti celého systému objevíte hned v prvních úrovních, které zároveň představují tu nejlehčí obtížnost. Mimo směru je totiž třeba koordinovat také zdvih hlavy, držení a přizvednutí chvostu obstarané opeřeným společníkem. A to vše za doprovodu fyziky, která vám nedá nic zadarmo. Ačkoli tvůrci do nastavení implementovali zjednodušené ovládání, doporučuji zatnout zuby, zocelit nervy a potrápit se s tím základním. Jen tak si vychutnáte drobná vítězství lemována nejen klíči k bráně, ale také modrými plasmami a mincemi. Právě ty patří mezi nejhůře získatelné a skvěle si na nich otestujete, zda už umíte využít hadův plný potenciál. Do karet hraje i počáteční volnější tempo a absence časového limitu.

Výzva, která se neodmítá
Jak počítadlo připisuje patnáctku úrovní, zvedá se laťka obtížnosti. Úspěšné dokončení světa a získání odměny znamená, že příští série nabídne další výzvy, větší prostranství a zcela nové prvky. Element země doplní voda, vítr, oheň, jindy nehybné překážky oživí pohyb a do hry se zapojí jednoduché hádanky a mechanismy zpřístupňující cestu. Náhle na další rozhodnutí nemáte všechen volný čas, ale musíte kalkulovat, počítat s hrdinovou vahou a přemýšlet, zda zvolený úchop bude stejně pevný také za 2 vteřiny, až se bambusová skládačka překlopí na druhou stranu. A co víc, povinné sběry se stanou stejně nedostupné jako ty vedlejší. V případě, že zvolená taktika vezme za své, nastupuje úhyn a respawn u nejbližšího checkpointu. Z čehož nebude mít radost.

Patrně z důvodu podtržení stoupající náročnosti jsou záchytné body poněkud nedostatkovým zbožím a nejednou dojdete na okraj volby, zda risknout komplikovaný přesun a případnou ztrátu nasbíraných předmětů nebo se raději přes známou cestu kousek vrátit a zpečetit aktuální postup. Útěchou budiž fakt, že vývojáři prostřednictvím achievementů dokáží ocenit každý přístup a na opravdové mistry čekají úspěchy za dokončení levelu bez úmrtí nebo bez aktivovaní checkpointů. Troufám si říct, že některé z nich budou v kolonce „Rare“ ještě hodně dlouho. Osobně jsem se o ně pokoušel zhruba v půlce hry, ovšem po necelé hodině jsem potupně kapituloval. Přeci jen, ego si můžu zvyšovat jindy.

Sázka na jistotu
Jestliže předchozí odstavec zamířil směrem k méně podařeným aspektům jinak úžasné hry, je nezbytné rozebrat ten nejtvrdohlavější, kterým je kamera. Že nevidím do útrob, v nichž se Noodle sotva otočí je omluvitelné, stejně jako neochota potopit se do mělčích vod, ale když visím jak měšec pod skálou a nemohu se trefit na minci jen proto, že se pohled neustále vrací zpět, jsem silně znepokojen. Z textu hádám cítíte, že neduh není tak nesnesitelný, aby znemožnil hraní, nicméně i přes možnost natočení, zoomování a vycentrování kamery, občas uděláte mizerný tah. V lepším případě ho stačíte napravit, v tom horším platí předchozích pár vět.

Nebudu zastírat, že grafické zpracování mělo mé sympatie od prvního traileru a finální hra je pouze podtrhla. Vyvážený mix mezi retro stylizací a moderním 3D zpracováním zanechává pocit, že Snake Pass důvěrně znáte, čemuž napomáhají sympatičtí hrdinové, zvolená paleta barev a podařené textury. Přesto jde ale stále o něco nového, co si vás dokáže podmanit a podvědomě nutit k pokoření dalšího kousku hry. Třebaže svět obývá z větší části jen ústřední dvojice hada s kolibříkem, drobní živočichové, vlající tráva nebo stíny mraků potulující se po plošinách dávají pocit živoucího prostředí, které nikdy nespí. Škoda vzdáleného exteriéru řešeného rozmazaným čímsi, co připomíná doby mayské civilizace. Nepůsobí příliš dobře. Co chybí dabingu, omezujícímu se pouze na zvuky, to vévodí soundtracku z dílny Davida Wise. Veterán herního průmyslu má i po třiceti letech cit pro atmosféru, který je nepodbízivý, ale zároveň výstižný. Ostatně nadarmo nebyl dlouhá léta členem studia Rare.

Vzpomínka na minulost
Hra šlape samozřejmě v aktuálním rytmu strategie Xbox divize, a tak ji zakoupíte s podporou HDR v rámci modelu Xbox One S a také funkcí Xbox Play Anywhere. Stejně jako u jiných titulů, i tady platí že střídavé hraní na konzoli a PC funguje bez jediného problému, přičemž rozdíl mezi maximálním grafickým nastavením na stolním počítači a herní konzolí je minimální. Překvapila doba načítání, která je taktéž srovnatelná. Ke konzolové optimalizaci pak nemám co říct, ostatně bylo by zahanbující, kdyby si jednoduché scény nedokázaly udržet bezproblémový chod.

Jako někdo, kdo zabil nespočet dní svého dětství u značek Crash Bandicoot, Spyro, Mega Man, Jazz Jackrabbit a mnoha dalších od osmibitů až po nejlepší díla vydavatelství Virgin Interactive, patrně nedokážu být důsledně kritický. Proto odpouštím slabé využití kolibříka, bez jehož pomoci se dají zvládnout téměř všechny situace, stejně jako level design jdoucí ruku v ruce s herní dobou. Tu si určujete sami svou touhou po plnohodnotném splnění jednotlivých úrovní, které ne vždy ždímají potenciál naplno. Ve společnosti Noodla a Doodla tak můžete být hodin 5 nebo také 15. Ve chvíli, kdy dílčí svět s patřičným elementem úspěšně absolvujete, dokončené úrovně se zpřístupní formou Time Trialu, v němž změříte časy s ostatními hráči. Díky tomu se herní doba natáhne ještě více a vy dozajista nebudete litovat utracených peněz.