Xboxweb.cz

Titulů inspirovaných legendární sérií Heroes of Might and Magic je celá řada, přičemž některé z nich jsou velmi povedené. SpellForce: Conquest of Eo slibuje pořádnou jízdu ve stylu klasik tohoto žánru, ovšem ne vždy je všechno zlato, co se třpytí. Poslední SpellForce sice nabízí několik zajímavých vychytávek, ovšem má také několik zásadních ale.

Příběh je vyprávěn primárně s pomocí textů, na detailní a propracované animačky proto raději rovnou zapomeňte. Kdyby byl příběh neotřelý a zajímavý, patrně by to nebyl až takový problém, nicméně směsice žánrových klišé nemusí sednout každému, obzvláště v případě, pokud už podobných titulů ve své herní kariéře několik absolvoval. V rámci příběhové kampaně narazíte na více či méně zásadní volby, takže nudit se v tomto ohledu nebudete. Mnohem více než na příběh se tak budete chtít koncentrovat na herní mechaniky.

Ty využívají všechny klasické prvky žánru, takže se opět můžete spolehnout na tradiční hexagonovou bojovou mapu, rozlehlou strategickou mapu, soubojový systém kámen – nůžky – papír nebo řadu účinných kouzel, které se váš hrdina bude postupně učit. Právě na kouzlech je SpellForce Conquest of Eo do značné míry postavené – ostatně mágové hrají nejen v příběhu, ale také v bojovém systému ústřední roli. Kromě tří základních směrů si můžete ještě vybrat dvě ze šesti magických škol, které do značné míry definují, jaký bude váš průchod hrou. Zvolíte si alchymistu preferujícího život a obdiv lidu? Nebo raději nekromanta, který se neštítí mrtvol a dav raději zmanipuluje? To je jen na vás.

Samotné bitvy nabízí poměrně pestrou škálu jednotek, ze kterých si můžete postavit armádu, ovšem bojiště, na kterých se šarvátky odehrávají, už nejsou tak rozlehlá, aby vám dovolila nějaké větší taktizování. V rámci prostředí si můžete naštěstí zvolit hned několik různých strategií. Příjemně mě potěšila také práce s pozorností jednotek, kdy pokud nepřátelská jednotka na tu vaši nemá upřenou pozornost, tak vám útok neoplatí. Pakliže preferujete strategickou mapu a bitvy jsou pro vás jen nutné zlo, raději zbystřete – automatické řešení konfliktů je vcelku nevyvážené, a i když je vojenská síla na vaší straně, nemusí to nutně znamenat vaši pohodlnou výhru.

Co se týče herní doby, pokud budete chtít, můžete ve hře strávit klidně i přes 20 hodin, pakliže se budete věnovat mikromanagementu vašich armád a pečlivému rozvoji magické věže, která zde slouží jako vaše základna, a točí se okolo ní i samotný příběh. V praxi se bohužel nejedná o žádnou extra zábavu, ale spíše o nutnou povinnost. Hledání zdrojů je jedním z pilířů hratelnosti, a i když jsou na ně navázány mnohdy zajímavé úkoly, pozornost udrží především fanoušci žánru. Co třeba žalostně chybí, je jakákoli interakce s protivníky, takže na obchodování či uzavírání nečekaných spojenectví zapomeňte.

Po grafické stránce se jedná o poměrně zdařilý titul, který nabídne velmi pěkné scenérie, pokud jste tedy fanoušky stylizované grafiky. Co mě osobně trochu zklamalo, jsou zvuky a hudba. Vlastní bojovníci nemají v zásobě příliš mnoho hlášek a po chvíli začnou být natolik repetitivní a otravné, že jsem zvuk raději vypnul. Neříkám, že každá jednotka musí mít stovky různých hlášek a zvuků, ale těch pár, co jí vývojáři dali do vínku, by mělo být nevtíravých a ani po delším hraní by vám neměly lézt na nervy.

SpellForce: Conquest of Eo by šlo závěrem charakterizovat jedním slovem – stereotyp. A to jak v tom dobrém, tak i ve špatném slova smyslu. Zatímco příběh může v rámci možností poskytnout dostatek uspokojení, bitvy se ale časem stanou velmi repetitivní a nezajímavé, i přes množství jednotek a kouzel. Přesto pokud vám nevadí mírně stereotypní hry a jste fanoušky žánru, kteří se jej zkrátka nemohou nabažit, určitě byste neměli SpellForce: Conquest of Eo minout. Pakliže to ale má být vaše první setkání s tímto žánrem, raději se poohlédněte někde jinde.