
RECENZE: Suicide Squad: Kill The Justice League
Studio Rocksteady se do paměti nespočtu hráčů zapsalo výtečnou trilogií Batman Arkham, která mezi jednu z nejlepších her podle superhrdiny. Všichni tak napjatě očekávali, co dalšího tento talentovaný tým chystá. Představení Suicide Squad: Kill The Justice League navzdory napojení na oblíbenou sérii nevzbudilo příliš pozitivní ohlasy a nepomohlo ani postupné ukazování záběrů z hraní, kdy pomyslným hřebíčkem do rakve bylo potvrzení, že hra bude stavět na online kooperaci a především bude tzv. živou službou, ačkoliv můžete hrát i sólo a mezi postavami libovolně přepínat.
Abyste si mohli lépe představit, co znamená pojem živá služba či originál „live service“, stačí uvést několik příkladů jako Destiny, The Division či již zrušená hra Marvel’s Avengers. Jmenovat bychom mohli i hity jako Fortnite, World of Warcarft anebo Apex Legends, ovšem to už jsou onlinovky. Hry tohoto druhu mají nabízet nekonečnou zábavu, ovšem také nenáviděnou monetizaci, ať už v podobě mikrotransakcí či pravidelných permanentek. Podle příkladů víte, že tento model může být úspěšný, ovšem případ Suicide Squad KTJL to rozhodně není, alespoň zatím ne, jelikož některé hry se dokázaly zvetit i po nevydařeném startu…

Suicide Squad či chcete-li Sebevražedný oddíl je díky nedávným filmům známý daleko více lidem než před lety. Ať už se vám filmy líbily nebo ne, rozhodně pomohly s rozšířením povědomí o značce, leč ne zrovna pozitivním způsobem. Jejich účelem každopádně je plnit mise, pro které by neriskoval život žádný hrdina, a tak dají dohromady padouchy z Arkhamu, aby odvedli špinavou práci a dost možná při ní zahynuli. Jste tak uvrženi do role čtyř zmetků, kterými jsou Deadshot, Harley Quinn, kapitán Boomerang a King Shark, kteří jsou také známí jako Task Force X.

Jejich nemožnou misí, které vám je svěřena, je zabít Ligu spravedlnosti. Brainiac totiž nad superhrdiny získal moc a s jejich pomocí chce zničit Zemi, kdy první na řadě je pochopitelně Metropolis. Je nám jasné, že ke hře přistupujete s předsudky, ale po stránce příběhu, ve kterém neschází záporácký Superman či Batman, se máte nač těšit, jelikož Rocksteady mají komiksový svět DC opravdu nastudovaný a neschází ani pošahaný humor ústřední čtveřice.
Tolik k úvodu a pojďme se podívat, jak se budete po Metropolisu pohybovat a bojovat v roli čtyř cvoků. Každá postava má odlišnou sadu pohybu, při čemž jim pomáhá ukradené vybavení Ligy spravedlnosti. Kapitán Boomerang se může teleportovat ve směru, kam hodí svůj bumerang, Harley se efektivně houpe díky batmanovým hračkám, King Shark pak doskočí daleko dál než ostatní, zatímco Deadshot má parádní jetpack. K tomu si přičtěte častou střelbu a máte značně pohyblivou záležitost, která trochu připomíná Sunset Overdrive, zvláště když po troše cviku vpravíte a začnete se v městě lépe orientovat.

Jakmile máte Metropolis plně k dispozici, můžete pokračovat v hlavním příběhu, který pochopitelně zahrnuje vypořádání se se superhrdiny v moci Brainiaca. Nicméně jsou zde také vedlejší mise, které vám umožní získat lepší vybavení v podobě nových zbraní, vylepšení, čipy jakožto modifikátory poškození, zvýšení zdraví atd. Ačkoliv se odměny za plnění misí liší, budete vesměs dělat jedno a to samé, jelikož variabilita úkolů není moc pestrá.
Jejich rozličnost spočívá v tom, že budete chránit konkrétní body či pohyblivý náklad, někoho zachránit nebo zabít tolik a tolik nepřátel. Zkrátka repetitivní mise, kterým napomáhá solidní hratelnost skládající se z již zmíněného zběsilého pohybuje a akce. Naštěstí hra není zase tak dlouhá, ale když budete cílit jen na příběh, máte za nějakých deset hodin splněno, zatímco s vedlejšími úkoly či přičtěte dalších pět hodin, kdy už vám nejspíše hra trochu poleze krkem, zvláště když stejný typ mise splníte tak podesáté.

Nepřátelé jsou navíc tuctoví a najdete mezi nimi takovou tu klasiku jako základní jednotky, přerostlá hovada, odstřelovače a neschází ani bojová technika jako tank či vrtulník. V rámci zpestření pak sami usednete do jakéhosi vznášedla, které vám pomůže vypořádat se s tradičními nepřáteli, kteří navíc postupně získají různé dovednosti superhrdinů, kdy občas je zapotřebí konkrétního typu útoku. Tím ovšem hlavní zábava končí a opět se dostavuje nekonečné opakování, která nezachrání ani souboje s členy Ligy spravedlnosti.
V jádru nejsou souboje vůbec špatné a pomáhá jim skutečnost, že se vlastně nabízí čtyři různé herní styly, ale rozdílnost je vlastně jen v pohyblivosti postav, útoků zblízka a nějakém tom speciální útoku po nabití ukazatele. Mimo zbraní mohou taktéž vybavení používat všechny postavy, mezi kterými plynule přepínáte, ovšem i v důsledku tohoto žádná z postav vyloženě nevyniká, jelikož vylepšitelné talenty postrádají zásadní rozmanitost. Alespoň že pro získání nějakého vybavení pro konkrétní postavu nemusíte plnit další otravné mise.

Když už jsme nakousli vybavení, můžete u sebe mít dvě střelné zbraně, čip na štítu pro zvětšení odolnosti, modifikátor, granát a zbraň pro útoky zblízka. Všechny pak mají hodnocení od běžné po vzácné stejně jako kritický útok, jak je tomu ve spoustě jiných her. Modifikátory jsou pak u některých zbraní bohužel spíše na škodu, jelikož výměnou za například zmrazení nepřítele se sníží jejich poškození. Krátce zmíníme i oblečky hlavní čtveřice, které jsou naštěstí jen kosmetické a nijak neovlivní výkony postav, ale přece jen jich tvůrci v základní hře mohli nabídnout více. Zcela postradatelný obchod s různými skiny a dalšími zbytečnosti samozřejmě neschází, kdy těžce vydělané peníze můžete směnit za virtuální mince Luthor.

Navzdory všemu se s hrou můžete zabavit, ovšem stačit vám na to bude těch deset až patnáct hodin, což rozhodně neodpovídá hlavní cenovce. Držte se spíše hlavního příběhu, užijte si detailně zpracované postavy, parádní grafiku a efekty, a vedlejší úkoly plňte jen za cenu solidnějšího vybavení. Po splnění dějové linky se nadále můžete potulovat po Metropolisu a plnit stejné druhy misí, abyste získali nejlepší vybavení ve hře, ovšem do toho jděte, jen když vás hra opravdu zaujme.
Ačkoliv jsme Suicide Squad KTJL dali dosud relativně zabrat, po vizuální stránce je to pecka. Volně přístupný Metropolis nabízí rozličné budovy s nádechem připomínající sérii Arkham, ovšem tentokrát barvitější. Pochválit musíme také optimalizaci hry, kdy si hra dokáže většinou držet stabilních 60 FPS, a to dokonce i na Xbox Series S, což je slušný výkon vzhledem k tomu, kolik se toho na obrazovce děje. Po technické stránce se tedy tvůrci opět vytáhli.

Verdikt
Je smutné, že studio, které se posledních osm let trápilo s titulem Suicide Squad: Kill The Justice League dokázalo za prakticky stejnou dobu vytvořit famózní trilogii Batman Arkham. Ano, tvůrci se opravdu museli trápit, protože byli postaveni před nelehký úkol. Přejít totiž z příběhové akce pro jednoho hráče na kooperaci, a ještě v rámci „live service“, to je prostě peklo. Rocksteady se s tím nějak poprali, ovšem zábavný příběh, pestré postavy i vydařené technické zpracování shazuje nudná hratelnost a opakující se mise. Pokud bude nálož plánovaného obsahu dostatečně kvalitní, třeba se Sebevražedný oddíl vykoupí, ale momentálně bychom s koupí počkali.| zábavný příběh | repetitivní mise |
| Metropolis | nedostatečná rozdílnost postav |
| technické zpracování | zbytečné mikrotransakce |
RECENZE: Dave the Diver
Dva roky a kousek to trvalo, než se Dave přes Blue Hole dostal až na naše obrazovky. Někdy je s podivem, jak dlouho trvají všemožné vývojářské cesty, než se uzavřou na všech platformách. Jak víme, bývají za tím nějaké exkluzivní smlouvy, nedostatek výkonu nebo další různé okolnosti, jako v tomto případě. Každopádně jsme se konečně dočkali a kdo ještě neměl tu čest, může si nově i na Xboxu užít nejen podmořské dobrodružství...
Football Manager 2026 vstupuje na trávník, ale drny tu jsou
Po roční odmlce a zrušeném FM25 se vývojáři ze studia Sports Interactive vrací s dalším dílem své dlouholeté série.
RECENZE: Yooka-Replaylee
Návrat do dob kvalitních skákaček pro hráče každého věku. Původní hru s názvem Yooka-Laylee jste možná už v minulosti zaregistrovali. Tvůrci ze studia Playtonic tehdy v roce 2017 připravili velmi podařenou skákačku, na kterou se po letech rozhodli navázat v podobě Remasteru na novém enginu s pár novými funkcemi a názvem Yooka-Re-PlayLee. Koncept ale moc daleko od původního titulu není, v principu se jedná o ten jednodušší styl platformových adventur...
RECENZE: Little Nightmares III
Když opíšete úkol od spolužáka, ale pozměníte pár věcí v domnění, že to vyjde stejně dobře.
RECENZE: Farming Simulator 25 – Highlands Fishing DLC
Farming Simulator už dávno není jenom o nekonečné práci na poli. Už tak obsáhlé varianty podnikání významně obohatily další možnosti hraní navíc s novou mapou z prostředí Skotska.
Recenze: Dark Quest 4
Dark Quest 4 je tahová fantasy RPG hra, která se snaží přenést atmosféru klasických deskových her do digitální podoby.
RECENZE: Contraband Police
Hraní nás staví do rolí hrdinů, co zachraňují svět před zkázou, rozvratem nebo třeba morálním úpadkem. Občas nás však postaví do role, která je morálně hodně zodpovědná a k tomu nám dají do rukou možnost rozhodovat o osudu dalších, byť virtuálních osob. Nejde ani tak o to, jestli výsledkem našich rozhodnutí bude život nebo smrt, ale třeba taková „banální“ věc jako jestli lidé projdou skrze hranici mezi zeměmi do té vytoužené....
RECENZE: The Outer Worlds 2
Vzpomenete si, kdy jste si naposledy dali tak dobré jídlo, že jste si zkrátka museli obratem přidat totožnou porci? Možná je to právě teď a nejedná se o pokrm, ale o hru The Outer Worlds 2 od známého studia Obsidian Entertainment. Studio založené legendami Feargusem Urquhartem a Chrisem Avellonem proslulo ve vydávání úspěšných pokračování titulů studia Bioware, nicméně to se aktuálně potácí v problémech, zatímco Obsidianu se naopak velmi daří....































