Xboxweb.cz

Občas se na hru těšíte, třebaže v nitru tušíte, že vás při vydání čeká čelní náraz do betonového pilíře. Ale naděje umírá poslední. I tým s malým počtem členů, malým rozpočtem a malými tvůrčími možnostmi může vytvořit dílo, které hrdě zvedne vhozenou rukavici, kolem níž všichni kráčí s odstupem. Rukavice ovšem nesmí být boxerská a vylitá olovem.

Magazín Super Street pravděpodobně neznáte. Jde o jedno z mnoha periodik věnovaných automobilům, které vydává společnost The Enthusiast Network. Online nebo v tiskové podobě pravidelně přináší články o upravených a sportovních vozech. Jako takový má uzavřena četná partnerství s výrobci automobilových dílů a sportovních doplňků, což s početnou komunitou čtenářů buduje skvělý základ pro vlastní hru. Pokud totiž na trhu něco chybí, je to titul s rozsáhlými možnostmi úpravy vozu. Nebavím se teď o NFS s pěti variantami nárazníku, ani o Forze a detailním laděním podvozku. Mám na mysli spíš stařičký Street Legal Racing: Redline, který na konzole nikdy nevyšel.

Princip hry je jednoduchý. Máte rezavý vrak nevábného vzhledu, útulnou garáž a nepříliš naditou peněženku. Práce se ve zdejším kraji nenosí, na zlodějnu vás neužije, a tak zbývají pouliční závody. Prezentace toho nejdůležitější proběhne zhruba v patnácti minutách. Jako první dojde na výběr jednoho z deseti modelů aut. Zde se licencí nedočkáte a není to výrazná ztráta. Nepotřebuji na masce emblém, abych poznal Evo X, Silvii, Civic, R34, Mustang, Prelude, Golf nebo RX 7. Poté následuje cesta do garáže, letmé seznámení s možnostmi úprav a pak hurá na první závod. Tím poker končí. Hra hodí na stůl všechny karty a doufá, že jí dvě dvojice budou stačit na bank. Kdo zběžně koukl na hodnocení ví, že vabank nevyšel.

Kariéra hry se dá rozdělit na dvě části. Ta, která probíhá v garáži, patří jednoznačně k tomu lepšímu. Což jen potvrzuje pravidlo, že peníze se lépe utrácejí, než vydělávají. Naopak pohyb venku, tedy závodění, je čisté utrpení. Bohužel pro vás, obě části jsou provázány a jedna bez druhé nemůže existovat. Abyste mohli vylepšovat, musíte závodit. Abyste mohli závodit, musíte vylepšovat. Had se zakousnul do ocasu, kruh se uzavřel a refundace si vzala pořadové číslo. Na druhou stranu, pokud titul nevrátíte během úvodních dvou hodin, patrně ho dohrajete. Ano, je to masochismus, ale i ten dokáže být za určitých podmínek akceptovatelný.

Závodění nemá kámen úrazu, ale celý kamenolom poranění. Kolizní model je sice hrozný, ale ve srovnání s tím jízdním alespoň zkouší tu a tam odrazit skutečnost. Jízdní projev je jedním slovem katastrofa. I na arkádu. Auta mají jen mizivou zpětnou vazbu a naprosto nepředvídatelný model řízení. Poloměry zatáčení se losují těsně před zatáčkou, přilnavost je údaj z čínské kuchařky a na brzdy musíte půl kilometru před zatáčkou. Ruční brzda je povětšinou jen na ozdobu a když už se auto rozhodne přetáčet, víte to jako poslední. Model řízení nemám k čemu přirovnat, neboť mám pocit, že neexistuje. Neblíží se primitivnosti Undergroundu, není srovnatelný se závody od Milestonů, nedosahuje zábavnosti Burnoutů.

Kdykoliv časomíra začne promovat start závodu, dostavuje se pocit zoufalosti. Snažíte se tomu podivnému modelu přijít na kloub, ale nedaří se. Jelikož auta nepodléhají licencím, nemají vývojáři problém s jejich demolicí. Poškození je na úrovni papírových modelů, čemuž odpovídají i střety s ostatními vozidly. Váha auta je jen několikaciferný údaj k zasmání, a tak přes ostatní přelétáváte nebo je rovnou mrštíte bokem. A na rozdíl od Čestmíra nepotřebujete ani čarovné rostliny. Samotná skladba závodů přitom není zase tak špatná. Jednotlivé turnaje obsahují klasické závody na několik kol, časovky, demoliční štace, průjezdy checkpointy nebo události, pro které je vám auto propůjčeno. Jejich „exkluzivitu“ podtrhují speciály, jejichž koupě je zatím nemožná.

Prostředí závodů připomíná sérii Need For Speed. Motory burácí po venkovských městech, v docích, nebo poblíž prašných savan. Zapamatovatelných míst je méně než málo a já vám garantuji, že druhý den nebudete vědět, na který patník jste pověsili nárazník. Přesto by ta místa byla alespoň dobrá, kdyby prošla řádnou optimalizací. Textury často doskakují nebo chytají ostrost jak pirátské vysílání. Když před vámi příležitostně „vyroste“ nějaký menší objekt, jen mávnete rukou. Už je vám to jedno. Jako závodní titul totiž Super Street: The Game vyhořela na plné čáře. Jen zamést a nasypat do urny.

Přitom pokud by se včas rozsvítilo v makovci někomu, kdo by závody pojal jednodušeji, řekněme jen jako primitivní drag, mohla ze hry být obstojná stavebnice. Garáž je doslova svatyní, kvůli níž si obrousíte zuby klidně až na dásně, jen aby vaše plechová kočka vypadala jako dravá šelma. Vrhnete se na výkon a zostudíte ostatní hnusnou plechovkou? Nebo se pokusíte druhé zastrašit agresivním vhledem a třpytícím se lakem? Modernizujte si vůz, jak uznáte za vhodné. Myslete však na to, že s ním musíte závodit, tudíž udržování konkurenceschopnosti není od věci.

Tuning je tradičně rozdělen na část optickou a část funkční. Do krabice ovlivňující projev auta si hoďte výměnu podvozku, brzd, vzduchového filtru, turba, chladiče, řídící jednotky nebo, a teď pozor, celého motoru. Většina dílů je skutečných, od renomovaných značek a ve skutečném zobrazení. O to více zamrzí, že na výkonových grafech to není příliš vidět. Kromě motoru, je úplně jedno, po jaké značce dílu sáhnete. Každý typ součástky má stejné specifikace. Hra nerozlišuje, zda jde o díl vietnamské chráněné dílny nebo o sportovní součástku ve výši vašeho platu. Licence tím trochu postrádají smysl, neboť se stávají jen kosmetickou záležitostí.

Co se vzhledu týká, osadíte vůz novými nárazníky, bočními spoilery a sportovní kapotou. Výhled zpět zhoršíte novými zrcátky a přítlačným křídlem a jízdní pruh zaberete rozšířenými blatníky. Pro lepší pohodlí vyměníte sedačky, volant a do kufru strčíte pořádnou aparaturu. Neboť kdo je slyšet, je také dobře vidět. Aby to platilo i po setmění, zakoupíte lepší světlomety a pod vůz strčíte neony. Vynechat samozřejmě nemůžete kola z lehkých slitin, kterým dáte padnoucí obutí. Celou transformaci provází bohatá nabídka dílů, která v dnešní herní produkci téměř nemá konkurenci. V garáži grafika navíc vypadá vcelku vkusně a je radost s vylepšováním trávit čas. Ještě, když vám garáž pozvolna plní lepé děvy se zálibou v autech.

Ano, je to prvoplánové a sexistické jako cep, ale skvěle to funguje. Za závody nemáte jen peníze, ale také zmínění v médiích, pozvánky na speciální události nebo nové členy týmu. Ty mají proporce 90-60-90 a vnadami zkrášlují jinak sterilní příbytek vašeho benzínového drobečka. Škoda, že postava řidiče zůstala kdesi v konceptech a auta jezdí jak duchové poloprázdnými cestami. Pochvalu nicméně zaslouží soundtrack, který je někde na pomezí stylů dance, trap, tropical a jim podobných. Ke hře se hodí a na rozdíl od všech ostatních zvuků nepůsobí lacině.

Vedle kariéry ve hře existují ještě rychlé závody a multiplayer. Jeho část autoři rozdělili na lokální a online. Jestli nemáte v žíle dvě promile, jen těžko vás tyto módy zaujmou. Jako recese s přáteli ještě možná, ale jinak jsou kvůli ďábelskému jízdnímu modelu téměř nehratelné. Na samotný závěr bych snad jen řekl, že za dobrým nápadem je vidět potenciál a alespoň malý kus dobře odvedené práce. Rukavici se ale ze země nepodařilo zdvihnout. Trochu se ovšem posunula, což ostatním možná ukáže, že to jde. Přeci jen, navzdory nedostatkům nelituji času, stráveného tuningem.