Xboxweb.cz

V dnešní době není nic snadného uspět v herním světě. Jasně, velká studia tohle až tolik netrápí, ty mají své jisté, i když ne na sto procent. Na mysli mám hlavně indie scénu, v jejímž rybníčku už je tolik rybek, že kolikrát hráč ani neví, jaké hry v tomto odvětví vyšly a stojí za pozornost. Lehkou výhodu máme my, jakožto vlastníci herní konzole Xbox. Na ten se většinou dostanou jenom ty indie hry, které za něco stojí a mají co nabídnout.

Přesně tímto případem je i hra Superhot. Zaujmout dokáže již na první pohled svou osobitou grafikou, a když si něco přečtete o hlavní herní mechanice, budete mít nutkání si hru zahrát nebo se alespoň podívat na nějaké video, jak že funguje v praxi. A to si člověk myslel, že nic moc originálního se v žánru FPS akčních her již vymyslet nedá. Nicméně se tak stalo a dneska se v rámci naší recenze koukneme na zoubek právě zmíněné hře Superhot.

Co nemůžu tvůrcům upřít je styl, s jakým k tvorbě přistoupili. Všechno začíná nahráním systému piOS, po jehož nahrání se dostaneme do prostředí ne nepodobném norton commanderu z MS-DOS. Do něho nám jistý dobrodinec pošle exe soubor na skvělou hru k vyzkoušení. Komunikace probíhá jenom přes chat, ale i tak je hodně zajímavá a postupem času se odkrývají další příběhové zvraty. Příběh je fajn, pěkně provazuje hru a staví před nás celou řadu otázek nejen o herním pirátství, ale i o životě a tak vůbec. Nechci nic moc prozrazovat, ale až půjdete zmlátit sami sebe, pochopíte.

Říká se, že svět není černo-bílý a pod tento citát se klidně může podepsat i Superhot. V jeho podání je totiž svět červeno-bílý. Hned tak poznáte, co je prostředí (bílé), kdo je nepřítel (červený) a jakou věcí ho můžete srazit k zemi (černé). Stylizace se hodně povedla a i díky jednoduchosti má svět své kouzlo a ukazuje, že když je dobrý nápad, není třeba trávit hodiny času natáčením a focením realistických prostředí. Za grafiku rozhodně palec nahoru.

Dobrá grafika samozřejmě k úspěchu nestačí, takže je na čase říct si něco o hratelnosti. Ta je tím hlavním, co je na Superhot zajímavé. Hrátky s časem sice nejsou ve hrách nic nového, ale většinou čas zastavujeme ke svojí potřebě. V Superhot je situace jiná, jelikož čas ve světě stojí a až když se začneme pohybovat, začne se hýbat i svět a nepřátelé v něm. Všechny herní situace najednou dostanou jiný rozměr a hlavně je třeba mimo přesnosti při míření zapojit šedou kůru mozkovou a dobře přemýšlet, kam se pohnout, jaký předmět sebrat a po kom ho případně hodit. Tempo je místy vražedné a v nejedné situaci jsem si říkal, že to snad najde ani dohrát.

Nepřátelé nejsou žádní extra chytráci, ale umí to dobře se zbraněmi, často mají početní převahu nebo lepší výbavu, a když jim ani to nestačí, mohou se vám objevit za zády. Mnoho úrovní proto budete procházet několikrát, než se naučíte nebo vychytáte ten správný okamžik, kdy se sehnout, vystřelit nebo zaskočit protivníka nějakým výpadem. Tím jsem se pomalu dostal k jednomu záporu hry a to nevyrovnané obtížnosti. Bývá dobrým zvykem, že obtížnost roste postupně, ale ne zde. Dva, tři levely projdete s prstem v nose, abyste se pak mořili s jednou částí, kterou na a ne dát. Je to daň za plynulost příběhu, který si tvůrci chtěli udělat podle svého. Na druhou stranu to může být pozitivum, protože nikdy nevíte, co bude další překážka a tak se pokaždé budete snažit jet na 100%.

Herní situace jsou hodně rozmanité a stejně tak i design levelů. Přitom úkol je jednoduchý, přežít. Zapomeňte na nějaké ukazatele zdraví. Jakmile vás zasáhne kulka nebo soupeřova katana či pěst, je konec a level si zopakujete. Hodně fajn je střídání tempa. V některých úrovních se budou ve vaší ruce zbraně střídat jedna zbraň za druhou, jinde si je třeba vystačit s lahví, cihlou nebo svými pěstmi. Zde jedna dobrá rada. Při soubojích je třeba myslet ne na aktuální situaci, ale dopředu. Jak se pohnete, pohne se nějakým směrem i soupeř, vaše střela může letět jinam, než má a pak už vás od restartu zachrání snad jenom jiný protivník, který může toho právě dotírající s přehledem zabít. Stačí se vhodně postavit do dráhy střeli a problém může být vyřešen. Největší borci pak dokáží sestřelit svou kulkou kulku nepřítele.

Jeden zápor jsme si zmínili a je třeba se podívat na ten druhý. Tak nějak jsme si zvykli, že hry posledních let jsou poměrně dlouhé nebo úměrné tomu, kolik za ně dáme. Bohužel v případě Superhot sem měl pocit, že jsem dostal o něco méně, než za co jsem si zaplatil. Herní doba není nijak dlouhá, a když se bude někdo hodně courat, nějaké tři hodiny by vám hra mohla zabrat. Obsahu tak není mnoho, o to víc intenzivní zážitek však nabídne. I sami tvůrci si jsou tohoto faktu vědomi a tak je již přislíben další obsah. Kdy to bude, se ale zatím neví.