RECENZE: System Shock

Autor: p.a.c.o Publikováno: 20.5.2024, 17:00

Publikováno: 20.5.2024, 17:00

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 3300 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Ač se to nezdá, herní průmysl toho má za sebou už dost, a i když jste v něm třeba několik desítek let, stejně se může objevit kousek z dávné historie, o kterém každý mluví, znáte z něj nejrůznější meme nebo další věci, ale na vlastní kůži jste ho nehráli. Ono taky upřímně, kdo by si v dnešní době dobrovolně na velké obrazovce chtěl „užívat“ třeba 30 let starou hru, byť je sebekvalitnější. Ano, máme tu emulátory a další nástroje, díky nimž je tohle možné, ale i ten největší fanoušek musí uznat, že takhle staré hry už prostě herně zestárly a není žádný med je dneska hrát, tím spíš, pokud chceme mladé generaci představit naše staré pecky.

Naštěstí je dneska v kurzu staré hry vyzvedávat z archivů, naleštit je a znovu vypustit mezi hladové hráče. Jedním takovým skvostem, který se dočkal remaku, je legendární System Shock s ještě památnějším nepřítelem – umělou inteligencí SHODAN. Dnešní dobou hýbe také umělá inteligence, takže je vydání téhle svým způsobem provázané s dnešní dobou. Hráči na PC si remake mohli užít již v minulém roce, kdy se na něj objevovala slova chvály snad ze všech stran jak od hráčů, tak kritiků. Rok utekl jako voda a System Shock remake dorazil také na konzole.

Jak jste asi poznali z úvodu, bohužel jsem neměl tu čest s originální verzí, ale o to větší chuť jsem měl tuhle mezeru v herním vzdělání doplnit. Hned na začátku jsem ale udělal jednu školáckou chybu – čekal jsem něco jiného, než jsem nakonec dostal. Dle videí to vypadalo na fajn střílečku s různými příšerami na vesmírné stanici, ale hodně rychle jsem pochopil, že tady to nebude jenom o střílení a také fakt, že ty hry dřív byly opravdu násobně těžší, než je tomu dnes. Ani jedno z toho však neberte jako výtku, nýbrž jako konstatování faktů, díky kterým je tahle hra tak skvělá.

Příběh je super, má tu správnou šťávu a při hraní jsem si opravdu připadal jako ten jediný, kdo dokáže zastavit zlovolnou umělou inteligenci SHODAN. Tu jsme tak trochu pomohli z toho pomyslného řetězu utrhnout, ovšem výsledek nestojí za nic. Osádka vesmírné stanice je mrtvá, až tedy na nás a všude pobíhají monstra, nebo roboti – zabijáci. Zkrátka taková herní idylka. Ani dnes neztratil příběh nic ze svého kouzla, a i po třiceti letech si mě dokázal získat. Nejlepší na tom je, že i když jsem sami, prostřednictvím kamer nás Shodan sleduje doslova na každém kroku a občas nám i pěkně zaškodí.

Zmínil jsem, že hra není snadná. Sice si před jejím spuštěním můžeme zvolit, jakou obtížnost chceme pro souboje, puzzly a nepřátele, ale ani na nejlehčí obtížnost není úplně těžké umřít. Navíc jsme dneska zvyklí, že nás hry vedou za ručičku, ukazují nám, kam jít, řeknou nám, co udělat. Tady máme „jenom“ minimapu (díky bohu aspoň za ni) a hromadu deníků a dalších záznamů, ze kterých je třeba si udělat obrázek o tom, co kde zničit, zapnout nebo jak se vůbec dostat přes zamčené dveře. Je zkrátka třeba umět poměrně solidně anglicky, protože jinak bude člověk bloumat po mapě, a to ho dlouho bavit nebude. Jednotlivá patra Citadely jsou jasně rozpoznatelné a každé nabízí zajímavou činnost, jejímž prostřednictvím se celý děj opět posune dál.

Nakonec došlo i na akci, kterou jsem viděl ve videích. Ze začátku pěkně na blízku, ale postupem dojde i na to střílení. A i když nábojů není moc, dá se to kompenzovat pomocí energetických zbraní. Jak už jste mnozí vytušili, nečekají nás zástupy nepřátel jako v Call of Duty, ale spíše komornější přestřelky s ne úplně malou potřebou krytí a úskoků. Rambo styl se tady zkrátka moc nenosí. Čas od času je třeba zapojit všechny mozkové závity při řešení hádanek. Někdy je to jenom jednoduchá spojovačka, ale elektrická zapojení kombinovaná s matematikou už jsou trochu jiné kafe.

Co mě na hře asi nejvíc trápilo, je uživatelské rozhraní. Hraní jako takové je fajn a ovládání na gamepadu je příjemné, ale když jsem se chtěl podívat na nějaký nový zápisek (přes rychlou volbu ze hry je to snadné) nebo nedej bože dát něco šrotovat a přemisťovat v inventáři, na to abych si vzal dovolenou. Interface je hrozně pomalý a dá se ovládat jenom směrovým křížem. Řekl bych, že takhle nějak se inventář ovládal nejspíš v původní hře a je to jeden z prvků, který je tady nechaný pro nostalgiky – sebemrskače. Sem tam se ve hře objeví nějaký bug, ale ty bych zařadil do kategorie vtipné a zábavné. Nic, co by znemožňovalo hrát nebo nějak jinak zasahovalo do hratelnosti.

Hodně jsem přemýšlel nad grafikou. Zde se totiž vývojářům povedl velice zajímavý kousek. Na první pohled hra díky použití Unreal Enginy 4 vypadá moderně, ale přitom si zachovává jistý retro vzhled a styl. Tahle kombinace funguje opravdu dobře a výsledek působí přesně tak, jak jsem popsal – moderně a retro zároveň. Celkovou atmosféru dokresluje úžasný soundtrack, jež dokáže dát dění na obrazovce ten správný rámec.

Remake legendárního System Shocku se povedl na jedničku. Přináší stále až překvapivě aktuální příběh z již ne tak vzdálené budoucnosti, který má díky bláznivé AI přesah i do současnosti. Vývojáři použili moderní prvky, ale povedlo se jim ponechat kouzlo a styl originálu. Škoda jenom toho horšího rozhraní, které dokáže narušit pocit z jinak pohodového hraní. Kdo hledá výzvy, je zde na správné adrese, protože Systém Shock nám ukazuje, že starší hry byly díky absenci dnešních moderních prvků opravdu těžší.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Kdo si chce doplnit znalosti ohledně jedné z nejlegendárnějších značek, má díky remaku skvělou možnost. Vývojáři k němu přistoupili s respektem, ale také jasnou vizí toho, co chtějí vylepšit. Výsledek opravdu stojí za to a ani drobné chybky nemohou celkový zážitek vůbec ohrozit.
07. 06. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: F1 24

Nevím, jak to přijde ostatním, ale já jsem s letošní sezónou F1 zatím velice spokojen. Vyhrál Lando, konečně taky Charles, do toho Max ukazuje, že když jim jede auto (nebo i když úplně ne), dokáže z toho dostat o parník lepší výkon, než ostatní a zkrátka se pořád něco děje. Uvidíme, jak to bude pokračovat a jestli letos skončí nadvláda RedBullu a na prvním místě, ať už v jezdcích nebo konstruktérech, se ukáže...

»
30. 05. 2024 • HusekD0

RECENZE: HYPERCHARGE Unboxed

Dětský pokoj a jeho veškerý obsah jsou ve své podstatě velmi kouzelným místem. Očima dítěte se tam mohou odehrávat velkolepé události, kterým už jako dospělí nerozumíme, nebo je jen kvůli své zaneprázdněnosti nevědomky přehlížíme. Kdo ale ví, co se odehrává za zavřenými dveřmi? Dodnes si pamatuji své první pocity po shlédnutí prvního dílu Toy Story. Bedlivě jsem sledoval veškeré dění v pokoji, což bylo o to víc umocněno, když jsem...

»
21. 05. 2024 • Lukáš Urban0

VIDEO/RECENZE: Senua’s Saga: Hellblade II

Senua, válečnice s piktským rodokmenem, se vrací, aby zaplnila lačný hlad po xboxové exkluzivní tvorbě a ztrestala každého, kdo by pochyboval o jejím poslání, psychickém stavu či ostří jejího meče. A řeže se vskutku sveřepě.

»
02. 05. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Tales of Kenzera: ZAU

Metroidvanie slaví úspěch od dob, kdy bylo možné rozpoznat herní postavu od pozadí. A to už nějakých pár dekád bude. Postupem času se i v tak malém a omezeném žánru plošinovek našly menší kategorie a větve, které se odlišovali náročností, herními prvky a využitím třetího rozměru. Tale of Kenzera: Zau nehodlá posouvat hranice toho, co už dávno znáte, ale umě využívá jejich linií, aby dala na vědomí, že i začínající studio...

»
02. 05. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: TopSpin 2K25

Tenisové hry jsou součástí herního světa již pěknou řádku let. V dřívějších dobách to měly docela snadné – dali jste panáčky na kurty, mezi nimi létalo něco jako míček a oni do něj pinkali. Grafika byla jednoduchá, fyzika taky nebyla nijak komplikovaná a hrálo se. Postupem času nároky vzrostly, ale i tak se s nimi dokázali vývojáři velice pěkně popsovat a my si mohli užívat kvalitního zpracování tohoto sportu.

»
30. 04. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: Ready, Steady, Ship!

Kooperativní hraní je skvělá věc, takže jsem velice rád, že na něj vývojáři myslí a zásobují nás poměrně velkým množstvím zábavných titulů. Díky nim můžeme prostřednictvím obrazovky vyzkoušet třeba vztahovou rodinou terapii v It Takes nebo utíkat z vězení v A Way Out. Jsou tady ale také přímočařejší činnosti, jako třeba Moving Out se stěhováním nábytku, Overcooked prověří koordinaci v kuchyni a Tools Up při rekonstrukci.

»
15. 04. 2024 • HusekD0

RECENZE: Dragon’s Dogma II

Ani se mi tomu nechce při psaní recenze věřit. První díl Dragon’s Dogma dorazil do našich obchodů před dlouhými dvanácti lety. Tehdy si okamžitě dokázal získat srdce spousty hráčů a ke dnešnímu dni se prodalo téměř osm miliónů kopií. Jednalo se o velmi specifické RPG, za kterým stálo asijské studio Capcom. Svým zpracováním a jedinečným přístupem si získal i západní publikum, čímž se odlišoval od své konkurence. Rok od svého...

»
13. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Outcast: A New Beginning

„Bože, ty devadesátky.“ Neříkají si jen milovníci starých časů, ale také herní tvůrci, kteří se stále častěji vrací do dob, kdy byly hry ambicióznější, hrdinové hrdinštější a komunita uzavřenější. Je pravdou, že oblast primitivní akční zábavy vykazovala tehdy kulminaci. Náš svět zachraňoval kde kdo, a tak se často cestovalo daleko za oběžnou dráhu, kde čekala vyspělejší mimozemská civilizace na Jardu od bagru, aby ji zachránil s důvtipem barbara a odhodláním tažné...

»