
RECENZE: Two Point Hospital
S trochou nadsázky můžeme tvrdit, že hry hodně často fungují jako velice výkonný stroj času. Nejen, že se můžeme vydat do různých ér naší doby, ať již skutečně minulé nebo budoucí smyšlené, ale také můžeme třeba zavzpomínat na naše herní začátky. Každý z nás má nějakou oblíbenou hru z herní minulosti, na níž rád vzpomíná a hru na podobné téma by uvítal i v dnešní době v moderním zpracování. Evidentně i vývojáři se rádi vracejí ke svým kořenům, kde vznikla jejich sláva a chtějí tím uzdravit hráčské duše.
Tím jsem zároveň velice umně předal dokumentaci pacienta k dalšímu vyšetřování, jelikož téma, k němuž se zkušení harcovníci z Bulfrogu a Lionhead Studios pod hlavičkou SEGA a v novém studio Two Point vrací, je budování nemocnice pro nejrůznější a hodně často velice bizarní nemoci. Spousta z vás si jistě vzpomene na Theme Hospital, s nímž se má Two Point Hospital společného víc, než by se někomu mohlo zdát.

A já rovnou říkám, že mi to vůbec nevadí. Díky tomu jsem do hry mohl rovnou skočit a hned od začátku jsem věděl, co se čeká, co bych měl dělat a jak bych to měl dělat. Byl to takový ten pocit, kdy sice hrajete něco nového, ale přitom velice povědomého. Ani začátečníci se nemusí hry bát, protože pro ně vývojáři v rámci kampaně připravili do hry pěkně zapojený tutoriál, který základy jasně a přehledně vysvětluje. Bohužel kampaň je zatím to jediné, co ve hře můžeme hrát, protože další herní módy k dispozici zatím nejsou. Ovšem vývojáři slibují, že Sandbox mód a Superbug Iniciative přidají nejspíše již během března jako zdarma dostupný update.
Mezitím si tak budeme muset vystačit s jednotlivými scénáři, ale i to je velká zábava. S každou nemocnicí na mapě Two Point County můžeme dotáhnout až na tří-hvězdičkové hodnocení, ale cesta to nebude vůbec snadná. Doktoři a sestřičky budou muset zabrat v léčbě, recepční správně koordinovat pacienty a údržbáři se postarat, aby stroje nebyly moc unavené a záchody ucpané. Každý zaměstnanec musí přiložit ruku k dílu a zapomenout nesmíme ani na specialisty, jejichž odborné znalosti k danému tématu nikdo jiný nenahradí a každá pomoc při lepší diagnóze se hodí.
Psychiatrie potřebuje psychologa, na chirurgii také nemůže pracovat kde kdo a když vám umře pacient, jehož duch se následně vrátí, jenom technik-specialista na vysávání duchů nás může zachránit. Jinak vznikne panika, při níž všichni utíkají a nikdo nepracuje a nenechává se léčit. Byť jsou zdejší nemoci po vzoru původní hry někdy docela bizarní (lidé myslící si, že jsou Elvis nebo Klauni či s hlavou místo žárovky), postupy léčení mají reálný základ. Všichni nejdříve musí přijít na základní vyšetření a následně přejít přímo k odborníkovi nebo podstoupit další testy, aby byla diagnóza co nejpřesnější. Kdo léčbu uspěchá, pošle domů v lepším případě nevyléčeného a nespokojeného člověka, v tom horším už pacient z nemocnice neodejde.
Spokojenost přitom hraje klíčovou roli, jelikož mimo peněž pro chod je potřeba získat také Kudos měnu. Ta se získává právě na základě spokojenosti, jež je navázána na systém úkolů a výzev. To vám pak přijede do nemocnice hromada akutních pacientů (pokud se do výzvy samozřejmě pustíte), jejichž léčení je třeba zvládnout. Dále si můžeme do nemocnice pozvat novináře, kteří udělají dobrou reklamu (když všechno funguje) a nevyhneme se ani kontrole ministerstva. Poslední možností, jak získat Kudos body je plnit přání samotných zaměstnanců. Ti chtějí lepší vybavení, lepší pracovní prostředí, více zábavy do odpočívárny nebo takovou obyčejnou věc, jako je udržet určitý počet dní chodu nemocnice bez úmrtí pacienta. Někdy jsou úkoly snadné, jindy těžší. Však to znáte.

Kdo se bude snažit, bude si moct následně za Kudos body odemknout nové vybavení, díky němuž se budou zaměstnanci i pacienti cítit lépe, a tím jejich spokojenost opět poroste. Vytvořit takové prostředí, aby byli všichni spokojeni je přitom na první pohled snadné, ovšem s přibývajícím časem uvidíte, že vměstnat všechno důležité do vymezeného prostoru a s daným kapitálem, není jenom tak. Naštěstí se dají pozemky přikupovat, ale myslete dopředu. Když pozemek koupíte, trvá mu nějaký čas, než se z něj stanou nemocniční prostory, což mě občas donutilo k dočasným improvizacím.
Chod nemocnice však není jenom kupování vybavení a najímání dostatečně kvalifikovaných pracovníků. Mikromanagement hraje stejně důležitou roli, protože jenom tak můžeme nemocnici udržet ekonomicky zdravou a prosperující, což je cíl k dalšímu růstu. Tabulek, políček a ukazatelů, jimž se budeme věnovat je celá řada a tato část hry je opravdu hodně propracovaná, navíc pěkně a přehledně zpracovaná. Na pár kliků tak každý ředitel jasně vidí, kdo má žízeň, kdo je přepracovaný, kde jde nejdepresivnější pracoviště a komu je třeba zima či moc velké horko.

Docela často mě ale štvalo, že nemocnice nefunguje tak, jak bych si představoval. Je totiž spousta věcí, co musí hráč sledovat a zařizovat, takže jakákoli pomoc je vítána. A třeba management lékařů pro ordinace je jednou z věcí, kterou bych potřeboval vylepšit. Člověk totiž myslí dopředu a je jasné, že se lékař unaví, takže najmete záskok, aby bylo lékařů dost. Ovšem dost často jsem se dostal do stavu, kdy mi lékař i zástup kroužili po nemocnici, ordinace zely prázdnotou a hra hlásila, že mám moc potulujících se lékařů a měl bych možná jejich počet zredukovat. Tohle platí nejen pro lékaře, ale všechny profese a je to opravdu otravná vlastnost. Buď je to záměr nebo snad přijde náprava s nějakým dalším updatem.
Druhým neduhem je ovládání. Ono není špatné, ale hra je prostě tak komplexní, že lépe zpracovat asi nešlo. Nic to nemění na faktu, že z kraje jsem s ním hodně bojoval, dost často se překlikl nebo se proklikl do jiné nabídky a v tom tempu, co hra postupně nabírá, je každé zdržení nepříjemné. Postupně jsem všechno sice do ruky dostal, ale když to srovnám s hraním na PC, tak s myší a klávesnicí jsem si připadal, že nemocnici vládnu podstatně více než na gamepadu. Bohužel, podpora těchto periferií nebyla pro konzole vůbec zmíněna.
Verdikt
Spousta hodin zábavy čeká na všechny zájemce o budování vlastní nemocnice. Hra má přesně to kouzlo, jaké si pamatuji a přesně všechny ty věci, které jsem na původním díle miloval. Bohužel má i podobné problémy, ale také pár nových vychytávek. Jenom to ovládání na gamepadu prostě není úplně ono, ale i s ním se člověk popere. Přes to všechno je výsledek výborný a koupí hry (bude i v Game Passu) chybu nikdo rozhodně neudělá. A teď už mě omluvte, starosta mi chce gratulovat, že mám tak skvělou nemocnici.
RECENZE: Ace Combat 8: Wings of Theve
Leteckých her v posledních letech nevychází tolik jako dříve a u těch arkádových je nabídka ještě menší. Série Ace Combat si díky tomu drží poměrně výjimečnou pozici. Nejde o simulátor, ve kterém by člověk půl hodiny studoval přístrojovou desku a následně zjistil, že zapomněl nastartovat jeden z motorů. Vybereme si letadlo, pověsíme pod něj absurdní množství raket a vydáme se zachránit svět.
RECENZE: Forever Ago
Stáří není jednoduchá disciplína, obzvláště pak ve chvíli, kdy vám na věčnost odejde vaše životní láska. V takové chvíli můžete velmi snadno propadnout depresím a ztratit chuť do života, případně se můžete vydat na jednu velkou pouť současností vstříc nostalgické minulosti. Pro druhou variantu se rozhodl Alfred, hlavní hrdina příběhové adventury Forever Ago z dílny studia Third Shift, které spadá pod známé vydavatelství Annapurna Interactive. Právě jméno vydavatele kovaným hráčům...
RECENZE: Star Wars: Galactic Racer
Fanoušci univerza Star Wars mají v posledních letech bez nadsázky žně. Titulů, které hráče vezmou do předaleké galaxie, je stále více a více, přičemž se nezaměřují jen na mnohdy ohrané a místy vyčpělé klání mezi dobrem a zlem, tedy rytíři Jedi a sithskými lordy. I díky popularitě seriálů, jako je Andor, nám herní světy ukazují i jiné stránky světa Hvězdných válek a často se také snaží oživit dříve populární herní...
Recenze: CONTROL Resonant
„Remedy pustilo paranormální nákazu z kanceláře do ulic Manhattanu, vyměnilo pistoli za živé kladivo a do služby povolalo Dylana Fadena. Výsledkem je nádherné, odvážné a místy zbytečně rozbředlé pokračování, které se nebojí ztratit kontrolu. Někdy bohužel i nad sebou samým.“ Když vás státní úřad sedm let drží pod zámkem, provádí na vás experimenty a po probuzení suše oznámí, že se ztratila vaše sestra, zpravidla následuje nástup právníka, příjezd televizního štábu...
RECENZE: Lawn Mowing Simulator 2
Podzim pomalu klepe na zahrady, takže je na čase začít všechno připravovat na zimu. Poslední sečení trávy, úklid listí nebo zastřihávání stromů patří aktuálně mezi nejběžnější kratochvíle každého zahrádkáře. Ne všichni máme štěstí na vlastní zahrady, ale jistě se najdou tací, co by chtěli podobné chvíle zažít alespoň virtuálně.
Recenze NHL 27
EA Sports NHL 27 dorazilo na XBOX Series X/S (bez dostupnosti na XBOX One) s příslibem, že konečně po letech přešlapování na místě přinese revoluci, kterou fanoušci virtuálního hokeje tak zoufale vyžadují. Vývojáři z EA Vancouver před vydáním lákali na kompletně překopanou prezentaci, návrat komunitou vymodleného režimu a hlubší integraci taktických prvků. Jak už to ale u každoročních sportovních sérií bývá, realita na ledě bývá občas o něco komplikovanější než...
RECENZE: Hot Wheels Infinite Rush
Každé dítě, které někdy stavělo autodráhu přes celý obývací pokoj, poznalo tři přirozené nepřátele motorismu, Nedostatek spojovacích dílů, vlnící se koberec a dospělého, který potřebuje projít ke dveřím. Fantazie přitom žádná omezení neměla. Oranžový plast vedl přes gauč, pod stolem začínala servisní zóna a skokánek vyrobený z videokazety posílal autíčka do míst, kde se vysavač měnil v monstrum požírající angličáky. Hot Wheels vždy představovaly automobilový svět bez stavebních povolení, technických...
Recenze Bus Simulator 27
Série Bus Simulator nepatřila mezi masové hity, ale mezi fanoušky dopravních simulátorů si během let vybudovala velmi silnou pozici. Po nepříliš bezchybném, ale obsahově bohatém Bus Simulatoru 21 přichází pokračování, které chce posunout sérii o generaci dál. Nový vývojář Simteract vsadil na Unreal Engine 5, výrazně větší flotilu autobusů, rozsáhlejší správu dopravní společnosti a poprvé také dálkové autobusy.

























