Recenze: Under the Jolly Roger

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 5.5.2021, 9:20

Publikováno: 5.5.2021, 9:20

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3095 článků

Až si jednou hráči uvědomí, jak hanebně tráví volný čas a celý herní průmysl řachne, můžou si vývojáři pořídit maringotky, hadry z třetí ruky, kouli z čínské lidové sklárny a vyrazit věštit tužby mezi kolotočáře. Oni totiž nejlépe vědí, po čem srdce mé prahne a v případě pirátské tématiky jde hlavně o multiplayerový zážitek. Nikdo jiný mi tak ješitně nepotopí plavidlo jako korzár od jiné konzole. A nikdo jiný mi nepřekazí bitevní vřavu jako samozvaný admirál sedmi moří, co místo kormidla protáčí třetí dodávku pizzy a šumivý nápoj slazeného typu.

Nevím, zda to mám napsat na list papíru a hodit do Vltavy nebo otevřít záchodovou mísu a vyřvat do trubek, ale prosím si piráty pro jednoho hráče. Stačí mi úplně malý, prťavý kapitán, který si postaví posádku ze ztracených existencí. Pro začátek se spokojím s děravou bárkou. Půlka nádeníků bude ucpávat rukama díry, zatím co ta druhá se chopí kýblů. V případě nebezpečí se samozřejmě postavím za děla já sám. S odhodláním životního hledače pokladů vystřílím i kotelníka s kuchařem, jen aby ti nadutí smradlaví psi bumbali slanou vodu. S lupem se následně vydám do jednoho z mnoha přístavů, abych nad nekonečnými rundami rumu licitoval o ceně za náklad, který nakonec stejně vyměním za chlast a permanentku do lechtivého domu.

A přestaňte mi tvrdit, že jsem moc náročný. Však Under the Jolly Roger se mé sliby pokouší splnit. Ale i když se skutečně hodně, ale hodně snaží, jeho tvůrci kormidlují do žánrové bouře, z níž vyplují leda trosky a těla dychtivých pirátů. Titul přichází ze slabších herních platforem a vizuálně je to na něm znát. Kreslené nabídky mechanik, obsahu a uživatelského rozhraní byly v kurzu v době, kdy měl John Silver ještě obě nohy. Ze stejného starobince jsou animace vody, postav, a dokonce i dohled, který se smrsknul na zorné pole nadrbaného mořského vlka, co zpozoruje nepřítele, až když ho bodne mečem do anusu. Na druhou stranu… zvuková stránka příjemně překvapila. Zvuky děl mají nečekaně prostorovou orientaci a na lodi neustále někdo hlučí a heleká. Soundtrack se snaží být hodně filmový a daří se mu probouzet choutky po pravém bukanýrském životu. A Sea of Thieves promine, ale je mnohem lépe využit než v případě xboxové exkluzivity.

Vývojáři si dobře poradili i s managementem. Posádka si žádá neustálý dohled, protože každou chvíli je nějaký ten bažant povýšen a staří bardi končí na márách po kruté bitvě. Množství poskoků se odvíjí od velikosti lodi, přičemž jádro pirátského vedení se nemění. K obsazení je celkem devět pozic, s nimiž stoupají rozdílné statistiky celé lodi. Shánění nových lidí v knajpě pobavilo, ale možná až příliš rychle se ze správy posádky stane rutina. To samé platí o úkolech, jejichž přínos příběhu je dost tristní. Vlastně mám pořád pocit, že jde spíš o shluk questů, kam se odráží trocha historie ostrova, přístavu, občas postavy a tím to končí. Nakonec se vždy musí doplout na místo určení, tam vystřílet i koule na pétangue, kohosi zachránit a zase plout dál.

Obchodní politika lehce připomíná Port Royale, jen ve verzi pro ekonomy z dálkového studia večerní školy. Každý kus mapy má komodity vlastní a pak ty potřebné. Není problém uspokojit poptávku většiny obchodníků. Problém je, že mimo úkol není tužba tak činit. Vynechám-li vybavení lodě, které se může hodit ať z funkčního, tak kosmetického hlediska, jsou dodávky značně stereotypní. Mohl bych si upevňovat vztahy s jinými frakcemi a piráty, ale proč bych tak dělal? Beztak při každé plavbě potkám nové lodě, co mi chtějí kanónen udělat proktologické vyšetření. Sociální a obchodní prvky tak ztrácí význam a jejich používání se stává zdlouhavé asi pět minut po třetím vyplutí z druhého přístavu.

Srdcem každého korzára je moře, vítr v plachtách a příslib nového bohatství za nejbližším horizontem. Under the Jolly Roger má na tento styl života hned dva pohledy. V tom prvním je rychlé cestování a námořní bitvy z pohledu třetí osoby. A jde o pohled funkční, i když méně zábavný. Přestřelky nad krakenovým chřtánem probíhají stylem „zaměř-vystřel-nabij“, přičemž o vše se stará posádka. Jen měním munici a snažím se najít ideální směr vedení lodě. To je dost složité, protože vítr se chová reálně. Vy říkáte „hurá“, já řvu „do slizkého chapadla“. Realita je jedna věc, ale plachty není možné ručně natáčet. Jen spouštět a kasat. Navíc poryv větru je dost zavádějící, a i s plnou silou v zádech nemusí loď dosáhnout potřebnou rychlost. Po několika hodinách jsem si na princip plavby zvyknul, ale dá se využít skutečně jen při soubojích. Na stíhání protivníků nebo rychlý úprk je použitelný podobně jako med na leštění paluby.

Druhý obraz na dění na lodi je z pozice kapitána. Při maximálním přiblížení se kamera přepne do vlastního pohledu a čistě pocitově jde o parádní výjev. Na poměry produkce je škuner dost detailní a já se za kormidlem cítím skutečně majestátně. V ruce dřímám mapu a jak se blíží obchodní galeona, mám chuť zařvat na sousedy, ať hnou kotletami, vyvalí z oken děla a pálí po všem živém. Ale není mi přáno. Prostě kdosi ve vývoji nechtěl, abych se cítil jako pravý pirát. Prostředí se vykresluje jen kousek kolem lodi, tudíž dlouhodobé plutí je cestou prázdnotou. A samotné souboje nestojí za nic, protože titul vlastně na takový styl hraní není dělaný. Situace jsou nepřehledné, frustrující a ve výsledku i směšné. Korunu jim nasazuje převzetí lodi, kdy se po přiražení přepínám nad postavu a kreacemi z hodin tance na francouzském šlechtickém dvoře bojuji o nadvládu nad lodí.

Nejspíš to už zabalím a zůstanu pirátům věrný jen v oblasti kinematografie a knih. Studio Lion’s Shade přitom není marné a je vidět určitý cit pro téma a snaha dodat za malé peníze hodně muziky. Ale tahle kapela smrdí rybinou a zatuchlými dřevěnými údy víc než Davy Jones se svou partou. Snaha nabídnout strategické budování, pirátský simulátor a zábavné plavení nenachází přístav. A já nacházím chuť opět usednout k Sea of Thieves nebo konečně zkusit Atlas. Ano, nebudu tam sám, ale aspoň se budu cítit jako pirát.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Další snaha o piráty pro jednoho a další průměrný titul. Že má Under the Jolly Roger obstarožní feeling je jedna věc, která navíc může působit jako záměr. Nesourodost žánrů je však věc druhá. V té se bije zábava s povinností, a to v popředí světa, který by teoreticky mohl dobře fungovat, kdyby. A těch kdyby je až příliš moc na to, abych se chtěl podvolit placebu pirátského života, po němž mám chuť přibít dřevěnou nohu na zeď.
20. 09. 2021 • SeedarCZ0

RECENZE: NBA 2K22

NBA 2K22 – král sportovních her opět na scéně. Jistě, můžete si o basketbalu myslet co chcete. Nakonec, ani já nejsem kdovíjaký fanoušek tohoto spíše amerického sportu. Nicméně, v žánru sportovních her tato série nejspíš nemá konkurenci. A to už dlouhá léta.

»
17. 09. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: WRC 10

Jubilea jsou fajn v tom, že se při nich většinou pořádá nějaká fajnová oslava. V herním světě se opijí tak maximálně vývojáři, ale ani hráči nestrádají. Letošní ročník rally soutěží s oficiální licencí WRC také letos slaví a to kulatým 10. dílem. Zároveň je to pro Francouze z Kylotonnu taková menší derniéra, jelikož příští ročník bude jejich poslední. Pak si značky a licenci WRC přeberou konkurenti z Codemasters.

»
16. 09. 2021 • HusekD0

RECENZE: Crown Trick

Když bychom si měli vybrat jeden z nejpopulárnějších herních žánrů u indie vývojářů, tak se ve většině určitě shodneme na žánru rogue. A není se vůbec čemu divit. Ať už se budeme bavit o jeho zakladateli Rogue z roku 1980, nebo titulech z posledních let jako je například Binding of Isaac, Dead Cells, cenami ověnčený Hades, tak všechny tyto hry mají jedno společné. Smrt v nich není něco, co vás přivede k poslední uložené...

»
15. 09. 2021 • Michael Chrobok0

RECENZE: Life is Strange True Colors

Adventurní série Life is Strange se nezapomenutelně zapsala do herní historie především svým prvním dílem, za kterým stálo francouzské studio Dontnod. Teenage drama řešící běžné starosti dospívání a zároveň nadpřirozené schopnosti u publika zkrátka zabodovalo. Navázat na tento úspěch druhým dílem se studiu příliš nepodařilo a Life is Strange 2 sbíralo rozporuplné reakce. Ani odbočka Tell Me Why se nepovedla tak dobře, jak její autoři jistě zamýšleli.

»
13. 09. 2021 • Michael Chrobok0

RECENZE: Super Animal Royale

Je to pár let, co multiplayerové řežby ovládl režim battle royale. Ten vychází se stejnojmenného japonského filmu (který není vůbec špatný) a je postaven na jednoduchém principu – skupina hráčů bojuje na ostrově do posledního muže, přičemž k vítězství jim dopomáhají nejen vlastní schopnosti, ale také všude možně poschovávané zbraně. Postupně zmenšující se herní mapa je příslibem nervydrásajících soubojů, ze kterých může vyváznout živý jen jeden.

»
03. 09. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Song of Iron

„Lid přepadli, vesnici vypálili a protějšek zabili. Obraťte kroky své a pospěšte z tohoto kraje, kde smrt číhá na každém kroku.“ Podobným způsobem by ústřední postava mohla varovat každého, kdo se odváží, natáhne ruku po gamepadu a pomůže ji sjednat nápravu brutálních činů. V době, místech a legendách, kde se msta stává nejlepším přítelem, tepe další titul do severských mytologií, aby z run vykřesal dalšího hrdinu. Nebo hrdinku. To záleží, zda při...

»
01. 09. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: Pile Up! Box by Box

Kartonová krabice je věc, nad kterou se člověk nijak zvlášť nepozastaví. Přitom je to věc, která nám pomáhá při každodenních činnostech nebo důležitých životní událostech, jako je třeba stěhování. Mě také nikdy ani nenapadlo, že by krabice mohly prožívat nějaké zajímavé události což změnil příchod Solid Snakea. Ten se do nich začal schovávat, aby ho nepřátelé tak snadno neobjevili a možná se na světě najde spousta teroristů, kteří kolem každé...

»
31. 08. 2021 • tonyskate0

RECENZE: Rustler – středověká parodie na GTA

Kdo by si nechtěl zahrát středověkou GTA, která je navíc parodií na slavný hit umí si udělat srandu i sama ze sebe. Přesně tak se dá popsat Rustler, jenž si po předběžném přístupu našel cestu i na konzole a my se v naší recenzi podíváme, jestli je tato premisa skutečně tak dobrá, jak zní.

»