Xboxweb.cz

Na hraní mám nejraději skutečnost, kdy mohu poznávat nejrůznější světy a v nich prožívat nejrůznější dobrodružství. Některé příběhy a zážitky po dohrání vyblednou, jiné z nich člověku utkví v paměti a rád se k nim vrací. Zejména se to podaří v případě, kdy prožijeme něco jiného, zvláštního nebo s výraznou grafickou stylizací, která celek odliší od zbytku herní produkce.

Do kategorie zapamatovatelných her se u mě zařadil i Unravel. Menší hříčka s dojemným příběhem a ikonickým hlavním hrdinou, kterého tvořil shluk bavlnky a jehož trable nás rozesmály, ale také nám docela často zatrnulo, když se o Yarnyho pokoušeli nepřátelé. O pokračování se nikde moc nehovořilo a ono se najednou objevilo na herní scéně. Ba co víc, hra byla oznámena a zároveň hned vydána. Unravel Two přináší pár novinek, které staví na osvědčeném základě. Zábavě a dojemnému příběhu tak nic nebrání.

Hned na začátku se náš hrdina potkává se svým bratrem, čímž se odkrývá největší novinka druhého dílu. Dva panáčci jsou jasným signálem pro kooperaci, ale nebojte, The Way Out se nekoná. I pokud hrajete sami, v klidu si hru užijete a stejně tak, když k vám někdo dorazí, můžete si zahrát. Kooperace je možná pouze offline, takže dotyčný člověk musí sedět vedle vás.

Unravel Two si během vyprávění příběhu vystačí beze slov, kdy sledujeme na pozadí „duchy“ postav a jejich osudů. Dvě děti utíkají před zlými lidmi z dětského domova a následně je tito zlí lidé honí napříč nejrůznějšími prostředími. Děj z těchto příběhů pak následně ovlivňuje herní svět, ve kterém se pohybují naši dva bavlňáčci. Tentokrát jsou bavlnkou přivázáni k sobě, takže je neomezuje celková délka bavlnky tvořící jejich těla, ale délka bavlnky spojující je navzájem.

Na jejich propojení je pak vystavěna celá hratelnost, design levelů a také jednotlivé hádanky. Stále se přitom jedná o z boku viděnou adventuru, v níž nám tvůrci do cesty staví nejrůznější překážky. Nechybí tvorba lávek a tlačení předmětů po nich z prvního dílu, doplněné o kooperaci obou postaviček. V mnoha případech jeden drží druhého, aby se mohli někam zhoupnout, odrazit se o zeď a prostě se nějak dostat dál. Hádanek je připravena spousta, jsou hezky různorodé, i když základní mechanika se opakuje a do všeho sem tam vstupuje temná síla.

V pár místech napříč všemi úrovněmi dojde příběh do bodu, kdy musí dětem pomoci naši hrdinové. V tu chvíli je potřeba dostat každého z hrdinů do konkrétního místa, většinou na opačné straně (jinak se musí všude dostat spolu), což je velice příjemné a nenásilné zapojení kooperace. Level design se povedl, a když už jsem zmínil tu obtížnost, je nastavena rozumně. Navíc je dávkovaná postupně a je fakt, že ke konci příběhu se člověk už docela zapotí, než přijde na to správné načasování a odhalí ideální průchod danou částí. V těch se mohou pohybovat i „temné síly“ nepřátel, kdy kontakt s nimi znamená smrt.

Příběhových úrovní je na první pohled sice méně (dohromady jich je sedm), ale jejich průchod rozhodně není nějaká pětiminutovka. Většinou je za méně jak půl hodiny neprojdete (na první průchod), tím spíš, pokud se rozhodnete sbírat dodatečné vzpomínky, díky nimž si v hlavním majáku odkryjete více obrazů. Nově každá úroveň láká na další průchod, kdy můžete sbírat nejen dodatečné vzpomínky, ale také můžeme zkusit úroveň projít v daném čase anebo v ní nezemřít. Po projití příběhu se zájemci o překonávání sama sebe mohou pustit do plnění výzev. Těch je nějakých třicet, a čím dále se dostanete, tím více se zapotíte.

Výzvou je i samotná hra v kooperaci, protože je nepatrně těžší, než když hrou procházíte sami. Synchronizace obou hráčů je klíčová a navíc pro postup dál se na místo určení musí v jednom kuse dostat oba. Kamera v tomto případě také funguje na výbornou, tudíž si hru úplně v klidu můžete užít jenom v kooperaci a to včetně zmíněných výzev. Více hlav více ví, takže se to může hodit.

Prostředí se mění tak akorát, i když jejich různorodost mi přišla oproti prvnímu dílu o něco méně markantní. Je tady les, jehož zpracování je opravdu úžasné a městská čí technická (továrny) prostředí. Všechno je krásně malebné a občas mě míra detailu až překvapila. Co mi při plnění hádanek občas vadilo, je nejednoznačnost prvků v prostředí. V praxi to vypadá tak, že máte před sebou třeba trubku, ale na první pohled není zřejmé, zda na ni můžete vyšplhat, je nutné ji přeskočit nebo jaká vlastně bude interakce s ní. Díky tomu je občas potřeba použít metodu pokus-omyl, aby hráč zjistil, jak dané věci fungují a mohl hádanku překonat.

Jak jsem zmínil v úvodu, hra si vystačí bez textů a slov, takže o to více sází na stylizaci prostředí a také hudební motivy. Všechno krásně pasuje dohromady a na hru je tak radost nejen pohledět, ale také se zaposlouchat do jejích hudebních motivů. Díky tomu je hraní velice příjemné a i v Unravel Two jsem prožil celou řadu okamžiků, na něž hned tak nezapomenu.