Xboxweb.cz

Do obchodů dorazila další hra, která má na obalu závodní auto. Fanoušci zaprášených kapot a zlomených kardanů určitě budou mít radost, protože jde o značku V-Rally. A nejspíše jde o značku slavnou, protože ve své době úspěšně nacházela hráče, i když proti ní stály Colin McRae Rally, Xpand Rally nebo Rallisport Challenge. Já jsem tentokrát klidná. Ani jedno totiž nepamatuji.

V době, kdy Atari vydávalo V-Rally, pro mě bylo hraní nepředstavitelné. Veškerý volný čas si kradly pubertální vzpoury hormonů a kluky, kteří si za společnice vybírali hry, jsem házela přes palubu. Znáte to přísloví o odříkaném chlebu? Teď mám příležitost to staré pohrdání teoreticky napravit. Ke hře ale přistupuji s respektem, protože rallye není moje přirozené pole působnosti. Když jsem se jednou zeptala, co znamenají čísla u hlášených zatáček, dostala jsem následující odpověď: „Pětku, šestku pod plným, čtyřku vypusť a zbytek brzdi podle potřeby“. Tak děkuji za vysvětlení.

Můj problém s rallye je ten, že buď přináší příliš reálný systém jízdy, nebo je tak arkádová, až je mi stydno. První případ u V-Rally 4 nehrozí. Stačí pár zatáček a člověk se dostane do péče asistovaného závodění, které udělá špičkového jezdce i z afghánského chrta. Jde jen o to, abyste ztratili zábrany a pud sebezáchovy. Zvyk velí před zatáčkou přibrzdit víc, protože na nezpevněném povrchu lehce dojde ke smyku, který může končit ve stromu. Tady na to zapomeňte. Hra je sestrou smyku a matkou rychlosti. Po trati se proháníte jak pták Uličník a s nechápavým výrazem míjíte stromy, kameny nebo překážky.

Každému se musí vybavit italský Gravel, který také přišel s praporem arkády. Hráči by ho do něj měli zabalit a mumifikovat, protože to je přesně ten případ, kdy je pocit z jízdy až nechutný. V-Rally je v tomto ohledu mnohem zábavnější. Zachovává si pocit skutečného auta, ale tlumí jeho mezní reakce. Hranice mezi plynulou jízdou a karambolem je mnohem širší, díky čemuž vás objímá pocit jistoty. Své limity zkoušíte tak dlouho, dokud vás engine neplácne přes prsty a nepošle mimo trať. Za zády je mi našeptáváno, že atmosféra řízení připomíná Colina před jeho přerodem do série Dirt. Tomu jsem ochotna věřit, protože retro je cítit z každého kroku v menu.

Jednoduché nabídky, velké ikony, pastelové uživatelské rozhraní a mapa jako středobod hraní. Křižovatka režimů vede do všech koutů světa a cestovatele zavede do východní Asie, Afriky, střední Evropy, Severní Ameriky nebo na Sibiř. Lokace jsou to pěkné a jen v národních parcích jsem orazítkovala víc stromů než datel. Designéři ušili jednotlivým zemím originální dresy, které si s jinými závody rozhodně nespletete. I tady je znát, že hra nemá licence oficiálního podniku, protože trasy obdobných krás snad ani neexistují. Mými favority jsou arény pro Extreme-Khanu a kopce pro vytrvalostní sprinty. Neznamená to, že bych se rally rychle nabažila, ale kariérní režim nerovnoměrně kombinuje typy závodů. Na populární disciplíně boje o poháry začínají a než získáte lepšího manažera a dostatek peněz, máte těch pěti destinací plnou nádrž.

Kariéra má snahu, to nepopírám. K ruce je celý tým zaměstnanců, který dostává týdenní plat. Během sedmi dní je potřeba vyjezdit dost na to, aby hladoví mechanici měli na svačiny a zároveň rostlo osobní konto. Hra příliš nebere v potaz cestování. V pondělí závodíte v Malajsii, v úterý v Keni, ve čtvrtek v Rumunsku a víkend strávíte v Rusku. Už z tohoto principu je kariéra úplná zbytečnost. Pro každý typ závodů je specifický výběr aut a vám nakonec nezbyde nic jiného, než vyrazit do online výzev, kde se točí velké peníze. Tvůrci pravidelně vypisují několik závodů s předem danou výhrou. Ta se dělí mezi hráče tak, jak se ve finále umístí. Umělé inteligenci jsem možná dobrým soupeřem, ale skuteční hráči mi příliš bohatou odměnu nenechávají. Mám se stále co učit.

Když už poměřuji umělé závodníky se skutečnými, musím autorům pohanit jejich práci. Všechny závody se točí kolem času. Rychlostní zkoušky, rallycross a trochu nečekaně i obdoba gymkhany. Nemám sebemenší tušení, jak jsou nastaveny časomíry, ale když jedu bez nehod a poměrně rychle, tedy měřidlem mého vnímání, propadám se dolu. Stačí ale udělat pár drobných chyb a čas se najednou šplhá k zelené barvě. Nestává se to vždy, ale velice často. Chyba patrně nebude ani ve mně, protože stejný problém má i přítel, a to jezdí mnohem lépe. Ani nevím, kolikrát mě poslední část rychlostní zkoušky přivedla k šílenství, když mi sebrala vedení. Rozmarnost umělé inteligence je vidět v závodech s přímou konfrontací. Občas jedou jako bozi, jindy jak paka. Asi, jak se hra načte.

Trochu se cítím jako schizofrenik s nepravidelným dávkováním léků. Když mám tu správnou náladu, připomínám malé dítě sedící u pohádek. Užívám si překrásné tratě, zábavné řízení a velké množství aut. Během načítání sleduji závodní speciál ze všech úhlů a v případě, že mám kreativní chvilku, zkouším ho vyšperkovat vlastní grafikou. Také pokouším štěstí na rozdělené obrazovce, ale přítel je hamoun a na dobré skutky ho neužije. Občas si ale prášky nevezmu a pak je zle. Zlobím se na dlouhé rychlostní zkoušky, které jsou jen slepencem kratších. Nadávám na kameru, protože její pohyb za vozem připomíná porouchaný dron. Vadí mi rallycross, kde se auta projevují úplně jinak a nenávidím noční ježdění. Jak slunce zaleze za kopečky, jinak pěkná hra se promění na přesvícený hnus minulé generace.

Prostou matematikou vychází průměr. To by ale ve zdejším měřítku znamenalo hru postavit vedle Gravelu. A to nemůžu dopustit. V-Rally 4 je pro studio Kylotonn Racing Games takovou Forzou Horizon. Se sérií WRC se přiklání spíše na reálnější stranu, zatím co arkádovějším titulem osloví méně náročné konzumenty. Obě hry jsou podobné, ale nekonkurují si. A i když je nová V-Rally, oproti WRC, graficky trochu slabší, má větší potenciál. A tak děkuji autorům, že jsem našla cestu k prašným závodům a také zdejšímu členovi redakce (ChaosteoryCZ), že mi pomohl s přípravou na recenzi.