Xboxweb.cz

Až jednou budete své malé ratolesti zasvěcovat do tajů hraní, možná jim povyprávíte i o té sladké události jménem vydání. O tom blaženém pocitu, kdy si donesete domů ještě zabalenou placku nebo konečně spustíte předem staženou hru. A zároveň můžete z romantické pohádky přejít do depresivního hororu, kterak se radost zkazila stahováním Day One patche, po němž se již značně nestabilní hra roztekla ještě víc.

Doba neustálého internetového připojení dala vydavatelům do rukou zbraň, při jejímž použití by ještě před několika léty padaly hlavy, celé týmy a možná i žaloby. Luxus plně dokončeného projektu se mění na lživé výkřiky na sociálních sítích, přičemž status Gold můžeme skutečně vyvážit už jen echt Gottwaldem. Benevolentně tak přijímáme fakt, že nad tropickým rájem přibývá mráčků, ačkoliv nám cestovka slibovala slunnou dovolenou. Ovšem tentokrát se nečekaně zatáhlo nad Varšavou a přišla bouřka biblických rozměrů. A archa je to poslední, co by Poláky zachránilo.

Cyberpunk 2077 není jen hra diskutabilní produkční kvality. Dokonce to není ani katastrofa promarněných šancí. Bohužel pro tvůrce, to není ani revoluční dílo hodno školního výkladu. Z akčního RPG se naopak nechtěně stal vlajkonoš chybně nastavené kontroly kvality, která u konzolí panuje už řadu let, a kterou bychom mohli klidně nazvat jako byrokratickou buzeraci. Hráči se v honbě za viníky totiž opřeli i do výrobců konzolí. Právě ti přes zdlouhavé schvalovací procesy často komplikují práci vývojářů, čímž zdržují jak samotná vydání, tak updaty. To by bylo v pořádku, pokud by ovšem Microsoft a Sony měřily všem stejně.

Ale pojďme na začátek. Vezmeme-li vývoj hry hodně, ale skutečně hodně obecně, má studio herní engine, zdrojový kód, nějaký funkční build a tuny práce. Veškeré zásahy do projektu vidí tvůrci okamžitě v enginu, což ale neznamená, že bude stejný výsledek také v buildu. Tvůrčí nástroje jsou svým vlastním pánem, a tak budou vždy ukazovat práci v reálném čase. Proto je zapotřebí vše „zabalit“ a vyzkoušet ve skutečném systému. Ať už v počítači nebo konzoli. Pakliže je vše správné, je možné pokračovat ve vývoji, případně postoupit blíže k vydání. Záleží, zda jde o hrubý vývoj nebo jen o update. V tomto případě by mělo platit, že autoři vše zkouší sami nebo mají kolegy, kteří build vezmou a pořádně otestují. To může dělat i externí firma na druhém konci světa. Jenže co se stane, když autorský celek nechtěně, nebo klidně i vědomě, nekompatibilitu své práce ignoruje?

Ještě před pár měsíci byste možná odpověděli: „Zastaví je certifikace.“ Možná ano. Ale jsou tu ale. A není jich málo. Prvním je, že systém kontroly je výsadou konzolí. PC klienti ji většinou nevyžadují, což urychluje tvorbu updatů. Autoři jednoduše aktualizují build, u něhož je kontrola jednoduchá, protože ozkoušet hru na Windowsech, případně méně rozšířené platformě, je pohodlnější díky tvůrčím nástrojům. Podle některých vývojářů je práce až 4x rychlejší oproti konzolím. Povinná certifikace navíc automaticky opožďuje konzolové verze v průměru o 5 dní. Znáte úřady. K tomu ještě jen v případě, že jsou autoři pečliví, mají trochu toho štěstí a nedostanou práci zpět na předělání. Teď možná čekáte, že Microsoft zaměstnává tisíce lidí, kteří si 12 hodin denně hrají hry, aby odklepli 100% funkčnost blížící se novinky. Pečlivě zkouší i nemožné a snaží se nachytat studia v nedbalkách. No, to opravdu ne.

Přesné znění a jednotlivé body certifikace neznám. Vývojáři o nich nesní mluvit, a tak se na povrch dostávají jen kusé a velice obecné informace. Jako třeba ta, že prostředí formuláře pamatuje snad ještě MS-DOS a práce s ním připomíná stavění vatry v hurikánu. Ale to vás příliš nezajímá. Co však může, že obsáhlý seznam testů zahrnuje především kompatibilitu s konzolí. Například, zda se konzole nebude během hry přehřívat, jestli se titul vůbec spustí, zda nebude během hraní docházet k pádům do dashboardu, jestli je konzole využívána správně a nedělá-li nepořádek se všemi dostupnými verzemi firmwaru. Kontrolou prochází správnost herního rozhraní, správné mapování a označování gamepadu, soulad obrazu se zvukem a samotné postavení obrazu na obrazovce. Dále také funkčnost, použitelnost, dostupnost a pozice titulků či menu, a tak bych mohl pokračovat dál. Microsoft si v první řadě hlídá svá zařízení, v druhé vlně systém, do třetice informovanost hráčů a někde po přestupném roku, šábesu a návratu komety optimalizaci hry.

Samozřejmě, že i certifikace může odhalit „tvůrčí závady“, ale musí se projevit rychle a při předepsaných kontrolách. Pokud vám postava propadá světem, auto levituje, textury doskakují, NPC chodí po rukách a pátý vedlejší úkol nelze udělat, nemá to co dělat s výrobci konzolí, ale s vydavateli. Ti jsou za hru odpovědní v plné míře a na ně má jít všechen hněv. Také by po polském vzoru měli přijmout následky a vysypat si na hlavu alespoň hradní popelník. Jenže zrovna v případě Cyberpunku 2077 výstupní kontrola chyby našla a Microsoft mohl s čistým svědomím vydání pro Xbox zastavit. V první vlně by možná sklidil kritiku, ale tak dva dny po vydání by mu hráči aplaudovali ve stoje.

To by ovšem titul musel vyvíjet někdo jiný… řekněme malé studio bez Zaklínače v rejstříku. Pak by platilo, že jsou chyby drobné a závažné. Jakmile certifikace odhalí ty závažné a je jich více, může být build vrácen tvůrcům dříve, před dokončením celé kontroly. Studio přitom pouze ví, co je špatně a je na něm, aby samo našlo původ chyb. Takové vrácení má tu nevýhodu, že nedostatky v pozdějších testech mohou zůstat skryté, díky čemuž se bude proces opakovat a celé vydání se opět protáhne. Lehce tak může vzniknout hned několik verzí hry v závislosti na rychlosti vývoje a brzdě v podobě oprav. U drobných neduhů je pak přístup individuální. Ty banální může certifikace dokonce „odpustit“, i když by neměla. Pokud si programátor myslí, že je ta či ona chyba irelevantní nebo že ji brzy opraví, může požádat o výjimku. A právě tady jsou zadní vrata pro vydání Cyberpunku.

CD Projekt RED o špatném stavu hry pro minulé generace věděl. Prohlášeními, jak je stav old-genu překvapivě dobrý, jen lakoval rezatou kastli. Vývojáři mezitím zkoušeli nemožné, asi jako když Pepa Kemr rozbíjel kladivem atom olova. O stavu věděl také Microsoft (Sony nevyjímaje, ta má na certifikaci dokonce dva týmy podle regionu). Ale právě přes výjimky, dobrá slova, skvělé renomé a ujištění o nápravě Day One patchem se dostaly do oběhu odfláknuté verze hry. Poláci tak sami sebe zahnali do kouta, když lhali všem okolo a vlastně i sami sobě. Reputace je pouze jedna a CD Projekt RED mohl hru opětovně odložit. Mohl zcela odpískat problematické konzole. A mohl vše říct narovinu. Ale takhle to v symbióze vývojáři-vydavatelství-akcionáři-hráči nechodí. To už je ovšem na jiné téma a jiný článek.

Takže až si půjdete na úřad vyřizovat povolení nebo žádat o nějaké příspěvky a ta milá dáma vás vrátí kvůli špatně čitelnému podpisu, vzpomeňte na certifikaci. I vývojáři mají na krku stohy papírování, se kterými tráví čas potřebný pro vývoj. A certifikace? Tu chápejte jako takovou technickou kontrolu. Při ní také nikoho nezajímá, zda vám vytápí sedačky, rozmrazuje okno a hraje autorádio. Na druhou stranu, smutný případ Cyberpunku nejspíš povede k úpravě celého procesu. K čemu ovšem povede určitě, je větší opatrnost vydavatelů a samotných výrobců konzolí.