Xboxweb.cz

Ten pocit, kdy si člověk sedne ke svojí oblíbené hře a pln očekávání se vrhá do překonávání protivníků nebo sama sebe je k nezaplacení. Některé okamžiky přinášejí radost, jiné zase smutek, jako ztráta oblíbené postavy anebo vztek v případě, že se vám nedaří překonat finálního bosse, logická hádanka postrádá logiku anebo vám prostě jenom chybí ten správný skill (to se ale vlastně vůbec nestává). Dá se tedy říct, že hraní vám dá více emocí, než kdejaký seriál „ze života“ na našich komerčních televizích. Spousta z těchto emocí ale nemusí mít zrovna pozitivní smysl a dost rychle se hraní může změnit v tragédii. Tragédii, při které jde o život. Nicméně nemějte strach, moralizovat nad tím, jak jsou hry nebezpečné pro společnost a další podobné řeči zde vést určitě nebudeme. Spíš se podíváme na to, co všechno nás vede k tomu, že gamepady létají na všechny strany, televize se prohýbají a přítelkyně by pohledem z Xboxu udělaly desetiramenný svícen.

Představte si situaci, kdy v klidu hrajete svojí oblíbenou hru, ve které už máte něco odehráno a až doposud jste jí proplouvali s lehkou námahou. Pak se však dostanete do místa, které je tužší než kůže na patě ukrajinského uprchlíka. Dobrá, zkoušíte pasáž překonat poprvé, podruhé, potřetí, podesáté a pořád se nedaří. Následující pokus je proto rozhodující nejen pro vás, ale i pro vaše okolí. Pokud se totiž řadíte mezi jedince, kteří prostě musí vyhrát, a prohra jim moc dobře nedělá, hrozí reálná šance, že se něco stane. Obecně se jim říká cholerici, i když mnozí z nich mohou být jenom dočasní cholerici při určité situaci. Třeba při hraní. Nevím, jestli je to vědecky možné, ale znám pár příkladů, včetně mě, u kterých to tak je.

Každá akce vyvolá reakci, což jistě všichni dobře známe z fyziky. Reakcí cholerika na nezdar, v tomto případě virtuální, může být celá řada a určitě jste nějakou viděli ve videu na internetu, protože je vždycky hodně impulzivní. Děti se vztekají, řvou a dupou, kdežto u dospělých létají gamepady do všech směrů (v tomto případě na nás Microsoft myslel, protože gamepad od Xboxu vydrží hodně hrubé zacházení), někteří páchají vražedné skoky do televize a jiný berou konzoli do rukou a hází ji z několika pater dolů nebo ji dávají k.o o zem. Pak ale přichází rychlé vystřízlivění. Elektronika na kaši, škody jdoucí do tisíců, no prostě nic příjemného. Ale ten pocit úlevy za to prostě stojí. Ponaučení je jednoduché. Pozor na to, s čím a kam házíte a když už se potřebujete vybít, kupte si místo medvídka mývala radši boxovací pytel.

V mnoha případech by mohlo, a také se tak často stává, dojít k vedlejším ztrátám. Těmi mohou být díry v nábytku (poznámka: zkontrolujte si, jak moc bytelný je váš gauč, protože může jít o malou ránu a opěrka je v háji), rozbité konferenční stolky (zde pozor na střepy v případě, že máte skleněný), či prokopnuté dveře. V tomto směru ale nemusíte být ani cholerik. Stačí hrát něco na Kinectu a v zápalu běhu, kopu, skoku nebo úskoku dojde snadno k nehodě. I zde je internet plný videí, ze kterých občas zatrne. Někdo nechtěně uzemní kolem běžícího potomka, nakopne dotěrného psa nebo zapomene, že má doma dveře. Možná by to byl dobrý byznys pro pojišťovny, které by mohli pojišťovat následky úrazů při hraní a to nejen pro osoby, ale třeba i pro zmíněnou elektroniku. Možná si teď říkáte, že štěstí mají ti, kdo se u hraní příliš nerozčilují anebo jenom pasivně přihlížejí. Ani to však nemusí být bezpečné, protože stačí jedna hloupá poznámka k dotyčnému a neštěstí se opět hlásí o slovo.

Jestli jste se až doposud nenašli v žádné z uvedených situací a myslíte si, že se vás tato problematika netýká, nemusíte mít pravdu. Některé druhy žen, které často označujeme jako naše přítelkyně či miláčky, mohou být skrytou hrozbou. Naoko nám tvrdí, jak jim hraní nevadí, že ať si klidně zahrajeme. Přitom v nich začíná pomalu bobtnat žárlivost k onomu hernímu stroji, se kterým trávíte čas, místo toho, abyste ho věnovali jí a jak dobře víme, ženy často své sokyně konfrontují a ne jinak tomu bývá i v našem případě. To se pak klidně může stát, že jednoho krásného dne máte smazané savy, schované baterky od ovladače nebo nemůžete najít konzoli. V tom lepším případě jsou všechny věci jenom někde schované, v tom horším už dávno leží na dně Orlické přehrady nebo nějaké dostupné vodní nádrže. I pro tento případ samozřejmě existuje řešení. Buď můžete přítelkyni jednoduše (nebo složitě) zabít, čímž se však vystavujete riziku, že si několik let nezahrajete, protože v base se asi konzole nebo PC hry moc nehrají. Lepším řešením se tak jeví výměna přítelkyně. Věřte tomu nebo ne, dají se najít takové, kterým hraní skutečně nevadí a v mnoha případech si s vámi rády zahrají (tímto zdravím svou drahou polovičku), i když ani společné hraní nemusí být oázou klidu, ale o tom třeba jindy. Takže pánové, dobře vybírejte. Dámy ať prominou, ale chlapa, který by žárlil na kus elektroniky, pardon, kus herní elektroniky, se kterou žena tráví čas, jsem ještě neviděl.

Co říci závěrem? Snad jenom všem popřát krásné herní zážitky, pevné nervy a dejte si pozor na domácí mazlíčky, děti a nábytek. Přítelkyně vybírat s rozvahou a myslete při tom i na hraní, aby nedocházelo k hádkám, ztrátám elektroniky a rozchodům. Občas je sice náročné udržet nervy na uzdě, ale nebudeme si nic nalhávat, to co jsme si teď řekli, by se dalo aplikovat i na jiné koníčky. Otázka pro vás je jednoduchá. Jste při hraní kliďasové nebo už vás něco dokázala pořádně namíchnout? V případě že ano, jak se u vás vztek projevuje a kolik gamepadů už jste rozbili?