Recenze King’s Bounty 2

Autor: DandyCZE Publikováno: 26.8.2021, 13:57

Publikováno: 26.8.2021, 13:57

Sociální sítě

O autorovi

DandyCZE

DandyCZE

Je autorem 144 článků

Další pohádkový svět nás chce zatáhnout do svého příběhu. Jako milovník tahovek jsem si nemohl nechat ujít novinku King´s Bounty 2. Nejedná se ale pouze o tahovou hru, jako komplet, je to spíše klasické RPG v pohybem po mapě, kdy se pouze bojové scény přepnou do tahového modu. Pokud už vám na bradě začínají šedivět vousy a stále milujete hry, rozhodně si žánr tahových her oblíbíte. Všechno si pěkně rozmyslíte v klidu a nemusíte se bát, že něco nestihnete, tím nechci říct, že hra je pro starší publikum.

Dalším velkým lákadlem je samozřejmě čeština. Milovníci našeho jazyka si tuto výpravnou hru opravdu užijí. Formou titulků je přeloženo vše, takže se začtěte do knížek, svitků a budete se stále více ponořovat do děje a atmosféry hry. Samotný překlad bych hodnotil kladně a je vidět, že se autoři češtiny snažili, aby výsledek byl lahodný pro vaše oči a slova zapadala do hry. Bohužel místy jsou anglické dialogy samy o sobě špatné, a tak i překlad může znít podivně.

Jak už to v pořádném RPG bývá, tak vše se začíná odvíjet výběrem postavy, rasy a všemožných serepetiček. Zde vám hra „ušetří“ několik hodin tvorby a rovnou vám dá vybrat jednu ze tří postav a to vojáka, kouzelníka a paladina. Pokud čekáte, že toho bude víc, tak čekáte marně, sice jsem byl nadšen, že se hned pustím do hraní, ale ta možnost pilovaní své postavy fakt chybí a o rasách ani nemluvím.

Po menším zklamání v úvodu se tedy můžeme vrhnout do hry. Samotná hra vám v menu moc věcí nedovolí, ale na to jsme, jako konzolisti zvyklí, a hlavně to máme rádi, proto máme konzole, zapneme a hrajeme. Asi je dobré zmínit, že hra nemá multiplayer, a to v žádné formě. Dost zdržování jdeme hrát.

Hra vás hodí do vězení, kdy se díky žádosti prince dostanete na svobodu a hra vás formou kratičkého tutoriálu provede a trošku nastíní, kdo vlastně jste. Pro recenzi jsem zvolil primárně postavu válečníka. Jelikož jsou mechanismy hry dost jednoduché, pochopíte během chvilky, práci s inventářem, najímáním vojáků, zvířat a kdejaké havěti, přes rozdělování dovednostních bodů. Základní mechanismy se naučíte během prvních 30 minut a pak už vše jenom pilujete a usměrňujete pro svůj styl hraní.

Hlavní mechanismus hry spočívá v tom, že jste velitel a staráte se o své jednotky. Vy jako velitel můžete nacházet a kupovat spoustu předmětů, které vylepší vaši postavu a tyto vylepšení se přenášejí i na celou vaši skupinu. Vy se tedy musíte snažit, abyste byl dobrý velitel, měl kvalitní vybavení a také kvalitní jednotky. Vy sám do bojů na mapě nijak osobně nezasahujete, pouze můžete pomoci svitků jednou za kolo ovlivnit své či nepřátelské jednotky. Pokud už vám nečouhá sláma z bot a máte nějaký ten dukát v kapse, je dobré rozšířit svoji družinu.

Najímání jednotek, které jsou opravdu pestře zastoupeny vám bude komplikovat hned několik faktorů. Tím základním je povaha, kdy se jednotlivé druhy nemají úplně v lásce a pokud není dobrá nálada v partě, objeví se i horší výsledky v boji. Ze začátku se tak budete snažit najímat především jednotky jednoho vyznání. Během hry pak získáte dovednosti, které tuto nesnášenlivost potlačují. Jenom pro představu bych ty skupiny lehce představil. Hra pro vás připravila čtyři skupiny, a to zástupce Moci, Řádu, Chaosu a Magie. Jednotek je opravdu hodně a bude vám chvilku trvat, než zjistíte, jak vlastně chcete hrát.

Kromě toho, že mají vaše jednotky povahu, tak i vaše chování a rozhodování v úkolech má nějakou povahu. Tím si například můžete jednu z frakcí přiklonit na vaši stranu. Naopak některé zakázky, které mají více možností můžete vyřešit pouze jedním způsobem, jelikož úkol nedovoluje třeba vaši účast, protože jste velmi agresivní.
Různé sestavování vaší družiny bylo po čase hraní asi tím nejzábavnějším. Klidně nám napište, jakou cestou se vydáte a jak vypadala vaše ideální skupina.

Pokud máme na sobě pořádné hadry, jednotky jsou v bojové náladě, tak nic nebrání tomu, porozhlédnout se po mapě. Po herní mapě se pohybujete buď po vlastních nebo si přivoláte koně, což jistě u delších tras oceníte a na opravdu velké vzdálenosti pak fungují cestovní portály. Bohužel pohyb po mapě není úplně příjemný. Pohled z třetí osoby vám sice hodně pomáhá, ale velmi často se zasekáváte a celkový dojem je dost trhaný. Jízda na koni je pak ještě o trochu horší, a protože z koně nejdou sbírat věci po cestě a dělat interakce, tak jsem chodil pěšky nebo používal portály.

Samotná mapa je pak krásně zpracovaná. Budete mít radost z toho na jaká krásná místa jste se dostali a budete se snažit jít stále dál. Samozřejmě chápu, že ne každý ocení grafický styl, ale pro mě k této hře výborně seděl. Všude možně nacházíte předměty, které následně prodáte a v případě doplňků pro vaši postavu si je obléknete. Kromě věcí budete po kontaktu s NPC dostávat různé doprovodné úkoly a ani po několika odehraných hodinách jsem neměl pocit z opakujících se úkolů. Na tajuplných místech pak najdete i logické hádanky, které trošku zavaří vaše mozkové závity, ale nebojte, rozhodně to nejsou kvízy na hodiny přemýšlení.

Aby se vám necestovalo moc jednoduše, tak skoro při každém přechodu z jedné části mapy na vás bude čekat souboj, abyste si otevřeli cestu dál. Hra vás tak i trošku drží na správné cestě, abyste se nedostali do míst, kde sice vaši stateční vojáci s chutí vyrazí do boje, ale akorát svojí silou naleštíte soupeřovu zbroj. A zde se konečně dostáváme k soubojům. Zde bych zdůraznil, že před každou bitvou se vám objeví informace o tom, s kým jdete bojovat a jaká je odhadovaná síla nepřítele. Následně se rozhodnete, jestli zaútočíte nebo ne.

A konečně se dostáváme k soubojovému systému, které je drahokamem této hry. Jakmile zvolíte boj, hra vás hodí do bitvy, která je rozdělena na hexagonové políčka a vy si můžete rozdělit armádu na startovní pozice. Opravdu jsem ocenil, že pokud bitva začíná na poli, tak hra mapu vygeneruje přesně v tom prostředí, což strašně přidává na autentičnosti. Skoro žádná bitva se tak neodehrává na stejném místě. Po mnoha hodinách ve hrách Might and Magic nebo Disciples nemám problém s ovládáním a systémem, ale nemusí se bát ani úplný začátečník.

Ovládání je snadné, ale strategie už vás bude pořádně trápit. Každá jednotka má svoje výhody a nevýhody. Na každého protivníka se bude hodit jiné složení skupiny. Vy do boje jdete vždy s pěti jednotkami, ale máte s sebou i zálohy a můžete volně prohazovat.
Jednotky v bitvách dostávají zkušenosti, díky kterým můžete ovládat více jednotek od stejného druhu, které mají pak následně ničivější výsledky.

Nejenom vaše jednotky, ale i vy získáváte dovednostní body, které si pak rozdělujete v přehledném stromu dovedností a jsou rozděleny do čtyř skupin, které jsme zmínili na začátku.

Grafické zpracování bitvy je oku lahodící, každá akce má svoji animaci a vy si budete vychutnávat, efekty kouzel, speciální triky, útočné pohyby nebo vítězné oslavy.

U RPG je potřeba i kvalitní příběh, aby vás držel a vy se hrou posunovali. Po chvilce vyprávění jsem měl pocit, že někdo vykradl Nekonečný příběh a přichází Nicota. Naštěstí hlavní dějová linka je slušně napsaná, pěkně se rozjela a myslím, že vás bude bavit. Hodně úkolů má dvě možnosti řešení, takže ani jedno dohrání nemusí znamenat konec hraní.

I vedlejší úkoly bych si užíval, jelikož obsahově mě zaujali, ale ten pohyb po mapě byl opravdu zdlouhavý, skoro jsem měl pocit, že mapa je malá, tak autoři chtěli prodloužit dobu cestování, abyste si říkali, jak je ta mapa velká 😊 No mě s tím moc radost neudělali a snad to zasekávaní a nemožnost přejít a přeskočit sebemenší klacík opraví.

Atmosféru pak doplní příjemný hudební doprovod, který dokáže podobně jako film reagovat na prostředí, kterým procházíte, což také oceňuji.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Pokračování hry, která v době vydání jedničky patřila k revolučním hrám. Dvojka je kvalitní hra, má skvěle zpracované mechanismy bitev a kostrbatý pohyb po mapě, což opravdu „otevřený svět“ není. Aby hra mohla patřit k tomu nejlepšímu ve svém žánru, tak ji ale chybí větší hloubka. Po hodinách hraní jedete bitvu za bitvou a už sledujete pouze příběh a čekáte na konec. Družinu máte většinu hry stejnou a pokud si sami hru nezpestříte, že chcete zkoušet jiné jednotky a styly bitev, může hra upadnout až nudit. Celkově bych řekl, že se hra minula tak o 3-4 roky.
pestrost jednotekšpatný pohyb po mapě
vyladěný systém soubojů malá mapa
čeština absence editace postav
20. 09. 2021 • SeedarCZ0

RECENZE: NBA 2K22

NBA 2K22 – král sportovních her opět na scéně. Jistě, můžete si o basketbalu myslet co chcete. Nakonec, ani já nejsem kdovíjaký fanoušek tohoto spíše amerického sportu. Nicméně, v žánru sportovních her tato série nejspíš nemá konkurenci. A to už dlouhá léta.

»
17. 09. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: WRC 10

Jubilea jsou fajn v tom, že se při nich většinou pořádá nějaká fajnová oslava. V herním světě se opijí tak maximálně vývojáři, ale ani hráči nestrádají. Letošní ročník rally soutěží s oficiální licencí WRC také letos slaví a to kulatým 10. dílem. Zároveň je to pro Francouze z Kylotonnu taková menší derniéra, jelikož příští ročník bude jejich poslední. Pak si značky a licenci WRC přeberou konkurenti z Codemasters.

»
16. 09. 2021 • HusekD0

RECENZE: Crown Trick

Když bychom si měli vybrat jeden z nejpopulárnějších herních žánrů u indie vývojářů, tak se ve většině určitě shodneme na žánru rogue. A není se vůbec čemu divit. Ať už se budeme bavit o jeho zakladateli Rogue z roku 1980, nebo titulech z posledních let jako je například Binding of Isaac, Dead Cells, cenami ověnčený Hades, tak všechny tyto hry mají jedno společné. Smrt v nich není něco, co vás přivede k poslední uložené...

»
15. 09. 2021 • Michael Chrobok0

RECENZE: Life is Strange True Colors

Adventurní série Life is Strange se nezapomenutelně zapsala do herní historie především svým prvním dílem, za kterým stálo francouzské studio Dontnod. Teenage drama řešící běžné starosti dospívání a zároveň nadpřirozené schopnosti u publika zkrátka zabodovalo. Navázat na tento úspěch druhým dílem se studiu příliš nepodařilo a Life is Strange 2 sbíralo rozporuplné reakce. Ani odbočka Tell Me Why se nepovedla tak dobře, jak její autoři jistě zamýšleli.

»
13. 09. 2021 • Michael Chrobok0

RECENZE: Super Animal Royale

Je to pár let, co multiplayerové řežby ovládl režim battle royale. Ten vychází se stejnojmenného japonského filmu (který není vůbec špatný) a je postaven na jednoduchém principu – skupina hráčů bojuje na ostrově do posledního muže, přičemž k vítězství jim dopomáhají nejen vlastní schopnosti, ale také všude možně poschovávané zbraně. Postupně zmenšující se herní mapa je příslibem nervydrásajících soubojů, ze kterých může vyváznout živý jen jeden.

»
03. 09. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Song of Iron

„Lid přepadli, vesnici vypálili a protějšek zabili. Obraťte kroky své a pospěšte z tohoto kraje, kde smrt číhá na každém kroku.“ Podobným způsobem by ústřední postava mohla varovat každého, kdo se odváží, natáhne ruku po gamepadu a pomůže ji sjednat nápravu brutálních činů. V době, místech a legendách, kde se msta stává nejlepším přítelem, tepe další titul do severských mytologií, aby z run vykřesal dalšího hrdinu. Nebo hrdinku. To záleží, zda při...

»
01. 09. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: Pile Up! Box by Box

Kartonová krabice je věc, nad kterou se člověk nijak zvlášť nepozastaví. Přitom je to věc, která nám pomáhá při každodenních činnostech nebo důležitých životní událostech, jako je třeba stěhování. Mě také nikdy ani nenapadlo, že by krabice mohly prožívat nějaké zajímavé události což změnil příchod Solid Snakea. Ten se do nich začal schovávat, aby ho nepřátelé tak snadno neobjevili a možná se na světě najde spousta teroristů, kteří kolem každé...

»
31. 08. 2021 • tonyskate0

RECENZE: Rustler – středověká parodie na GTA

Kdo by si nechtěl zahrát středověkou GTA, která je navíc parodií na slavný hit umí si udělat srandu i sama ze sebe. Přesně tak se dá popsat Rustler, jenž si po předběžném přístupu našel cestu i na konzole a my se v naší recenzi podíváme, jestli je tato premisa skutečně tak dobrá, jak zní.

»