RECENZE MXGP – The Official Motocross Videogame

Autor: Josef Brožek Publikováno: 8.5.2014, 13:39

Publikováno: 8.5.2014, 13:39

Sociální sítě

O autorovi

Josef Brožek

Josef Brožek

Je autorem 743 článků

Simulátorů se od samotného herního počátku uronilo velká spousta druhů. Máme tu závodní simulátory, simulátor na vaření kafe, kozí simulátor, simulátor herního vývojáře, simulátor na simulátor a tak podobně. Ale kolik vlastně vzniklo opravdových áčkových či béčkových simulátorů závodění po dvou kolech? Teď nemáme na mysli Cycling Simulator 20XX, ale ty motorizované. Jasně, máme tu Moto GP… my se tedy zeptáme se jinak, abychom zúžili výběr odpovědí. Kolik máme závodních simulátorů s „bahenními“ motorkami? Na spočtení by vám stačily prsty jedné ruky, a to i té truhlářské.

mxgp_the_official_motocross_videogame_24

Italové z Milestone, známí pod značkou MotoGP a WRC, vsadili na jistotu, když MXGP vyvíjeli. Motokrosových simulátorů je opravdu velmi málo, a tak není divu, že hře odpustíme hned několik chyb, nedodělků a odbytostí. Jako třeba grafické zpracování. Obličeje jsou doslova a do písmene ksichty bez výrazu. I celkové zpracování kromě motorek působí poněkud nevyspěle, a to hru neprávem shazuje do patřičných nížin označení titulů třídy C až D, kam samozřejmě nepatří. Na jednu stranu musíme pochválit jízdní model, ten se povedl. Vozidlo se chová, jak se chovat má. Když například ve vzduchu nakloníte vozidlo doprava a zůstanete tak do dopadu, tak motorka doprava rychle uhne, avšak když je moc nakloněná, zkrátka se rozsekáte. Stejně tak při jízdě na rovince. Čili rada – cítíte-li silnou vibraci gamepadu a nic neuděláte, je zle. Následuje držkopád.

MXGP-The-Official-Motocross-Videogame-Review-Screenshot-003
Ačkoliv můžete vozidlo ve vzduchu naklánět, žádných jiných triků se nedočkáte, což je škoda, protože skoků je po mapách požehnaně. Ani samotné ovládání není nijak těžké a je vcelku i intuitivní. Zkrátka simulátor – chová se téměř stejně jak ta vaše v garáži. Co nás ale mrzí, je nedostatečná nastavitelnost motorky. Nemyslíme seřizování všemožných hejblátek (kterým jen tak mimochodem stejně nerozumíme), ale špetka tuningu nám tu prostě chyběla. Bohužel ani svého jezdce si moc nevyšperkujete. Můžete měnit pouze helmu, barvu, číslo a font nápisu na dresu, a to je všechno, co si můžete nastavit, nepočítáme-li tým, který si zvolíte a jezdíte za něj. Jako třeba v módu Kariéra. Ta se dělí na sezónu a víkendy. Sezóna má vždycky dost závodních víkendů na to, aby vás zabavila na celý den. Každý víkend se rozděluje na přípravu, kvalifikaci, závod první a závod druhý, takže se nebojte, že by vás autoři vysadili na dráhu a jeďte si. Ne, máte vždy dostatek prostoru se řádně připravit.

gfs_379378_2_8
To je sice moc hezké, ale i tak jsme se nemohli první dvě hodiny zbavit dojmu, že přesně to nám autoři provedli. Absence tutoriálu je strastiplná a mluvené vysvětlivky bez jakýchkoliv titulků nám toho taky moc neřekly, ještě navíc v ne úplně přehledném menu. Ze začátku jsme tedy spíš jen bádali a zkoušeli, co hra umí, jak se chová, co od ní můžeme čekat a co nabízí. A popravdě moc ne. Šampionát, instantní závody a závody na čas nás dostatečně nenasytily, a tak po dohrání kariérního módu doporučujeme dát se na online sezónu, kde se level závodění rapidně zvýší a kde stejně tak jako v kariérním módu levelujete, za což máte přístupy k novým helmám a týmům, jež vám poskytují nové motorky. A pokud zrovna náhodou čekáte před odchodem neznámo kam na přítelkyni nebo manželku jak se líčí a obléká, tak pánům doporučujeme využít instantního módu, ten vám vše náhodně vybere, připraví a hned pustí na trať. Někdy takové stihnete i dva, né-li tři.

gfs_379378_2_14

I přestože nás MXGP na první pohled znechutil a odradil, tak ho vřele doporučujeme každému milovníkovi terénních motorek. Hra není sice kdovíjak krásná, ale hraje se dobře a skýtá pořádnou porci zábavy, kterou jinde těžko budete hledat. Map je dost, motorek taky a ačkoliv některé zní jako elektrická sekačka na trávu, většina se chová téměř uvěřitelně. Lokální muliplayer sice hra nemá, ale když si jí pořídíte minimálně ve dvou, tak se budete skvěle bavit i ve více lidech. Těch si můžete pozvat do hry celkem 12 (včetně vás). Skvělý jízdní model, skvěle strukturované mapy, zábavný gameplay, multiplayer nebo snad licencované značky vás nechají nakonec hře odpustit i ty tupé a v malování nakreslené výrazy postav. Nic jiného vám ani nezbude, žádný jiný motokrosový simulátor podobného rázu momentálně na trhu nenajdete.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Motokrosový simulátor, který může dost lidí svým vzhledem odradit. Pokud mu však odpustíte vady na kráse, štědře se vám za to odmění pořádnou porcí adrenalinu a dobře stráveného času. Nakonec vám ani nic jiného nezbude. Žádný jiný motokrosový simulátor momentálně nekoupíte.
Jízdní modelGrafické zpracování
struktura map absence širšího nastavení vozu
licence motorek chybí splitscreen
multiplayer žádný tutorial
  • KankysCZ

    Tim coop myslíte split srceen.

  • Martin Stružinský

    Koupím neprodává někdo

16. 08. 2017 • wellkeybig0

RECENZE: Blackhole: Complete Edition

Co je České, to je hezké České videohry slaví úspěchy po celém světě. Tituly jako Mafia, Dex, Machinarium, nebo právě Blackhole hrají miliony hráčů. Bohužel není pravidlem, že každá česká hra si najde cestu do zahraničí a především k úspěchu. Blackhole: Complete Edition je, ale jedna z těch, co to dokázala a byla přijata velmi kladně po celém světě.

»
16. 08. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: The Long Dark

Techniky přežití se mohou hodit vždy, takže když je nějaká možnost se něco z nich naučit, určitě se neobracejte zády, ale snažte si zapamatovat, co se jenom dá. Nevíme dne ani hodiny, kdy do naší planety narazí asteroid, rozšíří se nákaza měnící lidi na nemrtvá monstra, nebo se prostě jenom prostřednictvím bankovek rozšíří nějaký smrtelný virus. Že jsou vám výše zmíněná témata povědomá? To by tedy měla, jelikož jsou to nejpopulárnější...

»
15. 08. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Agents of Mayhem

V pozici hráče jsem nikdy neholdoval hrám, které si předem nemůžu zaškatulkovat a u nichž se na základě propagace jen těžko určuje, co z nich vlastně vyleze. Ovšem jako recenzent si takové zajíce v pytli nadmíru užívám, protože se mi dostává vzácného privilegia, kdy se stávám prostředníkem mezi autory a potencionálními hráči. Třebaže si nedělám iluze, že by v době YouTube někdo kupoval novinku jen na základě jednoho názoru, často značně zaujaté osoby, alespoň...

»
06. 08. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Mr. Shifty

Tak schválně, kdo z vás, zatímco dává ostatním hráčům na frak ve všech těch Battlefieldech, Call of Duty a Gearsech, přemýšlí nad historií akčních her? No samozřejmě, že nikdo, protože na bloumání v paměti bude dost času, až dosáhneme staří sovětské ponorky, občas je ale návrat do časů dvourozměrné grafiky, jednoduché hratelnosti a pohledu shora vítaným zpestřením, a to zejména teď v létě, kdy se dav AAA her rozestoupí a my vidíme...

»
02. 08. 2017 • chaosteorycz4

Recenze: Super Cloudbuilt

Recenzentka: Kristine4Chaos Dnes už se můžeme maximálně dohadovat, jestli za rozšíření parkouru do her vděčíme perskému princi, svůdné Faith nebo neohroženému assassínovi Altairovi. Jednoduše tu je a pro mnohé tvůrce videoher se stal stěžejním prvkem jejich projektu, a to jak v klasické „umělecké“ formě, tak té futuristické, při níž si postava pomáhá exo-skeletem, jetpackem nebo obojím najednou. Do této kategorie patří i malá nezávislá hra Super Cloudbuilt, která ačkoli není příliš originální,...

»
18. 07. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: DeadCore

Skákání, postřeh, zručnost a rychlé rozhodování. Přesně tyhle dovednosti se dají trénovat nejen ve skutečném životě, ale stejně dobře i v rámci hraní. Prostě vezmete gamepad do ruky, k tomu nějakou těžkou hru a jedete. To pak nevíte, kde vám ruce s hlavou stojí a pokud jste výbušnější povahy, jako třeba já, mohou se sousedovic děti naučit celou řadu nových slov, pokud jsou tedy mladší. Jsou totiž hry, které vám zadarmo nic nedají...

»
17. 07. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: AereA

O recenzi se postarala redakční důvěrnice Kristine4Chaos Za devatero oblačnostmi a devatero bouřkovými mraky je vzdušný svět AereA, jehož existence stojí a padá s hudbou. Není nic, co by zde nebylo v moci notového zápisu, a tak nikoho nepřekvapí, že na správný chod dohlíží Velký Maestro Guido, který je zároveň mentorem studentů jeho školy. Ovšem plovoucí hudební ráj je stižen neštěstím, když někdo odcizí kouzelné hudební nástroje, které vytvářejí harmonii držící Aereu...

»
14. 07. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Black the Fall

S odstupem času je možné rok 2014 označit za start jedné dystopické herní éry. Na celé řadě projektů se pozvolna začínalo pracovat (We Happy Few), jiné se představily publiku na herních veletrzích, jako třeba Inside v rámci Xbox konference a další se snažily upoutat pozornost komunity prostřednictvím Kickstarteru. Sem patří dnes recenzovaný Black the Fall, který má se zmíněným Inside společného mnohem více, než jen rok představení a obecné téma. Jenže zatímco...

»