RECENZE MXGP – The Official Motocross Videogame

Autor: Josef Brožek Publikováno: 8.5.2014, 13:39

Publikováno: 8.5.2014, 13:39

Sociální sítě

O autorovi

Josef Brožek

Josef Brožek

Je autorem 726 článků

Simulátorů se od samotného herního počátku uronilo velká spousta druhů. Máme tu závodní simulátory, simulátor na vaření kafe, kozí simulátor, simulátor herního vývojáře, simulátor na simulátor a tak podobně. Ale kolik vlastně vzniklo opravdových áčkových či béčkových simulátorů závodění po dvou kolech? Teď nemáme na mysli Cycling Simulator 20XX, ale ty motorizované. Jasně, máme tu Moto GP… my se tedy zeptáme se jinak, abychom zúžili výběr odpovědí. Kolik máme závodních simulátorů s „bahenními“ motorkami? Na spočtení by vám stačily prsty jedné ruky, a to i té truhlářské.

mxgp_the_official_motocross_videogame_24

Italové z Milestone, známí pod značkou MotoGP a WRC, vsadili na jistotu, když MXGP vyvíjeli. Motokrosových simulátorů je opravdu velmi málo, a tak není divu, že hře odpustíme hned několik chyb, nedodělků a odbytostí. Jako třeba grafické zpracování. Obličeje jsou doslova a do písmene ksichty bez výrazu. I celkové zpracování kromě motorek působí poněkud nevyspěle, a to hru neprávem shazuje do patřičných nížin označení titulů třídy C až D, kam samozřejmě nepatří. Na jednu stranu musíme pochválit jízdní model, ten se povedl. Vozidlo se chová, jak se chovat má. Když například ve vzduchu nakloníte vozidlo doprava a zůstanete tak do dopadu, tak motorka doprava rychle uhne, avšak když je moc nakloněná, zkrátka se rozsekáte. Stejně tak při jízdě na rovince. Čili rada – cítíte-li silnou vibraci gamepadu a nic neuděláte, je zle. Následuje držkopád.

MXGP-The-Official-Motocross-Videogame-Review-Screenshot-003
Ačkoliv můžete vozidlo ve vzduchu naklánět, žádných jiných triků se nedočkáte, což je škoda, protože skoků je po mapách požehnaně. Ani samotné ovládání není nijak těžké a je vcelku i intuitivní. Zkrátka simulátor – chová se téměř stejně jak ta vaše v garáži. Co nás ale mrzí, je nedostatečná nastavitelnost motorky. Nemyslíme seřizování všemožných hejblátek (kterým jen tak mimochodem stejně nerozumíme), ale špetka tuningu nám tu prostě chyběla. Bohužel ani svého jezdce si moc nevyšperkujete. Můžete měnit pouze helmu, barvu, číslo a font nápisu na dresu, a to je všechno, co si můžete nastavit, nepočítáme-li tým, který si zvolíte a jezdíte za něj. Jako třeba v módu Kariéra. Ta se dělí na sezónu a víkendy. Sezóna má vždycky dost závodních víkendů na to, aby vás zabavila na celý den. Každý víkend se rozděluje na přípravu, kvalifikaci, závod první a závod druhý, takže se nebojte, že by vás autoři vysadili na dráhu a jeďte si. Ne, máte vždy dostatek prostoru se řádně připravit.

gfs_379378_2_8
To je sice moc hezké, ale i tak jsme se nemohli první dvě hodiny zbavit dojmu, že přesně to nám autoři provedli. Absence tutoriálu je strastiplná a mluvené vysvětlivky bez jakýchkoliv titulků nám toho taky moc neřekly, ještě navíc v ne úplně přehledném menu. Ze začátku jsme tedy spíš jen bádali a zkoušeli, co hra umí, jak se chová, co od ní můžeme čekat a co nabízí. A popravdě moc ne. Šampionát, instantní závody a závody na čas nás dostatečně nenasytily, a tak po dohrání kariérního módu doporučujeme dát se na online sezónu, kde se level závodění rapidně zvýší a kde stejně tak jako v kariérním módu levelujete, za což máte přístupy k novým helmám a týmům, jež vám poskytují nové motorky. A pokud zrovna náhodou čekáte před odchodem neznámo kam na přítelkyni nebo manželku jak se líčí a obléká, tak pánům doporučujeme využít instantního módu, ten vám vše náhodně vybere, připraví a hned pustí na trať. Někdy takové stihnete i dva, né-li tři.

gfs_379378_2_14

I přestože nás MXGP na první pohled znechutil a odradil, tak ho vřele doporučujeme každému milovníkovi terénních motorek. Hra není sice kdovíjak krásná, ale hraje se dobře a skýtá pořádnou porci zábavy, kterou jinde těžko budete hledat. Map je dost, motorek taky a ačkoliv některé zní jako elektrická sekačka na trávu, většina se chová téměř uvěřitelně. Lokální muliplayer sice hra nemá, ale když si jí pořídíte minimálně ve dvou, tak se budete skvěle bavit i ve více lidech. Těch si můžete pozvat do hry celkem 12 (včetně vás). Skvělý jízdní model, skvěle strukturované mapy, zábavný gameplay, multiplayer nebo snad licencované značky vás nechají nakonec hře odpustit i ty tupé a v malování nakreslené výrazy postav. Nic jiného vám ani nezbude, žádný jiný motokrosový simulátor podobného rázu momentálně na trhu nenajdete.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Motokrosový simulátor, který může dost lidí svým vzhledem odradit. Pokud mu však odpustíte vady na kráse, štědře se vám za to odmění pořádnou porcí adrenalinu a dobře stráveného času. Nakonec vám ani nic jiného nezbude. Žádný jiný motokrosový simulátor momentálně nekoupíte.
Jízdní modelGrafické zpracování
struktura map absence širšího nastavení vozu
licence motorek chybí splitscreen
multiplayer žádný tutorial
  • KankysCZ

    Tim coop myslíte split srceen.

    • https://twitter.com/TypekBroza Josef Brožek

      Lokální multiplayer

  • Martin Stružinský

    Koupím neprodává někdo

20. 05. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Injustice 2

To je pořád řečí, jak se konflikty mají řešit s chladnou hlavou, debatou a za každých okolností diplomaticky. Dokážete si ovšem představit Batmana, jak svolává Radu Superhrdinů, aby uvalil Jokerovi embargo na šminky nebo jak Poison Ivy přivázaná řetězy ke stromu ječí po těžařích dřeva? Samozřejmě že ne, protože jsme v komiksovém světě, kde dobře mířená rána znamená více než sto slov, nadlidské schopnosti vydají za celou armádní jednotku a charaktery se...

»
19. 05. 2017 • wellkeybig1

RECENZE: Shadow Warrior 2

V zemi vycházejícího slunce projíždí na plný plyn Nissan Datsun 240Z černé barvy, který odráží měsíční svit svou naleštěnou kapotou. Temným lesem se kromě burácejícího silného motoru ve vysokých otáčkách, rozléhá píseň od Stana Bushe – The Touch. Nepopisuji nic jiného, než první moment hry Shadow Warrior, která utočila na nostalgii, překvapovala skvělou hratelností a krvavou podívanou na Xbox One v roce ‎2014 a po třech letech přichází znovu‎. Při...

»
16. 05. 2017 • wellkeybig1

RECENZE: The Surge

Být fanouškem Hardcore RPG je v dnešní době těžké, po dohrání Dark Souls a Lords of Fallen na jedno dlouhé zívnutí, toho moc nezbývá. Všechny RPG jsou moc uzavřené a jednoduché. Pokud pociťujete tyto příznaky, zbystřete u nového titulu The Surge. Jestli nejste fanoušek hardcore žánru, připravte se na vypadávání vlasů, třes rukou, vztek a později pláč z důvodu rozdrceného ega. Po dlouhé době dorazil na Xbox One titul, který...

»
13. 05. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Narcosis

Když se ke mně před nedávnem dostal film 47 Meters Down, došlo mi, že subžánr podvodních survival her je poměrně štíhlý. Děj vyprávějící o dvou sestrách, jejichž adrenalinový zážitek se žraloky se změní v boj o přežití na dně oceánu, k němuž nemají předpoklady a ani vybavení, vynikal dusnou atmosférou, kterou bych obratem přivítal v obdobném herním titulu. Jenže Abzu je žánrově mimo, Subnautica málo hororová, BioShock už archivní a Soma nám zůstala...

»
09. 05. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Prey

Trvalo to dlouhých 11 let, mnoho sil, spoustu zahozené práce a urputný přerod z pokračování do zcela nového pojetí, které se dnes tak hrdě nazývá reboot. Prey je zpět a zase jsou ve hře mimozemské entity bažící po obyvatelích matičky Zemi, proti nimž stojí sama samotinká poslední naděje lidstva. Tím ovšem veškerá podobnost s originálem končí, neboť nové pojetí chce mít originální otisk myšlenek svých autorů, a to takřka za...

»
09. 05. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: Human Fall Flat

Lidské tělo je hodně zajímavé a spousta lidí s ním dokáže dělat celou řadu podivností nebo zajímavostí. Položili jste si ale někdy otázku, jak dopadne člověk, který spadne z velké výšky? Kromě toho, že asi ne moc dobře, tak většinou je z něho placka. Neříkám, že to je nějak jasně podložený vědecký fakt, ale minimálně ve hře Human Fall Flat to platí. A že se zde bude padat hodně asi netřeba dodávat.

»
06. 05. 2017 • lindros88cze0

RECENZE: Syberia 3

Asi už se budeme opakovat, ale klasické point-and-click adventury už nejsou takový hit, jako v 90. letech, ale přesto stále ne a ne umřít, a to je jen a jen dobře. Na konci dubna vyšla Syberia 3, která možná trochu zbytečně oživila už poměrně starou adventurní sérii, jež své době slavila velký úspěch a zapsala se do srdce nejednoho adventuristy. Jak se toto zmrtvýchvstání, jež podle nás nebylo nutné, povedlo? To...

»
03. 05. 2017 • chaosteorycz3

Recenze: Voodoo Vince: Remastered

Obětmi remasteru bývají zpravidla tituly, které ať z pohledu hráčů nebo z pohledu účetních, mají co nabídnout také aktuální generaci konzolí, přičemž čím úspěšnější značka, tím větší šance. Pro ostatní je tu zpětná kompatibilita, probouzející na konzoli Xbox One k životu o generaci starší hry. No jo, jenže touhu připomenout se mají i značky, které třebaže kdysi byly exkluzivní, kvůli odlišnému kódování nemohou procesem zpětné kompatibility projít. Jednou takovou je 14 let starý...

»