RECENZE: A Way Out

Autor: p.a.c.o Publikováno: 31.3.2018, 10:33

Publikováno: 31.3.2018, 10:33

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1508 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Téma útěku z vězení inspirovalo nejeden film, seriál nebo knižní předlohu. Autoři se vyžívají v tom, aby nabídli nějaký neotřelý způsob, jak se z vězení dostat. Pozadu nezůstává ani herní scéna, kdy můžeme vězení stavět nebo se z něj zkoušet dostat. Většinou to však byli strategie a chyběla nějaká akčnější hra. Jiný přístup se rozhodli zvolit tvůrci A Way Out, kteří nám svým trailerem na E3 skoro vyrazili dech.

Uteklo to jako voda a hra dorazila. Všichni se tak můžeme vydat za dobrodružstvím Lea a Vincenta, kteří se náhodou potkají ve vězení, a jelikož na svobodě mají spadeno na stejného člověka, který je svým způsobem do toho vězení dostal, dají se dohromady i pro útěk z vězení. Celá hra však není postavena jenom na útěku, ten tvoří spíše menší část celého děje. I tak ale pořád před někým utíkáte, takže název A Way Out hru vystihuje úplně přesně.

Příběh je v zásadě docela jasný. Po útěku z vězení se snažíte najít toho, kdo způsobil vaše příkoří, potkáváte se se svými rodinami, které na vás více či méně čekají, až se vrátíte a po útěku z vězení se také musíte schovávat před policií. Život na útěku zkrátka není legrace. Někdo by mohl říct, že je příběh předvídatelný a do jisté by měl i pravdu. Je zde však připravena celá řada zvratů a samotný konec, které jsou vlastně dva, to pořádně zamotá. Detaily příběhu pak doplňují různé další nepovinné rozhovory s lidmi, kterých se bude všude nacházet plno a s každým můžete prohodit pár slov.

Jak jsem zmínil, cílů je více a stejně tak i cest k nim. Každá z postav má trochu jiné preference, kdy Leo je více agresivní (přepadneme důchodce, sejmeme stráže) a Vincent spíše argumentující člověk (radši to obejdeme jinudy, zahrajeme to na nemoc), ostatně, má k tomu své důvody. Na několika místech tak máte možnost vybrat, jakou cestou se budou vaše další kroky ubírat. Rozhodnutí jsou fajn, i když nějaký zásadní vliv na příběh nemají (výjimkou je samotné finále). Toto zdánlivé rozdělení se po čase vrátí do předem nalajnovaných kolejí. Momentů, které se mi vryly do paměti však bylo dost a na útěk z nemocnice nebo likvidaci zabijáka hned tak nezapomenu.

Hra ale není nic pro vlky samotáře. Všechny události prožívá dvojice hrdinů, takže ji musí ovládat i dvojice hráčů. Využít k tomu můžete buď lokální nebo online multiplayer. Bez někoho druhého si tak nezahrajete. A právě kooperace je to, co dává celé hře ten zvláštní pocit něčeho nového. Celou dobu hraní je obraz rozdělen na dvě části a vy tak mimo osudu svého hrdiny můžete po očku koukat k sousedovi. Mnohdy se dějí na obou stranách obrazovky jiné věci a dost často musíte tyto dvě věci skloubit dohromady. To se povedlo i tvůrcům v rámci střihu, kdy spousta částí na sebe parádně navazuje a má úžasné tempo.

Herní náplň se po většinu času omezuje na jednoduché zmáčknutí tlačítka v daný čas, ale najdou se i akční věci jako honičky a střelba s policií nebo později přestřelka a krytí kolegy v Mexiku. Právě střelecké pasáže a řízení nejsou to hlavní, čím by hra vynikala. Auta a motorky se řídí arkádově, ale přesto trochu kostrbatě. O poznání horší je koordinace na lodi, která dá opravdu zabrat. Celou hrou prostupuje i celá řada miniher a soutěží mezi protagonisty, které tomu celému dávají nádech, že se jedná o živý a uvěřitelný svět. Můžete tak dát s kamarádem soutěž v páce, kdo odpálí dál míček baseballovou pálkou nebo klasiku čtyři v řadě, což je variace na piškvorky. Doba, jaká se dá u hraní strávit tak je 5-6 hodin v závislosti na tom, jak moc budete příběhem spěchat.

O grafickou podobu hry se stará Unreal Engine, který odvádí standardní práci. Ve filmečcích je na hru radost pohledět, a i samotný „ingame“ vypadá hezky. Občas je sice možné se někde zaseknout nebo na chvilku vypadne animace, ale většinou však hra funguje bez problémů, a tak vás dokáže i díky hudebnímu doprovodu náležitě pohltit.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

A Way Out je úžasným zážitkem, který si sice projdete nejspíš jenom jednou, ale o to více a intenzivněji si ho užijete. Kooperační hratelnost je prostě skvěle sladěná, dává smysl a vy tak budete mít ještě větší pocit, že „jste tam“. I přes drobnou předvídatelnost příběhu, a ne úplně přesvědčivou jízdu a střílení, je to hra, kterou si určitě zahrajte, hned tak na ni nezapomenete a své hodnocení si do puntíku zaslouží.
  • Piro

    Jj, je to zabavny. Ale opravdu, jednou, dvakrat do konce a konec. Je super, ze kdyz pozvete nekoho dalsiho, muze ten clovek hrat s vama a hru vlastnit nemusi. S kamosem jsme ji koupili digi napul. Mame sdileni her. Ale on to hraje s dalsim kamosem, ktery hru nema a ja to stejne. Palec nahoru. Staci aby si ten dalsi stahnul trial verzi a obdrzel pozvanku. A muzou to dohrat do konce. Takze si vlastnete muzete koupit i BD disk napul 🙂

  • short

    Nj, ale na vyzkoušení žádná alternativa neexistuje. Prostě se musí koupit ? 🙁

    • p.a.c.o

      Dá se stáhnout trial verze, ve které je k vyzkoušení úvod zdarma

      • short

        A ta právě říká, že abys mohl hrát musíš mít pozvánku z plné verze 🙁

        • Drátek

          tak to je škoda, jsem myslel, že to je trial verze i pro offline coop :/

  • KoubecX

    Výborná gaučová co-op hra. Lehká na ovládání i pro začátečníky, co drží ovladač poprvé v ruce. Dohrály jsme to za dva večery a je to jízda od začátku až do konce 🙂

  • digestor

    Dohráli jsme s bráchou za dva večery na 1000G, parádní hra…

  • Olishu

    Zdravím, plánuje někdo v dohledné době zahrát AWO a hledá spoluutečence(kyni) ? 😀

    p.s. s AJ to není úplně nejlepší, ale při útěku z vězení jsou zajisté důležitější dobré nohy než jazyk 😀

    • Tomáš Mucha

      Já bych dal,mám teda pc verzi

20. 08. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: State of Mind

Žánr science fiction mám rád od doby, co jsem viděl Vesmírnou odyseu. I když jsem tenkrát absolutně nechápal, co mi chce sdělit, fascinoval mě svět, jehož součástí se nikdy nestanu. Během let pozdějších, kdy jsem knihovnu plnil Asimovem, Bradburym a Heinleinem, mě ale uchvátil jiný poutník budoucností, a to Philip K. Dick. Jeho pohledy do neznáma, v nichž se lidství stává obchodním artiklem a člověk lehce nahraditelným „komponentem“, mají dodnes mrazivou...

»
16. 08. 2018 • chaosteorycz3

Recenze: Graveyard Keeper

Díky hrám už jsem byl ledacos. Vesmírný nájezdník, závodník, mariňák, pirát, zemědělec, řidič hromadné dopravy, superhrdina, bláznivá koza a pravděpodobně dalších sto zaměstnání nebo poslání. Nikdy jsem ale nebyl hrobník, což se teď díky studiu Lazy Bear Games změnilo. A věřte nebo ne, i obyčejný muž s lopatou, oslíkem a ukecanou lebkou se může stát hrdinou.

»
14. 08. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Overcooked 2

Já sám ve skutečnosti moc dobrý kuchař nejsem. Nějaký ten základ sice zvládnu, ale daleko raději jídlo konzumuji, než připravuji. Do role uznávaného kuchaře jsem se dostal alespoň virtuálně díky prvnímu dílu Overcooked, kde se ve zběsilé kuchyni člověk proháněl ze strany na stranu, čekal, kde ho co zase překvapí a hlavně v kooperaci to byla neskutečně strhující zábava.

»
24. 07. 2018 • chaosteorycz17

Recenze: Bud Spencer & Terence Hill – Slaps And Beans

V letech, kdy jste už příliš staří na pleny, ale ještě nemáte nárok na občanský průkaz, jsou často vašimi hrdiny postavy stříbrného plátna. Za bezstarostných let mé generace to byla zdánlivě nesourodá dvojice Italů. Ať už byl v záběru Malý unavený Joe nebo Banánový Joe, vždy bezpráví trestali Dva machři mezi nebem a peklem. Přilepen k obrazovce jsem nečekal, až padne Sudá a lichá, protože už malé dítě ví, že Kdo najde...

»
22. 07. 2018 • p.a.c.o2

RECENZE: Mothergunship

Střílení je super a člověk se u něj parádně vyřádí. Nebojte, nejsem žádný fanatik, který by běhal po městě s pistolí a střílel po všem, co se hne. Rád vezmu gamepad do ruky a vydám se sjednávat pořádek a zachraňovat lidstvo před zombií apokalypsou nebo třeba útokem nepřátel z vesmíru. Trochu mne mrzí, že stále více her tlačí na multiplayerovou pilu, kdy člověk k zážitku potřebuje hráče kolem sebe a pak je to...

»
21. 07. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: From The Ashes DLC – Kingdom Come

Recenze od naší čtenářky a hráčky Naifa86, děkujeme 😉 A je to tady. České studio Warhorse přichází s prvním DLC pro hru Kingdom Come: Deliverence. Protože mám tuto hru velmi ráda, na přídavné DLC From the Ashes jsem se moc těšila. Zejména proto, že není třeba mít odehranou celou či skoro celou hru, aby se člověk dostal k přídavku do hry. Ovšem alespoň část již odehrána být musí. Přesněji dobýt zpět Přibyslavice...

»
19. 07. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Danger Zone 2

Když v roce 2013 Electronic Arts sebrala Criterionu vývoj NFS a předala ho Ghost Games, byl to začátek konce tvůrců série Burnout. Později byly směrem k „Duchům“ přesunuty i dvě třetiny zaměstnanců a zakladatelům studia Criterion došla trpělivost. V následujícím roce Alex Ward a Fiona Sperry založili, ještě s Paulem Rossem, studio nové a oznámili, že se vrátí ke kořenům. Vznikly tak Three Fields Entertainment a „nebezpečné“ hry všeho druhu.

»
17. 07. 2018 • kristine4chaos1

Recenze: All-Star Fruit Racing

Občas se podíváte na obal hry a přesně víte, co vám může dát. Při pohledu na dnešní recenzovanou novinku správně tušíte autíčka z kategorie „kartových“ závodů. Také se nemůžete splést, pokud si je zasadíte do barevného světa, plného ovocných koktejlů a svěží atmosféry. K takovému typu her samozřejmě patří rozverná munice všeho druhu a sympatičtí závodníci na šílených strojích.

»