RECENZE: A Way Out

Autor: p.a.c.o Publikováno: 31.3.2018, 10:33

Publikováno: 31.3.2018, 10:33

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 2000 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Téma útěku z vězení inspirovalo nejeden film, seriál nebo knižní předlohu. Autoři se vyžívají v tom, aby nabídli nějaký neotřelý způsob, jak se z vězení dostat. Pozadu nezůstává ani herní scéna, kdy můžeme vězení stavět nebo se z něj zkoušet dostat. Většinou to však byli strategie a chyběla nějaká akčnější hra. Jiný přístup se rozhodli zvolit tvůrci A Way Out, kteří nám svým trailerem na E3 skoro vyrazili dech.

Uteklo to jako voda a hra dorazila. Všichni se tak můžeme vydat za dobrodružstvím Lea a Vincenta, kteří se náhodou potkají ve vězení, a jelikož na svobodě mají spadeno na stejného člověka, který je svým způsobem do toho vězení dostal, dají se dohromady i pro útěk z vězení. Celá hra však není postavena jenom na útěku, ten tvoří spíše menší část celého děje. I tak ale pořád před někým utíkáte, takže název A Way Out hru vystihuje úplně přesně.

Příběh je v zásadě docela jasný. Po útěku z vězení se snažíte najít toho, kdo způsobil vaše příkoří, potkáváte se se svými rodinami, které na vás více či méně čekají, až se vrátíte a po útěku z vězení se také musíte schovávat před policií. Život na útěku zkrátka není legrace. Někdo by mohl říct, že je příběh předvídatelný a do jisté by měl i pravdu. Je zde však připravena celá řada zvratů a samotný konec, které jsou vlastně dva, to pořádně zamotá. Detaily příběhu pak doplňují různé další nepovinné rozhovory s lidmi, kterých se bude všude nacházet plno a s každým můžete prohodit pár slov.

Jak jsem zmínil, cílů je více a stejně tak i cest k nim. Každá z postav má trochu jiné preference, kdy Leo je více agresivní (přepadneme důchodce, sejmeme stráže) a Vincent spíše argumentující člověk (radši to obejdeme jinudy, zahrajeme to na nemoc), ostatně, má k tomu své důvody. Na několika místech tak máte možnost vybrat, jakou cestou se budou vaše další kroky ubírat. Rozhodnutí jsou fajn, i když nějaký zásadní vliv na příběh nemají (výjimkou je samotné finále). Toto zdánlivé rozdělení se po čase vrátí do předem nalajnovaných kolejí. Momentů, které se mi vryly do paměti však bylo dost a na útěk z nemocnice nebo likvidaci zabijáka hned tak nezapomenu.

Hra ale není nic pro vlky samotáře. Všechny události prožívá dvojice hrdinů, takže ji musí ovládat i dvojice hráčů. Využít k tomu můžete buď lokální nebo online multiplayer. Bez někoho druhého si tak nezahrajete. A právě kooperace je to, co dává celé hře ten zvláštní pocit něčeho nového. Celou dobu hraní je obraz rozdělen na dvě části a vy tak mimo osudu svého hrdiny můžete po očku koukat k sousedovi. Mnohdy se dějí na obou stranách obrazovky jiné věci a dost často musíte tyto dvě věci skloubit dohromady. To se povedlo i tvůrcům v rámci střihu, kdy spousta částí na sebe parádně navazuje a má úžasné tempo.

Herní náplň se po většinu času omezuje na jednoduché zmáčknutí tlačítka v daný čas, ale najdou se i akční věci jako honičky a střelba s policií nebo později přestřelka a krytí kolegy v Mexiku. Právě střelecké pasáže a řízení nejsou to hlavní, čím by hra vynikala. Auta a motorky se řídí arkádově, ale přesto trochu kostrbatě. O poznání horší je koordinace na lodi, která dá opravdu zabrat. Celou hrou prostupuje i celá řada miniher a soutěží mezi protagonisty, které tomu celému dávají nádech, že se jedná o živý a uvěřitelný svět. Můžete tak dát s kamarádem soutěž v páce, kdo odpálí dál míček baseballovou pálkou nebo klasiku čtyři v řadě, což je variace na piškvorky. Doba, jaká se dá u hraní strávit tak je 5-6 hodin v závislosti na tom, jak moc budete příběhem spěchat.

O grafickou podobu hry se stará Unreal Engine, který odvádí standardní práci. Ve filmečcích je na hru radost pohledět, a i samotný „ingame“ vypadá hezky. Občas je sice možné se někde zaseknout nebo na chvilku vypadne animace, ale většinou však hra funguje bez problémů, a tak vás dokáže i díky hudebnímu doprovodu náležitě pohltit.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

A Way Out je úžasným zážitkem, který si sice projdete nejspíš jenom jednou, ale o to více a intenzivněji si ho užijete. Kooperační hratelnost je prostě skvěle sladěná, dává smysl a vy tak budete mít ještě větší pocit, že „jste tam“. I přes drobnou předvídatelnost příběhu, a ne úplně přesvědčivou jízdu a střílení, je to hra, kterou si určitě zahrajte, hned tak na ni nezapomenete a své hodnocení si do puntíku zaslouží.
  • Piro

    Jj, je to zabavny. Ale opravdu, jednou, dvakrat do konce a konec. Je super, ze kdyz pozvete nekoho dalsiho, muze ten clovek hrat s vama a hru vlastnit nemusi. S kamosem jsme ji koupili digi napul. Mame sdileni her. Ale on to hraje s dalsim kamosem, ktery hru nema a ja to stejne. Palec nahoru. Staci aby si ten dalsi stahnul trial verzi a obdrzel pozvanku. A muzou to dohrat do konce. Takze si vlastnete muzete koupit i BD disk napul 🙂

  • short

    Nj, ale na vyzkoušení žádná alternativa neexistuje. Prostě se musí koupit ? 🙁

    • p.a.c.o

      Dá se stáhnout trial verze, ve které je k vyzkoušení úvod zdarma

      • short

        A ta právě říká, že abys mohl hrát musíš mít pozvánku z plné verze 🙁

        • Drátek

          tak to je škoda, jsem myslel, že to je trial verze i pro offline coop :/

  • KoubecX

    Výborná gaučová co-op hra. Lehká na ovládání i pro začátečníky, co drží ovladač poprvé v ruce. Dohrály jsme to za dva večery a je to jízda od začátku až do konce 🙂

  • digestor

    Dohráli jsme s bráchou za dva večery na 1000G, parádní hra…

  • Olishu

    Zdravím, plánuje někdo v dohledné době zahrát AWO a hledá spoluutečence(kyni) ? 😀

    p.s. s AJ to není úplně nejlepší, ale při útěku z vězení jsou zajisté důležitější dobré nohy než jazyk 😀

    • Tomáš Mucha

      Já bych dal,mám teda pc verzi

01. 08. 2020 • p.a.c.o1

RECENZE: Creaks

Hry jsou umění. Někdy o něco větší, někdy o něco menší, ale na každém kousku se dá něco najít. Je přitom jedno, zda se na vývoji podílí multikulturní tým o několika stovek zaměstnanců z celého světa, nebo nějaké menší studio třeba od nás. Je ale pravda, že některé hry jsou umělecké o něco víc a třeba i ve vícero směrech, než tomu bývá u jiných. Jedním ze studií, které si na prezentaci...

»
27. 07. 2020 • Lukáš Urban8

Recenze: Destroy All Humans!

Mám velkou oblibu v námětech s mimozemskou invazí. Smůlou pro mě je, že většinou nekončí dobře. Můj pokřivený charakter vždy fandí vetřelci, nikoliv lidem, kteří se chovají jako hlupáci a jen úplnou náhodou pokaždé vyhrají. Trpím, když poslední dva polárníci přemůžou Věc. Nikdy neodpustím Ripleyové, že vyhodila Vetřelce do kosmu. A Den nezávislosti už nikdy nebude stejný kvůli pitomému viru z laptopu. Naštěstí je tu Crypto. Spása z daleké galaxie a hajzlík na entou.

»
06. 07. 2020 • p.a.c.o10

RECENZE: F1 2020

Formulové závody jsou součástí herního světa už pěknou řádku let. Dokonce jedna z prvních her, kterou si tenkrát ještě na PC pamatuji, jsou legendární formule Grand Prix Circuit od Accoolade z roku 1987. Na jejich vývoji se dokonce podílel jistý Don Mattrick, což je ten pán, který nějaký čas vedl Xboxovou divizi a také oznamoval konzoli Xbox One. Další formulovou hrou, která se mi vryla do paměti byla série od EA, i...

»
02. 07. 2020 • Lukáš Urban2

Recenze: Hunting Simulator 2

Sebereflexe je dobrá vlastnost a řekněme si, že nám hráčům občas chybí. Od aut chceme reálnější jízdní model, ale zároveň dobrou ovladatelnost jedním prstem. Po akcích vyžadujeme bravurní balistiku, abychom se vzápětí rozčilovali, že je ta střelba až moc reálná. A po simulátorech žádáme zhmotnění skutečných prvků, avšak za hodinu kňouráme nudou. Víme tedy co vlastně chceme? Nejspíš ne. Aspoň v tom tentokrát nejsme sami, protože studio Neopica bloudí na...

»
23. 06. 2020 • CryLineT9

Recenze: SpongeBob SquarePants: Battle for Bikini Bottom – Rehydrated

Je to žluté, nosí to kalhoty a chová to mňoukajícího hlemýždě. Nic? Kamarádí se to s natvrdlou mořskou hvězdicí a pracuje pro Evžena Krabse u Křupavého kraba. Stále nic? Kde jste žili posledních dvacet let, že neznáte SpongeBoba? Mořskou houbu v kalhotách, která si spokojeně žije v Zátiší Bikin. Ale chápu. Každý se nezamiloval do hlubokých očí usměvavého hrdiny. Také humor nemusel trefit ten pravý cíl. V případě remasteru Battle for Bikini Bottom by to...

»
21. 06. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: The Elder Scrolls Online: Greymoor

To je pořád řečí, jak neexistují upíři a vlkodlaci. A přitom je potkáváte takřka dnes a denně, aniž byste si to uvědomili. S větší intenzitou ty prvé, kteří pijí dobrým lidem krev brčkem, ale zato dlouhodobě a usilovně. Pravda, neříkáme jim upíři. Dostávají pojmenování, jejichž tíhu ani digitální řádky nesnesou. Navíc neplatí, že by se objevovali jen s příchodem noci. S vlkodlaky je to složitější, ale snad minimálně pánové někdy měli tu...

»
14. 06. 2020 • CryLineT0

Recenze: Beyond Blue

Moderní podoba herního průmyslu činí z her univerzální kulturní médium. Úchvatné práce grafických enginů dokážou z vašeho obýváku vytvořit galerii umění. Prostorový zvuk nasimuluje početný orchestr hned vedle vás. A talent pánů spisovatelů přetvoří jedničky s nulami do výpravného románu. To ale není všechno. Tituly jsou rády také intelektuální, relaxační a výukové. Lehce se stanou exkurzí do antického muzea nebo dokumentem o podmořském životě.

»
12. 06. 2020 • tonyskate0

RECENZE: Desperados III

Za vyhynulý žánr byly často považovány tradiční adventury, ovšem ve skutečnosti to jsou taktické hry v reálném čase s důrazem na tichý přístup. Že nevíte o čem je řeč? Snad vám napoví slůvko Commandos. Série, jejíž první díl vyšel před více než 20 lety, nabídla nevídané pojetí, které si zamilovaly milióny hráčů. Podobných her poté vzniklo poměrně málo a vlastně byl tento žánr u ledu dobrou dekádu, dokud jej v roce 2016 neoživilo...

»