RECENZE: Ace Combat 7: Skies Unknown

Autor: p.a.c.o Publikováno: 18.1.2019, 16:01

Publikováno: 18.1.2019, 16:01

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1641 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Nejdříve chtěl člověk umět létat jako pták, aby se mohl vydat do oblak. Přes balóny a první letadla jsme se dostali až k dnešním moderním strojům, jejichž bojové a letové vlastnosti jsou úžasné. O to smutnější je fakt, že her s leteckou tématikou je jako šafránu. Přitom hlad po tomto žánru rozhodně je, takže každá další oznámená hra je očekávána nemalou enklávou virtuálních pilotů, kteří jenom čekají, až budou moct usednout do kokpitů.

Ani já nejsem výjimkou, jelikož mám létání velice rád, takže jsem se na nový počin velice těšil. Vývojáři nás napínali, hru párkrát odložili, ale konečně je tady. Série Ace Combat patří v herním světě za příjemnou arkádovou záležitost, soustředící se zejména na novodobé stroje. Ne jinak je tomu v případě již sedmého pokračování, které právě dorazilo. Obsadíme v něm ty nejznámější stroje jak moderní, tak i o něco starší doby a vydáme se řešit konflikt dvou znepřátelených stran.

Pro příběhovou kostru si scénáristé vytvořili imaginární válku mezi Oseanskou Feredací a Eruseanským Královstvím. My se postavíme do role pilota za Oseanksou stranu, který začíná v elitní jednotce. Při jedné misi dojde ke smrti prezidenta a z této události jsme obviněni my, čímž se dostaneme k podřadné jednotce, sloužící velice často jako obětní beránci a dobrovolníci pro sebevražedné mise. Na pozadí herních úkolů sledujeme příběh dvou postav z rozdílných poměrů. Přeci jenom bohatá rodinka z Erusee s vazbami na královskou rodinu má jiné starosti než sirota z Osee, která se svým dědou postavila z vraků letadel vlastní funkční tryskáč, aby po sestřelení skončila ve vězení, kde pomáhá opravovat letadla. Příběh je hodně ukecaný, což mi upřímně docela vadilo, snaží se být dojemný, jímavý a doplňovat herní linku. Celou hru bych si však klidně dokázal představit i bez něj, byť by herní doba byla o něco kratší. Hráč navíc celou dobu pořádně netuší, k čemu příběh je, protože se týká něčeho úplně jiného, než se děje na obrazovce. Co se na něm nejvíce povedlo, jsou CGI filmečky, protože pohled na ně je opravdu úžasný. Třeba se mezi vámi nakonec najde někdo, kdo si ho náležitě vychutná a nebude ho chtít přeskočit, aby se dostal k další misi. Celá kampaň by měla hráčům vydržet nějakých 10-15 hodin, kdy bude záležet na šikovnosti každého pilota.

Ještě, než se vydáme do oblak, doporučuji shlédnout briefing, v němž se dozvíme, co nás v nadcházejících chvílích čeká a zda větší část náplně bude tvořit likvidace vzdušných či pozemních cílů. Tato informace je nesmírně důležitá nejen pro volbu vybavení, ale také samotného stroje pro nadcházející misi. Ace Combat 7 přináší letecký strom, kdy za získané body při misích odemykáme nejen nová letadla, ale také vylepšení. Každé letadlo pak má tři speciální zbraně, což je třeba před každou misí náležitě zohlednit. Bude třeba útočit na lodě? Čeká mě ničení více pozemních cílů? Všechny tyhle otázky jsem si musel správně zodpovědět, aby se mise plnila co nejlépe. Ano, základní rakety, jimiž disponuje každé letadlo, slouží k ničení cílů jak na zemi, tak ve vzduchu, ale mise jsou koncipovány tak, že volby hrají roli a pro jejich splnění je hodně často vyžadován správný výběr.

Za splnění úkolu dostaneme dostatek bodů, takže není problém si odblokovat právě tu větev, o jakou máte největší zájem nebo jakými dovednostmi byste chtěli osadit své letadlo. Můžeme sáhnout po vylepšení letových vlastností (rychlost, manévrovatelnost, výdrž) a vylepšení palebného arzenálu. Přeci jenom vždycky se hodí urychlení obnovy speciální munice, ještě větší ničivá síla nebo možnost vzít si jí o něco víc. Díky tomu můžeme a také budeme zkoušet různé kombinace, protože ne každé letadlo je nejvhodnější pro plnění daného úkolu a hlavně pro vylepšení je jenom omezený počet pozic.

Jejich náplň je různorodá, jak to jenom možnosti leteckých her dovolují, ale všechno se točí kolem ničení, popřípadě bránění. Variabilita misí mi přišla na dobré úrovni, kdy se cíle různě mění. Celá řada úkolů má více úrovní a může se v průběhu hraní náhle měnit. Poklidný útok na rafinerii se díky příchodu písečné bouře stává podstatně složitější, jelikož ani technika mezi hustým pískem není úplně stoprocentní, nebo lítáte z místa na místo a sestřelujete bombardéry, které se snaží zničit vaši základnu. Správná volba vybavení či letadla může hodně pomoci a úkoly naopak usnadnit, byť jsou podmínky sebesložitější. Přesně to se mi povedlo volbou mého oblíbeného Gripenu E, jež má ve speciální výbavě chytré rakety na ničení pozemních cílů. Díky tomu se ničení radarů z úkrytu mezi mraky v údolích stalo docela snadnou záležitostí. I když je pravda, že úder blesku do letadla, který mi na chvilku vyřadil techniku, mě dokázal pěkně vyvést z míry.

Při hraní misí mě hodně štvala jejich nevyváženost a také někdy nejasnost zadání. Některé z nich jsem zvládl s prstem v nose a jinde se docela dost trápil, až jsem proklínal všechno a všechny. Ono v časovém limitu získat požadované skóre není jenom tak, protože rakety na nás létají ze všech stran a někdy je třeba více klidu, aby byl útok dostatečně kvalitní. U pár misí nastal konec dřív, než jsem se rozkoukal, a to jenom kvůli tomu, že jsem pořádně nevěděl, co mám dělat nebo koho a jak účinně bránit. Obecně nemám rád, když mi vývojáři pořádně neřeknou, co a jak, protože hrát mise metodou pokus omyl mě opravdu nebaví a dle mého to není známka dobrého designu, který by měl být samo vysvětlující. Další chybou je automatické ukládání hry. Můžeme hrát třeba 10 minut, likvidovat jednu vlnu za druhou a ukládacího bodu se prostě nedočkáme. V případě havárie nebo sestřelení tak následuje start zase pěkně od začátku, což nejednu herní seanci dokáže pěkně pokazit.

Samotné hraní je parádní. Arkádový model hře prostě sedí, takže kdo čeká simulátor, bude se muset podívat někde jinde. Je tu sice možnost zvolit ze dvou druhů chování letadla, ale to spočívá pouze ve způsobu, jakým „zatáčíte“. Letecké souboje jsou hodně intenzivní, mají to správné tempo a uprostřed tlupy letadel nebo protiletadlové obrany se budeme mít co ohánět, aby nedošlo k úhoně našeho stroje. Dokonce se mi zdálo, že každé letadlo se ve vzduchu chovalo trochu jinak, některé jsou pak rychlejší, mají lepší stoupavost nebo účinnější ochrany proti raketám.

Na gamepadu je všechno krásně po ruce a osvojení ovládání zabere minimum času. Dokonce si v rámci několika misí užijeme jak vzlet, tak přistání a dojde i na tankování za letu. Komu by se však nechtělo těmito činnostmi zaobírat, může je za drobnou ztrátu kreditů přeskočit, ale určitě bych se jich nebál, nejedná se o nic přehnaně složitého. Letadel je ve hře spousta, takže si každý vybere to své oblíbené, s nímž se mu bude dobře hrát. Pro mě to byl zmíněný Gripen E, pro někoho to může být starší Mig-21, novější Su-33 či Su-57 a jiní se mohou vydat cestou F-16 a F/A-18. Nechybí ani ikonické kousky jako A-10C, F-104C nebo F-22A Raptor.

Po stránce multiplayeru se mi bohužel nepodařilo nashromáždit moc praktických zkušeností, jelikož před vydáním hry ji hrálo minimum hráčů, takže najít minimálně dva pro Battle Royale (maximum je pak osm hráčů) nebo čtyři pro Team Deathmatch (maximum také osm hráčů) se ukázalo jako nadlidský výkon. Více módu ve hře přístupno ani není, takže nabídka je tím vyčerpaná. Každý z herních módů se dá nastavovat dle preferencí (maximální cena letadla, zapnutí speciálních zbraní a další). Není ani problém založit privátní hru, pozvat do ní kamarády a dosytosti se vyblbnout, takže i multiplayer by měl nabídnout spoustu zábavy, která bude podstatně zajímavější výzvou než umělá inteligence v příběhové části.

Po grafické stránce bych toho hře vytknul jenom opravdu málo. Modely letadel jsou hodně parádní a stejně tak ztvárnění počasí nebo kopců. Nejhůře jsou na tom stavby jako domy nebo haly, které moc krásy a detailů nepobraly. Nicméně ruku na srdce, většinou člověk letí vysoko nebo daný objekt promptně zničí. Za to takové hory v mracích nebo písečná bouře mě překvapily svou propracovaností a jde o jedny z nejkrásnějších scenérií ve hře, které jsem si vychutnal.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Při hraní Ace Combat 7 byly moje pocity jako uprostřed turbulence, kdy se střídali pocity neskutečného štěstí s pocity frustrace z opakování misí. Když jsem však přistoupil na hru s volbou vybavení, vybírání těch správných cílů k destrukci a koupení pořádných letadel, hru jsem si neskutečně užíval a připadal si jako skutečný pán oblak. Nakonec jsem dostal, co jsem chtěl, na co jsem se těšil a k čemu se budu nějakou chvíli ještě rozhodně vracet. Jenom škoda těch pár chybek, díky nimž si hra vyšší známku bohužel nezaslouží.
  • VencaF

    Pristi mesic sto pro zakoupim, tento mesic u me jasny favorit hnijiciho masa prevladl nad pocitem z rychlosti, za me tedy Resident evil 2 HD a v unoru ACE COMBAT 7, ps kdybys LUK83 mel cestu do havirova, muzes si zalitat na tom mym ovladaci HOTAS ONE 😀 Nebo jestli konecne udelate nejakou Live akci tak bych to vzal i s tim projektorem 😀 a volantem

    • p.a.c.o

      Díky za nabídku, ale dle všeho to nejspíš zatím ani nevyjde, ale neni všem dnům konec 😉

17. 02. 2019 • lindros88cze0

RECENZE: Jump Force

Je tady další bojovka, která vytváří směs postav z různých světů anime. Tentokrát se jedná o týmovku Jump Force, které určitě ani zdaleka nebude posledním z tohoto žánru, ale přeci by byla škoda jej minout. Od ostatních her svého typu se odlišuje především svým vizuálním stylem, kdy se snaží anime postavy zpodobnit realističtěji, což může působit trochu směšně, ale ve výsledku dokáže zaujmout, i když určitě ne každého.

»
16. 02. 2019 • chaosteorycz5

Recenze: Crackdown 3

„Tak se podívej chlapče. Už máš dost let, aby si pochopil, že jsi nechtěný. Dnes tu s tebou mluvím jen díky brzké zavírací době obchodů a faktu, že moje jediná ochrana byl tehdy deštník. Šanci zbavit se tě okamžitě jsme propásli, a tak došlo na komplikovanější řešení. Do Nigérie si nedoputoval, protože jsem část peněz na poštovné propil U Fleků. A řvoucí balík byl beztak podezřelý. Snaha o prodej v internetové aukci...

»
14. 02. 2019 • p.a.c.o4

RECENZE: Far Cry: New Dawn

Pokračování zaběhnutých sérií to zejména v poslední době nemají vůbec snadné. Zde se totiž, mimo jiné, projevují sympatie či antipatie k jednotlivým značkám nebo vývojářským domům, a to radikálněji než kdy dříve. Onou otázkou a problémem je, jak moc danou hru inovovat, aby si ještě zachovala svou identitu, ale zároveň mohla hráči nabídnout něco nového. Série Asssassin’s Creed je dobrým příkladem toho, jak to může dopadnout a pomalu se toto ožehavé...

»
13. 02. 2019 • chaosteorycz15

Recenze: Metro Exodus

Rusko. Řekněte bez opovržení jméno východní velmoci ve špatný čas, ve špatné společnosti a máte zaděláno na pěkný problém. V lepším případě se setkáte s ostrým slovníkem. V tom horším vás čeká hloubková lustrace, kdy se kolektiv odhodlá k osobní prohlídce, hledajíc odposlechy, rudou knížku, podepsanou fotografii Vladimíra Vladimiroviče a zbytky smrtící látky. Ale proč ta hysterie? Země rozprostírající se na asijském kontinentu dala světu i dobré věci. Tak třeba architekturu, vodku, jednoduché věci...

»
12. 02. 2019 • CryLineT0

Recenze: DreamWorks Dragons Dawn of New Riders

Rodiče to nemají lehké. Při výběru vhodné hry často bývají omráčeni krásným přebalem a lehce tak přehlédnou věkové doporučení, které je alespoň drobným návodem ke správnému věku. Ukázkovým případem byla nedávná RPG Kingdom Hearts III, která by se vnutila i nemluvněti. U dračího příběhu podobný přešlap nehrozí, protože jde o přímočarou jednohubku pro malé.

»
06. 02. 2019 • CryLineT10

Recenze: Kingdom Hearts III

Odvaha, odhodlání, láska, přátelství, spravedlnost. To jsou motivy, se kterými manipuluje každé dobrodružství, každá báchorka pro děti a každý hrdinský epos. Jako malí jsme tyto vlastnosti brali za své, stejně jako postavy, jež je ztělesňovaly. Vařečky byly našimi světelnými meči, násady od košťat symbolizovaly mušketýrské kordy a poklice od zavařovacího hrnce posloužila coby štít Kapitána Amerika. Víte co? Ono ale stačí mnohem méně. Třeba obyčejný klíč.

»
05. 02. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Genesis Alpha One

Vesmír je nekonečný a stejně tak i možnosti v něm. Kolikrát nás jeho zákonitosti až překvapí a ne jinak je tomu i v herním vesmíru. Snad poprvé se mi stalo, že hra, o kterou jsem stál, byla nakonec něco úplně jiného, než jsem původně očekával. Z počátku jsem byl trochu zklamaný, ale nakonec jsem hře přišel na chuť a byl jsem rád, že jsem se o ní zajímal.

»
29. 01. 2019 • chaosteorycz1

Recenze: Resident Evil 2

Hra roku už na jeho počátku? Jsem si vědom drzosti mé otázky, která v některých z vás vzbudí nechápavý výraz. Čeká nás rok plný nových značek a velkolepých pokračování, tak jak si dovoluji vytahovat recyklát dvacetileté hry, který se veze na pseudo-vlně remasterů a remaků. Povím vám zatím jediné, Resident Evil 2 se neveze, on tu vlnu vede. Jestli jste někdy pochybovali, zda dnešní hráči potřebují pohlavek z minulosti, aby prozřeli ze všednosti...

»