RECENZE: Ace Combat 7: Skies Unknown

Autor: p.a.c.o Publikováno: 18.1.2019, 16:01

Publikováno: 18.1.2019, 16:01

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1687 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Nejdříve chtěl člověk umět létat jako pták, aby se mohl vydat do oblak. Přes balóny a první letadla jsme se dostali až k dnešním moderním strojům, jejichž bojové a letové vlastnosti jsou úžasné. O to smutnější je fakt, že her s leteckou tématikou je jako šafránu. Přitom hlad po tomto žánru rozhodně je, takže každá další oznámená hra je očekávána nemalou enklávou virtuálních pilotů, kteří jenom čekají, až budou moct usednout do kokpitů.

Ani já nejsem výjimkou, jelikož mám létání velice rád, takže jsem se na nový počin velice těšil. Vývojáři nás napínali, hru párkrát odložili, ale konečně je tady. Série Ace Combat patří v herním světě za příjemnou arkádovou záležitost, soustředící se zejména na novodobé stroje. Ne jinak je tomu v případě již sedmého pokračování, které právě dorazilo. Obsadíme v něm ty nejznámější stroje jak moderní, tak i o něco starší doby a vydáme se řešit konflikt dvou znepřátelených stran.

Pro příběhovou kostru si scénáristé vytvořili imaginární válku mezi Oseanskou Feredací a Eruseanským Královstvím. My se postavíme do role pilota za Oseanksou stranu, který začíná v elitní jednotce. Při jedné misi dojde ke smrti prezidenta a z této události jsme obviněni my, čímž se dostaneme k podřadné jednotce, sloužící velice často jako obětní beránci a dobrovolníci pro sebevražedné mise. Na pozadí herních úkolů sledujeme příběh dvou postav z rozdílných poměrů. Přeci jenom bohatá rodinka z Erusee s vazbami na královskou rodinu má jiné starosti než sirota z Osee, která se svým dědou postavila z vraků letadel vlastní funkční tryskáč, aby po sestřelení skončila ve vězení, kde pomáhá opravovat letadla. Příběh je hodně ukecaný, což mi upřímně docela vadilo, snaží se být dojemný, jímavý a doplňovat herní linku. Celou hru bych si však klidně dokázal představit i bez něj, byť by herní doba byla o něco kratší. Hráč navíc celou dobu pořádně netuší, k čemu příběh je, protože se týká něčeho úplně jiného, než se děje na obrazovce. Co se na něm nejvíce povedlo, jsou CGI filmečky, protože pohled na ně je opravdu úžasný. Třeba se mezi vámi nakonec najde někdo, kdo si ho náležitě vychutná a nebude ho chtít přeskočit, aby se dostal k další misi. Celá kampaň by měla hráčům vydržet nějakých 10-15 hodin, kdy bude záležet na šikovnosti každého pilota.

Ještě, než se vydáme do oblak, doporučuji shlédnout briefing, v němž se dozvíme, co nás v nadcházejících chvílích čeká a zda větší část náplně bude tvořit likvidace vzdušných či pozemních cílů. Tato informace je nesmírně důležitá nejen pro volbu vybavení, ale také samotného stroje pro nadcházející misi. Ace Combat 7 přináší letecký strom, kdy za získané body při misích odemykáme nejen nová letadla, ale také vylepšení. Každé letadlo pak má tři speciální zbraně, což je třeba před každou misí náležitě zohlednit. Bude třeba útočit na lodě? Čeká mě ničení více pozemních cílů? Všechny tyhle otázky jsem si musel správně zodpovědět, aby se mise plnila co nejlépe. Ano, základní rakety, jimiž disponuje každé letadlo, slouží k ničení cílů jak na zemi, tak ve vzduchu, ale mise jsou koncipovány tak, že volby hrají roli a pro jejich splnění je hodně často vyžadován správný výběr.

Za splnění úkolu dostaneme dostatek bodů, takže není problém si odblokovat právě tu větev, o jakou máte největší zájem nebo jakými dovednostmi byste chtěli osadit své letadlo. Můžeme sáhnout po vylepšení letových vlastností (rychlost, manévrovatelnost, výdrž) a vylepšení palebného arzenálu. Přeci jenom vždycky se hodí urychlení obnovy speciální munice, ještě větší ničivá síla nebo možnost vzít si jí o něco víc. Díky tomu můžeme a také budeme zkoušet různé kombinace, protože ne každé letadlo je nejvhodnější pro plnění daného úkolu a hlavně pro vylepšení je jenom omezený počet pozic.

Jejich náplň je různorodá, jak to jenom možnosti leteckých her dovolují, ale všechno se točí kolem ničení, popřípadě bránění. Variabilita misí mi přišla na dobré úrovni, kdy se cíle různě mění. Celá řada úkolů má více úrovní a může se v průběhu hraní náhle měnit. Poklidný útok na rafinerii se díky příchodu písečné bouře stává podstatně složitější, jelikož ani technika mezi hustým pískem není úplně stoprocentní, nebo lítáte z místa na místo a sestřelujete bombardéry, které se snaží zničit vaši základnu. Správná volba vybavení či letadla může hodně pomoci a úkoly naopak usnadnit, byť jsou podmínky sebesložitější. Přesně to se mi povedlo volbou mého oblíbeného Gripenu E, jež má ve speciální výbavě chytré rakety na ničení pozemních cílů. Díky tomu se ničení radarů z úkrytu mezi mraky v údolích stalo docela snadnou záležitostí. I když je pravda, že úder blesku do letadla, který mi na chvilku vyřadil techniku, mě dokázal pěkně vyvést z míry.

Při hraní misí mě hodně štvala jejich nevyváženost a také někdy nejasnost zadání. Některé z nich jsem zvládl s prstem v nose a jinde se docela dost trápil, až jsem proklínal všechno a všechny. Ono v časovém limitu získat požadované skóre není jenom tak, protože rakety na nás létají ze všech stran a někdy je třeba více klidu, aby byl útok dostatečně kvalitní. U pár misí nastal konec dřív, než jsem se rozkoukal, a to jenom kvůli tomu, že jsem pořádně nevěděl, co mám dělat nebo koho a jak účinně bránit. Obecně nemám rád, když mi vývojáři pořádně neřeknou, co a jak, protože hrát mise metodou pokus omyl mě opravdu nebaví a dle mého to není známka dobrého designu, který by měl být samo vysvětlující. Další chybou je automatické ukládání hry. Můžeme hrát třeba 10 minut, likvidovat jednu vlnu za druhou a ukládacího bodu se prostě nedočkáme. V případě havárie nebo sestřelení tak následuje start zase pěkně od začátku, což nejednu herní seanci dokáže pěkně pokazit.

Samotné hraní je parádní. Arkádový model hře prostě sedí, takže kdo čeká simulátor, bude se muset podívat někde jinde. Je tu sice možnost zvolit ze dvou druhů chování letadla, ale to spočívá pouze ve způsobu, jakým „zatáčíte“. Letecké souboje jsou hodně intenzivní, mají to správné tempo a uprostřed tlupy letadel nebo protiletadlové obrany se budeme mít co ohánět, aby nedošlo k úhoně našeho stroje. Dokonce se mi zdálo, že každé letadlo se ve vzduchu chovalo trochu jinak, některé jsou pak rychlejší, mají lepší stoupavost nebo účinnější ochrany proti raketám.

Na gamepadu je všechno krásně po ruce a osvojení ovládání zabere minimum času. Dokonce si v rámci několika misí užijeme jak vzlet, tak přistání a dojde i na tankování za letu. Komu by se však nechtělo těmito činnostmi zaobírat, může je za drobnou ztrátu kreditů přeskočit, ale určitě bych se jich nebál, nejedná se o nic přehnaně složitého. Letadel je ve hře spousta, takže si každý vybere to své oblíbené, s nímž se mu bude dobře hrát. Pro mě to byl zmíněný Gripen E, pro někoho to může být starší Mig-21, novější Su-33 či Su-57 a jiní se mohou vydat cestou F-16 a F/A-18. Nechybí ani ikonické kousky jako A-10C, F-104C nebo F-22A Raptor.

Po stránce multiplayeru se mi bohužel nepodařilo nashromáždit moc praktických zkušeností, jelikož před vydáním hry ji hrálo minimum hráčů, takže najít minimálně dva pro Battle Royale (maximum je pak osm hráčů) nebo čtyři pro Team Deathmatch (maximum také osm hráčů) se ukázalo jako nadlidský výkon. Více módu ve hře přístupno ani není, takže nabídka je tím vyčerpaná. Každý z herních módů se dá nastavovat dle preferencí (maximální cena letadla, zapnutí speciálních zbraní a další). Není ani problém založit privátní hru, pozvat do ní kamarády a dosytosti se vyblbnout, takže i multiplayer by měl nabídnout spoustu zábavy, která bude podstatně zajímavější výzvou než umělá inteligence v příběhové části.

Po grafické stránce bych toho hře vytknul jenom opravdu málo. Modely letadel jsou hodně parádní a stejně tak ztvárnění počasí nebo kopců. Nejhůře jsou na tom stavby jako domy nebo haly, které moc krásy a detailů nepobraly. Nicméně ruku na srdce, většinou člověk letí vysoko nebo daný objekt promptně zničí. Za to takové hory v mracích nebo písečná bouře mě překvapily svou propracovaností a jde o jedny z nejkrásnějších scenérií ve hře, které jsem si vychutnal.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Při hraní Ace Combat 7 byly moje pocity jako uprostřed turbulence, kdy se střídali pocity neskutečného štěstí s pocity frustrace z opakování misí. Když jsem však přistoupil na hru s volbou vybavení, vybírání těch správných cílů k destrukci a koupení pořádných letadel, hru jsem si neskutečně užíval a připadal si jako skutečný pán oblak. Nakonec jsem dostal, co jsem chtěl, na co jsem se těšil a k čemu se budu nějakou chvíli ještě rozhodně vracet. Jenom škoda těch pár chybek, díky nimž si hra vyšší známku bohužel nezaslouží.
  • VencaF

    Pristi mesic sto pro zakoupim, tento mesic u me jasny favorit hnijiciho masa prevladl nad pocitem z rychlosti, za me tedy Resident evil 2 HD a v unoru ACE COMBAT 7, ps kdybys LUK83 mel cestu do havirova, muzes si zalitat na tom mym ovladaci HOTAS ONE 😀 Nebo jestli konecne udelate nejakou Live akci tak bych to vzal i s tim projektorem 😀 a volantem

    • p.a.c.o

      Díky za nabídku, ale dle všeho to nejspíš zatím ani nevyjde, ale neni všem dnům konec 😉

18. 04. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Conarium

Za okny bílé peklo, v hlavě prázdno a okolo pusto, že by se dalo za hranice vyvážet. To je úvod, ze kterého můžete připravit deset a jednu hru navíc. Psychologické drama o následcích nezřízeného pití. Lyrickou baladu na téma Moje samota, moje radost. Depresivní pohled do nitra nedobrovolných exulantů na Sibiř. Anebo hororový thriller s psychologickou zápletkou, tedy v případě, že se hraje podle H. P Lovecrafta.

»
17. 04. 2019 • p.a.c.o1

RECENZE: R.B.I Baseball 19

Herní sportovci mají žně, protože celá řada sportů, u nás i těch méně známých, je zpracována do herní podoby. Hokej a fotbal jsou takové klasiky, které nikoho nepřekvapí a stejně tak virtuální zpracování amerického fotbalu. Z amerických sportů tak do sbírky chybí jenom baseball, kdy na Xbox One jsou na výběr dokonce dvě hry s touto tématikou.

»
15. 04. 2019 • DandyCZE1

RECENZE: Stellaris: Console Edition

Svět strategií je na Xboxu poměrně malý, takže za světlé výjimky jsme jedině rádi. Není totiž vůbec snadné napasovat komplikovanější ovládání na několik hlavních ovládacích prvků na gamepadu a ještě hráče zaujmout. Proto má žánr strategií stále hlavní místo na PC, a troufnu si říct, že to je poslední typ her, které vyloženě PC potřebují. Samozřejmě lze namítnout, že povolení myši a klávesnici může situaci vyřešit, ale osobně si myslím,...

»
14. 04. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: The Grand Tour Game

Výrobci aut se neustále snaží, aby své výrobky prodali i těm, kteří o ně absolutně nestojí. Svobodnému muži rodinné MPV, příležitostnému řidiči luxusní limuzínu a zarytému vyznavačovi benzínu elektrické chrastítko. Někdy si marketingové oddělení přivlastní důležitý skalp, jindy musí přiznat nechtěný debakl. A přitom vzbudit zájem o auta je tak jednoduché. Stačí se jmenovat Clarkson, Hammond a May.

»
14. 04. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Gang Beasts

Šílená, bláznivá, bizarní, divná. I takové hry se dají najít v portfoliu nejrůznějších vývojářů. Co se jim nedá upřít, je nápad a snaha šokovat či nabídnout netradiční zážitek. To pak vznikne simulátor chleba, hrajete za kozu, valíte se světem coby kamenná koule, operujete v jedoucí sanitce nebo ovládáte roztodivné hrdiny. Někdy se úspěch dostaví, jindy ne, někdy vznikne hra dobrá pro párty, jindy si člověk vystačí sám.

»
10. 04. 2019 • chaosteorycz4

Recenze: Assassin’s Creed III Remastered

Tak schválně, ve kterém díle zabijácké série byly první námořní bitvy? Kdy se rozšířily možnosti parkouru? Který hrdina už nepotřeboval lékárničky pro uzdravení a proč byl důležitou součástí hraní lov a následný prodej kořisti? Všechny odpovědi jsou ukryty v historii, kterou značka Assassin’s Creed píše, a do značné míry překrucuje, už od roku 2007. Vy si teď minulost můžete zopakovat hned několikrát, a to na pozadí kolonialismu.

»
05. 04. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Far: Lone Sails

Prý, že cesta je cíl. Oblíbené klišé, které se hodí mezi pysky každému, kdo hledal v obyčejné hře významový nebo existencionální přesah, třebaže měl děj jasně vypsaný přímo před očima. Inside, Black the Fall, Limbo, Rime, Abzu, Unravel a desítky dalších. Na oko umělecká díla, jejichž jasné poselství se vypráví mezi řádky, zatímco ústřední postava absolvuje osudovou pouť plnou překážek. Jednou je skrytým motivem politika, jindy smysl života, velice často...

»
29. 03. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Generation Zero

Invaze z vesmíru může přijít kdykoli a kdo si myslí, že jsme ve Vesmíru sami, nechť v tomto sebeklamu žije i nadále. Neříkejte mi, že při velikosti toho kolem nás, kdy přesnou velikost snad ani pořádně neznáme, se život v inteligentní formě vyvinul jenom na naší krásné modré planetě. Jenom doufám, že pokud někde život je, není tak agresivní, jak se nám snaží všechny katastrofické filmy, hry a seriály namluvit. Alespoň, že v tom...

»