Recenze: AereA

Autor: chaosteorycz Publikováno: 17.7.2017, 14:13

Publikováno: 17.7.2017, 14:13

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 2051 článků

O recenzi se postarala redakční důvěrnice Kristine4Chaos

Za devatero oblačnostmi a devatero bouřkovými mraky je vzdušný svět AereA, jehož existence stojí a padá s hudbou. Není nic, co by zde nebylo v moci notového zápisu, a tak nikoho nepřekvapí, že na správný chod dohlíží Velký Maestro Guido, který je zároveň mentorem studentů jeho školy. Ovšem plovoucí hudební ráj je stižen neštěstím, když někdo odcizí kouzelné hudební nástroje, které vytvářejí harmonii držící Aereu mezi mraky. Mohutný ostrov se začne rozpadat na menší části a Guido musí vynaložil veškerou moc, aby je udržel pospolu. Nastává tedy čas, kdy se ze studentů musejí stát hrdinové, kteří se za pomoci svých hudebních nástrojů pokusí nalézt ztracené artefakty.

Za poměrně originálním námětem akční RPG stojí nizozemský nezávislý celek Triangle Studios, kterému se první desítky minut daří váš zájem držet pevně za pačesy. Čtveřice hrdinů, ze které si v úvodu vyberete toho svého, nabízí rozličné zbraně a s nimi spojené dovednosti zprostředkované magií. Školení, které je možné přeskočit, seznámí se základními mechanikami, představí postavy důležité pro děj a vysvětlí, k čemu že jsou zkušenostní body dobré a jak je zužitkovat. Jádro hry je tedy typická hra na hrdiny, jen v trochu dietnější podobě. To asi, abychom přes léto nepřibrali do plavek.

Omezený inventář schraňuje pouze 4 věci, a to je vskutku bída, protože krom zdraví a many, může poskytnout útočiště podpůrným prostředkům nebo prvkům, které krátkodobě navýší určitý hrdinův aspekt, případně ho imunizují na omezenou dobu. Prohledávání krabic se tím přesouvá z kategorie „nepovinné“ do „nezbytné“, stejně jako rozbíjení váz. Ty ukrývají zlaté noty, jenž ve hře fungují jako herní měna a zároveň komodita, za níž se upgradují kouzla. Dříve či později se ničení omrzí, protože nádobí ani bedny nereagují na kouzla, tudíž i početnější výskyt je třeba rozbíjet jednotlivě. Na klasický strom dovedností rozvíjející schopnosti hrdiny pak rovnou zapomeňte, místo toho je tu 5 vlastností, ke kterým se jen přidávají získané body.

Jednoduchost se ujímá panování i ve zbytku hry. Questy takřka neexistují, a pokud už ano, navážou se na úkol. S klidným svědomím je ignorujte, protože vždy jde o zabití určitého počtu nestvůr a odměnou není nic, co se nedá najít povinně nepovinným sběrem. Úkol je aktivní vždy jen jeden, a to s detailním popisem, co je třeba udělat, a především kde je třeba to udělat. Po vybrání lokace na mapě proběhne přesun nebeským korábem a cíl v dané úrovni je opět označen na malé mapce v rohu. Spolu s ním nepřátelé, stejně jako klíčová místa, kam je třeba se dostat. Jediným předmětem neznáma jsou recepty z knihy kouzel, které odemykají předměty v obchodu. Hra není v žádném případě další Diablo či Baldur’s Gate, naopak je přístupná jak příležitostným, tak mladším hráčům, kteří nemusí řešit zdlouhavé dialogy, možnosti voleb a výzbroj jejich postavy.

Ovšem je také značně nudná, stereotypní a po stránce obtížnosti nevyvážená. Získání hudebního nástroje probíhá takřka vždy podle stejného mustru: první návštěva nového prostředí rovná se pátrání po informacích. Zavřené cesty zpřístupňují aktivované metronomy, barevné kostky, případně vybití všech nepřátel v prostoru. Totéž se opakuje při výletu číslo dvě, jen se přeskládá lokace a do dění se zapojují teleporty připomínající sprchy. To vše proto, aby došlo k nalezení třetí lokace, v níž čeká boss. Nejsem hardcore znalkyně RPG žánru, ale tak neskutečně zmršené nastavení obtížnosti, aby jeden pohledal. Že zhruba po dvou hodinách hraní je váš level natolik vysoký, že si běžné protivníky dáváte levou zadní, je akceptovatelné, ale že 7 bossů z devíti vyřešíte jedním kouzlem, to už je na pováženou. Jelikož protější miska vah tím pádem potřebuje půltunové závaží, blíží se zbylí šéfové k úrovni Dark Souls, které připomínají i chybějící checkpointy.

Většinu času vám chybět nebudou, protože hra ukládá automaticky a k úmrtím dochází pouze při absolutnímu zapření vašeho hráčského já, problém tedy nastává až ve chvíli, kdy je souboj s bossem nad síly. Hra nerespektuje dosažený postup v dané úrovni a automaticky posílá na její začátek. Jednou, dvakrát se to dá snést, ale i tak jde o značně nepříjemnou peripetii, kterou vývojáři jen uměle natahují herní dobu. K přibrždění herního tempa tu a tam přispívají i zbytečné odbočky, jenž nemají příběhové opodstatnění, ale absolvovat se musí. Velkým plusem je lokální kooperace až pro 4 hráče, tedy za předpokladu, že máte na rozdíl ode mě s kým hrát. Už ve dvou je hraní o poznání zábavnější a lépe se přehlíží neustále se opakující náplň. Služba Xbox Live tentokrát zůstává ladem, protože na on-line hraní s přáteli nemá AereA buňky.

Od naprosté hanby a zapomnění tak titul zachraňují vizuální stylizace a hudební doprovod, které mají podmanivý pohádkový feeling. Grafika postavená na enginu Unity je známá tím, že v dobrých rukách dokáže vztyčit prostředníček AAA hrám, což jsme viděli například v plošinovce Yooka-Laylee. AereA se opravdu snaží a v případě postav, interiérů a kouzel si dává záležet na vizuální poutavosti. Nicméně exteriéry, v nichž se odehrává většina úkolů, už tak pěkné nejsou a kvůli opakujícím se pastem nebo minám působí některé lokace totožně, jen s jinými texturami. V paměti utkví zejména hory a slunné úrovně s putujícími stíny mraků, stejně jako design nepřátel. Všech 22 typů nabízí originální vzhled, přičemž třešinkou jsou monstra transformovaná z kouzelných nástrojů.

Soundtrack působí, jako by ke hře ani nepatřil nebo v ní stále hledal něco víc, než nabízí. Silné motivy smyčcových nástrojů, doprovázeny nejčastěji klavírem, loutnou a bubny, navozují atmosféru velkolepé fantasy a neztratily by se ani v mnohem ambicióznějším projektu. Když je třeba zahrát na notu osudovosti, přidají se ženské sbory a vy očekáváte, kdy se na obrazovce objeví Gandalf nebo Geralt. Ve vašem nitru tak probíhá neustálý souboj mezi nadprůměrným obalem a jeho o poznání skromnější náplní. Technické zpracování se zastavilo na chvalitebné známce, neboť chod je plynulý, načítání několikavteřinové a objeví-li se už někde malinká chyba, bývá spíše k vašemu užitku.

Jestli stále čtete, máte o hru patrně zájem. Obávám se ale, že vás rychle přejde, až se na ni podíváte v obchodě Xbox Store. Osoba, zodpovědná za nastavení ceny 1199 Kč, by měl dostat fešáckou bílou košili se zavazováním za zády a dostatečnou péči ve zdravotnickém zařízení. Za 10, maximálně 12 hodin hraní je to neskutečně nadsazená cena, která musí odradit většinu hráčské obce, pokud by tedy tušila, jakou ořezanou RPG za své peníze dostane. Koupě má tudíž význam pouze ve slevě.

4
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Snaha autorů se rozpadla stejně, jako jejich fantastický svět AereA. Zajímavý nápad s hudebními nástroji, které jsou silou a zbraní zároveň, funguje jako překrásná mucholapka vábící nic netušící hmyz. Ani pohádkové zpracování, ani výrazná středověká hudba nedokáží zakrýt, že nizozemská RPG je neskutečně prázdnou hrou, která jednoduchý koncept rýžuje dokola jak zlato na Nilu. Nebýt vysoké ceny, je hra alespoň průměrným počinem, u něhož zápory vyváží klady.
22. 04. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Road Redemption

Hráči rádi vzpomínají na staré dobré klasiky, které přinesly nějakou tu zajímavou herní mechaniku. Spousta z těchto her by byla velice zajímavých i pro dnešní hráče, protože moc nezestárly, nebo by jim stačilo jenom trochu, aby odpovídaly dnešním standardům. I proto je pro dnešní vývojáře lákavá představa toho, že vezmou starou hru a pokusí se na ní postavit svou herní budoucnost. Bohužel ne vždy to dobře dopadne.

»
21. 04. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: World Enduro Rally

Občas strávíte s hrou desítky hodin a stále nacházíte překvapující momenty. Ještě lepší je, když si vývojáři pro sebe nechají nějaký ten taj a během propagace nepropálí veškeré trumfy. Poslední dobou se sice stává, že neočekávané momenty pramení z trestuhodného stavu hry, ale zrovna dnes se nechci bavit o Bethesdě. Vlastně ani nevím o čem se budu bavit, protože World Enduro Rally není tajemná diva ve večerních šatech. Je to laciná rajda,...

»
18. 04. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Conarium

Za okny bílé peklo, v hlavě prázdno a okolo pusto, že by se dalo za hranice vyvážet. To je úvod, ze kterého můžete připravit deset a jednu hru navíc. Psychologické drama o následcích nezřízeného pití. Lyrickou baladu na téma Moje samota, moje radost. Depresivní pohled do nitra nedobrovolných exulantů na Sibiř. Anebo hororový thriller s psychologickou zápletkou, tedy v případě, že se hraje podle H. P Lovecrafta.

»
17. 04. 2019 • p.a.c.o1

RECENZE: R.B.I Baseball 19

Herní sportovci mají žně, protože celá řada sportů, u nás i těch méně známých, je zpracována do herní podoby. Hokej a fotbal jsou takové klasiky, které nikoho nepřekvapí a stejně tak virtuální zpracování amerického fotbalu. Z amerických sportů tak do sbírky chybí jenom baseball, kdy na Xbox One jsou na výběr dokonce dvě hry s touto tématikou.

»
15. 04. 2019 • DandyCZE1

RECENZE: Stellaris: Console Edition

Svět strategií je na Xboxu poměrně malý, takže za světlé výjimky jsme jedině rádi. Není totiž vůbec snadné napasovat komplikovanější ovládání na několik hlavních ovládacích prvků na gamepadu a ještě hráče zaujmout. Proto má žánr strategií stále hlavní místo na PC, a troufnu si říct, že to je poslední typ her, které vyloženě PC potřebují. Samozřejmě lze namítnout, že povolení myši a klávesnici může situaci vyřešit, ale osobně si myslím,...

»
14. 04. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: The Grand Tour Game

Výrobci aut se neustále snaží, aby své výrobky prodali i těm, kteří o ně absolutně nestojí. Svobodnému muži rodinné MPV, příležitostnému řidiči luxusní limuzínu a zarytému vyznavačovi benzínu elektrické chrastítko. Někdy si marketingové oddělení přivlastní důležitý skalp, jindy musí přiznat nechtěný debakl. A přitom vzbudit zájem o auta je tak jednoduché. Stačí se jmenovat Clarkson, Hammond a May.

»
14. 04. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Gang Beasts

Šílená, bláznivá, bizarní, divná. I takové hry se dají najít v portfoliu nejrůznějších vývojářů. Co se jim nedá upřít, je nápad a snaha šokovat či nabídnout netradiční zážitek. To pak vznikne simulátor chleba, hrajete za kozu, valíte se světem coby kamenná koule, operujete v jedoucí sanitce nebo ovládáte roztodivné hrdiny. Někdy se úspěch dostaví, jindy ne, někdy vznikne hra dobrá pro párty, jindy si člověk vystačí sám.

»
10. 04. 2019 • chaosteorycz4

Recenze: Assassin’s Creed III Remastered

Tak schválně, ve kterém díle zabijácké série byly první námořní bitvy? Kdy se rozšířily možnosti parkouru? Který hrdina už nepotřeboval lékárničky pro uzdravení a proč byl důležitou součástí hraní lov a následný prodej kořisti? Všechny odpovědi jsou ukryty v historii, kterou značka Assassin’s Creed píše, a do značné míry překrucuje, už od roku 2007. Vy si teď minulost můžete zopakovat hned několikrát, a to na pozadí kolonialismu.

»