Recenze: AereA

Autor: chaosteorycz Publikováno: 17.7.2017, 14:13

Publikováno: 17.7.2017, 14:13

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1693 článků

O recenzi se postarala redakční důvěrnice Kristine4Chaos

Za devatero oblačnostmi a devatero bouřkovými mraky je vzdušný svět AereA, jehož existence stojí a padá s hudbou. Není nic, co by zde nebylo v moci notového zápisu, a tak nikoho nepřekvapí, že na správný chod dohlíží Velký Maestro Guido, který je zároveň mentorem studentů jeho školy. Ovšem plovoucí hudební ráj je stižen neštěstím, když někdo odcizí kouzelné hudební nástroje, které vytvářejí harmonii držící Aereu mezi mraky. Mohutný ostrov se začne rozpadat na menší části a Guido musí vynaložil veškerou moc, aby je udržel pospolu. Nastává tedy čas, kdy se ze studentů musejí stát hrdinové, kteří se za pomoci svých hudebních nástrojů pokusí nalézt ztracené artefakty.

Za poměrně originálním námětem akční RPG stojí nizozemský nezávislý celek Triangle Studios, kterému se první desítky minut daří váš zájem držet pevně za pačesy. Čtveřice hrdinů, ze které si v úvodu vyberete toho svého, nabízí rozličné zbraně a s nimi spojené dovednosti zprostředkované magií. Školení, které je možné přeskočit, seznámí se základními mechanikami, představí postavy důležité pro děj a vysvětlí, k čemu že jsou zkušenostní body dobré a jak je zužitkovat. Jádro hry je tedy typická hra na hrdiny, jen v trochu dietnější podobě. To asi, abychom přes léto nepřibrali do plavek.

Omezený inventář schraňuje pouze 4 věci, a to je vskutku bída, protože krom zdraví a many, může poskytnout útočiště podpůrným prostředkům nebo prvkům, které krátkodobě navýší určitý hrdinův aspekt, případně ho imunizují na omezenou dobu. Prohledávání krabic se tím přesouvá z kategorie „nepovinné“ do „nezbytné“, stejně jako rozbíjení váz. Ty ukrývají zlaté noty, jenž ve hře fungují jako herní měna a zároveň komodita, za níž se upgradují kouzla. Dříve či později se ničení omrzí, protože nádobí ani bedny nereagují na kouzla, tudíž i početnější výskyt je třeba rozbíjet jednotlivě. Na klasický strom dovedností rozvíjející schopnosti hrdiny pak rovnou zapomeňte, místo toho je tu 5 vlastností, ke kterým se jen přidávají získané body.

Jednoduchost se ujímá panování i ve zbytku hry. Questy takřka neexistují, a pokud už ano, navážou se na úkol. S klidným svědomím je ignorujte, protože vždy jde o zabití určitého počtu nestvůr a odměnou není nic, co se nedá najít povinně nepovinným sběrem. Úkol je aktivní vždy jen jeden, a to s detailním popisem, co je třeba udělat, a především kde je třeba to udělat. Po vybrání lokace na mapě proběhne přesun nebeským korábem a cíl v dané úrovni je opět označen na malé mapce v rohu. Spolu s ním nepřátelé, stejně jako klíčová místa, kam je třeba se dostat. Jediným předmětem neznáma jsou recepty z knihy kouzel, které odemykají předměty v obchodu. Hra není v žádném případě další Diablo či Baldur’s Gate, naopak je přístupná jak příležitostným, tak mladším hráčům, kteří nemusí řešit zdlouhavé dialogy, možnosti voleb a výzbroj jejich postavy.

Ovšem je také značně nudná, stereotypní a po stránce obtížnosti nevyvážená. Získání hudebního nástroje probíhá takřka vždy podle stejného mustru: první návštěva nového prostředí rovná se pátrání po informacích. Zavřené cesty zpřístupňují aktivované metronomy, barevné kostky, případně vybití všech nepřátel v prostoru. Totéž se opakuje při výletu číslo dvě, jen se přeskládá lokace a do dění se zapojují teleporty připomínající sprchy. To vše proto, aby došlo k nalezení třetí lokace, v níž čeká boss. Nejsem hardcore znalkyně RPG žánru, ale tak neskutečně zmršené nastavení obtížnosti, aby jeden pohledal. Že zhruba po dvou hodinách hraní je váš level natolik vysoký, že si běžné protivníky dáváte levou zadní, je akceptovatelné, ale že 7 bossů z devíti vyřešíte jedním kouzlem, to už je na pováženou. Jelikož protější miska vah tím pádem potřebuje půltunové závaží, blíží se zbylí šéfové k úrovni Dark Souls, které připomínají i chybějící checkpointy.

Většinu času vám chybět nebudou, protože hra ukládá automaticky a k úmrtím dochází pouze při absolutnímu zapření vašeho hráčského já, problém tedy nastává až ve chvíli, kdy je souboj s bossem nad síly. Hra nerespektuje dosažený postup v dané úrovni a automaticky posílá na její začátek. Jednou, dvakrát se to dá snést, ale i tak jde o značně nepříjemnou peripetii, kterou vývojáři jen uměle natahují herní dobu. K přibrždění herního tempa tu a tam přispívají i zbytečné odbočky, jenž nemají příběhové opodstatnění, ale absolvovat se musí. Velkým plusem je lokální kooperace až pro 4 hráče, tedy za předpokladu, že máte na rozdíl ode mě s kým hrát. Už ve dvou je hraní o poznání zábavnější a lépe se přehlíží neustále se opakující náplň. Služba Xbox Live tentokrát zůstává ladem, protože na on-line hraní s přáteli nemá AereA buňky.

Od naprosté hanby a zapomnění tak titul zachraňují vizuální stylizace a hudební doprovod, které mají podmanivý pohádkový feeling. Grafika postavená na enginu Unity je známá tím, že v dobrých rukách dokáže vztyčit prostředníček AAA hrám, což jsme viděli například v plošinovce Yooka-Laylee. AereA se opravdu snaží a v případě postav, interiérů a kouzel si dává záležet na vizuální poutavosti. Nicméně exteriéry, v nichž se odehrává většina úkolů, už tak pěkné nejsou a kvůli opakujícím se pastem nebo minám působí některé lokace totožně, jen s jinými texturami. V paměti utkví zejména hory a slunné úrovně s putujícími stíny mraků, stejně jako design nepřátel. Všech 22 typů nabízí originální vzhled, přičemž třešinkou jsou monstra transformovaná z kouzelných nástrojů.

Soundtrack působí, jako by ke hře ani nepatřil nebo v ní stále hledal něco víc, než nabízí. Silné motivy smyčcových nástrojů, doprovázeny nejčastěji klavírem, loutnou a bubny, navozují atmosféru velkolepé fantasy a neztratily by se ani v mnohem ambicióznějším projektu. Když je třeba zahrát na notu osudovosti, přidají se ženské sbory a vy očekáváte, kdy se na obrazovce objeví Gandalf nebo Geralt. Ve vašem nitru tak probíhá neustálý souboj mezi nadprůměrným obalem a jeho o poznání skromnější náplní. Technické zpracování se zastavilo na chvalitebné známce, neboť chod je plynulý, načítání několikavteřinové a objeví-li se už někde malinká chyba, bývá spíše k vašemu užitku.

Jestli stále čtete, máte o hru patrně zájem. Obávám se ale, že vás rychle přejde, až se na ni podíváte v obchodě Xbox Store. Osoba, zodpovědná za nastavení ceny 1199 Kč, by měl dostat fešáckou bílou košili se zavazováním za zády a dostatečnou péči ve zdravotnickém zařízení. Za 10, maximálně 12 hodin hraní je to neskutečně nadsazená cena, která musí odradit většinu hráčské obce, pokud by tedy tušila, jakou ořezanou RPG za své peníze dostane. Koupě má tudíž význam pouze ve slevě.

4
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Snaha autorů se rozpadla stejně, jako jejich fantastický svět AereA. Zajímavý nápad s hudebními nástroji, které jsou silou a zbraní zároveň, funguje jako překrásná mucholapka vábící nic netušící hmyz. Ani pohádkové zpracování, ani výrazná středověká hudba nedokáží zakrýt, že nizozemská RPG je neskutečně prázdnou hrou, která jednoduchý koncept rýžuje dokola jak zlato na Nilu. Nebýt vysoké ceny, je hra alespoň průměrným počinem, u něhož zápory vyváží klady.
20. 09. 2018 • tonyskate1

RECENZE: My Brother Rabbit

Adventur není nikdy dost. Tohoto hesla se držíme už řadu let. Přesto se ale stále méně vyskytují tradiční point-and-click adventury a nahrazují je jejich akčnější či logičtější variance. My Brother Rabbit z obrázků působí jako point-and-click záležitost, ovšem jedná se jen o chytrý kabátek, pod kterým se skrývá klasická hledačka.

»
19. 09. 2018 • chaosteorycz10

Recenze: Super Street: The Game

Občas se na hru těšíte, třebaže v nitru tušíte, že vás při vydání čeká čelní náraz do betonového pilíře. Ale naděje umírá poslední. I tým s malým počtem členů, malým rozpočtem a malými tvůrčími možnostmi může vytvořit dílo, které hrdě zvedne vhozenou rukavici, kolem níž všichni kráčí s odstupem. Rukavice ovšem nesmí být boxerská a vylitá olovem.

»
16. 09. 2018 • tonyskate6

RECENZE: Shadow of the Tomb Raider

Očekávané ukončení trilogie novodobé Lary se konečně dostalo do našich rukou. Je ovšem tak velkolepé jak se nám tvůrci a vydavatel během výrazné kampaně snažili namluvit? O tom se více dočtete v naší recenzi, ale rozhodně jsme se opět dočkali parádního dobrodružství.

»
15. 09. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Immortal: Unchained

Do rezavé mačety už taky. Už to tam skoro bylo. Chybělo méně, než by se do hlavně pistole vešlo a ta třímetrová reklama na steroidy by padla jak nepoužívaný komín. Hodina usilovné práce se právě stala smutnou vzpomínkou a já nemám nic. Jak si teď vylepším vybavení, když jsem všechno nechal na místě smrti? Saprlot, tohle by se slušným lidem dělat nemělo. No nic, když to zkusím ještě jednou, nic...

»
15. 09. 2018 • p.a.c.o1

RECENZE: The Golf Club 2019 featuring PGA TOUR

Letošní sucho v průběhu léta jistě zaznamenal každý a celá řada lidí z něj neměla radost. Mezi tyto jedince bych zařadil i správce golfových hřišť, kteří se museli, mimo útoků syslů na hřiště, vypořádat i se suchem. Udržet bezchybný green nebo farway nebylo jistě snadné, ještě že plevelu kolem hřiště, nebo písku v písečných pastích je to úplně jedno. Ono sucho by se dalo krásně vztáhnout i na hry s golfovou tématikou, kterých poslední...

»
14. 09. 2018 • DandyCZE4

RECENZE NHL 19

Venku je dneska zataženo a prší, snad nám ten led neroztaje. Starosti v letošním díle NHL 19 můžete mít různé, ale všichni jsme zvědaví, jak se to hraje. A od toho je tady moje recenze, jež vám prozradí, jak si tento ročník stojí v očích hokejového maniaka, který nevynechal žádný díl od jeho prvního vydání v době mamutů. Série NHL v posledních letech čelila oprávněné kritice, že herní engine je stále stejný a že...

»
09. 09. 2018 • kristine4chaos29

Recenze: V-Rally 4

Do obchodů dorazila další hra, která má na obalu závodní auto. Fanoušci zaprášených kapot a zlomených kardanů určitě budou mít radost, protože jde o značku V-Rally. A nejspíše jde o značku slavnou, protože ve své době úspěšně nacházela hráče, i když proti ní stály Colin McRae Rally, Xpand Rally nebo Rallisport Challenge. Já jsem tentokrát klidná. Ani jedno totiž nepamatuji.

»
08. 09. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Planet Alpha

Není mnoho žánrů, u kterých bych se zachoval jako kleptoman. Ačkoliv na to tedy nejsem příliš hrdý a vlastně to není ani trochu profesionální. Slabost pro plošinovky z bočního pohledu je letitá a pramení v době, kdy se instalatér rozhodl zahodit hasák a jít zachraňovat princezny. A i když se poslední léta přikláním spíše k surrealistickým depresím s omezenou paletou barev, nepohrdnu ani avatarovským světem, kde se rozvernému umělci rozlily barvy. A právě sem...

»