Recenze: AereA

Autor: chaosteorycz Publikováno: 17.7.2017, 14:13

Publikováno: 17.7.2017, 14:13

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1277 článků

O recenzi se postarala redakční důvěrnice Kristine4Chaos

Za devatero oblačnostmi a devatero bouřkovými mraky je vzdušný svět AereA, jehož existence stojí a padá s hudbou. Není nic, co by zde nebylo v moci notového zápisu, a tak nikoho nepřekvapí, že na správný chod dohlíží Velký Maestro Guido, který je zároveň mentorem studentů jeho školy. Ovšem plovoucí hudební ráj je stižen neštěstím, když někdo odcizí kouzelné hudební nástroje, které vytvářejí harmonii držící Aereu mezi mraky. Mohutný ostrov se začne rozpadat na menší části a Guido musí vynaložil veškerou moc, aby je udržel pospolu. Nastává tedy čas, kdy se ze studentů musejí stát hrdinové, kteří se za pomoci svých hudebních nástrojů pokusí nalézt ztracené artefakty.

Za poměrně originálním námětem akční RPG stojí nizozemský nezávislý celek Triangle Studios, kterému se první desítky minut daří váš zájem držet pevně za pačesy. Čtveřice hrdinů, ze které si v úvodu vyberete toho svého, nabízí rozličné zbraně a s nimi spojené dovednosti zprostředkované magií. Školení, které je možné přeskočit, seznámí se základními mechanikami, představí postavy důležité pro děj a vysvětlí, k čemu že jsou zkušenostní body dobré a jak je zužitkovat. Jádro hry je tedy typická hra na hrdiny, jen v trochu dietnější podobě. To asi, abychom přes léto nepřibrali do plavek.

Omezený inventář schraňuje pouze 4 věci, a to je vskutku bída, protože krom zdraví a many, může poskytnout útočiště podpůrným prostředkům nebo prvkům, které krátkodobě navýší určitý hrdinův aspekt, případně ho imunizují na omezenou dobu. Prohledávání krabic se tím přesouvá z kategorie „nepovinné“ do „nezbytné“, stejně jako rozbíjení váz. Ty ukrývají zlaté noty, jenž ve hře fungují jako herní měna a zároveň komodita, za níž se upgradují kouzla. Dříve či později se ničení omrzí, protože nádobí ani bedny nereagují na kouzla, tudíž i početnější výskyt je třeba rozbíjet jednotlivě. Na klasický strom dovedností rozvíjející schopnosti hrdiny pak rovnou zapomeňte, místo toho je tu 5 vlastností, ke kterým se jen přidávají získané body.

Jednoduchost se ujímá panování i ve zbytku hry. Questy takřka neexistují, a pokud už ano, navážou se na úkol. S klidným svědomím je ignorujte, protože vždy jde o zabití určitého počtu nestvůr a odměnou není nic, co se nedá najít povinně nepovinným sběrem. Úkol je aktivní vždy jen jeden, a to s detailním popisem, co je třeba udělat, a především kde je třeba to udělat. Po vybrání lokace na mapě proběhne přesun nebeským korábem a cíl v dané úrovni je opět označen na malé mapce v rohu. Spolu s ním nepřátelé, stejně jako klíčová místa, kam je třeba se dostat. Jediným předmětem neznáma jsou recepty z knihy kouzel, které odemykají předměty v obchodu. Hra není v žádném případě další Diablo či Baldur’s Gate, naopak je přístupná jak příležitostným, tak mladším hráčům, kteří nemusí řešit zdlouhavé dialogy, možnosti voleb a výzbroj jejich postavy.

Ovšem je také značně nudná, stereotypní a po stránce obtížnosti nevyvážená. Získání hudebního nástroje probíhá takřka vždy podle stejného mustru: první návštěva nového prostředí rovná se pátrání po informacích. Zavřené cesty zpřístupňují aktivované metronomy, barevné kostky, případně vybití všech nepřátel v prostoru. Totéž se opakuje při výletu číslo dvě, jen se přeskládá lokace a do dění se zapojují teleporty připomínající sprchy. To vše proto, aby došlo k nalezení třetí lokace, v níž čeká boss. Nejsem hardcore znalkyně RPG žánru, ale tak neskutečně zmršené nastavení obtížnosti, aby jeden pohledal. Že zhruba po dvou hodinách hraní je váš level natolik vysoký, že si běžné protivníky dáváte levou zadní, je akceptovatelné, ale že 7 bossů z devíti vyřešíte jedním kouzlem, to už je na pováženou. Jelikož protější miska vah tím pádem potřebuje půltunové závaží, blíží se zbylí šéfové k úrovni Dark Souls, které připomínají i chybějící checkpointy.

Většinu času vám chybět nebudou, protože hra ukládá automaticky a k úmrtím dochází pouze při absolutnímu zapření vašeho hráčského já, problém tedy nastává až ve chvíli, kdy je souboj s bossem nad síly. Hra nerespektuje dosažený postup v dané úrovni a automaticky posílá na její začátek. Jednou, dvakrát se to dá snést, ale i tak jde o značně nepříjemnou peripetii, kterou vývojáři jen uměle natahují herní dobu. K přibrždění herního tempa tu a tam přispívají i zbytečné odbočky, jenž nemají příběhové opodstatnění, ale absolvovat se musí. Velkým plusem je lokální kooperace až pro 4 hráče, tedy za předpokladu, že máte na rozdíl ode mě s kým hrát. Už ve dvou je hraní o poznání zábavnější a lépe se přehlíží neustále se opakující náplň. Služba Xbox Live tentokrát zůstává ladem, protože na on-line hraní s přáteli nemá AereA buňky.

Od naprosté hanby a zapomnění tak titul zachraňují vizuální stylizace a hudební doprovod, které mají podmanivý pohádkový feeling. Grafika postavená na enginu Unity je známá tím, že v dobrých rukách dokáže vztyčit prostředníček AAA hrám, což jsme viděli například v plošinovce Yooka-Laylee. AereA se opravdu snaží a v případě postav, interiérů a kouzel si dává záležet na vizuální poutavosti. Nicméně exteriéry, v nichž se odehrává většina úkolů, už tak pěkné nejsou a kvůli opakujícím se pastem nebo minám působí některé lokace totožně, jen s jinými texturami. V paměti utkví zejména hory a slunné úrovně s putujícími stíny mraků, stejně jako design nepřátel. Všech 22 typů nabízí originální vzhled, přičemž třešinkou jsou monstra transformovaná z kouzelných nástrojů.

Soundtrack působí, jako by ke hře ani nepatřil nebo v ní stále hledal něco víc, než nabízí. Silné motivy smyčcových nástrojů, doprovázeny nejčastěji klavírem, loutnou a bubny, navozují atmosféru velkolepé fantasy a neztratily by se ani v mnohem ambicióznějším projektu. Když je třeba zahrát na notu osudovosti, přidají se ženské sbory a vy očekáváte, kdy se na obrazovce objeví Gandalf nebo Geralt. Ve vašem nitru tak probíhá neustálý souboj mezi nadprůměrným obalem a jeho o poznání skromnější náplní. Technické zpracování se zastavilo na chvalitebné známce, neboť chod je plynulý, načítání několikavteřinové a objeví-li se už někde malinká chyba, bývá spíše k vašemu užitku.

Jestli stále čtete, máte o hru patrně zájem. Obávám se ale, že vás rychle přejde, až se na ni podíváte v obchodě Xbox Store. Osoba, zodpovědná za nastavení ceny 1199 Kč, by měl dostat fešáckou bílou košili se zavazováním za zády a dostatečnou péči ve zdravotnickém zařízení. Za 10, maximálně 12 hodin hraní je to neskutečně nadsazená cena, která musí odradit většinu hráčské obce, pokud by tedy tušila, jakou ořezanou RPG za své peníze dostane. Koupě má tudíž význam pouze ve slevě.

4
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Snaha autorů se rozpadla stejně, jako jejich fantastický svět AereA. Zajímavý nápad s hudebními nástroji, které jsou silou a zbraní zároveň, funguje jako překrásná mucholapka vábící nic netušící hmyz. Ani pohádkové zpracování, ani výrazná středověká hudba nedokáží zakrýt, že nizozemská RPG je neskutečně prázdnou hrou, která jednoduchý koncept rýžuje dokola jak zlato na Nilu. Nebýt vysoké ceny, je hra alespoň průměrným počinem, u něhož zápory vyváží klady.
22. 02. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: The Station

Zdánlivě opuštěná vesmírná stanice a ústřední postava coby pojítko mezi tím, co se událo, a co se teprve stane. U bláznivého Isaaca, kde jsem jen tohle předtím viděl? A už vím, asi ve dvaceti předešlých zpracováních. A přece se chci opět nechat tahat po temných chodbách za doprovodu blikajícího osvětlení. Doslova dychtím po informacích ukrytých v emailové komunikaci, odložených poznámkách a zanechaných vzkazech. Stresové situace a problémy volající po rukách zkušeného...

»
19. 02. 2018 • p.a.c.o19

RECENZE: Kingdom Come: Deliverance

Česká herní scéna o sobě dává průběžně vědět celému hernímu světu a často velice úspěšně. Máme tu hry jako Factorio, Mashinky nebo Space Engineers, ukazující, že u nás dělat hry umíme a také, že máme zajímavé nápady na témata. To ostatně moc velká novinka není, protože i v minulosti byla řada her, které si dokázaly získat celosvětový respekt. Mafie se zapsala do srdcí několika generací hráčů, a i v dnešní době je...

»
18. 02. 2018 • chaosteorycz6

Recenze: Monster Energy Supercross – The Official Videogame

Itálie nám dala mnohé. Kvalitní fotbal, slunné pláže, okouzlující architekturu, diskotékovou hudbu, rychlá auta, sicilskou mafii, dobrou kuchyni a studio Milestone. Legendy z Milana, tak bych mohl autory nazvat s klidným svědomím, protože za více než 20 let vytvořili skoro padesátku her. Pamatují systém SNES stejně, jako první Xbox a jejich rukami prošli licence na podniky WRC, MotoGP, V8 Supercars nebo MXGP. Přes to všechno je Milestone synonymem průměrnosti, který sype hry...

»
05. 02. 2018 • DandyCZE2

Recenze Railway Empire

Začátky mého hraní dorazily na Xbox! Ano, strategie a budovatelské hry mě provázely od počátků mého hraní. Oblíbil jsem si všemožné tycoony, v nichž jsem stavěl, co šlo. Aktuálně hraji primárně na Xboxu a tam těchto her není opravdu moc. Najdou se zástupci globálnějších her jako třeba Tropico nebo Civilization, ale klasické vláčky? Ty rozhodně ne.

»
04. 02. 2018 • chaosteorycz18

Recenze: Monster Hunter World

V moderním světě většina civilizace neloví pro potravu, což je dobře. Jako první bych skončil s pusou od hlíny a hrstí cvrčků, místo šťavnatého kusu zadní flákoty. A to v tom lepším případě. Mimo cílených odstřelů a mysliveckých honů, se tak z lovů staly záležitosti zbohatlíků, kteří si v poklidné vzdálenosti a bezpečí odstřelují to, co momentálně touží pověsit nad krb. Co jim ale to drahé vybavení sebrat, dát jim do ruky sekeru, luk a...

»
22. 01. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: The Vanishing of Ethan Carter

Tvrdí se, že ty nejúžasnější příběhy píše sám život. Pokud to vezmu za bernou minci, pak je mladý Ethan Carter hotovou živoucí novelou na pokračování. Se svou početnou rodinou žije v malé vesničce v Red Creek Valley. Kouzlu překrásné krajiny se vyrovnají snad jen tajemství, kterých má lokalita více než matka představená za dveřmi své cely. To je také důvod, proč Ethan kontaktuje muže, jehož jméno je nevyřčeno po téměř celý čas....

»
19. 01. 2018 • kristine4chaos0

Recenze: InnerSpace

Jsou hry, hry a pak hry. Že nechápete? Nevadí, ráda vysvětlím. U valné většiny produkce jednoduše vypnete, protože hra po vás chce jen základní operace. A k těm vás ještě povodí za ručičku. Pak jsou tu hry logické, tvořené hádankami, vyžadující zapnout mozek na vyšší obrátky. Ty jsou občas spojené s až uměleckým grafickým zpracováním, čímž se volně dostávám k hrám relaxačním. Bývají budovatelské, explorativní, dávají vám větší volnost v...

»
16. 01. 2018 • p.a.c.o6

RECENZE: Flying Tigers: Shadows over China

Létání fascinuje lidi od nepaměti a do oblak by chtěla létat celá řada z nich. V dnešní době jsou letadla stejně běžnou součástí našich životů, jako dříve auto nebo koňský povoz. Bohužel virtuální piloti mají podmínky ztížené, protože na konzole her s letadlovou tématikou zrovna moc nenajdete. O to více mi udělali radost Flying Tigers: Shadows over China, kteří nám takové klasické arkádové létání nabízejí.

»