Recenze: AereA

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 17.7.2017, 14:13

Publikováno: 17.7.2017, 14:13

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 2656 článků

Obyčejný hráč s velkou hubou. Věrný člen redakce, jehož revír začíná a končím psaním.

O recenzi se postarala redakční důvěrnice Kristine4Chaos

Za devatero oblačnostmi a devatero bouřkovými mraky je vzdušný svět AereA, jehož existence stojí a padá s hudbou. Není nic, co by zde nebylo v moci notového zápisu, a tak nikoho nepřekvapí, že na správný chod dohlíží Velký Maestro Guido, který je zároveň mentorem studentů jeho školy. Ovšem plovoucí hudební ráj je stižen neštěstím, když někdo odcizí kouzelné hudební nástroje, které vytvářejí harmonii držící Aereu mezi mraky. Mohutný ostrov se začne rozpadat na menší části a Guido musí vynaložil veškerou moc, aby je udržel pospolu. Nastává tedy čas, kdy se ze studentů musejí stát hrdinové, kteří se za pomoci svých hudebních nástrojů pokusí nalézt ztracené artefakty.

Za poměrně originálním námětem akční RPG stojí nizozemský nezávislý celek Triangle Studios, kterému se první desítky minut daří váš zájem držet pevně za pačesy. Čtveřice hrdinů, ze které si v úvodu vyberete toho svého, nabízí rozličné zbraně a s nimi spojené dovednosti zprostředkované magií. Školení, které je možné přeskočit, seznámí se základními mechanikami, představí postavy důležité pro děj a vysvětlí, k čemu že jsou zkušenostní body dobré a jak je zužitkovat. Jádro hry je tedy typická hra na hrdiny, jen v trochu dietnější podobě. To asi, abychom přes léto nepřibrali do plavek.

Omezený inventář schraňuje pouze 4 věci, a to je vskutku bída, protože krom zdraví a many, může poskytnout útočiště podpůrným prostředkům nebo prvkům, které krátkodobě navýší určitý hrdinův aspekt, případně ho imunizují na omezenou dobu. Prohledávání krabic se tím přesouvá z kategorie „nepovinné“ do „nezbytné“, stejně jako rozbíjení váz. Ty ukrývají zlaté noty, jenž ve hře fungují jako herní měna a zároveň komodita, za níž se upgradují kouzla. Dříve či později se ničení omrzí, protože nádobí ani bedny nereagují na kouzla, tudíž i početnější výskyt je třeba rozbíjet jednotlivě. Na klasický strom dovedností rozvíjející schopnosti hrdiny pak rovnou zapomeňte, místo toho je tu 5 vlastností, ke kterým se jen přidávají získané body.

Jednoduchost se ujímá panování i ve zbytku hry. Questy takřka neexistují, a pokud už ano, navážou se na úkol. S klidným svědomím je ignorujte, protože vždy jde o zabití určitého počtu nestvůr a odměnou není nic, co se nedá najít povinně nepovinným sběrem. Úkol je aktivní vždy jen jeden, a to s detailním popisem, co je třeba udělat, a především kde je třeba to udělat. Po vybrání lokace na mapě proběhne přesun nebeským korábem a cíl v dané úrovni je opět označen na malé mapce v rohu. Spolu s ním nepřátelé, stejně jako klíčová místa, kam je třeba se dostat. Jediným předmětem neznáma jsou recepty z knihy kouzel, které odemykají předměty v obchodu. Hra není v žádném případě další Diablo či Baldur’s Gate, naopak je přístupná jak příležitostným, tak mladším hráčům, kteří nemusí řešit zdlouhavé dialogy, možnosti voleb a výzbroj jejich postavy.

Ovšem je také značně nudná, stereotypní a po stránce obtížnosti nevyvážená. Získání hudebního nástroje probíhá takřka vždy podle stejného mustru: první návštěva nového prostředí rovná se pátrání po informacích. Zavřené cesty zpřístupňují aktivované metronomy, barevné kostky, případně vybití všech nepřátel v prostoru. Totéž se opakuje při výletu číslo dvě, jen se přeskládá lokace a do dění se zapojují teleporty připomínající sprchy. To vše proto, aby došlo k nalezení třetí lokace, v níž čeká boss. Nejsem hardcore znalkyně RPG žánru, ale tak neskutečně zmršené nastavení obtížnosti, aby jeden pohledal. Že zhruba po dvou hodinách hraní je váš level natolik vysoký, že si běžné protivníky dáváte levou zadní, je akceptovatelné, ale že 7 bossů z devíti vyřešíte jedním kouzlem, to už je na pováženou. Jelikož protější miska vah tím pádem potřebuje půltunové závaží, blíží se zbylí šéfové k úrovni Dark Souls, které připomínají i chybějící checkpointy.

Většinu času vám chybět nebudou, protože hra ukládá automaticky a k úmrtím dochází pouze při absolutnímu zapření vašeho hráčského já, problém tedy nastává až ve chvíli, kdy je souboj s bossem nad síly. Hra nerespektuje dosažený postup v dané úrovni a automaticky posílá na její začátek. Jednou, dvakrát se to dá snést, ale i tak jde o značně nepříjemnou peripetii, kterou vývojáři jen uměle natahují herní dobu. K přibrždění herního tempa tu a tam přispívají i zbytečné odbočky, jenž nemají příběhové opodstatnění, ale absolvovat se musí. Velkým plusem je lokální kooperace až pro 4 hráče, tedy za předpokladu, že máte na rozdíl ode mě s kým hrát. Už ve dvou je hraní o poznání zábavnější a lépe se přehlíží neustále se opakující náplň. Služba Xbox Live tentokrát zůstává ladem, protože na on-line hraní s přáteli nemá AereA buňky.

Od naprosté hanby a zapomnění tak titul zachraňují vizuální stylizace a hudební doprovod, které mají podmanivý pohádkový feeling. Grafika postavená na enginu Unity je známá tím, že v dobrých rukách dokáže vztyčit prostředníček AAA hrám, což jsme viděli například v plošinovce Yooka-Laylee. AereA se opravdu snaží a v případě postav, interiérů a kouzel si dává záležet na vizuální poutavosti. Nicméně exteriéry, v nichž se odehrává většina úkolů, už tak pěkné nejsou a kvůli opakujícím se pastem nebo minám působí některé lokace totožně, jen s jinými texturami. V paměti utkví zejména hory a slunné úrovně s putujícími stíny mraků, stejně jako design nepřátel. Všech 22 typů nabízí originální vzhled, přičemž třešinkou jsou monstra transformovaná z kouzelných nástrojů.

Soundtrack působí, jako by ke hře ani nepatřil nebo v ní stále hledal něco víc, než nabízí. Silné motivy smyčcových nástrojů, doprovázeny nejčastěji klavírem, loutnou a bubny, navozují atmosféru velkolepé fantasy a neztratily by se ani v mnohem ambicióznějším projektu. Když je třeba zahrát na notu osudovosti, přidají se ženské sbory a vy očekáváte, kdy se na obrazovce objeví Gandalf nebo Geralt. Ve vašem nitru tak probíhá neustálý souboj mezi nadprůměrným obalem a jeho o poznání skromnější náplní. Technické zpracování se zastavilo na chvalitebné známce, neboť chod je plynulý, načítání několikavteřinové a objeví-li se už někde malinká chyba, bývá spíše k vašemu užitku.

Jestli stále čtete, máte o hru patrně zájem. Obávám se ale, že vás rychle přejde, až se na ni podíváte v obchodě Xbox Store. Osoba, zodpovědná za nastavení ceny 1199 Kč, by měl dostat fešáckou bílou košili se zavazováním za zády a dostatečnou péči ve zdravotnickém zařízení. Za 10, maximálně 12 hodin hraní je to neskutečně nadsazená cena, která musí odradit většinu hráčské obce, pokud by tedy tušila, jakou ořezanou RPG za své peníze dostane. Koupě má tudíž význam pouze ve slevě.

4
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Snaha autorů se rozpadla stejně, jako jejich fantastický svět AereA. Zajímavý nápad s hudebními nástroji, které jsou silou a zbraní zároveň, funguje jako překrásná mucholapka vábící nic netušící hmyz. Ani pohádkové zpracování, ani výrazná středověká hudba nedokáží zakrýt, že nizozemská RPG je neskutečně prázdnou hrou, která jednoduchý koncept rýžuje dokola jak zlato na Nilu. Nebýt vysoké ceny, je hra alespoň průměrným počinem, u něhož zápory vyváží klady.
06. 07. 2020 • p.a.c.o10

RECENZE: F1 2020

Formulové závody jsou součástí herního světa už pěknou řádku let. Dokonce jedna z prvních her, kterou si tenkrát ještě na PC pamatuji, jsou legendární formule Grand Prix Circuit od Accoolade z roku 1987. Na jejich vývoji se dokonce podílel jistý Don Mattrick, což je ten pán, který nějaký čas vedl Xboxovou divizi a také oznamoval konzoli Xbox One. Další formulovou hrou, která se mi vryla do paměti byla série od EA, i...

»
02. 07. 2020 • Lukáš Urban2

Recenze: Hunting Simulator 2

Sebereflexe je dobrá vlastnost a řekněme si, že nám hráčům občas chybí. Od aut chceme reálnější jízdní model, ale zároveň dobrou ovladatelnost jedním prstem. Po akcích vyžadujeme bravurní balistiku, abychom se vzápětí rozčilovali, že je ta střelba až moc reálná. A po simulátorech žádáme zhmotnění skutečných prvků, avšak za hodinu kňouráme nudou. Víme tedy co vlastně chceme? Nejspíš ne. Aspoň v tom tentokrát nejsme sami, protože studio Neopica bloudí na...

»
23. 06. 2020 • CryLineT9

Recenze: SpongeBob SquarePants: Battle for Bikini Bottom – Rehydrated

Je to žluté, nosí to kalhoty a chová to mňoukajícího hlemýždě. Nic? Kamarádí se to s natvrdlou mořskou hvězdicí a pracuje pro Evžena Krabse u Křupavého kraba. Stále nic? Kde jste žili posledních dvacet let, že neznáte SpongeBoba? Mořskou houbu v kalhotách, která si spokojeně žije v Zátiší Bikin. Ale chápu. Každý se nezamiloval do hlubokých očí usměvavého hrdiny. Také humor nemusel trefit ten pravý cíl. V případě remasteru Battle for Bikini Bottom by to...

»
21. 06. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: The Elder Scrolls Online: Greymoor

To je pořád řečí, jak neexistují upíři a vlkodlaci. A přitom je potkáváte takřka dnes a denně, aniž byste si to uvědomili. S větší intenzitou ty prvé, kteří pijí dobrým lidem krev brčkem, ale zato dlouhodobě a usilovně. Pravda, neříkáme jim upíři. Dostávají pojmenování, jejichž tíhu ani digitální řádky nesnesou. Navíc neplatí, že by se objevovali jen s příchodem noci. S vlkodlaky je to složitější, ale snad minimálně pánové někdy měli tu...

»
14. 06. 2020 • CryLineT0

Recenze: Beyond Blue

Moderní podoba herního průmyslu činí z her univerzální kulturní médium. Úchvatné práce grafických enginů dokážou z vašeho obýváku vytvořit galerii umění. Prostorový zvuk nasimuluje početný orchestr hned vedle vás. A talent pánů spisovatelů přetvoří jedničky s nulami do výpravného románu. To ale není všechno. Tituly jsou rády také intelektuální, relaxační a výukové. Lehce se stanou exkurzí do antického muzea nebo dokumentem o podmořském životě.

»
12. 06. 2020 • tonyskate0

RECENZE: Desperados III

Za vyhynulý žánr byly často považovány tradiční adventury, ovšem ve skutečnosti to jsou taktické hry v reálném čase s důrazem na tichý přístup. Že nevíte o čem je řeč? Snad vám napoví slůvko Commandos. Série, jejíž první díl vyšel před více než 20 lety, nabídla nevídané pojetí, které si zamilovaly milióny hráčů. Podobných her poté vzniklo poměrně málo a vlastně byl tento žánr u ledu dobrou dekádu, dokud jej v roce 2016 neoživilo...

»
10. 06. 2020 • Lukáš Urban3

Recenze: Mafia III: Definitive Edition

Hodnotit zpětně titul není tak jednoduché. Obzvláště, pokud je všeobecně na pranýři už od dob, kdy se objevily první informace a videa. Od vydání se utvořil všeobecný názor, který můžu buď potvrdit nebo se vydat na válečnou stezku za popřením. Bohužel mi chybí moment překvapení, který má suplovat dodatečný obsah. K němu se dostali asi jen ti, kterým základ nevadil a hru si užili. Z toho vyplývá, že jsem na každý pád...

»
07. 06. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: Mortal Kombat 11: Aftermath Kollection

Jsou tituly, které se při vydání nevyplatí kupovat. Ne proto, že jsou v horším stavu než české památky, ale proto, že je čeká ještě velký kus obsahu. Přitom nutně nemusí jít o poloprázdné projekty, u nichž jsou pozdější dodatky součást obchodní strategie. Svou specifickou úlohu zde mají právě bojovky. Ať už Tekken, Soulcalibur nebo Mortal Kombat, vždy vyjdou v dostatečném základu, aby později přiložily pod kotel. Poslední jmenovaný se teď po roce...

»