Recenze: AereA

Autor: chaosteorycz Publikováno: 17.7.2017, 14:13

Publikováno: 17.7.2017, 14:13

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1145 článků

O recenzi se postarala redakční důvěrnice Kristine4Chaos

Za devatero oblačnostmi a devatero bouřkovými mraky je vzdušný svět AereA, jehož existence stojí a padá s hudbou. Není nic, co by zde nebylo v moci notového zápisu, a tak nikoho nepřekvapí, že na správný chod dohlíží Velký Maestro Guido, který je zároveň mentorem studentů jeho školy. Ovšem plovoucí hudební ráj je stižen neštěstím, když někdo odcizí kouzelné hudební nástroje, které vytvářejí harmonii držící Aereu mezi mraky. Mohutný ostrov se začne rozpadat na menší části a Guido musí vynaložil veškerou moc, aby je udržel pospolu. Nastává tedy čas, kdy se ze studentů musejí stát hrdinové, kteří se za pomoci svých hudebních nástrojů pokusí nalézt ztracené artefakty.

Za poměrně originálním námětem akční RPG stojí nizozemský nezávislý celek Triangle Studios, kterému se první desítky minut daří váš zájem držet pevně za pačesy. Čtveřice hrdinů, ze které si v úvodu vyberete toho svého, nabízí rozličné zbraně a s nimi spojené dovednosti zprostředkované magií. Školení, které je možné přeskočit, seznámí se základními mechanikami, představí postavy důležité pro děj a vysvětlí, k čemu že jsou zkušenostní body dobré a jak je zužitkovat. Jádro hry je tedy typická hra na hrdiny, jen v trochu dietnější podobě. To asi, abychom přes léto nepřibrali do plavek.

Omezený inventář schraňuje pouze 4 věci, a to je vskutku bída, protože krom zdraví a many, může poskytnout útočiště podpůrným prostředkům nebo prvkům, které krátkodobě navýší určitý hrdinův aspekt, případně ho imunizují na omezenou dobu. Prohledávání krabic se tím přesouvá z kategorie „nepovinné“ do „nezbytné“, stejně jako rozbíjení váz. Ty ukrývají zlaté noty, jenž ve hře fungují jako herní měna a zároveň komodita, za níž se upgradují kouzla. Dříve či později se ničení omrzí, protože nádobí ani bedny nereagují na kouzla, tudíž i početnější výskyt je třeba rozbíjet jednotlivě. Na klasický strom dovedností rozvíjející schopnosti hrdiny pak rovnou zapomeňte, místo toho je tu 5 vlastností, ke kterým se jen přidávají získané body.

Jednoduchost se ujímá panování i ve zbytku hry. Questy takřka neexistují, a pokud už ano, navážou se na úkol. S klidným svědomím je ignorujte, protože vždy jde o zabití určitého počtu nestvůr a odměnou není nic, co se nedá najít povinně nepovinným sběrem. Úkol je aktivní vždy jen jeden, a to s detailním popisem, co je třeba udělat, a především kde je třeba to udělat. Po vybrání lokace na mapě proběhne přesun nebeským korábem a cíl v dané úrovni je opět označen na malé mapce v rohu. Spolu s ním nepřátelé, stejně jako klíčová místa, kam je třeba se dostat. Jediným předmětem neznáma jsou recepty z knihy kouzel, které odemykají předměty v obchodu. Hra není v žádném případě další Diablo či Baldur’s Gate, naopak je přístupná jak příležitostným, tak mladším hráčům, kteří nemusí řešit zdlouhavé dialogy, možnosti voleb a výzbroj jejich postavy.

Ovšem je také značně nudná, stereotypní a po stránce obtížnosti nevyvážená. Získání hudebního nástroje probíhá takřka vždy podle stejného mustru: první návštěva nového prostředí rovná se pátrání po informacích. Zavřené cesty zpřístupňují aktivované metronomy, barevné kostky, případně vybití všech nepřátel v prostoru. Totéž se opakuje při výletu číslo dvě, jen se přeskládá lokace a do dění se zapojují teleporty připomínající sprchy. To vše proto, aby došlo k nalezení třetí lokace, v níž čeká boss. Nejsem hardcore znalkyně RPG žánru, ale tak neskutečně zmršené nastavení obtížnosti, aby jeden pohledal. Že zhruba po dvou hodinách hraní je váš level natolik vysoký, že si běžné protivníky dáváte levou zadní, je akceptovatelné, ale že 7 bossů z devíti vyřešíte jedním kouzlem, to už je na pováženou. Jelikož protější miska vah tím pádem potřebuje půltunové závaží, blíží se zbylí šéfové k úrovni Dark Souls, které připomínají i chybějící checkpointy.

Většinu času vám chybět nebudou, protože hra ukládá automaticky a k úmrtím dochází pouze při absolutnímu zapření vašeho hráčského já, problém tedy nastává až ve chvíli, kdy je souboj s bossem nad síly. Hra nerespektuje dosažený postup v dané úrovni a automaticky posílá na její začátek. Jednou, dvakrát se to dá snést, ale i tak jde o značně nepříjemnou peripetii, kterou vývojáři jen uměle natahují herní dobu. K přibrždění herního tempa tu a tam přispívají i zbytečné odbočky, jenž nemají příběhové opodstatnění, ale absolvovat se musí. Velkým plusem je lokální kooperace až pro 4 hráče, tedy za předpokladu, že máte na rozdíl ode mě s kým hrát. Už ve dvou je hraní o poznání zábavnější a lépe se přehlíží neustále se opakující náplň. Služba Xbox Live tentokrát zůstává ladem, protože na on-line hraní s přáteli nemá AereA buňky.

Od naprosté hanby a zapomnění tak titul zachraňují vizuální stylizace a hudební doprovod, které mají podmanivý pohádkový feeling. Grafika postavená na enginu Unity je známá tím, že v dobrých rukách dokáže vztyčit prostředníček AAA hrám, což jsme viděli například v plošinovce Yooka-Laylee. AereA se opravdu snaží a v případě postav, interiérů a kouzel si dává záležet na vizuální poutavosti. Nicméně exteriéry, v nichž se odehrává většina úkolů, už tak pěkné nejsou a kvůli opakujícím se pastem nebo minám působí některé lokace totožně, jen s jinými texturami. V paměti utkví zejména hory a slunné úrovně s putujícími stíny mraků, stejně jako design nepřátel. Všech 22 typů nabízí originální vzhled, přičemž třešinkou jsou monstra transformovaná z kouzelných nástrojů.

Soundtrack působí, jako by ke hře ani nepatřil nebo v ní stále hledal něco víc, než nabízí. Silné motivy smyčcových nástrojů, doprovázeny nejčastěji klavírem, loutnou a bubny, navozují atmosféru velkolepé fantasy a neztratily by se ani v mnohem ambicióznějším projektu. Když je třeba zahrát na notu osudovosti, přidají se ženské sbory a vy očekáváte, kdy se na obrazovce objeví Gandalf nebo Geralt. Ve vašem nitru tak probíhá neustálý souboj mezi nadprůměrným obalem a jeho o poznání skromnější náplní. Technické zpracování se zastavilo na chvalitebné známce, neboť chod je plynulý, načítání několikavteřinové a objeví-li se už někde malinká chyba, bývá spíše k vašemu užitku.

Jestli stále čtete, máte o hru patrně zájem. Obávám se ale, že vás rychle přejde, až se na ni podíváte v obchodě Xbox Store. Osoba, zodpovědná za nastavení ceny 1199 Kč, by měl dostat fešáckou bílou košili se zavazováním za zády a dostatečnou péči ve zdravotnickém zařízení. Za 10, maximálně 12 hodin hraní je to neskutečně nadsazená cena, která musí odradit většinu hráčské obce, pokud by tedy tušila, jakou ořezanou RPG za své peníze dostane. Koupě má tudíž význam pouze ve slevě.

4
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Snaha autorů se rozpadla stejně, jako jejich fantastický svět AereA. Zajímavý nápad s hudebními nástroji, které jsou silou a zbraní zároveň, funguje jako překrásná mucholapka vábící nic netušící hmyz. Ani pohádkové zpracování, ani výrazná středověká hudba nedokáží zakrýt, že nizozemská RPG je neskutečně prázdnou hrou, která jednoduchý koncept rýžuje dokola jak zlato na Nilu. Nebýt vysoké ceny, je hra alespoň průměrným počinem, u něhož zápory vyváží klady.
12. 12. 2017 • chaosteorycz3

Recenze: Hello Neighbor

„Ahoj sousede“, volám na pána žijícího naproti nám, když si jdu pro míč na okraj chodníku. Buran jeden. Ani neodpoví a čučí jak spadlý kaštan. Možná až moc dlouho sleduje mou pomalou chůzi směrem od jeho domu. Dokonce si mou pozici ještě zkontroluje pohledem z poza okna poté, co se uchýlil domů. Nevím proč, ale mám takový nepříjemný pocit. Proč mě tak dlouho pozoroval? Proč má na rukách zahradnické rukavice, když...

»
06. 12. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Soma

Také nemáte rádi zpoždění? Teď nemyslím takové to několikaminutové, kdy nic nestíháte kvůli líné dopravě nebo vlastnímu podcenění časové rezervy. Bavím se o více jak dvou letech, během kterých zapomenete i na působivější věci, než je vydání sci-fi hororu z dílny Frictional Games. Ti nedočkavější, včetně mě, Somu odehráli mezitím jinde a ostatní žánroví maniaci našli za tu dobu kvalitní náhrady. Proč tedy vůbec věnovat čas, a především peníze hře, která...

»
01. 12. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Bush Hockey League

Když je nemůžeš porazit, tak je zmlať anebo zmrzač. Tak přesně tímhle heslem se v druhé půli minulého století řídil leckterý hokejový tým, a to i na vrcholové úrovni. Ostatně ještě já pamatuji národní výběry Ruska či Kanady, které převahu soupeře kompenzovali přehnaným zájmem o jeho kolena, ruce a repasi obličeje. Používání hokejky jinak, než je v pravidlech a přetváření ledové plochy do zápasnického ringu se tak v 90. letech stalo cílem hned...

»
27. 11. 2017 • p.a.c.o3

RECENZE: Road Rage

Každý z nás určitě zná ten pocit, kdy se na něco těší a nemůže se dočkat dne, kdy si konečně svou vysněnou záležitost bude moct vyzkoušet nebo prožít. Přesně tyhle pocity jsem měl ve spojení s hrou Road Rage, která se odkazovala a snažila se ve mně vyvolat vzpomínky na legendární záležitost jménem Road Rush. Dokonce jsem v Road Rage vyzkoušel v rámci předběžného přístupu na PC, kdy pln optimismu jsem doufal, že předběžný...

»
26. 11. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: Farming Simulator 17 Platinum Expansion

Zemědělci mají svá pole jistě již sklizená a připravená na zimu, která se nezadržitelně blíží. Kdo by rád něco sklízel, může se vydat na pole virtuální, kde se neustále něco děje. Jednou z her, jež dokázala na farmářskou tématiku nalákat zástupy hráčů, je bezesporu Farming Simulator, jehož poslední ročník s číslovkou 17 se povedl na výbornou. A aby toho obsahu nebylo málo, dostává hra Platinovou edici, jejíž součástí je celá řada novinek.

»
24. 11. 2017 • kristine4chaos0

Recenze: LEGO Marvel Super Heroes 2

Fanoušci komiksových vesmírů jsou často jak kočky se psy, protože všichni tvrdí, že právě ten jejich je nejlepší. Největší rivalita samozřejmě panuje mezi společnostmi Marvel a DC. Superhrdinové svadí nepřímý boj na pultech tiskovin, v televizi, na stříbrném plátně, ve videohrách a také v našich domovech. U nás není výjimka. Když se mi podaří přítele přemluvit k třetímu Thorovi, automaticky musím počítat s povinnou projekcí Ligy spravedlnosti. On sní po nocích o tom, jak se...

»
22. 11. 2017 • lindros88cze4

RECENZE: L.A. Noire pro Xbox One

Detektivní thriller L.A. Noire od dnes již zaniklého australského studia Team Bondi, se vrací, aby se podíval na moderní konzole. Rockstar Games připravily remaster této povedené hry a my se teď mrkneme, jestli dokáže obstát i dnes.

»
20. 11. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Star Wars Battlefront II

V žádné předaleké galaxii, kde wookieeové dávají dobrou noc, ale v nám důvěrně známém vesmíru vznikla kdysi série Battlefront. S blyštivou značkou Star Wars a ještě opulentnějším logem LucasArts, dostali fanoušci rodinných fantasy pohádek poctivou dávku akce, která jim do gamepadů přinesla ty největší hrdiny z obou stran Síly. Jenže galaxie se mění, hrdinů přibývá, souboje mezi Impériem a rebely kývají miskami vah a Battlefront se vrací jak Darth Maulův světelný meč. Electronic Arts...

»