Recenze: American Fugitive

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 29.5.2019, 11:21

Publikováno: 29.5.2019, 11:21

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 2500 článků

Obyčejný hráč s velkou hubou. Věrný člen redakce, jehož revír začíná a končím psaním.

Jó, americký venkov. Místo hodné obdivu, jehož tempo udávají domácí pálenka, silné káry a dobytek táhnoucí pastvinou. Rozvětvené rodinné klany dávají naději, že první milostné zkušenosti přijdou od sestřenice. Na zadním sedadle Buicku, kde už před léty trénoval fotřík s tetou. Kriminalita vlastně neexistuje. Po sebevraždě zákoníku práce ve skartovačce, je totiž největším zločineckým celkem policejní sbor. Na druhou stranu má dobré tarify a podporuje drobné podnikatele v jejich trestné činnosti. Obchody nikdy nezavírají, zastavárny se nikdy nevyptávají a putyky vždy nalévají. Prostě ráj na zemi, ve kterém spokojeně žije Will Riley. Až do osudného večera, kdy se stane jediným možným pachatelem vraždy vlastního otce.

V Redrock County jsou soudy rychlejší než kvasinková infekce. Než se drobný zlodějíček, ale jinak dobrý chlap, naděje, má vězeňský mundůr. Daleko od manželky, a ještě dál od spravedlnosti, která se zahaleným zrakem převažuje balíčky prachů. Když Will zrovna neleží na marodce, kam ho poslala zdvořilost spoluvězňů, plánuje útěk. Jít do něho se švagrem možná nebyl nejlepší nápad, ale při přespolním běhu není čas myslet na následky. Kde je stará a kde je auto parkující v době vraždy u baráku? Jako odrazový můstek solidní základ, na který se velice brzy začnou nabalovat nové postavy, šílené plány a divoké honičky.

Stačí letmý pohled, několik vteřin hraní a přesně víte, na čem jste. American Fugitive je jako vykopávka z dávných dob, jejíž ztracený lesk ožil díky moderním technologiím. Očividná inspirace počátky značky Grand Theft Auto je jedním velkým žánrovým odkazem. Nikoliv pouze herním, ale také filmovým. Zatímco herní prvky ženou do očí slzy nostalgie, příběh se vyžívá ve filmech Mistři hazardu, Polda a bandita, Nic než trable, Zběsilá honička a jiných „vidláckých“ tématech.

I když se psané dialogy občas stočí na vážnější notu, okamžitě je shodí nějaký vtípek nebo úsměvná situace. Autor scénáře si dobře spočítal možnosti hry a sepsal klasickou 80’s honbu za vlastním očištěním. Švagr idiot, mazaná spojenkyně využívající naivity ústřední postavy, šerif bez zábran nebo funebrák s nevšedním vedlejšákem. Klišoidní charaktery jsou v jádru úplně hloupé, ale daří se jim budovat sympatický svět, kde se nikdo nebere vážně a kde mají všichni všechno na háku. Absurditu zapadákova nejlépe vystihuje hledání Willa, který ačkoliv má podobiznu na každé psí boudě, úspěšně prchá jen díky převlékání oblečení.

Aby se ale děj pohnul, nestačí jen z vousatého venkovana udělat Conchitu Wurst. Jestli jste už zapomněli, titul je variací na staré dobré GTA, tudíž nabízí sandbox s bohatou herní náplní. Směnný obchod, kdy vy uděláte naprostou hovadinu, jen aby vám spojenec dal další informace, zahrnuje kriminální delikty všech paragrafů. Protože není lepšího skrývání před zkorumpovanými policisty, než navyšování statistik trestných činů v jejich revíru. Ozbrojená přepadení, loupeže, nedovolená vniknutí, krádeže aut, kšeftování s uměním, exhumace ostatků, únosy a když na to přijde, tak i nějaké ty vraždy.

Kde to jen jde, snaží se vývojáři postupy lehce zkomplikovat. Abyste mohli například vniknout do domu nebo do auta, je zapotřebí mít při ruce tyč, lopatu, hasák nebo aspoň páčidlo. Ono vykrádání nemovitostí je samo o sobě řešeno velice dobře. Interiéry jsou zobrazeny jen jako půdorys a každá místnost má nastavený určitý čas k prohledání. Pokud do objektu vniknete násilně, tedy nemáte-li klíče od majitele hledajícího zuby nebo šperhák, spustí se alarm. Často tak musíte takticky rozhodnout, kde se šmejdit vyplatí a kde je lepší nos nestrkat. Celý proces lehce zkomplikuje například trezor, k němuž může být kombinace v jiné místnosti.

Ačkoliv jsou vykrádačky primitivní, nikdy se nestanou stereotypem. V jejich plnění se odráží přístup, styl vniknutí, obsah místností a pak skutečnost, že majitel může být doma. Kam s ním už řešil Neruda a Will má hned několik možností. Každá však začíná u násilí, neboť oběť je třeba vyděsit. Pěsti mají nejmenší šanci na úspěch, zbraně největší. Přesto procentům příliš nevěřte a počítejte s tím, že se kvér může rychle otočit proti vám. Jakmile získáte převahu, buď nebožáka svážete jedním z mnoha způsobů anebo ho zastřelíte. I tady ale platí prvek náhody a možného útěku. Dokonce ani želízka nejsou stoprocentní, natož provaz, izolačka nebo stahovací pásek. Ano, to vše pojme inventář a kutil Tim by se tu lehce stal Al Caponem.

Aktivity prováděné v úkolech jsou většinou dostupné i ve volném režimu. Jen některé se zpřístupní až po misi nebo se dají dělat za určitých podmínek. Nejlepším příkladem je policejní stanice, kam se dostanete jen v uniformě. Odsýpání úkolů je tak nutné, čemuž jde délka misí přímo na ruku. Jen musíte přetrpět relativně nudný úvod. Každý prvek hry se představuje samostatně, což se sice hodí k retro pojetí, ale už méně k celkovému tempu. Stačila by jedna komplexní mise, malý tutoriál nebo pár vysvětlivek, že tohle dělá tamto a že body upgradů nejsou na ozdobu. Však jde o počátky městských akcí, ne o výpravnou fantasy na sto hodin.

Vše podstatné se naštěstí ukáže těsně předtím, než se zavřenými víčky padnete tlamou na podlahu. Pak začíná jízda, na jejímž konci je dostupné město o třech distriktech, tisíce těžce vydřených dolarů a životopis, na který by obyčejný člověk potřeboval deset generací. Jelikož primárním způsobem dopravy je vozidlo, určitě chválím zpracování jízdního modelu, poškození a destrukci prostředí. Dokud nevyzkoušíte vše, do čeho se lije benzín, víte houby o amerických automobilech. Honičky jsou na denním pořádku, protože i sebemenší přestupek zburcuje pořádkové jednotky. Při jedné hvězdě s bídou zvednete obočí. Při pěti máte zuby ve volantu a zadek v kaluži potu. Ztratit se vozidlům zásahovky a vrtulníkům chce značný um. Nebo štěstí.

Ani ne tak kvůli náročnosti, ale spíš z důvodu pitomé umělé inteligence. Přemýšlím, zda to není záměr, aby Redrock County vyznělo ještě více jako Blbečkov. Respawny policejních aut těsně před vámi, zácpy třech aut na křižovatkách nebo sražení chodci, ze jejichž smrt automaticky honí vás. Pokud jste náhodou u toho. Hm, to asi nebude naschvál. Stejně tak odolnost krav proti jakékoliv ráži. Nicméně tam bych se nedivil skrytému odkazu na snímek Já, mé druhé já a Irena. Jednoduše hra má drobné nedokonalosti a vývojáři je od vydání postupně eliminují. Některé bych osobně ponechal neb se do herního vyznění strašně moc hodí.

V případě American Fugitive je vizuální prezentace druhotná. Koncept by fungoval v pixelovce, cel shadingové komiksovce nebo ve fotorealistickém ztvárnění. Výsledek je přesto hezký a s velkým důrazem na detaily. Titěrnosti navzdory, existuje denní cyklus, dynamické počasí, poryv větru, prach od aut, poletující listí a další drobnosti, které dotváří imitaci reálného světa. Dokonce i návyky AI se mění s ubíhající ručičkou hodinek. K dokonalosti chybí už jen volitelné rádio. Soundtrack ve hře je a ne ledajaký. Kazetu melodických skladeb musí milovat každý, kdo s Ray-Bany a stéblem v koutku ujíždí zapadajícímu slunci. Smůlou je, že se skladby volí sami na základě situace. A s drobným zpožděním. Prosil bych vylepšit nebo vydat OST samostatně. Velice rád koupím.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Že budu dvacet let po Grand Theft Auto vděčný za žánrovku z amerického venkova, by mě ani ve snu nenapadlo. Občas vám něco chybí, ale zjistíte to až ve chvíli, kdy to dostanete. American Fugitive je skvělým sandboxem ze staré školy, který se nebojí absurdní zápletky, kriminálních deliktů a kamery z ptačí perspektivy. Pomozte Willovi nastolit pořádek, zatímco z domů mizí cennosti, z hrobů nebožtíci, ze silnic sporťáky a ze sušáků hadry. Ano, nějaké ty chyby se najdou a rozjezd kampaně má řiť těžší než trucker před důchodem. Ale je to zábavné, skvěle hratelné a víc přece není třeba.
14. 01. 2020 • Lukáš Urban11

Recenze: Truck Driver

Čeští tvůrci kamionových her zaslouží respekt, neboť už léta budují svůj sen a z cesty je nesvede ani vyhlídka tučného šeku od výrobců konzolí. Bohužel tím otevírají cestu amatérské lize, která za hladem hráčů vyjíždí s pojízdnou kantýnou a skromným jídelním lístkem. Když kručí v břiše a sliny kanou koutky, je i rychlé občerstvení hostinou králů. Stačí se ale podívat na použité suroviny, koncovou účtenku a možná si uvědomíte, že půst nemusí být...

»
09. 01. 2020 • p.a.c.o9

RECENZE: AO Tennis 2

Různé části světa, různé povrchy. Někdy sluníčko, jindy zataženo. K tomu hned čtyři legendární grandslamy, na které se těší tenisoví fanoušci z celého světa. Nová sezóna již odstartovala prvními turnaji a co nevidět se dočkáme prvního milníku letošní sezóny, Australian Open. Je to velký turnaj, velká značka, a tak není divu, že již loni po ní sáhli herní vývojáři a vytvořili tenisovou hru, na kterou hráčská obec čeká jak na smilování boží.

»
05. 12. 2019 • Lukáš Urban0

Recenze: Lost Ember

Mám vlka. Což je v normálním případě práce pro příslušného lékaře. Avšak mám také kachnu, vombata, kolibříka, rybu nebo horskou kozu. To už je spíše na hospitalizaci v klecovém lůžku nebo otevření malého zoologického koutku. Pokud však zrovna nemám před sebou výpravný Lost Ember, který se rozhodl netradiční formou odvyprávět smutné lidské osudy. Nikoliv kterak si těžař uřízl nohu, když se lekl tmavé šelmy. Jde o příběh spoutaných duší, ztracených nadějí a...

»
04. 12. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Arise: A simple story

Příběh je to, co nás většinou her provází. Ano, některé z nich si vystačí i bez něj, ale jinak ho ve hře najdeme ve zpracováních od „nic není v té hře hlavnější než příběh“ až po „něco tam dejte, ať ty mise drží pohromadě“. I my, hráči, k příběhům přistupujeme různě. Záleží na náladě, zajímavosti příběhu a také samotné hře, jakou jsme se rozhodli hrát. Největší umělecké ambice co do zpracování příběhu mívají...

»
25. 11. 2019 • Lukáš Urban1

Recenze: Sniper Ghost Warrior: Contracts

Když děláte větší než únosné množství pitomostí, je fajn, když do vás někdo střelí trochu rozumu. Vývojáře z CI Games takto profackovali hráči po minulém dílu Sniper Ghost Warrior. A je trochu zázrak, že se z toho aplausu vůbec vzpamatovali. Stálo je to sice pár kolegů a zničené ego, ale bez toho se dá pracovat. Jak dokazují Contracts, možná dokonce i lépe než kdy předtím.

»
21. 11. 2019 • p.a.c.o5

RECENZE: Star Wars Jedi Fallen Order

Máme tady nějaké fanoušky prahnoucí po nové hře z univerza Star Wars? Myslím si, že rozhodně ano, protože tato značka do jisté míry změnila život celé řadě lidí a i po tolika letech od uvedení prvních filmů na sebe upoutává patřičnou pozornost. Aktuálně ji vlastní Disney, který se pustil do nového seriálu pro svou streamovací službu a také nás čeká další filmové zpracování s celou řadou navrátivších se postav a herců.

»
19. 11. 2019 • Lukáš Urban8

Recenze: Terminator: Resistance

Ať si James Cameron klidně do konce života točí Avatary nebo třeba tření lososů ve studeném proudu. Z mého pohledu to nejlepší už filmovému průmyslu přinesl. Výtečně pozvedl Vetřelce, aby se později korunoval za krále akčních sci-fi s druhým Terminátorem. Myslete si, co chcete, ale tomuhle snímku se vyrovná jen máloco. Na béčkovém scénáři vystavěl Cameron multižánrový klenot. Nadčasovou klasiku, kde v naprostém souladu funguje svalnatý antihrdina, silná ženská postava, bezcitný padouch a...

»
12. 11. 2019 • CryLineT6

Recenze: Bee Simulator

Jako malá jsem chtěla být ledasčím. A lampička dětského pokojíčku byla svědkem, že zvířata nezůstala bokem. Ale včely mezi má přání nepatřily. I když jsem přímo milovala strašpytla Vilíka a rozvernou Máju, život jejich skutečných předobrazů mě nezajímal. Neproháněly se savanou jako lvice. Neskákaly ve vlnách jako delfíni. A už vůbec nekroužily výšinami jako orel. Místo toho létaly po loukách. Hromadily pyl, aby jim výsledek nakonec sebral člověk nebo vetřelec...

»