Recenze: American Fugitive

Autor: chaosteorycz Publikováno: 29.5.2019, 11:21

Publikováno: 29.5.2019, 11:21

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 2188 článků

Jó, americký venkov. Místo hodné obdivu, jehož tempo udávají domácí pálenka, silné káry a dobytek táhnoucí pastvinou. Rozvětvené rodinné klany dávají naději, že první milostné zkušenosti přijdou od sestřenice. Na zadním sedadle Buicku, kde už před léty trénoval fotřík s tetou. Kriminalita vlastně neexistuje. Po sebevraždě zákoníku práce ve skartovačce, je totiž největším zločineckým celkem policejní sbor. Na druhou stranu má dobré tarify a podporuje drobné podnikatele v jejich trestné činnosti. Obchody nikdy nezavírají, zastavárny se nikdy nevyptávají a putyky vždy nalévají. Prostě ráj na zemi, ve kterém spokojeně žije Will Riley. Až do osudného večera, kdy se stane jediným možným pachatelem vraždy vlastního otce.

V Redrock County jsou soudy rychlejší než kvasinková infekce. Než se drobný zlodějíček, ale jinak dobrý chlap, naděje, má vězeňský mundůr. Daleko od manželky, a ještě dál od spravedlnosti, která se zahaleným zrakem převažuje balíčky prachů. Když Will zrovna neleží na marodce, kam ho poslala zdvořilost spoluvězňů, plánuje útěk. Jít do něho se švagrem možná nebyl nejlepší nápad, ale při přespolním běhu není čas myslet na následky. Kde je stará a kde je auto parkující v době vraždy u baráku? Jako odrazový můstek solidní základ, na který se velice brzy začnou nabalovat nové postavy, šílené plány a divoké honičky.

Stačí letmý pohled, několik vteřin hraní a přesně víte, na čem jste. American Fugitive je jako vykopávka z dávných dob, jejíž ztracený lesk ožil díky moderním technologiím. Očividná inspirace počátky značky Grand Theft Auto je jedním velkým žánrovým odkazem. Nikoliv pouze herním, ale také filmovým. Zatímco herní prvky ženou do očí slzy nostalgie, příběh se vyžívá ve filmech Mistři hazardu, Polda a bandita, Nic než trable, Zběsilá honička a jiných „vidláckých“ tématech.

I když se psané dialogy občas stočí na vážnější notu, okamžitě je shodí nějaký vtípek nebo úsměvná situace. Autor scénáře si dobře spočítal možnosti hry a sepsal klasickou 80’s honbu za vlastním očištěním. Švagr idiot, mazaná spojenkyně využívající naivity ústřední postavy, šerif bez zábran nebo funebrák s nevšedním vedlejšákem. Klišoidní charaktery jsou v jádru úplně hloupé, ale daří se jim budovat sympatický svět, kde se nikdo nebere vážně a kde mají všichni všechno na háku. Absurditu zapadákova nejlépe vystihuje hledání Willa, který ačkoliv má podobiznu na každé psí boudě, úspěšně prchá jen díky převlékání oblečení.

Aby se ale děj pohnul, nestačí jen z vousatého venkovana udělat Conchitu Wurst. Jestli jste už zapomněli, titul je variací na staré dobré GTA, tudíž nabízí sandbox s bohatou herní náplní. Směnný obchod, kdy vy uděláte naprostou hovadinu, jen aby vám spojenec dal další informace, zahrnuje kriminální delikty všech paragrafů. Protože není lepšího skrývání před zkorumpovanými policisty, než navyšování statistik trestných činů v jejich revíru. Ozbrojená přepadení, loupeže, nedovolená vniknutí, krádeže aut, kšeftování s uměním, exhumace ostatků, únosy a když na to přijde, tak i nějaké ty vraždy.

Kde to jen jde, snaží se vývojáři postupy lehce zkomplikovat. Abyste mohli například vniknout do domu nebo do auta, je zapotřebí mít při ruce tyč, lopatu, hasák nebo aspoň páčidlo. Ono vykrádání nemovitostí je samo o sobě řešeno velice dobře. Interiéry jsou zobrazeny jen jako půdorys a každá místnost má nastavený určitý čas k prohledání. Pokud do objektu vniknete násilně, tedy nemáte-li klíče od majitele hledajícího zuby nebo šperhák, spustí se alarm. Často tak musíte takticky rozhodnout, kde se šmejdit vyplatí a kde je lepší nos nestrkat. Celý proces lehce zkomplikuje například trezor, k němuž může být kombinace v jiné místnosti.

Ačkoliv jsou vykrádačky primitivní, nikdy se nestanou stereotypem. V jejich plnění se odráží přístup, styl vniknutí, obsah místností a pak skutečnost, že majitel může být doma. Kam s ním už řešil Neruda a Will má hned několik možností. Každá však začíná u násilí, neboť oběť je třeba vyděsit. Pěsti mají nejmenší šanci na úspěch, zbraně největší. Přesto procentům příliš nevěřte a počítejte s tím, že se kvér může rychle otočit proti vám. Jakmile získáte převahu, buď nebožáka svážete jedním z mnoha způsobů anebo ho zastřelíte. I tady ale platí prvek náhody a možného útěku. Dokonce ani želízka nejsou stoprocentní, natož provaz, izolačka nebo stahovací pásek. Ano, to vše pojme inventář a kutil Tim by se tu lehce stal Al Caponem.

Aktivity prováděné v úkolech jsou většinou dostupné i ve volném režimu. Jen některé se zpřístupní až po misi nebo se dají dělat za určitých podmínek. Nejlepším příkladem je policejní stanice, kam se dostanete jen v uniformě. Odsýpání úkolů je tak nutné, čemuž jde délka misí přímo na ruku. Jen musíte přetrpět relativně nudný úvod. Každý prvek hry se představuje samostatně, což se sice hodí k retro pojetí, ale už méně k celkovému tempu. Stačila by jedna komplexní mise, malý tutoriál nebo pár vysvětlivek, že tohle dělá tamto a že body upgradů nejsou na ozdobu. Však jde o počátky městských akcí, ne o výpravnou fantasy na sto hodin.

Vše podstatné se naštěstí ukáže těsně předtím, než se zavřenými víčky padnete tlamou na podlahu. Pak začíná jízda, na jejímž konci je dostupné město o třech distriktech, tisíce těžce vydřených dolarů a životopis, na který by obyčejný člověk potřeboval deset generací. Jelikož primárním způsobem dopravy je vozidlo, určitě chválím zpracování jízdního modelu, poškození a destrukci prostředí. Dokud nevyzkoušíte vše, do čeho se lije benzín, víte houby o amerických automobilech. Honičky jsou na denním pořádku, protože i sebemenší přestupek zburcuje pořádkové jednotky. Při jedné hvězdě s bídou zvednete obočí. Při pěti máte zuby ve volantu a zadek v kaluži potu. Ztratit se vozidlům zásahovky a vrtulníkům chce značný um. Nebo štěstí.

Ani ne tak kvůli náročnosti, ale spíš z důvodu pitomé umělé inteligence. Přemýšlím, zda to není záměr, aby Redrock County vyznělo ještě více jako Blbečkov. Respawny policejních aut těsně před vámi, zácpy třech aut na křižovatkách nebo sražení chodci, ze jejichž smrt automaticky honí vás. Pokud jste náhodou u toho. Hm, to asi nebude naschvál. Stejně tak odolnost krav proti jakékoliv ráži. Nicméně tam bych se nedivil skrytému odkazu na snímek Já, mé druhé já a Irena. Jednoduše hra má drobné nedokonalosti a vývojáři je od vydání postupně eliminují. Některé bych osobně ponechal neb se do herního vyznění strašně moc hodí.

V případě American Fugitive je vizuální prezentace druhotná. Koncept by fungoval v pixelovce, cel shadingové komiksovce nebo ve fotorealistickém ztvárnění. Výsledek je přesto hezký a s velkým důrazem na detaily. Titěrnosti navzdory, existuje denní cyklus, dynamické počasí, poryv větru, prach od aut, poletující listí a další drobnosti, které dotváří imitaci reálného světa. Dokonce i návyky AI se mění s ubíhající ručičkou hodinek. K dokonalosti chybí už jen volitelné rádio. Soundtrack ve hře je a ne ledajaký. Kazetu melodických skladeb musí milovat každý, kdo s Ray-Bany a stéblem v koutku ujíždí zapadajícímu slunci. Smůlou je, že se skladby volí sami na základě situace. A s drobným zpožděním. Prosil bych vylepšit nebo vydat OST samostatně. Velice rád koupím.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Že budu dvacet let po Grand Theft Auto vděčný za žánrovku z amerického venkova, by mě ani ve snu nenapadlo. Občas vám něco chybí, ale zjistíte to až ve chvíli, kdy to dostanete. American Fugitive je skvělým sandboxem ze staré školy, který se nebojí absurdní zápletky, kriminálních deliktů a kamery z ptačí perspektivy. Pomozte Willovi nastolit pořádek, zatímco z domů mizí cennosti, z hrobů nebožtíci, ze silnic sporťáky a ze sušáků hadry. Ano, nějaké ty chyby se najdou a rozjezd kampaně má řiť těžší než trucker před důchodem. Ale je to zábavné, skvěle hratelné a víc přece není třeba.
26. 06. 2019 • lindros88cze2

RECENZE: Crash Team Racing Nitro-Fueled

Crash Bandicoot a jeho přátelé i nepřátelé opět hlásají návrat. Remake arkádových závodů Crash Team Racing k příležitosti 20lettému výročí už konečně dorazil a podobně jako loňská trilogii je poctivou předělávkou. Přesto si ponechává původní příběh, postavy a rozvržení tratí a přidává k tomu i obsah z Crash Nitro Kart a Crash Tag Team Racing, a to vše zabalené ve slušivém kabátku je pak skvělou vzpomínkou pro hráče originálu, zatímco ti noví si...

»
25. 06. 2019 • tonyskate4

RECENZE: Irony Curtain: From Matryoshka with Love

Asi to nebude poprvé a nejspíše ani naposledy, co na našem webu budeme psát, že tradičních adventur není nikdy dost. Na počítačích to ještě ujde, ale na konzolích žánr point-and-click moc nefrčí. Právě proto jsme s nadšením skočili po satirické adventuře Irony Curtain: From Matryoshka with Love, která si dělá legraci nejen ze železné opony, ale i z celého komunismu.

»
11. 06. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: MotoGP 19

Motocyklová sezóna začíná, a to jak skutečná, tak prestižní seriál MotoGP. Motorky v posledních letech získávají na oblibě i proto, že Formule 1 pro někoho může ztrácet své kouzlo, jelikož v ní dominují stále ti samí a v průběhu závodů se toho na trati moc neděje z důvodu šetření paliva nebo pneumatik. Ve virtuálním světě je situace opačná, protože Codemasters ukázali, jak se má pracovat se značkou Formule 1, kdežto Milestone se svým MotoGP...

»
08. 06. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Cook, Serve, Delicious! 2!!

Ne jenom hraním, živ je člověk. Abychom mohli spokojeně hrát, je dobré se předtím pěkně najíst, protože jinak se musí odbíhat a shánět něco k snědku. Člověk se ale poté nemůže plně soustředit na hraní a přichází o dokonalé a duchaplné herní zážitky. Hry se v posledních letech věnují lecjakým činnostem běžného života a ani vaření jídla nechybí. Následující hru jsem si na recenzi vybral hlavně proto, že podobný styl mám moc...

»
07. 06. 2019 • lindros88cze0

RECENZE: Warhammer: Chaosbane

Řada příznivců už určitě delší dobu touží po akční RPG z fantasy světa Warhammeru. Pokud patříte mezi ně, konečně jste se dočkali. Možná jste z upoutávek sami poznali, že tvůrci se hodně inspirovali klasikami tohoto izometrického žánru, a to samozřejmě včetně Diabla. Výsledek je ovšem všelijaký, jelikož základ je slušný a třeba poslouží k dalším hrám, ovšem schází pestrost a postupně se více a více vyskytuje repetetivnost, kterou pocítí především veteráni žánru.

»
26. 05. 2019 • CryLineT2

Recenze: Team Sonic Racing

„Nové závody s ježíkem? Sem s nimi!“ Podobnou reakci provázelo zjištění, že král dlouhých sprintů opět usedl za volant. Přemýšleli jste vůbec nad tím, proč Sonic potřebuje auto, když by v teoretické rovině byl první po svých? Já také ne, protože jsem vděčná za další infantilní postavičky, které se v neméně infantilních autíčkách snaží získat zlatavý pohár. Zřídka kdy totiž narazíte na lepší rodinou hru, než jsou arkádové závody s dětskou grafikou a otevřenou přístupností.

»
24. 05. 2019 • chaosteorycz11

Recenze: Layers of Fear 2

Je každý umělec blázen? Je každý blázen umělec? A je snad umění forma šílenství? Před třemi léty si podobné otázky položil polský kreativní celek, načež vznikla skromná analýza pomateného, nebo neskutečně nadaného, malíře jménem Layers of Fear. Zjištění, že tahy štětce občas vede lidská tragédie, nechalo pootevřené dveře do světa, kde jedinci hodni obdivu představují oběti vlastní výjimečnosti. Hvězda stříbrného plátna míří na scénu, ale dočká se bouřlivých ovací?

»
23. 05. 2019 • lindros88cze0

RECENZE: Sniper Elite V2 Remastered

Říkáte si zase další remaster? Už tomu tak je a možná nám jen pánové ze studia Rebellion chtějí zkrátit čekání na pátý Sniper Elite. Každopádně tento měsíc už je tomu sedm let, co do obchodů dorazil Sniper Elite V2 a my se teď mrkneme na zoubek jeho remasteru pro Xbox One.

»