Recenze: American Fugitive

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 29.5.2019, 11:21

Publikováno: 29.5.2019, 11:21

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 2310 článků

Obyčejný hráč s velkou hubou. Věrný člen redakce, jehož revír začíná a končím psaním.

Jó, americký venkov. Místo hodné obdivu, jehož tempo udávají domácí pálenka, silné káry a dobytek táhnoucí pastvinou. Rozvětvené rodinné klany dávají naději, že první milostné zkušenosti přijdou od sestřenice. Na zadním sedadle Buicku, kde už před léty trénoval fotřík s tetou. Kriminalita vlastně neexistuje. Po sebevraždě zákoníku práce ve skartovačce, je totiž největším zločineckým celkem policejní sbor. Na druhou stranu má dobré tarify a podporuje drobné podnikatele v jejich trestné činnosti. Obchody nikdy nezavírají, zastavárny se nikdy nevyptávají a putyky vždy nalévají. Prostě ráj na zemi, ve kterém spokojeně žije Will Riley. Až do osudného večera, kdy se stane jediným možným pachatelem vraždy vlastního otce.

V Redrock County jsou soudy rychlejší než kvasinková infekce. Než se drobný zlodějíček, ale jinak dobrý chlap, naděje, má vězeňský mundůr. Daleko od manželky, a ještě dál od spravedlnosti, která se zahaleným zrakem převažuje balíčky prachů. Když Will zrovna neleží na marodce, kam ho poslala zdvořilost spoluvězňů, plánuje útěk. Jít do něho se švagrem možná nebyl nejlepší nápad, ale při přespolním běhu není čas myslet na následky. Kde je stará a kde je auto parkující v době vraždy u baráku? Jako odrazový můstek solidní základ, na který se velice brzy začnou nabalovat nové postavy, šílené plány a divoké honičky.

Stačí letmý pohled, několik vteřin hraní a přesně víte, na čem jste. American Fugitive je jako vykopávka z dávných dob, jejíž ztracený lesk ožil díky moderním technologiím. Očividná inspirace počátky značky Grand Theft Auto je jedním velkým žánrovým odkazem. Nikoliv pouze herním, ale také filmovým. Zatímco herní prvky ženou do očí slzy nostalgie, příběh se vyžívá ve filmech Mistři hazardu, Polda a bandita, Nic než trable, Zběsilá honička a jiných „vidláckých“ tématech.

I když se psané dialogy občas stočí na vážnější notu, okamžitě je shodí nějaký vtípek nebo úsměvná situace. Autor scénáře si dobře spočítal možnosti hry a sepsal klasickou 80’s honbu za vlastním očištěním. Švagr idiot, mazaná spojenkyně využívající naivity ústřední postavy, šerif bez zábran nebo funebrák s nevšedním vedlejšákem. Klišoidní charaktery jsou v jádru úplně hloupé, ale daří se jim budovat sympatický svět, kde se nikdo nebere vážně a kde mají všichni všechno na háku. Absurditu zapadákova nejlépe vystihuje hledání Willa, který ačkoliv má podobiznu na každé psí boudě, úspěšně prchá jen díky převlékání oblečení.

Aby se ale děj pohnul, nestačí jen z vousatého venkovana udělat Conchitu Wurst. Jestli jste už zapomněli, titul je variací na staré dobré GTA, tudíž nabízí sandbox s bohatou herní náplní. Směnný obchod, kdy vy uděláte naprostou hovadinu, jen aby vám spojenec dal další informace, zahrnuje kriminální delikty všech paragrafů. Protože není lepšího skrývání před zkorumpovanými policisty, než navyšování statistik trestných činů v jejich revíru. Ozbrojená přepadení, loupeže, nedovolená vniknutí, krádeže aut, kšeftování s uměním, exhumace ostatků, únosy a když na to přijde, tak i nějaké ty vraždy.

Kde to jen jde, snaží se vývojáři postupy lehce zkomplikovat. Abyste mohli například vniknout do domu nebo do auta, je zapotřebí mít při ruce tyč, lopatu, hasák nebo aspoň páčidlo. Ono vykrádání nemovitostí je samo o sobě řešeno velice dobře. Interiéry jsou zobrazeny jen jako půdorys a každá místnost má nastavený určitý čas k prohledání. Pokud do objektu vniknete násilně, tedy nemáte-li klíče od majitele hledajícího zuby nebo šperhák, spustí se alarm. Často tak musíte takticky rozhodnout, kde se šmejdit vyplatí a kde je lepší nos nestrkat. Celý proces lehce zkomplikuje například trezor, k němuž může být kombinace v jiné místnosti.

Ačkoliv jsou vykrádačky primitivní, nikdy se nestanou stereotypem. V jejich plnění se odráží přístup, styl vniknutí, obsah místností a pak skutečnost, že majitel může být doma. Kam s ním už řešil Neruda a Will má hned několik možností. Každá však začíná u násilí, neboť oběť je třeba vyděsit. Pěsti mají nejmenší šanci na úspěch, zbraně největší. Přesto procentům příliš nevěřte a počítejte s tím, že se kvér může rychle otočit proti vám. Jakmile získáte převahu, buď nebožáka svážete jedním z mnoha způsobů anebo ho zastřelíte. I tady ale platí prvek náhody a možného útěku. Dokonce ani želízka nejsou stoprocentní, natož provaz, izolačka nebo stahovací pásek. Ano, to vše pojme inventář a kutil Tim by se tu lehce stal Al Caponem.

Aktivity prováděné v úkolech jsou většinou dostupné i ve volném režimu. Jen některé se zpřístupní až po misi nebo se dají dělat za určitých podmínek. Nejlepším příkladem je policejní stanice, kam se dostanete jen v uniformě. Odsýpání úkolů je tak nutné, čemuž jde délka misí přímo na ruku. Jen musíte přetrpět relativně nudný úvod. Každý prvek hry se představuje samostatně, což se sice hodí k retro pojetí, ale už méně k celkovému tempu. Stačila by jedna komplexní mise, malý tutoriál nebo pár vysvětlivek, že tohle dělá tamto a že body upgradů nejsou na ozdobu. Však jde o počátky městských akcí, ne o výpravnou fantasy na sto hodin.

Vše podstatné se naštěstí ukáže těsně předtím, než se zavřenými víčky padnete tlamou na podlahu. Pak začíná jízda, na jejímž konci je dostupné město o třech distriktech, tisíce těžce vydřených dolarů a životopis, na který by obyčejný člověk potřeboval deset generací. Jelikož primárním způsobem dopravy je vozidlo, určitě chválím zpracování jízdního modelu, poškození a destrukci prostředí. Dokud nevyzkoušíte vše, do čeho se lije benzín, víte houby o amerických automobilech. Honičky jsou na denním pořádku, protože i sebemenší přestupek zburcuje pořádkové jednotky. Při jedné hvězdě s bídou zvednete obočí. Při pěti máte zuby ve volantu a zadek v kaluži potu. Ztratit se vozidlům zásahovky a vrtulníkům chce značný um. Nebo štěstí.

Ani ne tak kvůli náročnosti, ale spíš z důvodu pitomé umělé inteligence. Přemýšlím, zda to není záměr, aby Redrock County vyznělo ještě více jako Blbečkov. Respawny policejních aut těsně před vámi, zácpy třech aut na křižovatkách nebo sražení chodci, ze jejichž smrt automaticky honí vás. Pokud jste náhodou u toho. Hm, to asi nebude naschvál. Stejně tak odolnost krav proti jakékoliv ráži. Nicméně tam bych se nedivil skrytému odkazu na snímek Já, mé druhé já a Irena. Jednoduše hra má drobné nedokonalosti a vývojáři je od vydání postupně eliminují. Některé bych osobně ponechal neb se do herního vyznění strašně moc hodí.

V případě American Fugitive je vizuální prezentace druhotná. Koncept by fungoval v pixelovce, cel shadingové komiksovce nebo ve fotorealistickém ztvárnění. Výsledek je přesto hezký a s velkým důrazem na detaily. Titěrnosti navzdory, existuje denní cyklus, dynamické počasí, poryv větru, prach od aut, poletující listí a další drobnosti, které dotváří imitaci reálného světa. Dokonce i návyky AI se mění s ubíhající ručičkou hodinek. K dokonalosti chybí už jen volitelné rádio. Soundtrack ve hře je a ne ledajaký. Kazetu melodických skladeb musí milovat každý, kdo s Ray-Bany a stéblem v koutku ujíždí zapadajícímu slunci. Smůlou je, že se skladby volí sami na základě situace. A s drobným zpožděním. Prosil bych vylepšit nebo vydat OST samostatně. Velice rád koupím.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Že budu dvacet let po Grand Theft Auto vděčný za žánrovku z amerického venkova, by mě ani ve snu nenapadlo. Občas vám něco chybí, ale zjistíte to až ve chvíli, kdy to dostanete. American Fugitive je skvělým sandboxem ze staré školy, který se nebojí absurdní zápletky, kriminálních deliktů a kamery z ptačí perspektivy. Pomozte Willovi nastolit pořádek, zatímco z domů mizí cennosti, z hrobů nebožtíci, ze silnic sporťáky a ze sušáků hadry. Ano, nějaké ty chyby se najdou a rozjezd kampaně má řiť těžší než trucker před důchodem. Ale je to zábavné, skvěle hratelné a víc přece není třeba.
25. 08. 2019 • CryLineT0

Recenze: RAD

Vše je o šancích. Při prvních informacích zvažujete šance o koupi. Po prvním zapnutí dáváte šance jednotlivým obtížnostem. A s prvním selháním toužíte po šanci na opakování. Hry jsou celé o dalších příležitostech. Zatím, co v životě se nám jich často nedostává. Ukázkovým prototypem neustálých poučení z chyb je žánr rogue-like.

»
23. 08. 2019 • p.a.c.o11

RECENZE: Wreckfest

Nevím, jak vy, ale já mám moc rád příběhy spojené s herním vývojem. Někdy jsou to vtipné historky, jindy trochu smutnější, ale vždycky je to zajímavé čtení. Tím spíš, když daný příběh má šťastný konec, díky čemuž jsme všichni šťastni. A právě jeden takový příběh by se dal vyprávět ve spojitosti s naší dnešní recenzí. Ostatně proto je její úvod právě takový.

»
22. 08. 2019 • DandyCZE3

RECENZE: Age of Wonders: Planetfall

Další kvalitní strategie si přišla vybojovat svoje místo na konzoli Xbox. Paradoxu se na Xboxu asi hodně líbí, takže po poslední strategii Stellaris přináší do světa Xboxu i svoji žhavou novinku Age of Wonders: Planetfall, což je tahová strategie, která vám nabídne kompletní záběr na vše, co od kvalitní tahové strategie čekáte. Nejvíce lze hru přiblížit k podobným hrám, jako je série XCOM nebo Mutant Year Zero: Road to Eden. Nyní...

»
07. 08. 2019 • CryLineT0

Recenze: Bear With Me: The Complete Collection

Adventury jsou něco jako starodávné božstvo. Jsou tu od nepaměti. Od dob, kdy přístroje byly schopny zaznamenávat víc než jen psaný text a data. A jednu éru dokonce s převahou udávaly herní směr. Nejde ale o žánr masový. V případě point and click kategorie se dá dokonce říct, že to nejlepší přinesla devadesátá léta. Hry jako Monkey Island, Broken Sword, Syberia nebo Grim Fandango.

»
02. 08. 2019 • Lukáš Urban4

Recenze: DOOM 3

Nejsem sám, kdo v poslední době vývojářům vyčítá, že se chovají jako obsluha tanku na dětském hřišti. V záchvatu modernizace likvidují jedny primitivní mechaniky za druhými a pak se diví, kam se vytratila hravost a zábava. Na obranu toho, co je nám svaté, vzpomínáme na tituly, které kdysi dávno vystavěly základy jednotlivých žánrů. A abych v tom nostalgii nenechal samotnou, jsem ochotný sáhnout po značce, kterou vlastně moc nemusím.

»
29. 07. 2019 • p.a.c.o3

RECENZE: Wolfenstein: Youngblood

Vždycky jsem si myslel, že herní hrdinové mají hlavní výhodu v tom, že jsou téměř nesmrtelní (co po stránce fyzické, tak slávy) a také že se jim vyhýbá jedna zásadní lidská vlastnost a to stárnutí. Někteří hrdinové, v tomto případě dokonce hrdinka, v rámci série omládli, aby se nakonec dostali do nejlepších let. Jinde si však vývojáři usmysleli, že bude fajn, když ikonický hlavní hrdina dostane pár šedin a celkově opravdu notně zestárne.

»
25. 07. 2019 • p.a.c.o9

RECENZE: FIA European Truck Racing Championship

Závody jsou skvělou podívanou. Nemám teď na mysli ty virtuální, ale skutečné. Všichni jistě známe rally, Formuli 1 nebo okruhové závody cestovních vozů. Všechno to jsou velice rychlé a dynamické soutěže, kde není o napětí nouze a zdejší závodní speciály mají ladné křivky. Na závodní okruhy se však vydávají i kamióny, které se, co do výkonu, mohou s ostatními směle měřit. Závody kamionů mě vždycky fascinovaly už jenom z toho důvodu, jak...

»
23. 07. 2019 • Lukáš Urban0

Recenze: Redeemer – Enhanced Edition

Žil, byl Vasil, co armádu zkusil. Pech, zabíjet lidi tam musil. Takový způsob života se mu hnusil, a tak osud svůj spasil. Bolavou duši v chrámu božím hasil, když v tom kdosi klid mu zprasil. Pán chraň je, neb holé ruce a zbraň opět tasil. Bije, kope, mlátí ze všech sil. Však to je Vasil, bývalý člen utajených vojenských sil. Z informací, co nepřítel utrousil, až do podzemních laboratoří zabrousil. Zde se málem...

»