
RECENZE: Assassin’s Creed Origins
Sérii Assassin’s Creed není třeba představovat. Za svou desetiletou existenci měla řadu světlých chvil, ale i několik špatných. Částečně za to mohlo každoroční vydávání her, ovšem teď, při desetiletém výročí, se série po roční pauze vrací a přináší jakýsi restart celé značky, který nás zavede do starověkého Egypta. Nepředstavujte si ale kompletní překopání, spíše výraznější krok k lepšímu, jako při přechodu z prvního dílu série na ten druhý, a ten byl sakra skvělý, stejně jako Origins, o čemž se vás pokusíme přesvědčit v naší recenzi.
Ať už si vezmete kterýkoliv díl této série, povětšinou se držel zavedených pravidel, možná až příliš tvrdohlavě. Proto nás těší, že Origins přichází s modernizací, která prospívá nejen samotné hře, ale doufejme, že pomůže i celé série. V jádru byla tato značka především vždy stealth záležitostí a v návratu se plížení dočkalo řady vylepšení. Hudba vám například napoví, když jste blízko nepříteli, stejně jako rozmazané ukazatele po krajích obrazovky. Když jste už už spatřeni, hra na chvíli zpomalí, abyste měli šanci se schovat a celkově je systém plížení intuitivnější. Zkrátka si Ubisoft vypůjčil to nejlepší z některých konkurenčních her, aby svou Assassin’s Creed posunul o kousek dál.

To je ale jen začátek. Kromě novinek došlo i k vylepšení řady herních systémů. Například orlice Senu je vaším archaickým dronem pro průzkum ze vzduchu. Snadno tak můžete označit své cíle a objevit okolní vojáky či skryté poklady. Mimoto se můžete pokochat krásami Egypta i mimo synchronizační body. Míření je daleko pohodlnější, což těší je super, jelikož luk hraje v Origins důležitou roli. Obecně oceňujeme i lepší pohyblivost hlavního hrdiny při šplhání či třeba uhýbání, a to zvláště při soubojích.

Soubojový systém doslova překopán, což je po tolika letech vítaná změna. Souboje jsou svobodnější a je třeba se více soustředit na různé hrozby a učinit tak rozhodnutí, na které nepřítele se zaměřit, a ne jen čekat na správnou chvíli, kdy odrazit úder či provést smrtelné kombo. Odrážení ran a protiútoky jsou stále důležité, ovšem pouze jako součást strategie a je jen na vás, jestli jich využijete. Můžete se spokojit i s blokováním, změnami pozice a správně načasovanými útoky. Štítem navíc zblokujete pouze údery z jednoho směru a musíte si hlídat své ostatní strany, kde jste zranitelní a je tedy dobré býti v pohybu, a to i při boji s divokou zvěří. Boje už tedy nejsou jen o mačkání správných tlačítek ve vhodnou chvíli a máte nyní mnohem více svobody, jak se s nepřáteli vypořádat a souboje si budete daleko více užívat.

S příběhem už je ale vlažnější, jelikož má řadu slabších chvil. Hlavním hrdinou je Bayek, egyptský medžaj (ochránce faraóna, trochu jako šerif) ze Siwy, který je na cestě za pomstou proti neznámému uskupení, což současně vede k založení Bratrstva Asasínů. Ovšem není to tak jednoduché, jak jsme právě naznačili.
Assassin’s Creed Origins vypráví příběh o zrození asasínů, ale také si pohrává s dalšími tématy, jako je pomsta, zkorumpovaná tajemná organizace, bohové, založení Bratrstva, mocenský boj o Egypt a také udržení manželství s Bayekovou ženou jménem Aya, za níž si mimochodem v rámci příběhu také zahrajeme. Ať už tak či onak, příběh se soustředí na příliš mnoho záležitostí a celá směs je trochu nesourodá. Od toho hlavního vás tak neustále vyrušují odlišné zájmy a celkové téma pomsty je trochu ošizeno, jelikož ti největší padouchové nejsou ani řádně představeni a vy tak nemáte tu správnou chuť je odpravit za jakési jejich činy. Snad příště Ubisoft přehršel témat spíše rozdělí do vedlejších úkolů, který by tak byli pestřejší a příběh by měl hlavní slovo.

Ačkoliv má tedy zápletka určité nedostatky, jistě vám je vynahradí sám Bayek. Navzdory svým pomstychtivým cílům je to totiž sympaťák s úsměvem na rtech. Je srdceryvný a respektujte lidi okolo sebe, ať už jsou jeho cíle jakékoliv, protože je to součást jeho vznešenosti, ačkoliv není urozeného rodu. Zvláště jeho osobnost vynikne v delikátnějších chvílích, jež zahrnují jeho ženu Ayu, kdy neschází láska a vášeň. Často jej uslyšíte promluvit během zkoumání světa, jako třeba při vybírání hrobek, kdy se omlouvá bohům. Díky kvalitně zpracované a kompletní češtině vám navíc nic neunikne, takže se v příběhu, ať už je jakýkoliv, budete dobře orientovat.

Bayek je sice dobrou a zapamatování hodnou postavou, ale samotný Egypt je skutečnou hvězdou hry Assassin’s Creed Origins. Starověký Egypt je pravděpodobně doposud nejlepší lokací celé série, jelikož historie tohoto místa je neuvěřitelně pestrá. Každý navíc ví, co jsou to pyramidy a odkud pochází. Nemluvě o tom, že fanoušci o toto zasazení roky škemrali. Že bychom se příště podívali do další žádané lokace v podobě samurajského Japonska?
Herní svět je obrovský a nádherný. Rozprostírá se napříč různorodými prostředími, která zahrnují dobře známá místa z učebnic či filmů, ale neschází ani spousta nových, o kterých jste pravděpodobně nikdy neslyšeli. Ať už vyšplháte na Velkou pyramidu v Gíze či opuštěný vrak lodi v poušti, virtuální Egypt vám doslova vyrazí dech. Svět je naprosto úžasný a podobně jako třeba v Zaklínači, i tady vypadá kouzelněji v určitých dobách dne, jako je třeba východ slunce. Lokací a krásných míst je spousta a doporučujeme, pokud si hru pořídíte, prozkoumat celý svět, abyste je objevili. V každé oblasti vás navíc bude čekat řada vedlejších úkolů či míst, v nichž můžete najít skryté poklady či odstranit nepřátelské velitele atd. Neschází ani podmořské poklady, kdy se vám často příhodně nad hlavou na hladině objeví člun, abyste jej mohli používat podobně jako v Divokém honu.

Na příští rok je navíc slíben vzdělávací režim Discovery Tour, jež vám umožní prozkoumat virtuální Egypt volně prozkoumat, a to bez nepřátel, abyste se tak mohli kochat okolními krásami a dozvědět se hojně informací o daných místech a historii starověkého Egypta obecně.
Otevřenost herního světa má vliv také na mise. Ať už vedlejší či hlavní úkoly jsou chytře navrženy, abyste v nich neselhali kvůli nějaké prkotině. Například při eskortování jsou společníci v podstatě nezranitelní, nebo se vás hra nesnaží omezovat časem či oblastí. Tento svobodnější přístup vám tak poskytuje více možností experimentovat s tím, jak misi splnit a odstraňuje otravná omezení. S výjimkou několika daných úkolů navíc můžete od vašeho cíle odběhnout, což se vám bude stávat často. Řada her s otevřeným světem by se tímto mohla inspirovat.

Stačí na mapě spatřit otazník či bod synchronizace a už k němu poběžíte, abyste odhalili nové místo a navíc získali zkušenosti. Nebo se pustíte do přepadení konvoje, lodě či boje se smečkou zvířat, abyste získali cenné suroviny pro vylepšení vybavení, což doporučujeme. Suroviny jsou totiž u obchodníků k dostání v omezeném množství, ale oplatí se rozebírat zbraně, což je kolikrát výhodnější než je prodat Zkrátka se vyplatí svět zkoumat, jelikož i za splnění malé lokality, které zahrnuje vybrání pokladu či odstranění nepřátelského kapitána či vůdce zvířecí smečky, získáte cenné zkušenosti. Postupujete tak úrovněmi, abyste měli na silnější nepřátele, a dovedností body můžete investovat do nových schopností.

Pokud byste se totiž pustili do lokace, která je mimo vaši úroveň, což vám naznačí lebky namísto úrovně nepřátel, bude se jednat o velmi tuhé boje, kdy vás odstraní i obyčejní vojáci. Po pár pokusech vám tedy dojde, že je lepší se vrátit a vylepšit se, než zbytečně tlačit na pilu. Ovšem masochisté si takhle mohou občas dopřát zajímavou výzvu.

Nezapomeňte, že Assassin’s Creed Origins plně podporuje hraní ve skutečném 4K na Xbox One X.
Verdikt
Jak si asi pamatujete, každý rok nám série Assassin’s Creed nabízela poutavé výlety do historie, ovšem po hratelnostní stránce to bylo povětšinou to samé, když nebudeme počítat výraznější změny jako lodní bitvy. Rok navíc či na oddech, který si značka vzala, sérii rozhodně prospěl. Assassin’s Creed Origins neopakuje chyby předchůdců a představuje tolik potřebnou modernizaci herních systémů. Nejedná se tedy o restart v pravém slova smyslu, ale spíše o novou kapitolu, kterou začíná psát právě AC Origins a my se těšíme, kam se vydáme příště.
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.
RECENZE: Planet of Lana II
Příběhy patří ke hrám snad od nepaměti. I Space Invanders měli v sobě skryté poselství o záchraně země, které v rámci tehdy hodně jednoduchého zpracování pochopil každý. Někdy se dají emoce velice dobře vyjádřit beze slov za pomoci hráčovi představivosti. A právě na takovém konceptu postavili vývojáři z Wishfully svůj titul Planet of Lana. Bylo až neuvěřitelné, jak moc si mě hra získala a když se zpětně dívám na hodnocení, měl jsem jí...
RECENZE: High on Life 2
Humor ve videohrách je hrozně zrádná věc. Znáte to, dobrý vtip napoprvé rozesměje, ale když ho slyšíte podruhé, potřetí, už to taková sláva není. Přesně to platí o filmových pokračováních úspěšných komedií a herní svět na tom občas nebývá o moc lépe. Ono je totiž nepoměrně těžší hráče rozesmát, než ho třeba vyděsit k smrti v nějakém temném hororu nebo ho dojmout u silného příběhového dramatu.U filmu se smějete pasivně,...
Recenze: Project Motor Racing
Zpátky k jádru motorsportu. Project Motor Racing (PMR) dorazil s příslibem, že vrátí okruhové závodění k tomu, co na něm nejvíc milujeme. Chceme přesnou fyziku, ovládání, reálné tratě a hlavně pilování našeho skillu. Hra běží na novém enginu s označením GIANTS Engine 10, přičemž vývoj vede tým kolem Iana Bella (ex‑Slightly Mad). Na startu dostáváme přes 70 licencovaných aut napříč 10 třídami až 28 skenovaných layoutů, dynamické počasí i 24hodinový cyklus....
Recenze: Truck Driver – The Dutch Connection
Kamionová cesta do srdce Nizozemska, která má své kouzlo a také značné limity.




































