Recenze: Baldur’s Gate 3

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 12.2.2024, 10:06

Publikováno: 12.2.2024, 10:06

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3326 článků

Hodnotit hru s dvouměsíčním odstupem nebývá zvyklostí. Každý se snaží přinést svoje dojmy co nejdříve, aby si pohladil ego a přesvědčil hráče o své jediné správné pravdě. Osobně si myslím, že všechno má svůj čas. Navíc zkušenosti posledních let mě naučily, že jsou určité typy projektů, jimž je třeba se věnovat trochu déle. Ať už z důvodu technické kvality nebo herní nabídky. V případě Baldur’s Gate 3 bychom mohli mluvit o obou aspektech, třebaže ne v tom očekávatelném smyslu slova. Poslední počin studia Larian je totiž chameleon, který má potenciál strhnout davy.

To jste nejspíš zaregistrovali sami hned po vydání. Ještě předtím, než hra vypálila konkurenci rybník na předávání prestižních cen, zaplavila internet vtipná a někdy i bizarní videa, ukazující netradiční herní možnosti. Od závodů, kdo rychleji ukořistí k milostnému románku tu či onu postavu, přes nelidské nakládání s různými tvory, až po příběhové zápletky, které nejspíš jinde neuvidíte. Samozřejmě jde o hratelnost hnanou do krajnosti, ale jak jinak veřejnosti prodat rozmanitost RPG žánru, když ne prostřednictvím šílených variací. Nebudu ze sebe dělat svatouška, zubaté jsem záměrně podstrčil klíčové postavy, zajatci zajistil hodiny létání, vyzkoušel na sobě lobotomii a podvod se stal mým druhým jménem. O krmení upírů či nechtěném otrávení celého kempu ani nemluvě.

Vytržené z kontextu se to jeví jako strašná pitomost, ale v daný moment a při sledu dílčích událostí dává vše naprostý smysl. Hned v úvodu přichází to nejdůležitější rozhodnutí ze všech, a to výběr postavy. Můžete sáhnout po jednom z přednastavených hrdinů, čímž si usnadníte celou řadu voleb. Mají svou historii, zaměření a definovaný vývoj. Mnohem větší zábava je vlastní postava, kde vybíráte rasu, třídu, původ, vzhled a samozřejmě predispozice. Elf, ork, člověk, trpaslík, druid, bojovník, umělec, zloděj, otrok… ještě teď mám výčitky svědomí, že jsem své volby lépe nedomyslel. Sice jsem první dva hrdiny skartoval po pár hodinách, ale přesto se číslo tři nejeví jako ten pravý. I když je tvorba geroje klíčová, drobné úpravy lze udělat vždy s dosažením nového levelu. Takže pokud si usmyslíte, že mág nakonec nevyhovuje vašemu agresivnímu stylu hraní, můžete se pokusit jeho charakter odklonit od magie k boji. Přeji vám hodně štěstí, neb si náročný průběh zkomplikujete ještě víc.

Ústřední postava má sama se sebou starostí dost. Musí se vypořádat s multidimenzionální „nehodou“, která jí nasadila brouka do hlavy, obstát v cizím prostředí a vyřešit nastalé problémy. Jenže rychle potkává spojence, jejichž bytí není prvoplánová šablona, nýbrž plnohodnotný život s osobními motivacemi, křivdami a plány. Tím, že se k vám připojí, stávají se dílčí nesnáze kolektivními a jednání je třeba promýšlet s ohledem na celou skupinu. Nikdo netlačí, abyste všeho nechali a pomáhali parťákovi. Svým způsobem se konflikty vždy někde spojí a dříve či později dojde k řešení. Jen si musíte zvyknout na proměnlivou náladu v týmu, kterou ovlivňují činy. Například Astarion je, jak to u ničemy bývá zvykem, nakloněn nekalým praktikám. Ty ovšem nejsou po vůli Shadowheart, protože čest a oddanost si za zlaťáky nekoupíte. O konfrontaci jejich sil a zájmů se ani nebudu zmiňovat. Často se tak stává, že očko u jednoho zapříčiní zlou krev u druhého. A teď si vezměte, že máte v týmu například ještě druida a čaroděje, zatímco v kempu čeká podivný šarlatán, pes a komediant.

Sestava společníků neovlivňuje jen vedení příběhu, ale také boj a rétoriku dialogů. Je velice snadné všechny výměny názorů končit s mečem v ruce a ohněm v očích, ale věřte, že jde o sebevražednou záležitost, která se rychle vymstí. Ten kouzelný pocit, že máte druhé ve své moci přichází tváří tvář protivníkovi. Ukecat, obelhat, oblbnout a zastrašit. To vše je vždy lepší, než vyvolání ozbrojeného konfliktu. Když se dostanete do fáze rozepře, přichází na řadu kostka. Protivníkova odolnost má číselnou hodnotu, kterou je třeba minimálně dorovnat. Hod kostkou přitom není jen otázkou „náhody“, ale také vlivu parťáků a modifikátorů. Vliv osazenstva skupiny je automatický a nelze ho ovlivnit. Roli mohou sehrát i krátkodobá kouzla. To modifikátor je volitelný a po náhledu nemusí být použit. Mocný zásah osudu nebo jak chcete mechanice říkat, však velice často nemá se štěstím nic společného a je striktně nalajnován autory. Když má oponent šestku a vy opakovaně hodíte trojku, začnete si myslet svoje. Bylo to poprvé a naposledy, co jsem se vrátil zpět prostřednictvím rychlého uložení. Poté už jsem vše nechal plynout. I když se moje volby jevily jako zcela pošetilé.

Jak se ukázalo, ani s pokročilou zralostí nedozrály moje taktické schopnosti. S puškou v ruce jsem sám sobě pánem, ale jako velitel skupiny odkázané na tahovou strategii, stojím úplně za houby. Základ soubojů má mustr poplatný žánru. Jen použitelných bodů je trochu více, protože se rozdělují na pohyb, akci, magii a bonusové schopnosti. Všechny kategorie postupem času předkládají nekonečné variace boje, protože se vyvíjí spolu s postavou, dostupným vybavením a naučenými znalostmi. Jejich kombinace se přitom nevylučuje. Když jde v boji vaše družina za sebou, můžete mezi postavami přepínat a lépe si připravit bojovou scénu. V opačném případě musíte přemýšlet hodně dopředu a začít se modlit, aby nepřátelé měli slitování.

Na adresu soubojových mechanik nemůžu říct nic špatného. Mnohonásobně převyšují moje potřeby využití, a i po desítkách hodin nacházím nové postupy. Některé útoky lze použít jen za specifických situací, řada obranných prvků má smysl až s vyšší úrovní, případně v jasně definovaných momentech. Osobně se mi vyplatilo hrát na jistotou a nepřítele jakýmkoliv stylem vyvést z míry. Zhoršenou orientací v prostoru, znemožněním rozhledu, nasazením toxických lektvarů, použitím ohnivých zdí nebo podlým útokem ze zálohy, který má zpravidla stoprocentní účinnost. AI je totiž dosti vychytralá a odolná. Uhýbá, snižuje vaši útočnou sílu, velice dobře kombinuje elementy pro přežití a nerada prohrává. Nechci tvrdit, že je každá akční pasáž originální a nezapomenutelná, ale můžu říct, že se násilné řešení problémů neomrzí a pořád překvapuje něčím novým.

Překvapením byl i technických stav, který na Xboxu Series X nevykazoval zásadní problémy znemožňující hraní. Jen jsem si občas musel počkat, až se titul rozhoupe, co podnikne dál. Při bojích s větším počtem postav má umělá inteligence tendence zamrzat a přemýšlet déle, než je zvykem. Týká se to zakončení tahů, kdy bytost popojde, něco učiní a místo, aby předala štafetu dál, stojí a čumí. Dvacet šest sekund tupého zírání je rekord, který doufám nikým nebude překonán. K drobným prodlévám může dojít i během dialogů, ale nejde o nic zásadního. Stoprocentní není detekce pohybu při plížení, což ovlivňuje útoky s výhodou a občas zmizí nějaký předmět v prostoru. Grafika jako celek neurazí, ale do kolen nepošle. Mimika postav je podařená, nicméně animace mohly být lepší, když kamera dovoluje vlézt postavám doslova na záda. Pochvalu zaslouží dabing, jehož kvalita je hodna velkoformátové RPG, kterou mechanikami a dějem Baldurs’s Gate 3 rozhodně je.

To zjistíte sami v příběhu o třech aktech, který se odehrává 120 let po událostech druhého dílu s podtitulem Shadows of Amn. A jestli máte rádi Lovecrafta, minimálně první minuty si mlsně otřete ústa. Mind flayers, což jsou tvorové připomínající Cthulhu, vlétnou na scénu s draky v zádech a vy si říkáte, zda ještě pořád sledujete univerzum Dungeons & Dragons. Samozřejmě že ano, ale tentokrát s kolonizátory drancujícími světy napříč dimenzemi. Velkolepý střet má dohru na zemi a vám se otevírá cesta na desítky hodin, která rozhodně neskončí jedním průchodem. Cokoliv dalšího jsou potencionální spoilery, k nimž můžete, ale nemusíte dojít. Hlavní příběhová linka nebo spíše cíl cesty, je pevně dán, ale jak se k němu dostanete a co během hraní zažijete, určujete sami. Pomáhejte, třeba se skautskými pravidly v ruce nebo zamordujte vše, co nepoklekne s hlubokým respektem. Zda to zvládnete s vlastní slovní zásobou nebo se slovníkem v ruce, je otázkou. Na Xboxu se češtiny nedočkáte, a tak si musíte vystačit s vlastními dovednostmi. Dialogy nejsou komplikované a při delší debatě je k dispozici kompletní log rozhovoru. Kdybyste se přeci jen ztratili. Trochu problém nastává při vývoji postav a popisu vybavení, kdy jsou použity termíny specifické pro hru, a tak buď střílíte naslepo nebo saháte po internetu. S tuzemskou podporou by hraní bylo příjemnější, nebudu tvrdit že ne, ale rozhodně se při její absenci nestává titul nehratelným.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Tradiční hry na hrdiny, které nezkazily moderní trendy a snaha míchat žánry jak beton na stavbě, dlouho čekaly na spasitele. Na hru s větveným příběhem, na hratelnost plnou volnosti, na hrdiny zbavené šablon plných klišé a na souboje s hlubší náplní, kde o výsledku nerozhoduje součet hodnot na vybavení. Baldur’s Gate 3 to vše má a otevírá se nejenom zkušeným žánrovým veteránům, ale i nováčkům, pro něž může jít o první seznámí s hrou, která je nechá skutečně hrát. Studio Larian namíchalo lahodný lektvar z těch nejlepších ingrediencí, jejichž sběru obětovalo více jak čtvrtstoletí. A třebaže chybí závěr magické formule, který by znamenal absolutní hodnocení, je hra právem považována za to nejlepší dílo loňského roku. A nejen jeho.
30. 04. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: Ready, Steady, Ship!

Kooperativní hraní je skvělá věc, takže jsem velice rád, že na něj vývojáři myslí a zásobují nás poměrně velkým množstvím zábavných titulů. Díky nim můžeme prostřednictvím obrazovky vyzkoušet třeba vztahovou rodinou terapii v It Takes nebo utíkat z vězení v A Way Out. Jsou tady ale také přímočařejší činnosti, jako třeba Moving Out se stěhováním nábytku, Overcooked prověří koordinaci v kuchyni a Tools Up při rekonstrukci.

»
15. 04. 2024 • HusekD0

RECENZE: Dragon’s Dogma II

Ani se mi tomu nechce při psaní recenze věřit. První díl Dragon’s Dogma dorazil do našich obchodů před dlouhými dvanácti lety. Tehdy si okamžitě dokázal získat srdce spousty hráčů a ke dnešnímu dni se prodalo téměř osm miliónů kopií. Jednalo se o velmi specifické RPG, za kterým stálo asijské studio Capcom. Svým zpracováním a jedinečným přístupem si získal i západní publikum, čímž se odlišoval od své konkurence. Rok od svého...

»
13. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Outcast: A New Beginning

„Bože, ty devadesátky.“ Neříkají si jen milovníci starých časů, ale také herní tvůrci, kteří se stále častěji vrací do dob, kdy byly hry ambicióznější, hrdinové hrdinštější a komunita uzavřenější. Je pravdou, že oblast primitivní akční zábavy vykazovala tehdy kulminaci. Náš svět zachraňoval kde kdo, a tak se často cestovalo daleko za oběžnou dráhu, kde čekala vyspělejší mimozemská civilizace na Jardu od bagru, aby ji zachránil s důvtipem barbara a odhodláním tažné...

»
02. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Valiant Hearts: Coming Home

Nechce se tomu věřit, ale už je to deset let, co jsme se vydali do první světové války, abychom z pohledu čtyř různých osob poznali příběhy, o nichž se v historických zápiskách nemluví. Adventura, sázející na silný příběh a hratelnost větvenou různými styly dle hrdiny, zaznamenala úspěch a přebal vojáka se záchranářským psem se objevil na všech dostupných platformách tehdejší generace. A vlastně bylo otázkou času, kdy se k titulu někdo vrátí. A...

»
25. 03. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: The Outlast Trials

Když si uděláte jména na dusných hororech pro jednoho, kde si hráče vodíte jak psa po výstavním molu, třebaže on sám má mizivý pocit volného pohybu, je vykročení do multiplayeru poněkud ošidné. Zejména do žánru, kde si Dead by Daylight udělala těžké opevnění, které pravidelně zpevňuje rozšířeními se slavnými hororovými maniaky. A že napodobit podobný úspěch, třebaže máte v řiti zaražená lejstra od známé licence, není zrovna lehké, připomínají Resident Evil:...

»
25. 03. 2024 • SeedarCZ0

Recenze: Tram Simulator: Urban Transit

Se simulátory se nám roztrhl pytel a přistála nám tu k zhodnocení další z nich, tentokrát jsme se podívali do víru velkoměsta na železnici. Vývojářské studio Stillalive Studios je známé především simulátorem Bus Simulator, se tentokrát vydalo na podobnou cestu. Prostě jsme jen autobus vystřídali za tramvaj. Očekávání tedy byla vcelku vysoká, studio už má s produkcí v tomto žánru poměrně značné zkušenosti a tak jsem se s chutí do testování...

»
24. 03. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: New Star GP

Ač se to nemusí zdát, i svět mobilních her ukrývá celou řadu kvalitních titulů, jejichž prostřednictvím se můžeme bavit déle, jak jedno záchodové sezení. Vybírat můžeme z celé řady herních žánrů, a to včetně sportovních simulátorů. Třeba takový New Star Soccer dokonce dostal několik ocenění a jeho vývojáři z New Star Games po získání zkušeností vyrazili sbírat finanční prostředky také na velké konzole. Nepřináší nám však nějaký free to play titul, ale...

»
15. 03. 2024 • DandyCZE0

Recenze: Classified: France ’44

Právě jsem byl vysazen do Francie a mám pomoci domácímu odboji. Úkolů budu mít hned několik, škodit němcům, zajištovat zásoby, shánět nové členy odboje, a hlavně připravit vše na den vylodění. Tak nějak začíná tato tahová strategie od studia Absolutely Games.

»