RECENZE: Battlefield V

Autor: p.a.c.o Publikováno: 30.11.2018, 9:19

Publikováno: 30.11.2018, 9:19

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1687 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

První a druhá světová válka jsou oblíbená témata pro herní zpracování, na která se dá pohlížet z několika úhlů. Nejpočetnější zpracování mají na svědomí střílečky, kam se tyto ozbrojené konflikty našich dějin hodí asi nejvíce. Jeden čas byla děsně „cool“, až hráči začali být přejedeni touto tématikou a vývojáři naštěstí posunuli válku do moderní doby. Já sám si nejsem jist, zda jsem již zapomněl na všechny druhoválečné hry, abych byl nadšený z příchodu další várky, ale nejspíš již dospěla skupina hráčů, která přejedení se tématem nezažila a opět ho do her chce.

Herní společnosti jim v tomto jdou na ruku a obě velké herní značky, Call of Duty a Battlefield se vrátili do minulosti. Battlefield 1 se vrátil ještě o něco dále, protože se dějištěm stala první světová válka. Battlefield V se pak posouvá k bojům té druhé. Oproti konkurenci přináší kampaň pro jednoho hráče a k tomu celou várku herních módů pro online zápolení. Bohužel, ani s měsíčním odkladem nebyli vývojáři schopni dodat kompletní hru a my si tak na veškerý obsah budeme muset počkat až do jara příštího roku. Pojďme si tedy zhodnotit alespoň to, co je k dispozici dnes.

A začít nemohu ničím jiným než příběhem několika hrdinů, který je tu k dispozici formou War Stories coby kampaň pro jednoho hráče. Aktuálně si můžeme užít příběhy tři, kdy ten poslední, jež se bude odehrávat s tanky a za německou stranu konfliktu, by měl dorazit brzy. V kampani se vydáme směr Francie, Norsko a Afrika, abychom splnili v kůži dvou hrdinů a jedné hrdinky požadované úkoly. Přitom se tak nějak zamyslíme i nad tím, že válka není sranda a spousta lidí zemřela při obraně svojí vlasti před nepřáteli a někteří z těchto bojovníků zemi, za kterou bojovali, ani neviděli. Spíš než jako dojemné, jsem informace, jež mi hra servírovala, bral jako zajímavosti, nad nimiž se skutečně dalo zamyslet.

Důležitější je však samotná hratelnost, kterou bych rozdělil na dvě části, což ostatně udělali i vývojáři. Co hra opravdu umí jsou akční pasáže, které mají super tempo, výborný spád a doplňují je úžasné akční filmečky. To však není nic nového, protože o akci byl Battlefield vždy. Nějaká chytrá hlava si však řekla, že by nemuselo být špatné naroubovat do hry nějaké stealth pasáže. Nápad to nebyl úplně špatný, ale bohužel nefunguje vždy. Kradmý pohyb mi přišel smysluplný v Norsku za místní hlavní hrdinku, ale jinam absolutně neseděl a raději jsem vyhledával přestřelky. S tím se zase úplně neuměla popasovat hra, jelikož místy byla velice tuhá i na střední obtížnost.

Jako celek jsem si kampaň nakonec moc hezky užil. Nabízí příjemné střídání tempa, celou řadu skvělých okamžiků (průjezd na lyžích skrze německou základnu s házením nožů, dobývání hradu nebo obrana místa před německou invazí) a filmovost. Jsem proto rád, že ji vývojáři nechali, a navíc se těším na poslední dílek do válečné skládačky, jímž příběh za německou stranu rozhodně bude. Sice si hru asi nebude nikdo kupovat kvůli příběhu na nějakých 8 hodin, ale tak tomu ostatně není již dlouho.

Hlavním nosným prvkem je, byl a bude mutliplayer. Oproti konkurenci nabízí obrovská bojiště, na nichž se proti sobě postaví až 64 hráčů (32 na každé straně) a k tomu můžeme osedlat vozidla či letadla. To není zas až taková novinka, stejně jako herní módy Conquest, Team Death Match a další, staré známé. Kdo hledá něco nového, jistě již loni vyzkoušel Operation, které se v letošním díle jmenují o něco pompézněji, jelikož jde o Grand Operation. Já jsem v BF 1 k Operation moc chuti nezískal, ale musím uznat, že Grand Operation jsou prostě skvělé a skoro snad i předčí můj milovaný Conquest.

Cílem operací je porazit soupeře ve třech kolech, kdy se herní módy prolínají. Jednou útočíte, jindy bráníte cíle před nepřáteli s bombou a nechybí ani obligátní obsazování bodů. Kdo vyhraje dvakrát, má vítezství v kapse, ale i když vedete dva nula, není konec a hraje se i poslední kolo. Díky různé herní náplni, různým mapám a národům na nich, je to vždycky skvělý zážitek, i když projít všechna tři kola rozhodně není záležitostí chvilkového hraní. Vše je samozřejmě odvislé nejen od naší šikovnosti, ale také šikovnosti našich spolubojovníků.

Víc než kdy dříve, se v DICE pokusili dát důraz na spolupráci, což se povedlo. Ideální tým kombinuje všechny třídy, které jsou ve hře dostupné a týmové hře také pomáhá možnost oživovat padlé kolegy, i když nejste medik. Jeho poslání to úplně nenahrazuje, ale novinka je to vítaná, protože ne vždy s vámi hrají vaši týmoví kolegové. Na druhou stranu, pokud dá hra dohromady lidi, kteří si chtějí pomáhat, zachraňovat se a hrát spolu, budete opravdu úderná jednotka, která se klidně na konci může všem ukázat jako ta nejlepší. V tomto případě pak dobře funguje i nový systém smrti, kdy neumřete hned, ale můžete chvilku počkat, jestli vás někdo nezachrání. Naštěstí oproti betaverzi je celá situace upravená, kdy ubíhající čas dokáže zohlednit, zda má cenu čekat na záchranu nebo už jste stejně mrtví a nemusíte na umření čekat tak dlouho.

Na výběr je jeden bojovník ze čtveřice recon, support, medik a assault. Každý z nich má přesně to, co byste od něj očekávali, ale díky systému levelování zbraní a odemykání nejrůznější perků pro další specializace, si každý může jít cestou, jaká mu na bojišti přinese nejvíce úspěchů. Já osobně jsem velice rád hrál za supporta, protože jsem věčně bojoval s nedostatkem munice, což se u této třídy moc stát nemůže, a ještě jsem pomáhal spolubojovníkům doplnit jejich poloprázdné zásobníky. Sem tam jsem vyzkoušel univerzálního assaulta nebo medika. Nejméně mi přirostl k srdci recon, protože jako hráč trpělivostí moc neoplývám. Železné kříže se přeci dávají za první linii… Nicméně musím uznat, že kvalitní recon dokáže hodně pomoci, obzvlášť když pomocí dalekohledu může označovat nepřátelské vojáky, díky čemuž to naplno mohou rozjet ostatní.

Ještě, než se pustím do hodnocení map, zmínil bych další, opravdu užitečnou novinku. Každý hráč má ve svém inventáři kladivo, díky němuž může stavět nejrůznější barikády. Neděste se, nejde o žádný Fortnite, ale o předem dané věci na předem daných místech. Stačí k němu jenom přijít a za chvilku je zde ostnatý plot, kulomet nebo opevnění z pytlů s pískem. Dost často mě právě tato provizorní ochrana dokázala zachránit život, protože to bylo to poslední, co stálo mezi mnou, mým týmem a hromadou nepřátel valících se na bod, jež jsme se rozhodli střežit. Pokud je soupeř dobře koordinovaný, lehce vám ze všeho udělá třísky a vás pošle na onen svět. Nicméně vy se následně můžete pokusit o návrat a obrané prvky vystavět znova. Doporučuji využívat, opravdu se hodí.

Nabídka map je pro začátek tak akorát pestrá, navíc se časem bude zdarma rozšiřovat. Aktuálně si užijeme zasněžené krajiny, vysoká horská úbočí, městskou zástavbu v čele s nadzemkou či kostelem a také nějaké ty pouště a vyprahlejší oblasti. Jako vždy, některé mapy se hrají lépe, jiné by snesli trochu lepší design, který by šance vyrovnával, protože aktuálně jsou hlavně ty norské mapy o něco snazší pro ty, kdo něco brání. Nicméně všechny mapy jsem si nakonec moc užíval, i když je pravda, že u mě více bodovali ty zasněžené, protože je na ně krásný pohled a mám rád hory. Hned v těsném závěsu však bylo město Rotterdam a mapa s názvem Devastation.

Grafická stránka a ozvučení je na tom skvěle, což je již u série takový standart. Hra vypadá úžasně nejen na Xbox One X, což se očekávalo, protože nabízí podporu 4K rozlišení a HDR, ale ani na původním Xbox One nevypadá vůbec špatně, právě naopak. Celkově technická stránka obstála na výbornou a nemohu si stěžovat na nějaké větší množství bugů, které by nějakým zásadním způsobem ničilo dojem z hratelnosti. Sem tam sice někde propadla nějaká mrtvola texturou, ale té už je to beztak jedno. I stavění překážek, skrze které zrovna někdo procházel fungovalo. Já sám jsem se jednou zasekl o překážku a musel spáchat sebevraždu, protože nešlo nikam jít, ale bylo to pouze jednou. Hudební podkres a zvuky střelby navodí tu správnou atmosféru, díky čemuž vás hra jednoduše strhne. Zmínit bych chtěl lootboxy. Ty ve hře sice budou, ale půjde za ně kupovat pouze oblečky pro postavy nebo skiny na zbraně. V tomto bodě tak s nimi nebudu mít sebemenší problém.

To se však nedá úplně říct o herním rozhraní. Místy je totiž zbytečně komplikované, takže vybrat si svou oblíbenou zbraň pro danou herní třídu, k tomu nějaké perky nebo další nezbytnosti je věcí na více kliknutí, než by člověk potřeboval. Vrcholem komplikovanosti je fakt, že je třeba mít nastavení dvě, jelikož může být rozdílné jak pro jednu, tak pro druhou stranu konfliktu. A řekněme si narovinu, že nastavovat dvakrát to samé není moc velká zábava. Známka celkového hodnocení musí zohlednit i fakt, že jsme při vydání za své peníze nedostali finální produkt, což je nešvar, na který si rozhodně nehodlám zvykat. Tím spíš, že chybí Battle Royale mód Firestorm, na který jsem byl obzvlášť zvědav, ale budu si muset počkat na jaro příštího roku, než si ho budu moct zahrát.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Battlefield V naplnil má očekávání a ve vylepšené formě jsem dostal to, co mám na sérii tak rád a k tomu něco navíc. Byť bych více ocenil moderní zbraně a bojiště, není radno zapomínat na největší konflikty historie lidstva. Škoda jen, že zatím není k dispozici kompletní obsah a musíme na něj počkat po vydání. A možná, že právě na to čeká spousta hráčů, kteří až po všech updatech a doplněních budou ochotni sáhnout do své peněženky.
  • Radek Jakubec

    Za mě zatím docela rozporuplný, těžce se mi vrací do hry zpět, nějak mě ten mulťák úplně nebaví…ale dávám veškeré naděje do battle royalu. Tak věřím, že nakonec ta ultimate edice bude stát za to 🙂 Jinak moc pěkná recenze

    • PavelpavelCZ

      Pravda, dnes jsem hral s hraci a vypnul jsem to po necelych dvou hrach, naopak v tydnu kluci krasne potahali a v tabulce to bylo znat, 3 a 5 a nejlepsi tym, chce to k sobe opravdu nekoho spolupracujiciho, pak je to radost hrat. Singl nehodnotim, pro me je to odpad….

  • Kewin

    Je tu nekdo na hrani

22. 04. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Road Redemption

Hráči rádi vzpomínají na staré dobré klasiky, které přinesly nějakou tu zajímavou herní mechaniku. Spousta z těchto her by byla velice zajímavých i pro dnešní hráče, protože moc nezestárly, nebo by jim stačilo jenom trochu, aby odpovídaly dnešním standardům. I proto je pro dnešní vývojáře lákavá představa toho, že vezmou starou hru a pokusí se na ní postavit svou herní budoucnost. Bohužel ne vždy to dobře dopadne.

»
21. 04. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: World Enduro Rally

Občas strávíte s hrou desítky hodin a stále nacházíte překvapující momenty. Ještě lepší je, když si vývojáři pro sebe nechají nějaký ten taj a během propagace nepropálí veškeré trumfy. Poslední dobou se sice stává, že neočekávané momenty pramení z trestuhodného stavu hry, ale zrovna dnes se nechci bavit o Bethesdě. Vlastně ani nevím o čem se budu bavit, protože World Enduro Rally není tajemná diva ve večerních šatech. Je to laciná rajda,...

»
18. 04. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Conarium

Za okny bílé peklo, v hlavě prázdno a okolo pusto, že by se dalo za hranice vyvážet. To je úvod, ze kterého můžete připravit deset a jednu hru navíc. Psychologické drama o následcích nezřízeného pití. Lyrickou baladu na téma Moje samota, moje radost. Depresivní pohled do nitra nedobrovolných exulantů na Sibiř. Anebo hororový thriller s psychologickou zápletkou, tedy v případě, že se hraje podle H. P Lovecrafta.

»
17. 04. 2019 • p.a.c.o1

RECENZE: R.B.I Baseball 19

Herní sportovci mají žně, protože celá řada sportů, u nás i těch méně známých, je zpracována do herní podoby. Hokej a fotbal jsou takové klasiky, které nikoho nepřekvapí a stejně tak virtuální zpracování amerického fotbalu. Z amerických sportů tak do sbírky chybí jenom baseball, kdy na Xbox One jsou na výběr dokonce dvě hry s touto tématikou.

»
15. 04. 2019 • DandyCZE1

RECENZE: Stellaris: Console Edition

Svět strategií je na Xboxu poměrně malý, takže za světlé výjimky jsme jedině rádi. Není totiž vůbec snadné napasovat komplikovanější ovládání na několik hlavních ovládacích prvků na gamepadu a ještě hráče zaujmout. Proto má žánr strategií stále hlavní místo na PC, a troufnu si říct, že to je poslední typ her, které vyloženě PC potřebují. Samozřejmě lze namítnout, že povolení myši a klávesnici může situaci vyřešit, ale osobně si myslím,...

»
14. 04. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: The Grand Tour Game

Výrobci aut se neustále snaží, aby své výrobky prodali i těm, kteří o ně absolutně nestojí. Svobodnému muži rodinné MPV, příležitostnému řidiči luxusní limuzínu a zarytému vyznavačovi benzínu elektrické chrastítko. Někdy si marketingové oddělení přivlastní důležitý skalp, jindy musí přiznat nechtěný debakl. A přitom vzbudit zájem o auta je tak jednoduché. Stačí se jmenovat Clarkson, Hammond a May.

»
14. 04. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Gang Beasts

Šílená, bláznivá, bizarní, divná. I takové hry se dají najít v portfoliu nejrůznějších vývojářů. Co se jim nedá upřít, je nápad a snaha šokovat či nabídnout netradiční zážitek. To pak vznikne simulátor chleba, hrajete za kozu, valíte se světem coby kamenná koule, operujete v jedoucí sanitce nebo ovládáte roztodivné hrdiny. Někdy se úspěch dostaví, jindy ne, někdy vznikne hra dobrá pro párty, jindy si člověk vystačí sám.

»
10. 04. 2019 • chaosteorycz4

Recenze: Assassin’s Creed III Remastered

Tak schválně, ve kterém díle zabijácké série byly první námořní bitvy? Kdy se rozšířily možnosti parkouru? Který hrdina už nepotřeboval lékárničky pro uzdravení a proč byl důležitou součástí hraní lov a následný prodej kořisti? Všechny odpovědi jsou ukryty v historii, kterou značka Assassin’s Creed píše, a do značné míry překrucuje, už od roku 2007. Vy si teď minulost můžete zopakovat hned několikrát, a to na pozadí kolonialismu.

»