RECENZE: Battlefield V

Autor: p.a.c.o Publikováno: 30.11.2018, 9:19

Publikováno: 30.11.2018, 9:19

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1593 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

První a druhá světová válka jsou oblíbená témata pro herní zpracování, na která se dá pohlížet z několika úhlů. Nejpočetnější zpracování mají na svědomí střílečky, kam se tyto ozbrojené konflikty našich dějin hodí asi nejvíce. Jeden čas byla děsně „cool“, až hráči začali být přejedeni touto tématikou a vývojáři naštěstí posunuli válku do moderní doby. Já sám si nejsem jist, zda jsem již zapomněl na všechny druhoválečné hry, abych byl nadšený z příchodu další várky, ale nejspíš již dospěla skupina hráčů, která přejedení se tématem nezažila a opět ho do her chce.

Herní společnosti jim v tomto jdou na ruku a obě velké herní značky, Call of Duty a Battlefield se vrátili do minulosti. Battlefield 1 se vrátil ještě o něco dále, protože se dějištěm stala první světová válka. Battlefield V se pak posouvá k bojům té druhé. Oproti konkurenci přináší kampaň pro jednoho hráče a k tomu celou várku herních módů pro online zápolení. Bohužel, ani s měsíčním odkladem nebyli vývojáři schopni dodat kompletní hru a my si tak na veškerý obsah budeme muset počkat až do jara příštího roku. Pojďme si tedy zhodnotit alespoň to, co je k dispozici dnes.

A začít nemohu ničím jiným než příběhem několika hrdinů, který je tu k dispozici formou War Stories coby kampaň pro jednoho hráče. Aktuálně si můžeme užít příběhy tři, kdy ten poslední, jež se bude odehrávat s tanky a za německou stranu konfliktu, by měl dorazit brzy. V kampani se vydáme směr Francie, Norsko a Afrika, abychom splnili v kůži dvou hrdinů a jedné hrdinky požadované úkoly. Přitom se tak nějak zamyslíme i nad tím, že válka není sranda a spousta lidí zemřela při obraně svojí vlasti před nepřáteli a někteří z těchto bojovníků zemi, za kterou bojovali, ani neviděli. Spíš než jako dojemné, jsem informace, jež mi hra servírovala, bral jako zajímavosti, nad nimiž se skutečně dalo zamyslet.

Důležitější je však samotná hratelnost, kterou bych rozdělil na dvě části, což ostatně udělali i vývojáři. Co hra opravdu umí jsou akční pasáže, které mají super tempo, výborný spád a doplňují je úžasné akční filmečky. To však není nic nového, protože o akci byl Battlefield vždy. Nějaká chytrá hlava si však řekla, že by nemuselo být špatné naroubovat do hry nějaké stealth pasáže. Nápad to nebyl úplně špatný, ale bohužel nefunguje vždy. Kradmý pohyb mi přišel smysluplný v Norsku za místní hlavní hrdinku, ale jinam absolutně neseděl a raději jsem vyhledával přestřelky. S tím se zase úplně neuměla popasovat hra, jelikož místy byla velice tuhá i na střední obtížnost.

Jako celek jsem si kampaň nakonec moc hezky užil. Nabízí příjemné střídání tempa, celou řadu skvělých okamžiků (průjezd na lyžích skrze německou základnu s házením nožů, dobývání hradu nebo obrana místa před německou invazí) a filmovost. Jsem proto rád, že ji vývojáři nechali, a navíc se těším na poslední dílek do válečné skládačky, jímž příběh za německou stranu rozhodně bude. Sice si hru asi nebude nikdo kupovat kvůli příběhu na nějakých 8 hodin, ale tak tomu ostatně není již dlouho.

Hlavním nosným prvkem je, byl a bude mutliplayer. Oproti konkurenci nabízí obrovská bojiště, na nichž se proti sobě postaví až 64 hráčů (32 na každé straně) a k tomu můžeme osedlat vozidla či letadla. To není zas až taková novinka, stejně jako herní módy Conquest, Team Death Match a další, staré známé. Kdo hledá něco nového, jistě již loni vyzkoušel Operation, které se v letošním díle jmenují o něco pompézněji, jelikož jde o Grand Operation. Já jsem v BF 1 k Operation moc chuti nezískal, ale musím uznat, že Grand Operation jsou prostě skvělé a skoro snad i předčí můj milovaný Conquest.

Cílem operací je porazit soupeře ve třech kolech, kdy se herní módy prolínají. Jednou útočíte, jindy bráníte cíle před nepřáteli s bombou a nechybí ani obligátní obsazování bodů. Kdo vyhraje dvakrát, má vítezství v kapse, ale i když vedete dva nula, není konec a hraje se i poslední kolo. Díky různé herní náplni, různým mapám a národům na nich, je to vždycky skvělý zážitek, i když projít všechna tři kola rozhodně není záležitostí chvilkového hraní. Vše je samozřejmě odvislé nejen od naší šikovnosti, ale také šikovnosti našich spolubojovníků.

Víc než kdy dříve, se v DICE pokusili dát důraz na spolupráci, což se povedlo. Ideální tým kombinuje všechny třídy, které jsou ve hře dostupné a týmové hře také pomáhá možnost oživovat padlé kolegy, i když nejste medik. Jeho poslání to úplně nenahrazuje, ale novinka je to vítaná, protože ne vždy s vámi hrají vaši týmoví kolegové. Na druhou stranu, pokud dá hra dohromady lidi, kteří si chtějí pomáhat, zachraňovat se a hrát spolu, budete opravdu úderná jednotka, která se klidně na konci může všem ukázat jako ta nejlepší. V tomto případě pak dobře funguje i nový systém smrti, kdy neumřete hned, ale můžete chvilku počkat, jestli vás někdo nezachrání. Naštěstí oproti betaverzi je celá situace upravená, kdy ubíhající čas dokáže zohlednit, zda má cenu čekat na záchranu nebo už jste stejně mrtví a nemusíte na umření čekat tak dlouho.

Na výběr je jeden bojovník ze čtveřice recon, support, medik a assault. Každý z nich má přesně to, co byste od něj očekávali, ale díky systému levelování zbraní a odemykání nejrůznější perků pro další specializace, si každý může jít cestou, jaká mu na bojišti přinese nejvíce úspěchů. Já osobně jsem velice rád hrál za supporta, protože jsem věčně bojoval s nedostatkem munice, což se u této třídy moc stát nemůže, a ještě jsem pomáhal spolubojovníkům doplnit jejich poloprázdné zásobníky. Sem tam jsem vyzkoušel univerzálního assaulta nebo medika. Nejméně mi přirostl k srdci recon, protože jako hráč trpělivostí moc neoplývám. Železné kříže se přeci dávají za první linii… Nicméně musím uznat, že kvalitní recon dokáže hodně pomoci, obzvlášť když pomocí dalekohledu může označovat nepřátelské vojáky, díky čemuž to naplno mohou rozjet ostatní.

Ještě, než se pustím do hodnocení map, zmínil bych další, opravdu užitečnou novinku. Každý hráč má ve svém inventáři kladivo, díky němuž může stavět nejrůznější barikády. Neděste se, nejde o žádný Fortnite, ale o předem dané věci na předem daných místech. Stačí k němu jenom přijít a za chvilku je zde ostnatý plot, kulomet nebo opevnění z pytlů s pískem. Dost často mě právě tato provizorní ochrana dokázala zachránit život, protože to bylo to poslední, co stálo mezi mnou, mým týmem a hromadou nepřátel valících se na bod, jež jsme se rozhodli střežit. Pokud je soupeř dobře koordinovaný, lehce vám ze všeho udělá třísky a vás pošle na onen svět. Nicméně vy se následně můžete pokusit o návrat a obrané prvky vystavět znova. Doporučuji využívat, opravdu se hodí.

Nabídka map je pro začátek tak akorát pestrá, navíc se časem bude zdarma rozšiřovat. Aktuálně si užijeme zasněžené krajiny, vysoká horská úbočí, městskou zástavbu v čele s nadzemkou či kostelem a také nějaké ty pouště a vyprahlejší oblasti. Jako vždy, některé mapy se hrají lépe, jiné by snesli trochu lepší design, který by šance vyrovnával, protože aktuálně jsou hlavně ty norské mapy o něco snazší pro ty, kdo něco brání. Nicméně všechny mapy jsem si nakonec moc užíval, i když je pravda, že u mě více bodovali ty zasněžené, protože je na ně krásný pohled a mám rád hory. Hned v těsném závěsu však bylo město Rotterdam a mapa s názvem Devastation.

Grafická stránka a ozvučení je na tom skvěle, což je již u série takový standart. Hra vypadá úžasně nejen na Xbox One X, což se očekávalo, protože nabízí podporu 4K rozlišení a HDR, ale ani na původním Xbox One nevypadá vůbec špatně, právě naopak. Celkově technická stránka obstála na výbornou a nemohu si stěžovat na nějaké větší množství bugů, které by nějakým zásadním způsobem ničilo dojem z hratelnosti. Sem tam sice někde propadla nějaká mrtvola texturou, ale té už je to beztak jedno. I stavění překážek, skrze které zrovna někdo procházel fungovalo. Já sám jsem se jednou zasekl o překážku a musel spáchat sebevraždu, protože nešlo nikam jít, ale bylo to pouze jednou. Hudební podkres a zvuky střelby navodí tu správnou atmosféru, díky čemuž vás hra jednoduše strhne. Zmínit bych chtěl lootboxy. Ty ve hře sice budou, ale půjde za ně kupovat pouze oblečky pro postavy nebo skiny na zbraně. V tomto bodě tak s nimi nebudu mít sebemenší problém.

To se však nedá úplně říct o herním rozhraní. Místy je totiž zbytečně komplikované, takže vybrat si svou oblíbenou zbraň pro danou herní třídu, k tomu nějaké perky nebo další nezbytnosti je věcí na více kliknutí, než by člověk potřeboval. Vrcholem komplikovanosti je fakt, že je třeba mít nastavení dvě, jelikož může být rozdílné jak pro jednu, tak pro druhou stranu konfliktu. A řekněme si narovinu, že nastavovat dvakrát to samé není moc velká zábava. Známka celkového hodnocení musí zohlednit i fakt, že jsme při vydání za své peníze nedostali finální produkt, což je nešvar, na který si rozhodně nehodlám zvykat. Tím spíš, že chybí Battle Royale mód Firestorm, na který jsem byl obzvlášť zvědav, ale budu si muset počkat na jaro příštího roku, než si ho budu moct zahrát.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Battlefield V naplnil má očekávání a ve vylepšené formě jsem dostal to, co mám na sérii tak rád a k tomu něco navíc. Byť bych více ocenil moderní zbraně a bojiště, není radno zapomínat na největší konflikty historie lidstva. Škoda jen, že zatím není k dispozici kompletní obsah a musíme na něj počkat po vydání. A možná, že právě na to čeká spousta hráčů, kteří až po všech updatech a doplněních budou ochotni sáhnout do své peněženky.
  • Radek Jakubec

    Za mě zatím docela rozporuplný, těžce se mi vrací do hry zpět, nějak mě ten mulťák úplně nebaví…ale dávám veškeré naděje do battle royalu. Tak věřím, že nakonec ta ultimate edice bude stát za to 🙂 Jinak moc pěkná recenze

    • PavelpavelCZ

      Pravda, dnes jsem hral s hraci a vypnul jsem to po necelych dvou hrach, naopak v tydnu kluci krasne potahali a v tabulce to bylo znat, 3 a 5 a nejlepsi tym, chce to k sobe opravdu nekoho spolupracujiciho, pak je to radost hrat. Singl nehodnotim, pro me je to odpad….

  • Kewin

    Je tu nekdo na hrani

12. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Just Cause 4

Otevřené světy nabízejí nespočet možností, jak nám přinést různorodá dobrodružství a nejspíš i proto jsou v dnešní době tak populární. I já se do těchto světů rád vydávám, ale je tu jeden z nich, který se svou nekonečnou akcí tak trochu vymyká všem ostatním. Série Just Cause na to jde cestou výbuchů, bláznivostí a světem, v němž se můžeme vydat, kam nás jenom napadne a vyzkoušet, co všechno v něm je možné, byť je...

»
08. 12. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Jagged Alliance: Rage!

Vytahovat na světlo staré značky je stejně moderní, jako nosit brýle a kšandy po dědovi a hrát si na hipstera. Dle hesla: „Když to nejde zremasterovat, udělej další díl“, dostáváme opětovně série, jejichž existence byla už dávno součástí minulosti. A zcela právem, protože v posledních podobách dokázaly sami sebe dostat do slepé uličky.

»
04. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: RIDE 3

Vývojáři z italského studia Milestone mají mezi hráči již nějaké to jméno, protože stojí za celou řadou známých značek. Jejich kvalita je sice velice rozporuplná, ale když řeknu, že se jedná o lehce nadprůměrné tituly, nejspíš to přesně vystihne jejich status. Ne každé studio je schopné chrlit hry stejným tempem, jako to dělají právě Milestone a ještě u nich zajistit nějakou kvalitu. Vždyť jenom letos jsme od nich již dostali tři...

»
29. 11. 2018 • chaosteorycz4

Recenze: Darksiders III

Je jedno, jak moc se snažíte změnit osud. Pokud se tak má stát, stane se. Bláboly kartářky uzené v mlžném oparu levného kuřiva neberte na lehkou váhu, protože něco málo na nich bude. Nevěříte? Co Sarah Connorová a oddalování soudného dne? Nebo Glum, jehož osud byl navěky spojen s prstenem? A co nastolení rovnováhy na bojišti, kterému andělé a démoni říkají Země? Téma jak vystřižené pro Roberta Langdona nebo Constantina, mají v tomto...

»
26. 11. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Achtung! Cthulhu Tactics

Kdykoliv se Němci zapletou s okultismem, smrdí to sírou nebo pořádně nevrlými démony. Že byl Hitler přinejmenším fascinován magií a vším, co by mohlo z onoho či jiného světa pomoci jeho armádě k vyhraní války, je známým faktem. Však spousta her, filmů a komiksů s tímto motivem pracuje. Jenže co kdyby Lovecraft nebyl jen skvělý fantasta, ale také spisovatel popisující skutečný kult a reálná monstra? Pak by válečné fronty možná páchly rybinou.

»
25. 11. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Storm Boy

Silné příběhy nejsou doménou jenom knih či filmů, ale stále více se o ně pokoušejí, a dost často i úspěšně, herní vývojáři. Výsledky se různí stejně, jako herní žánry, protože by se dalo říct, že silný příběh jde naroubovat téměř na jakýkoli žánr. Můžeme střílet emzáky a přitom prožívat drama, užívat si malebného světa, který sužují vážné problémy nebo se prohánět po polích a vytvářet si příběhy vlastní.

»
23. 11. 2018 • chaosteorycz7

Recenze: Fallout 76

O tom, jak udělat ze spokojených hráčů smečku štvavých vlků, by některé herní společnosti mohly napsat seminární práci, natočit dokument a vydat pětisvazkovou publikaci. Snaha o rozšíření hráčské základny bohužel vede i k činům, které v konečném důsledku neocení nikdo. Hráči počínaje a propocenými účetními konče. O limitech lidské trpělivosti se v minulosti přesvědčily firmy jako Microsoft, Electronic Arts či Sega. A teď to vypadá, že se u neviditelných mantinelů složí Bethesda.

»
21. 11. 2018 • p.a.c.o8

RECENZE: Farming Simulator 19

Herní svět nabízí nespočet zážitků, díky nimž se můžeme vydat, kam se nám zrovna zachce. Je libo stát se akčním hrdinou a zachraňovat svět? Tady máš zbraň a hurá na to. Chceš prozkoumávat daleké vesmíry? Tvoje loď již čeká. Klidně můžeme sáhnout po nějaké činnosti bližší reálnému světu, protože i portfolio simulátorů je dostatečně široké. A jednou z oblíbených kratochvílí je hraní si na úspěšného farmáře, k čemuž jistě velice dobře poslouží...

»