Xboxweb.cz

Adventury jsou něco jako starodávné božstvo. Jsou tu od nepaměti. Od dob, kdy přístroje byly schopny zaznamenávat víc než jen psaný text a data. A jednu éru dokonce s převahou udávaly herní směr. Nejde ale o žánr masový. V případě point and click kategorie se dá dokonce říct, že to nejlepší přinesla devadesátá léta. Hry jako Monkey Island, Broken Sword, Syberia nebo Grim Fandango.

Dnes jsou příběhové hry s logickým základem na úrovni nezávislých her. Statické scény plné indicií jsou nejspíš málo akční. Hledání důležitých předmětů kurzorem málo zajímavé. A řešení drobných hádanek příliš náročné. Možná. Pro mě jsou adventury jako dobrodružný film, kterého jsem součástí. Mám ráda tu detektivní atmosféru. Kdy je postup pouze na mé všímavosti a důvtipu. Hledání drobných nápověd v dialozích a kombinování věcí v inventáři.

Pokud jste na totožné vlně, Ted E. Bear a sourozenci Amber a Flint potřebují vaši pomoc. Přeneste se s nimi do noirové poloviny minulého století. Do míst, kde tempo udávají jazzové bary, zadýmené kanceláře detektivů a padouši v dlouhých kabátech. Pobřežní město Paper City je prototypem zločinecké líhně. Pro objasnění jedné záhady je třeba odkrýt síť hazardu, únosů a černého obchodu. Kam povedou další kroky není jisté. Čím výše postavený občan, tím pravděpodobnější je jeho napojení na gangstery. Co když je dokonce řídí?

Kolekce Bear With Me má čtyři epizody. Původní trilogie řeší ztrátu Flinta a existenci padoucha v rudé kápi. Obě události spolu nějak souvisí. Jak Amber postupně zjišťuje, zloduchovi jde o její rodinu. Zároveň se neznámý neštítí páchat odporné zločiny napříč městem. Kapitola The Lost Robots stojí dějově před hlavní linkou. Tedymu dělá asistenta tentokrát Flint a společně pátrají po únoscích robotů. Někdo si totiž dělá zálusk na jejich součástky. Ale kdo?

Lidští sourozenci, plyšák jako detektiv a roboti? Už to vidíte? Možná si dokonce říkáte, že jsem si pomíchala víc her, než je zdrávo. Ale mě neviňte. Výtvor stojící před vámi je unikátní fantaskní svět. Místo, kde hračky ožívají a tvoří prostředí drsné detektivky. Neptejte se na pravidla a přijměte je. Že má Tedy kancelář ve skříni a na město se práší na půdě, není důležité. Pouhá představivost totiž stačí na to, aby se obyčejný svět proměnil v něco okouzlujícího.

Reálnému pozadí, které jsem možná nastínila a možná také ne, se hra nevěnuje. Fikce a skutečnost nemají hranice. Slévají se. Zajímavé je, že postavy nějakým způsobem tuší, že nejsou skutečné. Ale neřeší to a žijí si vlastním černobílým životem. Tvůrci hry velice hezky využili zažité charaktery zvířat. Když hledáte zločince, podívejte se po rybím predátorovi. A pamatujte. Ryba je kámoš, ne žrádlo. V pozici hlídače nemůže chybět pes. Dozor nad hazardem mají lišky a kdopak asi dělá vyhazovače? Přesně tak, gorila.

Tím vykreslení postav nekončí. Charakteristiky se promítají také do dialogů. Občas s dávkou ironie a nadhledu. Tak třeba. Méďa se jmenuje celým jménem Ted E. Bear. Což bývá často terčem vtípků a zkomolenin. Opičák vtipně glosuje obecné povědomí o jeho inteligenci. A jak se dostala šelma k okultismu, ani nechtějte vědět. Možná budete sami překvapeni, jak skvěle jsou dějové linky napsané. Jak je vystavěná zápletka a jak se dá s lehkostí přeskakovat mezi atmosférami. Víte, on Bear With Me umí být i hodně vážný. Nebojím se říct až hororový. Ve třetí kapitole je humoru nejméně. Za to emocí na rozdávání.

Vše, co čekám od příběhu adventury, jsem dostala. Hrdinové jsou zajímaví. Lehce si k nim najdete cestu a přejete jim úspěch. Když si udržíte tempo, děj příjemně plyne a nenudí. Časově kapitoly odpovídají průměrně dlouhému filmu. Čtyři dny po práci a bylo hotovo. Během celé doby jsem si užívala výtvarné zpracování. Je líbivé a působí stylem, že se inspirovalo v mnoha koutech světa. Od americké školy druhé poloviny minulého století, po japonské mistry anime žánru. Však víte. Velká kukadla, jemné rysy, výrazná stylizace.

Podobně jako u Kingdom Hearts III, i tady může hezké zpracování mást. Hra rozhodně není pro děti. Doporučení říká dvanáct let a toho se držte. Možná ještě přidejte. V dialozích bývá ostřejší mluva a noční život také není to, co byste chtěli prckům ukazovat. Ted je navíc trochu alkoholik a má i jiné nemilé zlozvyky. Děcka by určitě nepochopila i spoustu odkazů na film a televizi. Bear With Me přímo nebo lehce naráží například na Akta X, CSI, Pátek třináctého, Miláčka Herbieho, Got Talent a další. Co je však nejdůležitější, vše je pouze anglicky.

Herní náplni to příliš nebrání. Vše z druhého odstavce, tedy základ point and click, tu je. Na základě děje, dialogů a prostředí hledáte předměty. Následně posuzujete jejich využití či kombinaci v inventáři. Náročnost je nižší. Jen málo předmětů se přenáší přes mapu nebo dokonce kapitoly. Většinou vše podstatné máte v jedné oblasti. Kombinace nevyžadují zručnost MacGyvera. Daleko lépe si vystačíte s dětskou představivostí a naivitou.

Nemyslete si ale, že na vás nečekají úskalí. Smutné je, že plynou buď z ovládání (větší kurzor mnohdy špatně registruje menší objekty blízko sebe) nebo z grafického ztvárnění. A to mě mrzí mnohem víc. Černobílá hře sluší. Dokresluje atmosféru nočního Paper City. Převaha tmavě šedých barev tak znamená, že nutně musíte přehlédnout důležitý bod. Já takto hned několikrát minula sako s mincemi. Možná jsem nevšímavá. Možná barvoslepá. Ale odstín se skutečně kryl s okolím.

Co ještě patří k adventurám? Hádanky? Ano. Každá epizoda má jednu až dvě velké. Není to příliš, ale stojí za to. Od klasického skládání roztrhaného papíru, přes zapojování robota, třeba až k míchání koktejlů na baru. Logické vsuvky vnáší krátké odreagování. Chvilkový odpočinek od hledání a konverzování. To mimochodem nemůžete splést. Hra má dokonce achievement, za opakovanou špatnou odpověď. Když se náhodou ztratíte v textu, zkoušíte to, dokud netrefíte správnou variantu.

Hudba. Ta je tím posledním, co stojí za zmínku. Ústřední melodie začíná jako dětská ukolébavka. V půlce však změní tempo, styl a začne ladit na děsivou notu. Ráda jsem ji poslouchala při každém zapnutí hry. Nevím, proč zbytek hry používá povětšinou neutrální dobovou hudbu. K dějí sedí, ale nenadchne. Dabing je obstojný. Snad i nadprůměrný. Když vezmete v úvahu, že se o něj dělila jen hrstka lidí. O to více usíli do něj doufám vložili.