Recenze: Beyond Blue

Publikováno: 14.6.2020, 10:57

Sociální sítě

O autorovi

CryLineT

CryLineT

Je autorem 68 článků

Moderní podoba herního průmyslu činí z her univerzální kulturní médium. Úchvatné práce grafických enginů dokážou z vašeho obýváku vytvořit galerii umění. Prostorový zvuk nasimuluje početný orchestr hned vedle vás. A talent pánů spisovatelů přetvoří jedničky s nulami do výpravného románu. To ale není všechno. Tituly jsou rády také intelektuální, relaxační a výukové. Lehce se stanou exkurzí do antického muzea nebo dokumentem o podmořském životě.

Studio E-Line Media možná dobře znáte. Před mnoha lety vytvořilo nádhernou adventuru, kde malá holčička musela spolupracovat s polární liškou, aby společně utekly nástrahám mrazivého severu. Stejný celek se rozhodl jít ještě dál. Opět chtěl vyprávět silný příběh. Jen z míst, kterých si dostatečně nevážíme. Do kterých se patrně nikdy nepodíváme. A které, snad nechtěně, často pomáháme pustošit.

Jenže vývojáři potřebovali pomoc. A tentokrát trochu větší. Aby mohla vzniknout sonda do hlubin oceánu, podala pomocnou ruku televize BBC. Konkrétně její tvůrčí část, zodpovědná za seriál Modrá planeta II. Jako další byla zapojena firma OceanX Media. S její pomocí štáby a vědci z celého světa prohledávají, a následně sdílejí, podmořské záběry. Jako poslední, ale neméně důležití, byli přední vědci a experti na podvodní ekosystémy a živočichy. Výsledkem je Beyond Blue a příběh mladé Mirai.

Na první pohled dívka jako vy nebo já. Vlastně ne jako já. Mně by potápěčská kombinéza tak neslušela. Možná proto nikdy nebudu součást nového výzkumného týmu, který za pomoci nejmodernějších technologií sleduje život vorvaňů. Mohutní savci a obdivuhodní obři však nejsou jediní, kdo se usídlil na okraji hlubin. Jak se tým dostává k novým signálům a zvukovým záznamům, objevuje úžasnou strukturu živočichů. A vám hrozí, že už se nikdy nebudete chtít podívat nad hladinu.

I když pár hodin koukáte na štíhlé křivky v neoprenu, osud lidských postav je pouze kulisa. Nerada to říkám, ale vůbec mě nezajímalo kdo studuje, kdo má existenční krizi a koho žerou emoční problémy. Jak jednou navštívíte magické představení korálového divadla, lidské starosti se zdají hrozně přízemní. Až zbytečné a malicherné. Ale rozumím tomu, že autoři nechtěli udělat čistě dokumentární titul. Proto mu dali trable obyčejných dní od obyčejných lidí. Mirai naštěstí funguje jako spojení mezi oceánem, vědci a laiky s ovladačem v ruce.

Jejím prostřednictvím objevujete živočichy. Zkoumáte zvukové záznamy z podmořských antén. Obsluhujete speciální drony, které se dostanou k vodním obyvatelům na pár centimetrů. A objevujete rozmanitost ukrytého ráje. Víte, jak od sebe odlišíte velryby stejného druhu? Jak poznáte jejich rodinné svazky? Beyond Blue má desítky odpovědí. Možná i na otázky, které by vás ani nenapadly. Asi každý z nás někdy viděl přírodopisný dokument, ale tady jste jeho součástí. Sami v praxi ověřujete fakta, která vám následně potvrdí a rozvine hraný mini dokument.

Každý ponor je doprovázený reálnou ukázkou toho, co jste právě dělali. Nikdo vás na odemčená videa nenutí koukat. Vy sami toužíte potom je vidět, protože dotvářejí pocit, že se skutečně podílíte na něčem úžasném. Spojení hry a hraných pasáží je přesně v těch mantinelech, kdy má význam. Dokonce tak velký, že se v určitých momentech těšíte víc na další díl dokumentu než na hraní samotné. Což je ostatně jeden z hlavních škraloupů celého titulu.

Reálné základy jsou krásná věc, ale jdou hodně proti hratelnosti. Na rozdíl od Subnauticy, kde je mořský život jen společník. Na rozdíl od ABZU, kde je vodní svět místem relaxace a vnitřní meditace. Beyond Blue nemůže z útesů udělat Atlantidu. Stejně tak nemůže čarovat s barvami, když prostředí žraloků, kytovců, želv a delfínů je poměrně jednotvárné. Grafickému hávu nepomáhá vysoké rozlišení. Ani HDR nebo pokročilé nasvícení. Místy je obraz hodně plastický a ze hry křičí malý rozpočet. Nebo spíš huláká jak Viktorka. To v případě, že až příliš prozkoumáváte výzkumnou ponorku a záznamy živočichů.

Herně je situace podobná. Mirai kromě pohybu může jen skenovat, ovládat kameru a používat rozdílné typy světla. Povím vám, je to málo i s ohledem na krátkou herní dobu. Časem se začnete nudit, ať fandíte hlubinám sebevíc. Nadšení bojuje se zklamáním. Ten potenciál. Myšlenka projektu a možnosti v rukách většího celku. Všechno tam je. Možná, kdyby si autoři trochu přerovnali priority, mohli by finanční zdroje nasměrovat lepším směrem.

Na dabingu se určitě nemusely podílet herečky Ally Maki, Anna Akana a Mira Furlan. Pro potřeby hry jich je možná i škoda. Jejich práci by zastaly holky ze střední umělecké. Trošku honosně působí také licencovaný soundtrack, dostupný na ponorce. Zajímalo by mě, kolik hráčů si pustilo skladby od Maisey Rika, The Flaming Lips nebo The Edisons. Kolik jich vůbec zjistilo, že tam písničky jsou. Rozhodně to vývojářům nevyčítám. Jen si myslím, že do interaktivního dokumentu jsou podobné věci úplně zbytečné.

První minuty jsem myslela, že Beyond Blue je přesně TA hra, která v nabídce chybí. Už třetí ponor bohužel ukázal, že hráče, v pravém slova smyslu, příliš zajímat nebude. Nesjpíš podobně jako interaktivní hrané thrillery, kde jednou za deset minut učiníte volbu. E-Line Media dala do hratelnosti o něco víc, ale pořád to nestačí. Kdyby vám na konci aspoň zbyl celistvý otevřený svět, ale ani to ne. Můžete se sice vrátit zpět k jednotlivým misím. Vždy ale jen do vymezeného teritoria.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Jestli rádi nasloucháte hlasu oceánu a obyčejné dokumenty vás nudí, nejspíš jste našli svou odpolední dávku přírodopisu. Z naučného pohledu je Beyond Blue výborná kompozice. Informace podává v malých dávkách, s dobrým vysvětlením a za přispění vás samotných. Herně jde bohužel o skromný průměr, který za konečný výsledek vděčí hlavně hraným pasážím, krátké herní době a příznivé ceně. A cílová skupina se ještě sníží po zjištění, že ani tentokrát nemá hra českou textovou podporu.
06. 07. 2020 • p.a.c.o10

RECENZE: F1 2020

Formulové závody jsou součástí herního světa už pěknou řádku let. Dokonce jedna z prvních her, kterou si tenkrát ještě na PC pamatuji, jsou legendární formule Grand Prix Circuit od Accoolade z roku 1987. Na jejich vývoji se dokonce podílel jistý Don Mattrick, což je ten pán, který nějaký čas vedl Xboxovou divizi a také oznamoval konzoli Xbox One. Další formulovou hrou, která se mi vryla do paměti byla série od EA, i...

»
02. 07. 2020 • Lukáš Urban2

Recenze: Hunting Simulator 2

Sebereflexe je dobrá vlastnost a řekněme si, že nám hráčům občas chybí. Od aut chceme reálnější jízdní model, ale zároveň dobrou ovladatelnost jedním prstem. Po akcích vyžadujeme bravurní balistiku, abychom se vzápětí rozčilovali, že je ta střelba až moc reálná. A po simulátorech žádáme zhmotnění skutečných prvků, avšak za hodinu kňouráme nudou. Víme tedy co vlastně chceme? Nejspíš ne. Aspoň v tom tentokrát nejsme sami, protože studio Neopica bloudí na...

»
23. 06. 2020 • CryLineT9

Recenze: SpongeBob SquarePants: Battle for Bikini Bottom – Rehydrated

Je to žluté, nosí to kalhoty a chová to mňoukajícího hlemýždě. Nic? Kamarádí se to s natvrdlou mořskou hvězdicí a pracuje pro Evžena Krabse u Křupavého kraba. Stále nic? Kde jste žili posledních dvacet let, že neznáte SpongeBoba? Mořskou houbu v kalhotách, která si spokojeně žije v Zátiší Bikin. Ale chápu. Každý se nezamiloval do hlubokých očí usměvavého hrdiny. Také humor nemusel trefit ten pravý cíl. V případě remasteru Battle for Bikini Bottom by to...

»
21. 06. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: The Elder Scrolls Online: Greymoor

To je pořád řečí, jak neexistují upíři a vlkodlaci. A přitom je potkáváte takřka dnes a denně, aniž byste si to uvědomili. S větší intenzitou ty prvé, kteří pijí dobrým lidem krev brčkem, ale zato dlouhodobě a usilovně. Pravda, neříkáme jim upíři. Dostávají pojmenování, jejichž tíhu ani digitální řádky nesnesou. Navíc neplatí, že by se objevovali jen s příchodem noci. S vlkodlaky je to složitější, ale snad minimálně pánové někdy měli tu...

»
12. 06. 2020 • tonyskate0

RECENZE: Desperados III

Za vyhynulý žánr byly často považovány tradiční adventury, ovšem ve skutečnosti to jsou taktické hry v reálném čase s důrazem na tichý přístup. Že nevíte o čem je řeč? Snad vám napoví slůvko Commandos. Série, jejíž první díl vyšel před více než 20 lety, nabídla nevídané pojetí, které si zamilovaly milióny hráčů. Podobných her poté vzniklo poměrně málo a vlastně byl tento žánr u ledu dobrou dekádu, dokud jej v roce 2016 neoživilo...

»
10. 06. 2020 • Lukáš Urban3

Recenze: Mafia III: Definitive Edition

Hodnotit zpětně titul není tak jednoduché. Obzvláště, pokud je všeobecně na pranýři už od dob, kdy se objevily první informace a videa. Od vydání se utvořil všeobecný názor, který můžu buď potvrdit nebo se vydat na válečnou stezku za popřením. Bohužel mi chybí moment překvapení, který má suplovat dodatečný obsah. K němu se dostali asi jen ti, kterým základ nevadil a hru si užili. Z toho vyplývá, že jsem na každý pád...

»
07. 06. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: Mortal Kombat 11: Aftermath Kollection

Jsou tituly, které se při vydání nevyplatí kupovat. Ne proto, že jsou v horším stavu než české památky, ale proto, že je čeká ještě velký kus obsahu. Přitom nutně nemusí jít o poloprázdné projekty, u nichž jsou pozdější dodatky součást obchodní strategie. Svou specifickou úlohu zde mají právě bojovky. Ať už Tekken, Soulcalibur nebo Mortal Kombat, vždy vyjdou v dostatečném základu, aby později přiložily pod kotel. Poslední jmenovaný se teď po roce...

»
02. 06. 2020 • Lukáš Urban3

Recenze: Those Who Remain

Kombinovat nesourodé látky se nedoporučuje jak v chemii, tak u baru nočního klubu. A podobný nepsaný zákaz by měl platit i pro vývojáře, kteří ačkoliv mají ambice, nemají zkušenosti. A pokud ano, tak maximálně s mícháním stavebního materiálu. Vzít vizuální příslušnost Mlhy od Johna Carpentera a vsadit do ní svět Alana Wakea, může v milovnících hororů vzbudit jemné lechtání v podbříšku. Jen se později nesmí přesunout do žaludku a vyvolat dávení.

»