Recenze: Blair Witch

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 3.9.2019, 18:53

Publikováno: 3.9.2019, 18:53

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 2778 článků

Obyčejný hráč s velkou hubou. Věrný člen redakce, jehož revír začíná a končím psaním.

Zeptejte se mě o půlnoci na oblíbené hororové studio a určitě řeknu Bloober Team. Poláci si za poslední roky našli čitelný styl, který je rozpoznatelný a mně sedí. Z trouchnivějícího domu postavili uměleckou galerii, hnusným panelákem vzdali poctu Blade Runnerovi a liduprázdné kajuty dotáhly na Broadway. Tak co asi udělají s legendou Blair Witch? S kultem, který na přelomu tisíciletí přepsal hororovou kroniku a umetl cestičku found footage žánru. Stane se hluboký les čarodějnickou slojí nebo doupětem bláznivého podivína?

Jestli znáte původní film z roku 1999, tak víte, že možné je ledacos. Daniel Myrick a Eduardo Sánchez si dali tehdy hodně záležet, aby legenda z Burkittsville byla co nejuvěřitelnější. Hercům přichystali pohádku složenou z okolních příběhů a publiku později vystavěli kulisy o třech ztracených studentech, jejichž poslední dny dokumentuje záznam z kamery. Věřte nebo ne, ale před dvaceti lety to i solidně fungovalo. A za peníze, které dneska potřebujete na obvolání štábu a zorganizování castingu. V době, kdy má informace cenu přihlášení na sociální sítě, už byste něco podobného nejspíš neuskutečnili.

Proto je dobré, že vývojáři ctí předlohu. Jejich hra líčí události roku 1996. V lesích Black Hills se ztratil malý chlapec a policie bezcílně bloudí lesem. Je to velký kus nedotčené zeleně, do které pronikají jen dobrodruzi a pár lidí z pily. Nikdo se do něj nehrne také kvůli 2 roky starému případu zmizení trojice studentů. Nicméně to je okrajová záležitost charakteru rádiového sdělení, kterou si Ellis poslechne běhen cesty k lesům. Jako policista se chce podílet na vyšetřování, ale jeho přítomnost není dvakrát žádoucí. Kvůli nedávné „nehodě“ má špatnou pověst. Jenže má k ruce německého ovčáka Bulleta a s ním se může hledání konečně posunout. Vybaven baterkou, vysílačkou a pamlsky pro psa, vstupuje do míst, odkud už nemusí být návratu.

V těchto místech se rozhodněte, co od hry čekáte. Zda depresivní hon na neznámo původního snímku nebo další typickou hru od Bloober Team. Obojí mít nemůžete, ač se Blair Witch snaží sebevíc. V klíčových momentech si tyto dvě nesvářené strany vždy dají přes tlamu a rozejdou se do rohů. A bohužel pro mě, první varianta prohrává na body už po pár kolech. Úvod přitom docela dobře klame. Autoři si tentokrát nabrali víc herních prvků, než u nich bývá zvykem. Po vzoru Observeru udělali funkční inventář, kam už první minuty přidáváte nalezené důkazy. A zdaleka nezůstali jen u něj.

Je tu také mobilní telefon. Elitní model roku 96 se všemi nadstandardními funkcemi tehdejší doby. Tudíž umí volat, posílat zprávy a zprostředkovat dvě hry. Samozřejmě vyniká nekonečnou výdrží baterie a ostrým, monochromatickým displejem. Jelikož signál chodí jen s teplým závanem větru, hodí se vysílačka. Její tři kanály chytají ohlášky skupiny místního šerifa a žvásty nějakého blázna. Jak velký přínos mají dva zdánlivě zbytečné přístroje, zjistíte v poslední čtvrtině hry. Bohužel příliš pozdě na uvědomění, že hrají roli při psaní jednoho ze čtyř závěrů.

To Bulletova role je jasná hned od začátku. Hafan je rozverný společník do nepohody, nikdy se nešpinící blecholapka a pátrací jednotka v jednom. Když se k němu budete hezky chovat, což obnáší občasné drbání, rozvine stopovací schopnosti velkou měrou. Na některé věci upozorní štěkotem, jiné přinese a když je třeba, najde tu správnou cestu v pachovém bludišti. I když jsem si ze začátku připadal, že hraji simulátor venčení, nakonec má pes značný přínos. Jen je mi záhadou, proč mu vývojáři přisoudili tolik povelů. Polovinu nikdy nevyužijete a když už byste i mohli, je chlupatý parťák odklizen ze scény.

Zbývá tak kamera. Genesis celé značky Blair Witch a oblíbený to prvek řady her. Odlišit se od Outlast 2, Get Even nebo Resident Evil 7 už není nejlehčí. Ruční památník lidských osudů uměl v devadesátých letech skutečně jen natáčet. Ještě blbě a v bídném rozlišení. A tak mu je přisouzena magická moc měnit prostředí. Když se červené pásky zastaví na správných místech, mohou zpřístupnit cestu, zviditelnit objekty nebo posunout realitu. A to není vůbec špatné. Dějově sice téměř zbytečné, ale v rámci čtyř hodin alespoň osvěžující. Později se z kamery stane detektor nebezpečí a průvodce správnou cestou. S tolika věcmi k ruce prostě nemůžete udělat nehratelný horor. Můžete ho ale udělat dost nudný.

Příběh na moment stranou. Z hlediska možností jde o největší studiový projekt, který navíc využívá docela rozsáhlé mapy. Jenže tentokrát je les pouze les. Autoři nejsou schopni svůj styl prodat mimo koridory. Nedokáží husté stromořadí posunout jinam. Kvůli licenci patrně ani nemůžou. A prvky půjčené z jiných her jim nepomáhají. Nemají dar napodobit Firewatch, Outlast nebo nedej bože Alana Wakea, ze kterého si „vypůjčili“ boj s nepřítelem. Observer dokázal detektivní stránkou zabavit, neboť byl autorský. Na cizím písečku ale nic nefunguje tak, jak by mělo. Ba ani jak byste chtěli.

Bezradnost je ostatně cítit i v příběhu. Kdo hrál Layers of Fear, dobře ví, kterou část legendy o Blair Witch chtějí autoři vyprávět. Vytvořili si na to dostatečně zdeptaného hrdinu, jehož trauma je jediným motorem nekonečného porostu. Ale všechny ty zvěsti o čarodějnicích, panenky z klestí a dřevěné figurky jako by jim překáželi v práci. Musí tak vymýšlet pitomé asociace, primitivní metafory, a dokonce přistupují i k opakování svých předešlých her. A tím nemyslím jen fotky autorů. Zahnáni do kouta rekapitulují to, co fungovalo dříve. K jejich smůle les odolává jak středověké hradby.

Naplno tak funguje pouze psychologická část hry, kdy se Ellis noří hlouběji do vlastních depresí. Moment kdy se z lesa stane Blízký východ, patří k tomu nejlepšímu ve hře. V těch patnácti až dvaceti minutách vše šlape jak zběsilé. Atmosféra řve do obličeje a tempo uhání dopředu. Najednou má všechno ve hře nějaký cíl, smysl a umístění. Krásně se tu ukazuje, jak moc vývojáře svázala příslušnost ke známé látce. Užil jsem si každou jednu vteřinu. Asi jsem podvědomě tušil, že už se opakovat nebude.

Naděje jsem si nakonec upnul k závěru. Ten bývá v hororech nervy drásajícím zakončením, kdy se zlo naplno projeví a hrdina padne až na dno. Víc jsem se však mýlit nemohl. Bloober Team překročením prahu rezignoval na celý Blair Witch a rozjel regulérní Layers of Fear. To by nebylo zase tak zlé, kdyby je autoři tentokrát úplně neodflákli. Koridor ztratil veškerou nápaditost a snahu o kreativitu. Dvě laciné lekačky a jinak tupé zírání do zdí, případně na zem. Během chvilky je v tahu těžce získané napětí, místo kterého se neustále točíte v kruhu.

Závěr má scénář asi na 10 minut. Vy v něm trávíte bez mála půl hodiny. Dlouhých, útrpných, repetetivních a naprosto likvidačních. Jelikož už od poloviny hry tušíte rozuzlení, máte pocit, že vás zachytil tekutý písek. Chcete pryč, už toho máte dost, ale titul nechce povolit a rozehrává další a další kola zbytečných prohlídek. Když se konečně ohlásil konec, už mi bylo všechno jedno. Ani jeden ze čtyř závěrů mě nezajímal. Spíš jsem se utvrdil, že Blair Witch vznikal v rychlém tempu a jediné, čemu se skutečně dostalo královské péče, je zvuk.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

V lesích Burkittsvillu se neztratil jen malý chlapec, ale také celá družina polských vývojářů. Do pátrací mise nakonec zasahuje policista Ellis, aby s pomocí chlupatého stopaře všechny zachránil. Za zády má ovšem tajemnou legendu, nedořešenou minulost a bezradné vývojáře. Herní Blair Witch ukrývá potenciál, ale zdatný tvůrčí tým tentokrát šlápl vedle. Spoután licencemi jen z těží hledá správný přístup, aby nakonec selhal u nadbytečných prvků a přetaženého závěru. A tak Blair Witch zůstává daleko za očekáváním, za možnostmi a za předlohou.
  • Olishu

    To je škoda, vypadalo to, že to bude parádní strašidelná lekací hra 🙄 Z tohoto tématu se mohlo vyždímat úplně všechno.

    • Lukáš Urban

      Ve světě hru chválí, takže jsem nejspíš divný jenom já 🙂

      • Martin Bobo

        Tak za mě parádní hra, dobrá atmosféra, vůbec jsem se nenudil. Po delší době opět něco co si zahraju vícekrát 🙂
        Za mě 9

  • MustaffaSKS

    Asi bez dobré znalosti jazyka to nemá cenu ani hrát, co?

    • Lukáš Urban

      Angličtina je spíš běžná hovorová. Až na pár lékařských záznamů, žádné odborné termíny nebo něco podobného. A i ty si dokáže člověk domyslet, pokud se věnuje ději. Tutoriály popsané jednoduše. Myslím, že osud Ellise by byl jasný, i kdyby si uměl anglicky jen pozdravit 🙂 To pozadí už by mohlo být trochu chaotické.

      • MustaffaSKS

        Díky za odpověď a jak je tomu u Observeru? Ten mě přece jen zaujal mnohem více, když si ho tady zmínil, tak jsem si hned přečetl recenzi, ale všechno mi to připadá na hry, které kladou důraz na příběh a tedy na jazyk.

        • Lukáš Urban

          Observer je na tom mnohem hůř. Tam jsou dialogy od začátku až do konce, hlavně v první polovině, kdy postava vyslýchá nájemníky domu. Na základě informací od nich pak postupuje domem dál.

  • FABIOOZO

    hra paradni, zkouk jsem cely gameplay a tesim se az si to dam sam ve tme (recka luxusni ale znamka jako ze wtf LOL)

    • p.a.c.o

      Nechci být šťoural, ale je otázka, jak je to tu s WTF komenty. Jestli to tak fakt máš nebo nás trolis schválně, protože s tebou se shodnout je poslední dobou unikát a najít dobrou hru ještě větší 😀

      • FABIOOZO

        Jo no ted tak nejak hry o ktere nemam zajem nebo se mi nelibi hned hejtim to je fakt, hororove hry mam rad vseobecne a kupuji si vsechny. Mit i slusny komp tak je hraju i na kompu protoze oproti konzolim jich je tak desetkrat vice 🙂 . Mnozi hraci snad se mnou souhlasi s temi cernymi konmi ala Youngblood a Control. Ted mam v merku i Man of medan a Sinking city (i kdyz to jsou adventury). 😀 ps jak to s vami kluci vypada naposledy byl s vami stream a chat pred prazdninama a to uz je par tydnu 😀

        • p.a.c.o

          Jasný to chápu, že se všem nemůže líbit všechno, ale mohl by si být více pozitivní 😉
          Control je fajn, viz recenze, Youngblood za nás rozhodně není fajn (a po světě si myslí to samé)
          Co se streamů týče, tak tam návrat neplánujeme, MAG by se měl vrátit snad již brzy 🙂

        • Maladava

          Venco už se tu několikrát psalo, že streamy už NEBUDOU.

  • StriderCZ

    Ideální hra pro Game Pass. Právě proto, že to není můj šálek kávy jsem si hru náležitě užil.

    • ja jsem na horory srab 🙂

      • StriderCZ

        Řekl bych , že je to spíše psychologický horor, samotné strašení není tak zlé…

  • klidas

    ja som sa stratil v lese hned zaciatku hry a po svetle…a ked vidim hodnotenie, tak to uz asi ani nebudem dalej hrat 🙂

  • marounektom

    Ještě že to bylo staženo jen v rámci Game Pass, takhle blbě optimalizovanou hru pro konzoli jsem ještě nehrál, a to mám One X. Trhaný pohyb, pocit jak při 15 fps a to při tupém koridoru, který speciálně v lese bije do očí a nepěkných modelech a texturách.

27. 09. 2020 • Lukáš Urban1

Recenze: Port Royale 4

Některé hry vycházejí v obměněných variantách co rok a jiné na sebe nechávají čekat. Jsou totiž značně specifické, s žánrově omezenými možnostmi a velice úzkým profilem hráčů. A tak vyjdou klidně jednou za generaci, jako budovatelská strategie z dob kolonizace. A přestože si i po osmi letech zachovala svou tvář, je dostatečně ojedinělá, aby vás mohla zajímat.

»
11. 09. 2020 • CryLineT4

Recenze: WRC 9

Většinou se klepeme, abychom se o nové hře dozvěděli co nejvíc. Zajímají nás nové herní prvky, změny oproti předešlým letům a vyhlídky do budoucna. A rozhodně není milé, když nás cokoliv o tyto radosti připraví. V případě závodní značky WRC nás o ně připravila jasná budoucnost, kterou pevně drží britští Codemasters. Ti vydají rallye šampionát pod svým štítem už v roce 2023, a tak je celkem logické, že nynější vývojáři nebudou dělat...

»
10. 09. 2020 • p.a.c.o0

RECENZE: Marvel’s Avengers

S velkou mocí přichází také velká zodpovědnost. Třeba když máte doma službu na mytí nádobí, vyprdnete se na to a pak celá rodina musí jít do restaurace na večeři, protože není z čeho jíst. Nebo když jste řidičem autobusu a na svoji linku vyrazíte se zpožděním, protože jste zrovna museli na onu místnost, nebo jste prostě jenom chtěli dohrát další level ve své oblíbené hře. Tím pádem lidé jezdící na...

»
08. 09. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: Windbound

Byly časy, kdy si dámy v nesnázích sedly na patník a čekaly, až se objeví hrdina s důvtipem, ostrými lokty a pořádnou kuráží. Jenže MacGyverům už doba příliš nepřeje, a tak se dívky musí spolehnout hlavně na sebe, což samozřejmě pro ně není žádný problém. Ochotně berou do rukou zbraň a těžké nástroje, aby se s nepřízní osudu vypořádaly pěkně po svém. A vůbec jim nevadí, že budou mít mokro za spodničkou a...

»
01. 09. 2020 • p.a.c.o1

RECENZE: PGA Tour 2K21

Přijíždím se svým BMW ke klubu. V tom přiběhne pikolík, ochotně bere klíče od mého vozu, aby ho zaparkoval, a jeho kolega rozkládá deštník, aby můj oblek od Armaniho nenamokl. Golfové hole mám v kufru, ale než dojdu na hřiště, budou tam na mě čekat. Někdo se o to jako vždy postará. Cestou zdravím pana doktora. Asi si odskočil na pár jamek před další operací. A je tady i pan senátor, s tím...

»
18. 08. 2020 • Lukáš Urban3

Recenze: Mortal Shell

Ve hrách, všude jako jinde, platí obecná paušalizace. Proto líbí-li se vám série Dark Souls, automaticky se předpokládá, že máte nahráno Sekiro, Code Vein, Necropolis, The Surge či Lords of Fallen. No, pravda je trochu složitější. Z těžko stravitelné RPG větvičky se stala macatá větev, která navzdory totožným prvkům nabízí rozdílné herní zážitky a obtížnosti. A zatím, co svět velkých titulů čeká na Elder Ring, malý tým veteránů servíruje Mortal Shell.

»
10. 08. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: Skully

Na letní sezóně jsem měl vždycky rád ono pomyslné „herní sucho“. Období, kdy velká vydavatelství vyspávají kocovinu z veletrhů a zbrojí na podzim. Tudíž se dostalo pozornosti malým hrám, jejichž vývojáři nemají ambice na vysoké prodeje, ale často mívají dobrý nápad. Například vytvořit plošinovku v nepříliš lákavém prostředí, zato se zajímavou kombinací prvků a logických překážek. 

»
01. 08. 2020 • p.a.c.o4

RECENZE: Creaks

Hry jsou umění. Někdy o něco větší, někdy o něco menší, ale na každém kousku se dá něco najít. Je přitom jedno, zda se na vývoji podílí multikulturní tým o několika stovek zaměstnanců z celého světa, nebo nějaké menší studio třeba od nás. Je ale pravda, že některé hry jsou umělecké o něco víc a třeba i ve vícero směrech, než tomu bývá u jiných. Jedním ze studií, které si na prezentaci...

»