RECENZE: Call of Duty: Black Ops Cold War

Autor: p.a.c.o Publikováno: 25.11.2020, 8:08

Publikováno: 25.11.2020, 8:08

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 2340 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Zima jak v Rusku. Tohle přirovnání zatím neplatí a tuhle zimu snad ani nebude, protože nebudeme si nic nalhávat, na takové mrazy nejsme úplně stavění. Navíc naše moderní bundy by nás v nějakých -40°C ani pořádně neohřály, na to se prý nejlépe hodí nějaký pravý kožich, třeba z Jaka. Kdo ho má, nemusí se zimy bát a může směle vyrazit plnit úkoly i do chladnějších částí světa.

Těžko říct, jestli se kožich hodil i do bojů v rámci Studené války, protože si nepamatuji, že bych někde četl, jakou teplotu tato válka měla. Nicméně je to vděčné téma nejen herních zpracování, takže když další díl série Call of Duty: Black Ops přinesl oznámení, že právě tento konflikt Ruska a Ameriky zpracují do herní podoby, nebylo to nijak velké překvapení. A na rozdíl od posledních Black Ops jsme se zase dočkali příběhové kampaně.

Překvapil mě hned její samotný úvod, protože ve hrách série Call of Duty rozhodně není zvykem, že by si hráč vybíral dovednosti a speciální schopnosti pro svoji postavu, což se po nás v Cold War chce. Vybral jsem co největšího zabijáka, což je volba dobrá i špatná. Některé části příběhu jsou hodně akční, ale protože se vývojáři rozhodli nabídnout něco jako špionážní drama, ne vždycky se hodí. Naším úkolem totiž je zabít nebezpečného špiona a možná i dvojitého agenta Perseuse.

Nebylo by to CoD, abychom ho nenaháněli po celém světě a nezůstala za námi menší spoušť. Pěkné však je zmiňované střídání tempa, kdy jednu část mise střílíte a kolem všechno vybuchuje, abychom o chvíli později infiltrovali byt nepřátelského agenta nebo samotné ústředí KGB. Jako vždy má příběh filmová střih, pěkné filmečky a když jsem hned na úvod potkal prezidenta Reagana, říkal jsem si, že to je super.

Příběh hráči proteče mezi prsty opravdu rychle a za nějakých šest hodin je hotovo. Tento časový limit je pro poslední díly tak nějak typický, takže to není žádné překvapení. Víc než kdy jindy se však dá hrát i dvakrát, protože nabízí vyústění do dvou různých konců. I samotné mise jsou více variabilní a některé koridory se až nečekaně větví a nabízejí dokonce možnost více postupů. Kdo zapomene posbírat vedlejší úkoly, při dalším průchodu se může zaměřit třeba i na ně a odkrýt tak další špiónské karty v rámci vyšetřování. Nástěnka se nachází na naší základně, z níž pak vyrážíme na jednotlivé mise.

Z výše popsaného je jasné, že délka kampaně sice není dlouhá, ale i tak dokáže nabídnout skvělé zpracování, parádní momenty a super špiónskou zápletku spojenou s epickými momenty a akcí. Navíc trochu jiný přístup k hratelnosti, a na sérii zajímavé novinky (ještě jsem zapomněl na retro Activision automaty rozeseté po celé hře), ji pěkně zpestřují, takže jsem s výsledkem velice spokojen a rozhodně si kampaň ještě párkrát dám.

Okřídlené úsloví praví, že kampaň je u série Call of Duty takovým pěkným úvodem do multiplayeru. Je pravda, že koupi hry jenom kvůli kampani vždycky zvažuju, ale u série Black Ops je pár věcí navíc i mimo kampaň, které si rád zahraju. Mám na mysli hlavně zombíky, kteří samozřejmě nemohou chybět ani tentokráte. Příběhové pozadí se jmenuje poeticky Die Maschine, ale ani to nezakryje hlavní nedostatek tohoto módu, kterým je v aktuálním stavu přítomnost pouze jedné mapy. Výsledkem toho je, že se na rozdíl od PS, kde je ještě jeden mód, máme vlastně jenom nekonečné kosení zombií vln a to buď sólo nebo s kamarády.

U zombíků tedy mírné zklamání, takže hurá do klasického multiplayeru. Ten nabízí módů a map o poznání více. Máme tu klasické věci jako Team Deathmatch, Domination nebo Control. K nim dorazily novinky VIP Escort, Combined Arms a Fireteam. První zmíněný je novinka spíše v rámci série, protože přepravu VIP osoby, která může používat pouze pistoli už jsme viděli i v jiných hrách, takže nic překvapivého.

Combined Arms je mód až pro 24 hráčů, kdy se na poměry hry na opravdu velkých mapách zabírá jeden z pětice bodů na nich, nebo se všechny útoky soustředí na boje o jeden centrální bod. S pěkným nápadem přišel mód Fireteam určený pro 40 hráčů. Ti se rozdělí na týmy po čtyřech a snaží se následně získat co nejdříve uran pro svou špinavou bombu, kterou následně musíme jako první odpálit. I když novinek není na první pohled tolik, možnosti v multiplayeru jsou minimálně pro nováčky opravdu široké, otázkou je, co na to ostřílení vojáci. Možná se začnou nudit docela brzo a to není dobré. A Warzone je prostě Warzone, to všichni známe a vlastně to není novinka. Navíc zatím z Cold War, mimo jedné postavy a autíčka na dálkové, nečerpá.

Samotné střílení zůstává věrné zvykům Black Ops, takže kdo s ním ještě neměl co dočinění, měl by se připravit na větší arkádu, kde nějaká balistická křivka nehraje roli a nejvíce neplechy při střelbě tak nadělá zpětný ráz, i když to není nic dramatického. Díky perkům a nastavením kill streaků se dají vlastnosti každé zbraně dále upravovat a vylepšovat, takže během chvíle si připravíte svá ideální zabijácká komba z rodin pistolí, samopalů nebo brokovnic.

Hurá na technickou stránku chtělo by se říct. Black Ops: Cold War je jednou z prvních her, kterou si můžeme ve vylepšené verzi užít také na Xbox Series S/X. Vylepšená verze znamená více detailů, více FPS, více rozšíření a hlavně Ray Tracing. Ten je možné zapnout/vypnout jako samostatnou položku v menu a tím do jisté míry regulovat plynulost celé hry. Nebudeme si totiž nic nalhávat, žrout výkonu je to velký.

Kdo si bude chtít užít co nejrychlejší chod pro multiplayer, měl by na tuto položku zapomenout. I v kampani jsem se dostal do hodně situací, kdy s tou funkcí chod hry rozhodně nebyl plynulý a pokles FPS byl znatelně vidět. Přitom na Xbox One X vypadá hra také hodně pěkně i bez Ray Tracingu a navíc je její chod velice plynulý. Síla nové generace je nakonec nejvíc znát při nahrávání, kdy na Series X jsem mohl přeskakovat videa, protože loading je opravdu hodně rychlý. Na Xbox One X jsem někdy čekal i chvíli po skončení filmečku, než se dohrála potřebná data.

Co mě při hraní překvapilo je nespočet bugů a glitchů, na něž jsem narazil. Divně létající a zasekávající se postavy, vznášející se zbraně či předměty, to všechno není sebemenší problém potkat. K tomu místy divné nasvícení povrchů a nakonec nemožnost hru dohrát. Jednu misi jsem musel projít na Xbox One X, protože na Series X se hra buď zasekávala a padala do dashboardu, nebo mi jednou dokonce způsobila vypnutí celého Xboxu. Takhle by asi vylepšená verze vypadat neměla, ale je možné, že moje zkušenost je čistě náhodná, ale o to divnější.

Když si odmyslím technické chyby, je na hru moc hezký pohled. Filmečky jsou opravdu skvělé a i samotný gameplay nabídne někdy až překvapivou míru detailu. Stále však platí, že hra je nejhezčí při uzavřenějších koridorech. Jakmile se prostředí více otevře, ztrácí se míra detailu, zejména detaily textur. Takže v tomto směru nakonec velice rozporuplné dojmy. Co naplat, snad to opraví nějaký update a hlavně bude třeba počkat na nějakou opravdu next-gen hru, aby se člověk mohl náležitě pokochat.

Ve výsledku Call of Duty: Black Ops: Cold War nabízejí překvapivě povedenou kampaň plnou zajímavých novinek, pěkného prostředí a té správné špionážní filmové akce, jakou všichni od série očekáváme. I multiplayer se snaží a servíruje nové a zajímavé módy, i když zombíci, oblíbený to mód, nakonec nenabízí tolik obsahu, kolik by si zasloužili a to samé nakonec platí i pro zbytek této části. K tomu zde máme technické nedostatky a propady FPS i na Xbox Series X, což jsem tedy opravdu nepředpokládal.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Studená válka nabízí pěknou kampaň, zábavný arkádový gunplay a tradičně podařený multiplayer. Bohužel nabídka MP obsahu zatím není největší, což snad zlepší budoucí updaty. Také technická stránka nedopadla tak skvěle, jak jsem si s updatem na budoucí generace představoval a snad vývojáři všechno co nejdříve opraví. Stále tak u mě vede poslední Modern Warfare, který je ve všech směrech dotaženější. Studená válka i přes zajímavé myšlenky budí spíše rozpaky.
20. 09. 2021 • SeedarCZ0

RECENZE: NBA 2K22

NBA 2K22 – král sportovních her opět na scéně. Jistě, můžete si o basketbalu myslet co chcete. Nakonec, ani já nejsem kdovíjaký fanoušek tohoto spíše amerického sportu. Nicméně, v žánru sportovních her tato série nejspíš nemá konkurenci. A to už dlouhá léta.

»
17. 09. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: WRC 10

Jubilea jsou fajn v tom, že se při nich většinou pořádá nějaká fajnová oslava. V herním světě se opijí tak maximálně vývojáři, ale ani hráči nestrádají. Letošní ročník rally soutěží s oficiální licencí WRC také letos slaví a to kulatým 10. dílem. Zároveň je to pro Francouze z Kylotonnu taková menší derniéra, jelikož příští ročník bude jejich poslední. Pak si značky a licenci WRC přeberou konkurenti z Codemasters.

»
16. 09. 2021 • HusekD0

RECENZE: Crown Trick

Když bychom si měli vybrat jeden z nejpopulárnějších herních žánrů u indie vývojářů, tak se ve většině určitě shodneme na žánru rogue. A není se vůbec čemu divit. Ať už se budeme bavit o jeho zakladateli Rogue z roku 1980, nebo titulech z posledních let jako je například Binding of Isaac, Dead Cells, cenami ověnčený Hades, tak všechny tyto hry mají jedno společné. Smrt v nich není něco, co vás přivede k poslední uložené...

»
15. 09. 2021 • Michael Chrobok0

RECENZE: Life is Strange True Colors

Adventurní série Life is Strange se nezapomenutelně zapsala do herní historie především svým prvním dílem, za kterým stálo francouzské studio Dontnod. Teenage drama řešící běžné starosti dospívání a zároveň nadpřirozené schopnosti u publika zkrátka zabodovalo. Navázat na tento úspěch druhým dílem se studiu příliš nepodařilo a Life is Strange 2 sbíralo rozporuplné reakce. Ani odbočka Tell Me Why se nepovedla tak dobře, jak její autoři jistě zamýšleli.

»
13. 09. 2021 • Michael Chrobok0

RECENZE: Super Animal Royale

Je to pár let, co multiplayerové řežby ovládl režim battle royale. Ten vychází se stejnojmenného japonského filmu (který není vůbec špatný) a je postaven na jednoduchém principu – skupina hráčů bojuje na ostrově do posledního muže, přičemž k vítězství jim dopomáhají nejen vlastní schopnosti, ale také všude možně poschovávané zbraně. Postupně zmenšující se herní mapa je příslibem nervydrásajících soubojů, ze kterých může vyváznout živý jen jeden.

»
03. 09. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Song of Iron

„Lid přepadli, vesnici vypálili a protějšek zabili. Obraťte kroky své a pospěšte z tohoto kraje, kde smrt číhá na každém kroku.“ Podobným způsobem by ústřední postava mohla varovat každého, kdo se odváží, natáhne ruku po gamepadu a pomůže ji sjednat nápravu brutálních činů. V době, místech a legendách, kde se msta stává nejlepším přítelem, tepe další titul do severských mytologií, aby z run vykřesal dalšího hrdinu. Nebo hrdinku. To záleží, zda při...

»
01. 09. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: Pile Up! Box by Box

Kartonová krabice je věc, nad kterou se člověk nijak zvlášť nepozastaví. Přitom je to věc, která nám pomáhá při každodenních činnostech nebo důležitých životní událostech, jako je třeba stěhování. Mě také nikdy ani nenapadlo, že by krabice mohly prožívat nějaké zajímavé události což změnil příchod Solid Snakea. Ten se do nich začal schovávat, aby ho nepřátelé tak snadno neobjevili a možná se na světě najde spousta teroristů, kteří kolem každé...

»
31. 08. 2021 • tonyskate0

RECENZE: Rustler – středověká parodie na GTA

Kdo by si nechtěl zahrát středověkou GTA, která je navíc parodií na slavný hit umí si udělat srandu i sama ze sebe. Přesně tak se dá popsat Rustler, jenž si po předběžném přístupu našel cestu i na konzole a my se v naší recenzi podíváme, jestli je tato premisa skutečně tak dobrá, jak zní.

»