RECENZE: Call of Duty: Black Ops Cold War

Autor: p.a.c.o Publikováno: 25.11.2020, 8:08

Publikováno: 25.11.2020, 8:08

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 2182 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Zima jak v Rusku. Tohle přirovnání zatím neplatí a tuhle zimu snad ani nebude, protože nebudeme si nic nalhávat, na takové mrazy nejsme úplně stavění. Navíc naše moderní bundy by nás v nějakých -40°C ani pořádně neohřály, na to se prý nejlépe hodí nějaký pravý kožich, třeba z Jaka. Kdo ho má, nemusí se zimy bát a může směle vyrazit plnit úkoly i do chladnějších částí světa.

Těžko říct, jestli se kožich hodil i do bojů v rámci Studené války, protože si nepamatuji, že bych někde četl, jakou teplotu tato válka měla. Nicméně je to vděčné téma nejen herních zpracování, takže když další díl série Call of Duty: Black Ops přinesl oznámení, že právě tento konflikt Ruska a Ameriky zpracují do herní podoby, nebylo to nijak velké překvapení. A na rozdíl od posledních Black Ops jsme se zase dočkali příběhové kampaně.

Překvapil mě hned její samotný úvod, protože ve hrách série Call of Duty rozhodně není zvykem, že by si hráč vybíral dovednosti a speciální schopnosti pro svoji postavu, což se po nás v Cold War chce. Vybral jsem co největšího zabijáka, což je volba dobrá i špatná. Některé části příběhu jsou hodně akční, ale protože se vývojáři rozhodli nabídnout něco jako špionážní drama, ne vždycky se hodí. Naším úkolem totiž je zabít nebezpečného špiona a možná i dvojitého agenta Perseuse.

Nebylo by to CoD, abychom ho nenaháněli po celém světě a nezůstala za námi menší spoušť. Pěkné však je zmiňované střídání tempa, kdy jednu část mise střílíte a kolem všechno vybuchuje, abychom o chvíli později infiltrovali byt nepřátelského agenta nebo samotné ústředí KGB. Jako vždy má příběh filmová střih, pěkné filmečky a když jsem hned na úvod potkal prezidenta Reagana, říkal jsem si, že to je super.

Příběh hráči proteče mezi prsty opravdu rychle a za nějakých šest hodin je hotovo. Tento časový limit je pro poslední díly tak nějak typický, takže to není žádné překvapení. Víc než kdy jindy se však dá hrát i dvakrát, protože nabízí vyústění do dvou různých konců. I samotné mise jsou více variabilní a některé koridory se až nečekaně větví a nabízejí dokonce možnost více postupů. Kdo zapomene posbírat vedlejší úkoly, při dalším průchodu se může zaměřit třeba i na ně a odkrýt tak další špiónské karty v rámci vyšetřování. Nástěnka se nachází na naší základně, z níž pak vyrážíme na jednotlivé mise.

Z výše popsaného je jasné, že délka kampaně sice není dlouhá, ale i tak dokáže nabídnout skvělé zpracování, parádní momenty a super špiónskou zápletku spojenou s epickými momenty a akcí. Navíc trochu jiný přístup k hratelnosti, a na sérii zajímavé novinky (ještě jsem zapomněl na retro Activision automaty rozeseté po celé hře), ji pěkně zpestřují, takže jsem s výsledkem velice spokojen a rozhodně si kampaň ještě párkrát dám.

Okřídlené úsloví praví, že kampaň je u série Call of Duty takovým pěkným úvodem do multiplayeru. Je pravda, že koupi hry jenom kvůli kampani vždycky zvažuju, ale u série Black Ops je pár věcí navíc i mimo kampaň, které si rád zahraju. Mám na mysli hlavně zombíky, kteří samozřejmě nemohou chybět ani tentokráte. Příběhové pozadí se jmenuje poeticky Die Maschine, ale ani to nezakryje hlavní nedostatek tohoto módu, kterým je v aktuálním stavu přítomnost pouze jedné mapy. Výsledkem toho je, že se na rozdíl od PS, kde je ještě jeden mód, máme vlastně jenom nekonečné kosení zombií vln a to buď sólo nebo s kamarády.

U zombíků tedy mírné zklamání, takže hurá do klasického multiplayeru. Ten nabízí módů a map o poznání více. Máme tu klasické věci jako Team Deathmatch, Domination nebo Control. K nim dorazily novinky VIP Escort, Combined Arms a Fireteam. První zmíněný je novinka spíše v rámci série, protože přepravu VIP osoby, která může používat pouze pistoli už jsme viděli i v jiných hrách, takže nic překvapivého.

Combined Arms je mód až pro 24 hráčů, kdy se na poměry hry na opravdu velkých mapách zabírá jeden z pětice bodů na nich, nebo se všechny útoky soustředí na boje o jeden centrální bod. S pěkným nápadem přišel mód Fireteam určený pro 40 hráčů. Ti se rozdělí na týmy po čtyřech a snaží se následně získat co nejdříve uran pro svou špinavou bombu, kterou následně musíme jako první odpálit. I když novinek není na první pohled tolik, možnosti v multiplayeru jsou minimálně pro nováčky opravdu široké, otázkou je, co na to ostřílení vojáci. Možná se začnou nudit docela brzo a to není dobré. A Warzone je prostě Warzone, to všichni známe a vlastně to není novinka. Navíc zatím z Cold War, mimo jedné postavy a autíčka na dálkové, nečerpá.

Samotné střílení zůstává věrné zvykům Black Ops, takže kdo s ním ještě neměl co dočinění, měl by se připravit na větší arkádu, kde nějaká balistická křivka nehraje roli a nejvíce neplechy při střelbě tak nadělá zpětný ráz, i když to není nic dramatického. Díky perkům a nastavením kill streaků se dají vlastnosti každé zbraně dále upravovat a vylepšovat, takže během chvíle si připravíte svá ideální zabijácká komba z rodin pistolí, samopalů nebo brokovnic.

Hurá na technickou stránku chtělo by se říct. Black Ops: Cold War je jednou z prvních her, kterou si můžeme ve vylepšené verzi užít také na Xbox Series S/X. Vylepšená verze znamená více detailů, více FPS, více rozšíření a hlavně Ray Tracing. Ten je možné zapnout/vypnout jako samostatnou položku v menu a tím do jisté míry regulovat plynulost celé hry. Nebudeme si totiž nic nalhávat, žrout výkonu je to velký.

Kdo si bude chtít užít co nejrychlejší chod pro multiplayer, měl by na tuto položku zapomenout. I v kampani jsem se dostal do hodně situací, kdy s tou funkcí chod hry rozhodně nebyl plynulý a pokles FPS byl znatelně vidět. Přitom na Xbox One X vypadá hra také hodně pěkně i bez Ray Tracingu a navíc je její chod velice plynulý. Síla nové generace je nakonec nejvíc znát při nahrávání, kdy na Series X jsem mohl přeskakovat videa, protože loading je opravdu hodně rychlý. Na Xbox One X jsem někdy čekal i chvíli po skončení filmečku, než se dohrála potřebná data.

Co mě při hraní překvapilo je nespočet bugů a glitchů, na něž jsem narazil. Divně létající a zasekávající se postavy, vznášející se zbraně či předměty, to všechno není sebemenší problém potkat. K tomu místy divné nasvícení povrchů a nakonec nemožnost hru dohrát. Jednu misi jsem musel projít na Xbox One X, protože na Series X se hra buď zasekávala a padala do dashboardu, nebo mi jednou dokonce způsobila vypnutí celého Xboxu. Takhle by asi vylepšená verze vypadat neměla, ale je možné, že moje zkušenost je čistě náhodná, ale o to divnější.

Když si odmyslím technické chyby, je na hru moc hezký pohled. Filmečky jsou opravdu skvělé a i samotný gameplay nabídne někdy až překvapivou míru detailu. Stále však platí, že hra je nejhezčí při uzavřenějších koridorech. Jakmile se prostředí více otevře, ztrácí se míra detailu, zejména detaily textur. Takže v tomto směru nakonec velice rozporuplné dojmy. Co naplat, snad to opraví nějaký update a hlavně bude třeba počkat na nějakou opravdu next-gen hru, aby se člověk mohl náležitě pokochat.

Ve výsledku Call of Duty: Black Ops: Cold War nabízejí překvapivě povedenou kampaň plnou zajímavých novinek, pěkného prostředí a té správné špionážní filmové akce, jakou všichni od série očekáváme. I multiplayer se snaží a servíruje nové a zajímavé módy, i když zombíci, oblíbený to mód, nakonec nenabízí tolik obsahu, kolik by si zasloužili a to samé nakonec platí i pro zbytek této části. K tomu zde máme technické nedostatky a propady FPS i na Xbox Series X, což jsem tedy opravdu nepředpokládal.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Studená válka nabízí pěknou kampaň, zábavný arkádový gunplay a tradičně podařený multiplayer. Bohužel nabídka MP obsahu zatím není největší, což snad zlepší budoucí updaty. Také technická stránka nedopadla tak skvěle, jak jsem si s updatem na budoucí generace představoval a snad vývojáři všechno co nejdříve opraví. Stále tak u mě vede poslední Modern Warfare, který je ve všech směrech dotaženější. Studená válka i přes zajímavé myšlenky budí spíše rozpaky.
08. 04. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Outriders

Vážení a milí, takhle bychom to daleko nedotáhli. Pořád dokola vám někdo opakuje moudra o vzorném chování k přírodě. Ale je to marné, je to marné, jste prostě tupí. Vážně si myslíte, že se najde jiná planeta, kde skot místo plynů vypouští kyslík, vepřová pečeně se peče sama přímo na seleti v odpoledním slunci a z horských potoků teče šampaňské francouzské chuti? Tak přestaňte koukat na pohádky a dejte si dveřmi přímo mezi...

»
07. 04. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: It Takes Two

Štěstí přeje připraveným. Dvakrát měř, jednou řež. Ve dvou se to lépe táhne. Ano, čtete správně. Pro úvod této recenze jsem si vybral hned tři česká přísloví, která krásně fungují ve skutečném světě, ale stejně tak dobře platí i pro ten herní. Občas má člověk dost štěstí, podaří se mu projít nějakou zapeklitou herní pasáž snadno, ani neví jak. V opačném případě to znamená ztrátu několika minut při opakovaném průchodu. U...

»
31. 03. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: DOOM Eternal: The Ancient Gods

Rozmáhá se nám tu takový nešvar. Ať už má hrdina v ruce pušku typu M4, plazmový kulomet, kuš nebo meč, jeho největším nepřítelem není nikdo jiný než bozi. Jakoby došli maniaci, blázniví imperátoři, pošetilí vědci a kruté nestvůry. Je přitom úplně jedno, která mytologie se rozsápe, znásilní a odkopne do příkopu. Na frak dostávají antika, vikingové, keltové a když dojde historická inspirace, peklo je přeci věčné. Vývojáři akorát zapomínají na to,...

»
26. 03. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Black Legend

Když se mágové nechali utáhnout ve svírací kazajce, byli blázni, jistě. Ale jen do chvíle, než se z ní ve zdraví dostali, čímž otevřeli dveře modernímu pojetí kouzelníků, kde jsou vystoupení vším, jen ne přehlídkou magie a opravdových čárů. Jenže v 17. století se oblbováním lidí nevydělávalo na hypotéku a auto na leasing. Uvrhnutí města do věčné mlhy mělo mnohem démoničtější důvod, při kterém asistovala skutečná síla z jiného světa. A i tehdy...

»
25. 03. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: El Hijo – A Wild West Tale

Když se řekne divoký západ nebo Mexiko, většina z nás si představí přestřelky, drogy, kovboje a další s tím spojené věci. Stejně tak se toho většinou chytnou i vývojáři a naservírují nám podobný herní zážitek. Někdy se však objeví titul, který na první pohled vypadá jako Hitman z tohoto prostředí, ale bez jakéhokoliv násilí.

»
19. 03. 2021 • HusekD0

RECENZE: Beach Buggy Racing 2: Island Adventure

Společnost Vector Unit nám již přinesla pár závodních her. Žádný z předešlých projektů ale nepřirostl hráčům příliš k srdci a jednalo se převážně o jednohubky, které se brzy odložili. Nyní nám představili nové pokračovaní ze série Beach Buggy pod názvem Beach Buggy Racing 2: Island Adventure. A mohu s klidným hráčským srdcem říct, že se jedná o nejlepší titul, jaký jsme od Vector Unit doposud dostali. Pokud máte chuť na motokárové závody, ale...

»
17. 03. 2021 • SeedarCZ0

RECENZE: Dungeons Defenders: Awakened

V dnešní době vychází zajímavých novinek na hraní pramálo. Víceméně se jedná jen o další díly pravidelně vyházejících her, čest vyjímkám. A na jednu takovou vyjímku se podíváme v dnešní recenzi. Jedná se o třetí díl tower defense akční rpg Dungeon Defenders, s přívlastkem Awakened s možností hrát online až ve 4 hráčích. Sice se nejedná o žádnou AAA pecku ani grafickou nálož euforie, i tak jde ale o zajímavý...

»
09. 03. 2021 • Michael Chrobok0

RECENZE: Tales from the Borderlands

Když v roce 2009 vyšla postapokalyptická střílečka s RPG prvky Borderlands, způsobila tak trochu malou revoluci. Záhy se série rozrostla o další díly, přičemž nemohla chybět ani adventura Tales from the Borderlands z dílny dnes již zrušeného Telltale Games. Toho času bylo nicméně studio na vrcholu a plodilo jednu adventuru za druhou.

»