Recenze: Code Vein

Autor: CryLineT Publikováno: 1.10.2019, 8:43

Publikováno: 1.10.2019, 8:43

Sociální sítě

O autorovi

CryLineT

CryLineT

Je autorem 68 článků

Pohled na upíry se neustále mění. Dramatické romány z nich udělaly noční netvory. Listy komiksů neohrožené hrdiny. A moderní kultura romantický opus pro dospívající. Mění se také charakteristické prvky. Už není potřeba rakve na přespání. A denní světlo nutně nemusí znamenat kremaci. Krev a touha po ní však zůstávají. Co když ale opojný lektvar jednou dojde?

S rostoucí křivkou populace je to nemyslitelné, že ano. Ale stačí zásah vyšší moci, neznámý vir a z lidí se stane ohrožený druh. Bandai Namco připravilo devastující apokalypsu, aby mohlo rozvést příběh o Revenantech. Klan upírů, starý jak lidstvo samo, našel útočiště na základně Vein. Zde plánuje budoucnost v nově nastoleném řádu a bez vzpomínek na minulost pátrá po stromě s magickými plody. Žádný frňákovník, ale zářící líska rodící krůpěje krve. Bohužel její výskyt se neřídí logikou a dobrosrdeční upíři nejsou jediní zájemci o rudé plody.

Svět se skutečně změnil. Jen ti nejsilnější dokáží vyzrát nad ztracenými dušemi, zoufalými jedinci a ničivou silou. Pojetí příběhu hodně připomíná tradiční dobrodružství typu Tři mušketýři nebo Pán prstenů. Herně pak poslední Monster Hunter nebo Final Fantasy. Hrdina putuje v kolektivu a během cesty dělá spojku mezi vámi a minulostí ostatních. Jak si do pomyslného notýsku zapisuje nové typy příšer, mapuje cestičky v neznámém prostředí. Nachází nové spojence a zachraňuje chřadnoucí existence.

Scénář akční RPG by bez problémů obstál jako samostatný celek. Má klasické prvky mangy a také strukturu. I když je příběh celistvý, dal by se rozdělit na epizody podle jednotlivých postav. Jako takový nešetří emocemi, patosem a důrazem na klíčové momenty. Především při kompletaci vzpomínek dává na odiv pocit osudovosti. Přesně tohle mám na japonské tvorbě ráda. Jak dokáže míchat pocity a nálady. Jak neustále hýbe herní atmosférou. Chvíli jste na průzkumu, o pár chvil později v bojovém baletu. A oddych trávíte se slzami na krajíčku.

K hrdému odkazu anime se hlásí zpracování. Nevím proč, ale autoři použili dva grafické styly. Prostředí se nese ve fotorealistickém duchu. Abych to upřesnila, není tak dokonalé, aby vám vyrazilo dech. Ba co víc, v některých momentech postrádají textury ostrost. Jde ale o formu, která odpovídá reálnému vzhledu. Například jako Devil May Cry V. Oproti tomu je vše ostatní.

Postavy, netvoři a zbraně vychází z jemného a velice detailního animování. Ze všech posledních her od Bandai Namco má Code Vein nejpropracovanější metodu cel shadingu. Lemy jsou výrazné, ale čisté. Stíny přecházejí naprosto plynule a odlesky od kovových částí oslňují jasnou září. Hra vypadá téměř stejně, jako na propagačních materiálech. A to se nestává často. Na velké obrazovce je to krásná podívaná. I když nemá 4K a HDR. Snad se prostředí dočkají pozdějšího doladění. Horší textury zbytečně snižují grafické kvality. Ostatně o nich vás kdykoliv přesvědčí editor postavy.

Z vlastní zkušenosti tuším, že pány příliš zajímat nebude. Dle jednoho testosteronového vzorku jsou děvčata málo „rajcovní“ a pánové mají menší charisma než doutník Arnolda Schwarzeneggera. Nevím. Podle mě by přehnané karikatury Veinu neslušely. Ta relativní normálnost postavy přibližuje k vám a minimálně na základně mohou být hrdinové pěkně vyzývaví. Editor je totiž hodně obsáhlý. Zejména v detailech tváře, vlasech a doplňcích. Bez obtíží v něm strávíte hodinu. I dvě. Na druhou stranu může jít o zabitý čas, protože v boji nosíte masku a zbroj.

Ochranná vrstva oblečení nepůsobí dojmem, že by dokázala čelit římským legiím. Natož třímetrovým neřádům. A možná skutečně ne. Má ale jiné přednosti. Vedle specifických statistik ovlivňuje kritické zásahy a stealth výpady. Při správném bloku a plíživém útoku nastupuje speciální zbraň zbroje. Za doprovodu pěkné animace přijde nepřítel o kus zdraví a o strategickou výhodu. Potenciál brnění je velký a je škoda, že ho hra nedranžíruje na sto procent. Dokázala bych si představit více druhů. A více útoků. Místo toho stále bojuji s plížením. Jeho základ v pomalé chůzi mi příliš nesedí. Přikrčení by bylo lepší.

Ale autoři nechtějí prolévat krev pod rouškou stínu. V opačném případě by hrdiny nevybavili ostrými meči. Obřími čepelemi kos a seker. Nebo nebezpečnými bajonety. Zbraní jsou desítky a mezi mé oblíbené patří ty obouruční. Meč Queenslayer nebo sekera Garnet. Nejsou nerychlejší, ale protivníka nešetří. Časování útoků mi sedí tak akorát, abych stihla uskočit. S menšími zbraněmi jsem příliš horlivá a s většími zase neohrabaná. Na obrovská kladiva musí postava trochu dorůst. Buď zvyšováním úrovně nebo výběrem správného krevního kódu (Blood Code).

A to je to, oč ve hře běží především. Většina hrdinských her vás zavazuje k jedné třídě. Musím být lovkyně, čarodějka nebo expertka na blízký boj. Jako upírka mám však svobodu. Třidy, cechy či kasty zastupují právě nejrůznější kódy. Zisk bývá podmíněn splněním úkolu nebo postupem hrou. Základní tři se rychle dvojnásobí a později i trojnásobí. Až uvidíte, kolik prvků kódy ovlivňují, určitě si s pečlivým výběrem dáte práci. Na seznamu jsou výdrž, odolnost vůči vnějším vjemům, rychlost, síla nebo práce se zbraněmi. Například rychlá „krevní skupina“ špatně zvládá těžké zbraně. Za to obraná může nést mnohem větší váhu, třebaže nedokáže čelit ohni, jedům a elektřině.

Můžete se pokusit řídit statistikami jako já. Schválně kam dojdete. Daleko ale nejspíš ne. Kódy mají dále specifické dary a dovednosti. Darem může být silnější atak. Nebo také ochranný kruh, ohnivé střely a desítky dalších zajímavostí. Mezi dovednosti se řadí nižší spotřeba staminy, posilovač zdraví. Ale třeba také lokátor nepřátel nebo urychlovač pohybu. A pak si v té laboratoři vyberte tu správnou kombinaci. Já ji hledám doteď. Za úspěch považuji zúžení na tři kódy s naprosto rozdílnými vlastnostmi. A i když mi přepínání v rychlém menu dovoluje aktivně využívat všechny, pátrám dál.

Však mám na to příležitostí dost. Někdy ujdu pár metrů. Jindy bych se nebála měření krokoměrem. Vždy ale skončím smrtí a návratem k poslednímu záchrannému bodu. Další následovník série Dark Souls zkouší trpělivost obyčejných smrtelníků. Jelikož vám o něm píši, zase tak náročný ale není. Code Vein je mnohem vstřícnější než legendární série, Sekiro nebo nedávné pokračování The Surge. Na rozdíl od nich, v zemi upírů nejste sami.

Možnost spolupráce Code Vein odlišuje asi nejvíce. S ozbrojeným doprovodem se nebezpečí čelí snáze. To za prvé. A za druhé umělá inteligence nepatří mezi hlupáky. Jak brzy zjistíte, volitelný společník vás může mnohému naučit. Kde mají nepřátelé slabiny. Jak se postavit bossovi nebo kde hledat důležitý předmět. Je dokonce natolik chytrý, že se snaží odpozorovat vaše úmysly. Malý příklad. Při běhu do shluku nepřátel předpokládá útok. Proto vás klidně předběhne a zaútočí první. Kdežto při klidné chůzi vyčkává, co učiníte vy.

Podobných situací existuje víc. Partner reaguje na zamknutí nepřítele, hlídá vaše zdraví a snaží se pomáhat vhodnými dary. Nebudu lhát, občas se splete a neudělá nejchytřejší tah. Takových momentů naštěstí není hodně. Většinou budete rádi, že s vámi někdo takový je. Nadstavbou je kolega reálný. V online režimu můžete přímo ve hře požádat o pomoc. Další hráč se připojí do vaší hry a umělá inteligence začne počítat i s ním. Ráda bych řekla, jak je to skvělé. Nemůžu. Buď jsem byla jiným hráčům až příliš velká přítěž nebo hráli i v kooperaci sami za sebe.

Odkrývání upírské historie mě skutečně baví. Atmosféra hry je poutavá i po několikátém spuštění. Souboje motivují ke zlepšování a smrt ponouká k hledání silnějších prostředků. Po každém vypnutí mám ale divný pocit. Něco mi chybí a já přesně nevím co. Snad památnější bossové, u kterých bych měla z výhry hurónskou radost. Třeba snadnější přístup k vylepšení, kvůli kterému musím vždy na základnu. Že by originálnější hudební doprovod? Nebo snad chybějící hlas mé hrdinky? Možná na to časem přijdu. A možná si hra toto tajemství nechá pro sebe.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Osud světa se srazil do kapičky krve a jedinými zachránci se stali upíři. Dobře stanovené priority dělají z Code Vein příjemné překvapení. Příběh má zajímavé hrdiny, souboje potřebnou šťávu a systém společníků smysl. Zničená prostředí jsou však branou k rozpakům. Od jejich necelistvosti po drobné neduhy, ztrácí hra pozitivní body. Některé věci jsou zbytečně komplikované (návraty na základnu), jiné nedopracované (hudební přechody, kamera při soubojích).
06. 07. 2020 • p.a.c.o10

RECENZE: F1 2020

Formulové závody jsou součástí herního světa už pěknou řádku let. Dokonce jedna z prvních her, kterou si tenkrát ještě na PC pamatuji, jsou legendární formule Grand Prix Circuit od Accoolade z roku 1987. Na jejich vývoji se dokonce podílel jistý Don Mattrick, což je ten pán, který nějaký čas vedl Xboxovou divizi a také oznamoval konzoli Xbox One. Další formulovou hrou, která se mi vryla do paměti byla série od EA, i...

»
02. 07. 2020 • Lukáš Urban2

Recenze: Hunting Simulator 2

Sebereflexe je dobrá vlastnost a řekněme si, že nám hráčům občas chybí. Od aut chceme reálnější jízdní model, ale zároveň dobrou ovladatelnost jedním prstem. Po akcích vyžadujeme bravurní balistiku, abychom se vzápětí rozčilovali, že je ta střelba až moc reálná. A po simulátorech žádáme zhmotnění skutečných prvků, avšak za hodinu kňouráme nudou. Víme tedy co vlastně chceme? Nejspíš ne. Aspoň v tom tentokrát nejsme sami, protože studio Neopica bloudí na...

»
23. 06. 2020 • CryLineT9

Recenze: SpongeBob SquarePants: Battle for Bikini Bottom – Rehydrated

Je to žluté, nosí to kalhoty a chová to mňoukajícího hlemýždě. Nic? Kamarádí se to s natvrdlou mořskou hvězdicí a pracuje pro Evžena Krabse u Křupavého kraba. Stále nic? Kde jste žili posledních dvacet let, že neznáte SpongeBoba? Mořskou houbu v kalhotách, která si spokojeně žije v Zátiší Bikin. Ale chápu. Každý se nezamiloval do hlubokých očí usměvavého hrdiny. Také humor nemusel trefit ten pravý cíl. V případě remasteru Battle for Bikini Bottom by to...

»
21. 06. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: The Elder Scrolls Online: Greymoor

To je pořád řečí, jak neexistují upíři a vlkodlaci. A přitom je potkáváte takřka dnes a denně, aniž byste si to uvědomili. S větší intenzitou ty prvé, kteří pijí dobrým lidem krev brčkem, ale zato dlouhodobě a usilovně. Pravda, neříkáme jim upíři. Dostávají pojmenování, jejichž tíhu ani digitální řádky nesnesou. Navíc neplatí, že by se objevovali jen s příchodem noci. S vlkodlaky je to složitější, ale snad minimálně pánové někdy měli tu...

»
14. 06. 2020 • CryLineT0

Recenze: Beyond Blue

Moderní podoba herního průmyslu činí z her univerzální kulturní médium. Úchvatné práce grafických enginů dokážou z vašeho obýváku vytvořit galerii umění. Prostorový zvuk nasimuluje početný orchestr hned vedle vás. A talent pánů spisovatelů přetvoří jedničky s nulami do výpravného románu. To ale není všechno. Tituly jsou rády také intelektuální, relaxační a výukové. Lehce se stanou exkurzí do antického muzea nebo dokumentem o podmořském životě.

»
12. 06. 2020 • tonyskate0

RECENZE: Desperados III

Za vyhynulý žánr byly často považovány tradiční adventury, ovšem ve skutečnosti to jsou taktické hry v reálném čase s důrazem na tichý přístup. Že nevíte o čem je řeč? Snad vám napoví slůvko Commandos. Série, jejíž první díl vyšel před více než 20 lety, nabídla nevídané pojetí, které si zamilovaly milióny hráčů. Podobných her poté vzniklo poměrně málo a vlastně byl tento žánr u ledu dobrou dekádu, dokud jej v roce 2016 neoživilo...

»
10. 06. 2020 • Lukáš Urban3

Recenze: Mafia III: Definitive Edition

Hodnotit zpětně titul není tak jednoduché. Obzvláště, pokud je všeobecně na pranýři už od dob, kdy se objevily první informace a videa. Od vydání se utvořil všeobecný názor, který můžu buď potvrdit nebo se vydat na válečnou stezku za popřením. Bohužel mi chybí moment překvapení, který má suplovat dodatečný obsah. K němu se dostali asi jen ti, kterým základ nevadil a hru si užili. Z toho vyplývá, že jsem na každý pád...

»
07. 06. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: Mortal Kombat 11: Aftermath Kollection

Jsou tituly, které se při vydání nevyplatí kupovat. Ne proto, že jsou v horším stavu než české památky, ale proto, že je čeká ještě velký kus obsahu. Přitom nutně nemusí jít o poloprázdné projekty, u nichž jsou pozdější dodatky součást obchodní strategie. Svou specifickou úlohu zde mají právě bojovky. Ať už Tekken, Soulcalibur nebo Mortal Kombat, vždy vyjdou v dostatečném základu, aby později přiložily pod kotel. Poslední jmenovaný se teď po roce...

»