Recenze: Code Vein

Autor: CryLineT Publikováno: 1.10.2019, 8:43

Publikováno: 1.10.2019, 8:43

Sociální sítě

O autorovi

CryLineT

CryLineT

Je autorem 68 článků

Pohled na upíry se neustále mění. Dramatické romány z nich udělaly noční netvory. Listy komiksů neohrožené hrdiny. A moderní kultura romantický opus pro dospívající. Mění se také charakteristické prvky. Už není potřeba rakve na přespání. A denní světlo nutně nemusí znamenat kremaci. Krev a touha po ní však zůstávají. Co když ale opojný lektvar jednou dojde?

S rostoucí křivkou populace je to nemyslitelné, že ano. Ale stačí zásah vyšší moci, neznámý vir a z lidí se stane ohrožený druh. Bandai Namco připravilo devastující apokalypsu, aby mohlo rozvést příběh o Revenantech. Klan upírů, starý jak lidstvo samo, našel útočiště na základně Vein. Zde plánuje budoucnost v nově nastoleném řádu a bez vzpomínek na minulost pátrá po stromě s magickými plody. Žádný frňákovník, ale zářící líska rodící krůpěje krve. Bohužel její výskyt se neřídí logikou a dobrosrdeční upíři nejsou jediní zájemci o rudé plody.

Svět se skutečně změnil. Jen ti nejsilnější dokáží vyzrát nad ztracenými dušemi, zoufalými jedinci a ničivou silou. Pojetí příběhu hodně připomíná tradiční dobrodružství typu Tři mušketýři nebo Pán prstenů. Herně pak poslední Monster Hunter nebo Final Fantasy. Hrdina putuje v kolektivu a během cesty dělá spojku mezi vámi a minulostí ostatních. Jak si do pomyslného notýsku zapisuje nové typy příšer, mapuje cestičky v neznámém prostředí. Nachází nové spojence a zachraňuje chřadnoucí existence.

Scénář akční RPG by bez problémů obstál jako samostatný celek. Má klasické prvky mangy a také strukturu. I když je příběh celistvý, dal by se rozdělit na epizody podle jednotlivých postav. Jako takový nešetří emocemi, patosem a důrazem na klíčové momenty. Především při kompletaci vzpomínek dává na odiv pocit osudovosti. Přesně tohle mám na japonské tvorbě ráda. Jak dokáže míchat pocity a nálady. Jak neustále hýbe herní atmosférou. Chvíli jste na průzkumu, o pár chvil později v bojovém baletu. A oddych trávíte se slzami na krajíčku.

K hrdému odkazu anime se hlásí zpracování. Nevím proč, ale autoři použili dva grafické styly. Prostředí se nese ve fotorealistickém duchu. Abych to upřesnila, není tak dokonalé, aby vám vyrazilo dech. Ba co víc, v některých momentech postrádají textury ostrost. Jde ale o formu, která odpovídá reálnému vzhledu. Například jako Devil May Cry V. Oproti tomu je vše ostatní.

Postavy, netvoři a zbraně vychází z jemného a velice detailního animování. Ze všech posledních her od Bandai Namco má Code Vein nejpropracovanější metodu cel shadingu. Lemy jsou výrazné, ale čisté. Stíny přecházejí naprosto plynule a odlesky od kovových částí oslňují jasnou září. Hra vypadá téměř stejně, jako na propagačních materiálech. A to se nestává často. Na velké obrazovce je to krásná podívaná. I když nemá 4K a HDR. Snad se prostředí dočkají pozdějšího doladění. Horší textury zbytečně snižují grafické kvality. Ostatně o nich vás kdykoliv přesvědčí editor postavy.

Z vlastní zkušenosti tuším, že pány příliš zajímat nebude. Dle jednoho testosteronového vzorku jsou děvčata málo „rajcovní“ a pánové mají menší charisma než doutník Arnolda Schwarzeneggera. Nevím. Podle mě by přehnané karikatury Veinu neslušely. Ta relativní normálnost postavy přibližuje k vám a minimálně na základně mohou být hrdinové pěkně vyzývaví. Editor je totiž hodně obsáhlý. Zejména v detailech tváře, vlasech a doplňcích. Bez obtíží v něm strávíte hodinu. I dvě. Na druhou stranu může jít o zabitý čas, protože v boji nosíte masku a zbroj.

Ochranná vrstva oblečení nepůsobí dojmem, že by dokázala čelit římským legiím. Natož třímetrovým neřádům. A možná skutečně ne. Má ale jiné přednosti. Vedle specifických statistik ovlivňuje kritické zásahy a stealth výpady. Při správném bloku a plíživém útoku nastupuje speciální zbraň zbroje. Za doprovodu pěkné animace přijde nepřítel o kus zdraví a o strategickou výhodu. Potenciál brnění je velký a je škoda, že ho hra nedranžíruje na sto procent. Dokázala bych si představit více druhů. A více útoků. Místo toho stále bojuji s plížením. Jeho základ v pomalé chůzi mi příliš nesedí. Přikrčení by bylo lepší.

Ale autoři nechtějí prolévat krev pod rouškou stínu. V opačném případě by hrdiny nevybavili ostrými meči. Obřími čepelemi kos a seker. Nebo nebezpečnými bajonety. Zbraní jsou desítky a mezi mé oblíbené patří ty obouruční. Meč Queenslayer nebo sekera Garnet. Nejsou nerychlejší, ale protivníka nešetří. Časování útoků mi sedí tak akorát, abych stihla uskočit. S menšími zbraněmi jsem příliš horlivá a s většími zase neohrabaná. Na obrovská kladiva musí postava trochu dorůst. Buď zvyšováním úrovně nebo výběrem správného krevního kódu (Blood Code).

A to je to, oč ve hře běží především. Většina hrdinských her vás zavazuje k jedné třídě. Musím být lovkyně, čarodějka nebo expertka na blízký boj. Jako upírka mám však svobodu. Třidy, cechy či kasty zastupují právě nejrůznější kódy. Zisk bývá podmíněn splněním úkolu nebo postupem hrou. Základní tři se rychle dvojnásobí a později i trojnásobí. Až uvidíte, kolik prvků kódy ovlivňují, určitě si s pečlivým výběrem dáte práci. Na seznamu jsou výdrž, odolnost vůči vnějším vjemům, rychlost, síla nebo práce se zbraněmi. Například rychlá „krevní skupina“ špatně zvládá těžké zbraně. Za to obraná může nést mnohem větší váhu, třebaže nedokáže čelit ohni, jedům a elektřině.

Můžete se pokusit řídit statistikami jako já. Schválně kam dojdete. Daleko ale nejspíš ne. Kódy mají dále specifické dary a dovednosti. Darem může být silnější atak. Nebo také ochranný kruh, ohnivé střely a desítky dalších zajímavostí. Mezi dovednosti se řadí nižší spotřeba staminy, posilovač zdraví. Ale třeba také lokátor nepřátel nebo urychlovač pohybu. A pak si v té laboratoři vyberte tu správnou kombinaci. Já ji hledám doteď. Za úspěch považuji zúžení na tři kódy s naprosto rozdílnými vlastnostmi. A i když mi přepínání v rychlém menu dovoluje aktivně využívat všechny, pátrám dál.

Však mám na to příležitostí dost. Někdy ujdu pár metrů. Jindy bych se nebála měření krokoměrem. Vždy ale skončím smrtí a návratem k poslednímu záchrannému bodu. Další následovník série Dark Souls zkouší trpělivost obyčejných smrtelníků. Jelikož vám o něm píši, zase tak náročný ale není. Code Vein je mnohem vstřícnější než legendární série, Sekiro nebo nedávné pokračování The Surge. Na rozdíl od nich, v zemi upírů nejste sami.

Možnost spolupráce Code Vein odlišuje asi nejvíce. S ozbrojeným doprovodem se nebezpečí čelí snáze. To za prvé. A za druhé umělá inteligence nepatří mezi hlupáky. Jak brzy zjistíte, volitelný společník vás může mnohému naučit. Kde mají nepřátelé slabiny. Jak se postavit bossovi nebo kde hledat důležitý předmět. Je dokonce natolik chytrý, že se snaží odpozorovat vaše úmysly. Malý příklad. Při běhu do shluku nepřátel předpokládá útok. Proto vás klidně předběhne a zaútočí první. Kdežto při klidné chůzi vyčkává, co učiníte vy.

Podobných situací existuje víc. Partner reaguje na zamknutí nepřítele, hlídá vaše zdraví a snaží se pomáhat vhodnými dary. Nebudu lhát, občas se splete a neudělá nejchytřejší tah. Takových momentů naštěstí není hodně. Většinou budete rádi, že s vámi někdo takový je. Nadstavbou je kolega reálný. V online režimu můžete přímo ve hře požádat o pomoc. Další hráč se připojí do vaší hry a umělá inteligence začne počítat i s ním. Ráda bych řekla, jak je to skvělé. Nemůžu. Buď jsem byla jiným hráčům až příliš velká přítěž nebo hráli i v kooperaci sami za sebe.

Odkrývání upírské historie mě skutečně baví. Atmosféra hry je poutavá i po několikátém spuštění. Souboje motivují ke zlepšování a smrt ponouká k hledání silnějších prostředků. Po každém vypnutí mám ale divný pocit. Něco mi chybí a já přesně nevím co. Snad památnější bossové, u kterých bych měla z výhry hurónskou radost. Třeba snadnější přístup k vylepšení, kvůli kterému musím vždy na základnu. Že by originálnější hudební doprovod? Nebo snad chybějící hlas mé hrdinky? Možná na to časem přijdu. A možná si hra toto tajemství nechá pro sebe.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Osud světa se srazil do kapičky krve a jedinými zachránci se stali upíři. Dobře stanovené priority dělají z Code Vein příjemné překvapení. Příběh má zajímavé hrdiny, souboje potřebnou šťávu a systém společníků smysl. Zničená prostředí jsou však branou k rozpakům. Od jejich necelistvosti po drobné neduhy, ztrácí hra pozitivní body. Některé věci jsou zbytečně komplikované (návraty na základnu), jiné nedopracované (hudební přechody, kamera při soubojích).
05. 12. 2019 • Lukáš Urban0

Recenze: Lost Ember

Mám vlka. Což je v normálním případě práce pro příslušného lékaře. Avšak mám také kachnu, vombata, kolibříka, rybu nebo horskou kozu. To už je spíše na hospitalizaci v klecovém lůžku nebo otevření malého zoologického koutku. Pokud však zrovna nemám před sebou výpravný Lost Ember, který se rozhodl netradiční formou odvyprávět smutné lidské osudy. Nikoliv kterak si těžař uřízl nohu, když se lekl tmavé šelmy. Jde o příběh spoutaných duší, ztracených nadějí a...

»
04. 12. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Arise: A simple story

Příběh je to, co nás většinou her provází. Ano, některé z nich si vystačí i bez něj, ale jinak ho ve hře najdeme ve zpracováních od „nic není v té hře hlavnější než příběh“ až po „něco tam dejte, ať ty mise drží pohromadě“. I my, hráči, k příběhům přistupujeme různě. Záleží na náladě, zajímavosti příběhu a také samotné hře, jakou jsme se rozhodli hrát. Největší umělecké ambice co do zpracování příběhu mívají...

»
25. 11. 2019 • Lukáš Urban1

Recenze: Sniper Ghost Warrior: Contracts

Když děláte větší než únosné množství pitomostí, je fajn, když do vás někdo střelí trochu rozumu. Vývojáře z CI Games takto profackovali hráči po minulém dílu Sniper Ghost Warrior. A je trochu zázrak, že se z toho aplausu vůbec vzpamatovali. Stálo je to sice pár kolegů a zničené ego, ale bez toho se dá pracovat. Jak dokazují Contracts, možná dokonce i lépe než kdy předtím.

»
21. 11. 2019 • p.a.c.o5

RECENZE: Star Wars Jedi Fallen Order

Máme tady nějaké fanoušky prahnoucí po nové hře z univerza Star Wars? Myslím si, že rozhodně ano, protože tato značka do jisté míry změnila život celé řadě lidí a i po tolika letech od uvedení prvních filmů na sebe upoutává patřičnou pozornost. Aktuálně ji vlastní Disney, který se pustil do nového seriálu pro svou streamovací službu a také nás čeká další filmové zpracování s celou řadou navrátivších se postav a herců.

»
19. 11. 2019 • Lukáš Urban8

Recenze: Terminator: Resistance

Ať si James Cameron klidně do konce života točí Avatary nebo třeba tření lososů ve studeném proudu. Z mého pohledu to nejlepší už filmovému průmyslu přinesl. Výtečně pozvedl Vetřelce, aby se později korunoval za krále akčních sci-fi s druhým Terminátorem. Myslete si, co chcete, ale tomuhle snímku se vyrovná jen máloco. Na béčkovém scénáři vystavěl Cameron multižánrový klenot. Nadčasovou klasiku, kde v naprostém souladu funguje svalnatý antihrdina, silná ženská postava, bezcitný padouch a...

»
12. 11. 2019 • CryLineT6

Recenze: Bee Simulator

Jako malá jsem chtěla být ledasčím. A lampička dětského pokojíčku byla svědkem, že zvířata nezůstala bokem. Ale včely mezi má přání nepatřily. I když jsem přímo milovala strašpytla Vilíka a rozvernou Máju, život jejich skutečných předobrazů mě nezajímal. Neproháněly se savanou jako lvice. Neskákaly ve vlnách jako delfíni. A už vůbec nekroužily výšinami jako orel. Místo toho létaly po loukách. Hromadily pyl, aby jim výsledek nakonec sebral člověk nebo vetřelec...

»
24. 10. 2019 • Lukáš Urban9

Recenze: The Outer Worlds

Sedím tu, žvejkám flákotu z raptidona a čučím na bandu dělníků, co rozhazuje výplatu v kartách. Vezměte jed, že se nakonec pozabíjejí, protože ten vlevo fixluje, až se mu z pazour práší. Ale je tu docela klid. Na to, abych dal dohromady pár řádků, kterým stejně nikdo neuvěří. Ale kdo ví, co bude zítra. Halcyon je stabilní jak vytuhlá mrtvola a gauneři z velkých korporací na něm hodují jak supi. Snad měla Nyoka pravdu...

»
20. 10. 2019 • CryLineT0

Recenze: Stranded Sails: Explorers of the Cursed Islands

Přijměte pozvání od studia Lemonbomb, které z přístavu kočíruje průzkumnou loď. Kocábku se sympatickou posádkou. A samozřejmě také s vámi, co by potomkem kapitána a vrchním důstojníkem. Jen se příliš nenechte unést modravou dálí. Počasí nemá chuť řídit se předpovědí a brzy nabídne zamračenou tvář. Takovou, po jejímž pohledu končí plachetnice roztříštěná o skaliska ostrovů. A jak jste skončili vy? Váš otec? A vaše posádka? To už vám poví malinký titul Stranded...

»