Recenze: Conarium

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 18.4.2019, 16:30

Publikováno: 18.4.2019, 16:30

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 2307 článků

Obyčejný hráč s velkou hubou. Věrný člen redakce, jehož revír začíná a končím psaním.

Za okny bílé peklo, v hlavě prázdno a okolo pusto, že by se dalo za hranice vyvážet. To je úvod, ze kterého můžete připravit deset a jednu hru navíc. Psychologické drama o následcích nezřízeného pití. Lyrickou baladu na téma Moje samota, moje radost. Depresivní pohled do nitra nedobrovolných exulantů na Sibiř. Anebo hororový thriller s psychologickou zápletkou, tedy v případě, že se hraje podle H. P Lovecrafta.

Opisovat dávno zesnulého autora není móda, je to takřka posedlost, která má ve hrách hluboké kořeny. Některé vývojářské týmy na jinou látku ani nesáhnou, neboť se považují za nejvěrnější členy fanklubu a pátou kolonii mýtu Cthulhu. Ano, ukazuji na vás pánové ze studia Zoetrope Interactive, kteří jste šíleným příběhům oddáni už dekádu a půl. A to s přesvědčením, že ctíte odkaz, jak jen nejlépe umíte. I proto jste sáhli po povídce V horách šílenství, která je ústředním příběhem stejnojmenné sbírky. A víte co, příště vybírejte raději jinde.

Jak se říká, do třetice všeho dobrého. V případě vývojářů tak sledujeme Franka Gilmana, jehož příběh začíná probuzením na vědecké základně kdesi v Antarktidě. Frank byl, nebo snad i stále je, součástí čtyřčlenné výpravy, která má za úkol v mrazivých končinách zkoumat přírodní síly a jejich limity. Při bádání se očividně něco pokazilo, protože ústřední postava nemá ani šajn, co v místnosti s disko koulí dělá a kde je zbytek výpravy. Zbývá mu tak jediné, jít po úlomcích reality a drobcích fikce. Brzy totiž začnou halucinace a další výjevy neslučitelné s realitou. Je podzemní katedrála skutečná? A co se stalo s ještěrkami na stěnách? A proč s sním ta kytka navazuje kontakt?

Odpovědi na otázky jsou rozházené jak volební lístky diktátorského státu. Kde to je možné, povalují se poznámky, psané záznamy, vzkazy a deníky. Kde to naopak možné není, přichází na řadu flashbacky, snové pasáže a psychedelické stavy. Za přispění prostředí si tak utváříte ucelený obraz zkázy výpravy a pomalu vnikáte do historie ztraceného druhu. Pokud si jméno Lovecraft asociujete s hororovým žánrem, rychle se tohoto manýru zbavte. V horách šílenství děsí maximálně svou délkou a vleklostí vyprávění, rozhodně ne obsahem.

Nutno podotknout, že to není chyba vývojářů. Povídka V horách šílenství taková prostě je. Duchovní otec mytologických bestií v ní zúročil bohaté znalosti přírodních věd, přidal špetku vědecko-fantastických prvků a nezapomněl ani na kreatury divného vzhledu a původu. Z celého svazku jde o nejméně zajímavou část a upřímně, stále nechápu její oblibu. Předci masožravé Adély mohou imponovat snad jen ekologickým aktivistům. Tím neříkám, že vyprávění nedokáže zaujmout. V psané formě to je především popis expedice, detailní zmapování prostředí a tajemno kolem „neznámého“.

Ve hře toho bohužel funguje jen část, přičemž je nad slunce jasné, že se tu bijí důraz na předlohu a potřeba zabavit hráče. Abyste dostali všechny informace, musíte toho dost přečíst. Mnohem víc než například v Layers of Fear. A musíte to přečíst v angličtině, protože chybí tuzemská lokalizace. To samozřejmě není výrazná překážka, pokud by studování deníku, kam se mimochodem ukládají všechny textové záznamy, bylo proloženo přispěním hráče. K tomu sice dochází, ale v takové míře, že se jen zázrakem během hraní nezačnete šťourat v tělních dutinách.

Hádanek je poskromnu. Mají sice tematické začlenění a logický původ, ale jsou příšerně jednoduché. Stačí prozkoumat každý kout jasně vytyčeného koridoru a nemůžete stanout s užaslým výrazem. Ten je lepší si schovat na obdiv prostředí, za jehož design smekám klobouček. Sice malý, ale přeci. Lokace dozorující neustálé hledání dokáží okouzlit. Ať snahou prodat každou část jeskyně s nezapomenutelným dojmem, tak okatou inspirací u jiných umělců. Podezírám vývojáře, že hoří láskou ještě ke Gigerovi. Nicméně i on sám byl značně ovlivněn Lovecraftem, což se odráželo na jeho dílech.

Zvuk, potažmo hudbu, bych rád jednou rukou pochválil. Ale jen proto, aby nastavil tvář a já mu mohl druhou pořádně plácnout. Decentní hudba a ruchy okolí mají skvělou atmosféru. I když se na scéně nic neděje, podvědomí očekáváte něco neočekávaného. Místy jsem lehce zavzpomínal na první Amnesii, což je pro autory pochvala. Zejména, když se z dálky valil divný skřek nebo se ozvalo padání kamení v těsné blízkosti. Ale co ten dabing ptám se. Ochotnické divadlo spolku Nenáročný divák by předvedlo lepší vystoupení. A to jsou vedlejší postavy ještě tím lepším. Postava Franka má naprosto tragického aktéra, jehož hlasový font často padá až do ženského hlasu.

Na poslední chvíli by do hodnocení mohly zasáhnout polehčující okolnosti. Na hře dělalo přeci jen pár lidí a je tu plná podpora konzole Xbox One X. A také tu jsou necelé čtyři hodiny herní doby a cena atakující devět stovek. S ohledem na všechno vyjmenované se mi zdá částka trochu moc. Ačkoliv z jiného soudku, tak Soma je výrazně znepokojující a jednoznačně výpravnější. Stejně jako Conarium dorazila na Xbox One po delší době, nicméně i tak se cení o tři stovky méně.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Dobrá adaptace průměrného díla bude pořád jen průměrem. Conarium má nespornou úctu k Lovecraftovi, ale podává ji několikahodinovou toulkou Antarktidou, během níž se téměř nic nestane. Postavy lidí nedokáží zaujmout, a tak celá tíha leží na bedrech ještěří civilizace a inteligentní fauny. Kde pomáhá hezký level design, tam ubírá přehršle textu a děsivě odbytý dabing. Pokud chcete do hor šílenství, dejte přednost raději knize.
22. 08. 2019 • DandyCZE2

RECENZE: Age of Wonders: Planetfall

Další kvalitní strategie si přišla vybojovat svoje místo na konzoli Xbox. Paradoxu se na Xboxu asi hodně líbí, takže po poslední strategii Stellaris přináší do světa Xboxu i svoji žhavou novinku Age of Wonders: Planetfall, což je tahová strategie, která vám nabídne kompletní záběr na vše, co od kvalitní tahové strategie čekáte. Nejvíce lze hru přiblížit k podobným hrám, jako je série XCOM nebo Mutant Year Zero: Road to Eden. Nyní...

»
07. 08. 2019 • CryLineT0

Recenze: Bear With Me: The Complete Collection

Adventury jsou něco jako starodávné božstvo. Jsou tu od nepaměti. Od dob, kdy přístroje byly schopny zaznamenávat víc než jen psaný text a data. A jednu éru dokonce s převahou udávaly herní směr. Nejde ale o žánr masový. V případě point and click kategorie se dá dokonce říct, že to nejlepší přinesla devadesátá léta. Hry jako Monkey Island, Broken Sword, Syberia nebo Grim Fandango.

»
02. 08. 2019 • Lukáš Urban4

Recenze: DOOM 3

Nejsem sám, kdo v poslední době vývojářům vyčítá, že se chovají jako obsluha tanku na dětském hřišti. V záchvatu modernizace likvidují jedny primitivní mechaniky za druhými a pak se diví, kam se vytratila hravost a zábava. Na obranu toho, co je nám svaté, vzpomínáme na tituly, které kdysi dávno vystavěly základy jednotlivých žánrů. A abych v tom nostalgii nenechal samotnou, jsem ochotný sáhnout po značce, kterou vlastně moc nemusím.

»
29. 07. 2019 • p.a.c.o3

RECENZE: Wolfenstein: Youngblood

Vždycky jsem si myslel, že herní hrdinové mají hlavní výhodu v tom, že jsou téměř nesmrtelní (co po stránce fyzické, tak slávy) a také že se jim vyhýbá jedna zásadní lidská vlastnost a to stárnutí. Někteří hrdinové, v tomto případě dokonce hrdinka, v rámci série omládli, aby se nakonec dostali do nejlepších let. Jinde si však vývojáři usmysleli, že bude fajn, když ikonický hlavní hrdina dostane pár šedin a celkově opravdu notně zestárne.

»
25. 07. 2019 • p.a.c.o9

RECENZE: FIA European Truck Racing Championship

Závody jsou skvělou podívanou. Nemám teď na mysli ty virtuální, ale skutečné. Všichni jistě známe rally, Formuli 1 nebo okruhové závody cestovních vozů. Všechno to jsou velice rychlé a dynamické soutěže, kde není o napětí nouze a zdejší závodní speciály mají ladné křivky. Na závodní okruhy se však vydávají i kamióny, které se, co do výkonu, mohou s ostatními směle měřit. Závody kamionů mě vždycky fascinovaly už jenom z toho důvodu, jak...

»
23. 07. 2019 • Lukáš Urban0

Recenze: Redeemer – Enhanced Edition

Žil, byl Vasil, co armádu zkusil. Pech, zabíjet lidi tam musil. Takový způsob života se mu hnusil, a tak osud svůj spasil. Bolavou duši v chrámu božím hasil, když v tom kdosi klid mu zprasil. Pán chraň je, neb holé ruce a zbraň opět tasil. Bije, kope, mlátí ze všech sil. Však to je Vasil, bývalý člen utajených vojenských sil. Z informací, co nepřítel utrousil, až do podzemních laboratoří zabrousil. Zde se málem...

»
22. 07. 2019 • Lukáš Urban1

Recenze: Darksiders III: Keepers of the Void

Poté, co Fury porazila všechny smrtelné hříchy a odvrátila svět od pětisté padesáté druhé apokalypsy, mohla se vydat klidně na dovolenou. Využít své získané dovednosti a opékat si zbroj v jícnu sopky, v obklopení blesků chránit deštný prales nebo s ledově chladným výrazem opečovávat medvědy za polárním kruhem. Ale to válečnice nedělají. Raději berou nabídku od kostnatého individua a mění se na Laru Croft.

»
10. 07. 2019 • Lukáš Urban5

Recenze: Car Mechanic Simulator

Na úvod jedno velké poděkování. Vám vše, kteří jste děti nevzali do zoo, protože poslední peníze zůstaly v kostelní pokladničce. I těm, jejichž dovolená vedla do Mekky namísto letní destinace u Středozemního moře. Nezapomínám ani na artritické jedince, kteří přes úmornou bolest klečí pravidelně na koberci a chorý hřbet ohýbají na svatou stranu. No a vy, jejichž dobrota skončila v komůrce s otcem představeným, všechna čest vašim padlým ideálům. A dalším padlým věcem.

»