Recenze: Conarium

Autor: chaosteorycz Publikováno: 18.4.2019, 16:30

Publikováno: 18.4.2019, 16:30

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 2101 článků

Za okny bílé peklo, v hlavě prázdno a okolo pusto, že by se dalo za hranice vyvážet. To je úvod, ze kterého můžete připravit deset a jednu hru navíc. Psychologické drama o následcích nezřízeného pití. Lyrickou baladu na téma Moje samota, moje radost. Depresivní pohled do nitra nedobrovolných exulantů na Sibiř. Anebo hororový thriller s psychologickou zápletkou, tedy v případě, že se hraje podle H. P Lovecrafta.

Opisovat dávno zesnulého autora není móda, je to takřka posedlost, která má ve hrách hluboké kořeny. Některé vývojářské týmy na jinou látku ani nesáhnou, neboť se považují za nejvěrnější členy fanklubu a pátou kolonii mýtu Cthulhu. Ano, ukazuji na vás pánové ze studia Zoetrope Interactive, kteří jste šíleným příběhům oddáni už dekádu a půl. A to s přesvědčením, že ctíte odkaz, jak jen nejlépe umíte. I proto jste sáhli po povídce V horách šílenství, která je ústředním příběhem stejnojmenné sbírky. A víte co, příště vybírejte raději jinde.

Jak se říká, do třetice všeho dobrého. V případě vývojářů tak sledujeme Franka Gilmana, jehož příběh začíná probuzením na vědecké základně kdesi v Antarktidě. Frank byl, nebo snad i stále je, součástí čtyřčlenné výpravy, která má za úkol v mrazivých končinách zkoumat přírodní síly a jejich limity. Při bádání se očividně něco pokazilo, protože ústřední postava nemá ani šajn, co v místnosti s disko koulí dělá a kde je zbytek výpravy. Zbývá mu tak jediné, jít po úlomcích reality a drobcích fikce. Brzy totiž začnou halucinace a další výjevy neslučitelné s realitou. Je podzemní katedrála skutečná? A co se stalo s ještěrkami na stěnách? A proč s sním ta kytka navazuje kontakt?

Odpovědi na otázky jsou rozházené jak volební lístky diktátorského státu. Kde to je možné, povalují se poznámky, psané záznamy, vzkazy a deníky. Kde to naopak možné není, přichází na řadu flashbacky, snové pasáže a psychedelické stavy. Za přispění prostředí si tak utváříte ucelený obraz zkázy výpravy a pomalu vnikáte do historie ztraceného druhu. Pokud si jméno Lovecraft asociujete s hororovým žánrem, rychle se tohoto manýru zbavte. V horách šílenství děsí maximálně svou délkou a vleklostí vyprávění, rozhodně ne obsahem.

Nutno podotknout, že to není chyba vývojářů. Povídka V horách šílenství taková prostě je. Duchovní otec mytologických bestií v ní zúročil bohaté znalosti přírodních věd, přidal špetku vědecko-fantastických prvků a nezapomněl ani na kreatury divného vzhledu a původu. Z celého svazku jde o nejméně zajímavou část a upřímně, stále nechápu její oblibu. Předci masožravé Adély mohou imponovat snad jen ekologickým aktivistům. Tím neříkám, že vyprávění nedokáže zaujmout. V psané formě to je především popis expedice, detailní zmapování prostředí a tajemno kolem „neznámého“.

Ve hře toho bohužel funguje jen část, přičemž je nad slunce jasné, že se tu bijí důraz na předlohu a potřeba zabavit hráče. Abyste dostali všechny informace, musíte toho dost přečíst. Mnohem víc než například v Layers of Fear. A musíte to přečíst v angličtině, protože chybí tuzemská lokalizace. To samozřejmě není výrazná překážka, pokud by studování deníku, kam se mimochodem ukládají všechny textové záznamy, bylo proloženo přispěním hráče. K tomu sice dochází, ale v takové míře, že se jen zázrakem během hraní nezačnete šťourat v tělních dutinách.

Hádanek je poskromnu. Mají sice tematické začlenění a logický původ, ale jsou příšerně jednoduché. Stačí prozkoumat každý kout jasně vytyčeného koridoru a nemůžete stanout s užaslým výrazem. Ten je lepší si schovat na obdiv prostředí, za jehož design smekám klobouček. Sice malý, ale přeci. Lokace dozorující neustálé hledání dokáží okouzlit. Ať snahou prodat každou část jeskyně s nezapomenutelným dojmem, tak okatou inspirací u jiných umělců. Podezírám vývojáře, že hoří láskou ještě ke Gigerovi. Nicméně i on sám byl značně ovlivněn Lovecraftem, což se odráželo na jeho dílech.

Zvuk, potažmo hudbu, bych rád jednou rukou pochválil. Ale jen proto, aby nastavil tvář a já mu mohl druhou pořádně plácnout. Decentní hudba a ruchy okolí mají skvělou atmosféru. I když se na scéně nic neděje, podvědomí očekáváte něco neočekávaného. Místy jsem lehce zavzpomínal na první Amnesii, což je pro autory pochvala. Zejména, když se z dálky valil divný skřek nebo se ozvalo padání kamení v těsné blízkosti. Ale co ten dabing ptám se. Ochotnické divadlo spolku Nenáročný divák by předvedlo lepší vystoupení. A to jsou vedlejší postavy ještě tím lepším. Postava Franka má naprosto tragického aktéra, jehož hlasový font často padá až do ženského hlasu.

Na poslední chvíli by do hodnocení mohly zasáhnout polehčující okolnosti. Na hře dělalo přeci jen pár lidí a je tu plná podpora konzole Xbox One X. A také tu jsou necelé čtyři hodiny herní doby a cena atakující devět stovek. S ohledem na všechno vyjmenované se mi zdá částka trochu moc. Ačkoliv z jiného soudku, tak Soma je výrazně znepokojující a jednoznačně výpravnější. Stejně jako Conarium dorazila na Xbox One po delší době, nicméně i tak se cení o tři stovky méně.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Dobrá adaptace průměrného díla bude pořád jen průměrem. Conarium má nespornou úctu k Lovecraftovi, ale podává ji několikahodinovou toulkou Antarktidou, během níž se téměř nic nestane. Postavy lidí nedokáží zaujmout, a tak celá tíha leží na bedrech ještěří civilizace a inteligentní fauny. Kde pomáhá hezký level design, tam ubírá přehršle textu a děsivě odbytý dabing. Pokud chcete do hor šílenství, dejte přednost raději knize.
26. 05. 2019 • CryLineT1

Recenze: Team Sonic Racing

„Nové závody s ježíkem? Sem s nimi!“ Podobnou reakci provázelo zjištění, že král dlouhých sprintů opět usedl za volant. Přemýšleli jste vůbec nad tím, proč Sonic potřebuje auto, když by v teoretické rovině byl první po svých? Já také ne, protože jsem vděčná za další infantilní postavičky, které se v neméně infantilních autíčkách snaží získat zlatavý pohár. Zřídka kdy totiž narazíte na lepší rodinou hru, než jsou arkádové závody s dětskou grafikou a otevřenou přístupností.

»
24. 05. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: Layers of Fear 2

Je každý umělec blázen? Je každý blázen umělec? A je snad umění forma šílenství? Před třemi léty si podobné otázky položil polský kreativní celek, načež vznikla skromná analýza pomateného, nebo neskutečně nadaného, malíře jménem Layers of Fear. Zjištění, že tahy štětce občas vede lidská tragédie, nechalo pootevřené dveře do světa, kde jedinci hodni obdivu představují oběti vlastní výjimečnosti. Hvězda stříbrného plátna míří na scénu, ale dočká se bouřlivých ovací?

»
23. 05. 2019 • lindros88cze0

RECENZE: Sniper Elite V2 Remastered

Říkáte si zase další remaster? Už tomu tak je a možná nám jen pánové ze studia Rebellion chtějí zkrátit čekání na pátý Sniper Elite. Každopádně tento měsíc už je tomu sedm let, co do obchodů dorazil Sniper Elite V2 a my se teď mrkneme na zoubek jeho remasteru pro Xbox One.

»
18. 05. 2019 • chaosteorycz1

Recenze: Rage 2

Dlouhé desítky let si autoři filmů, her a knih dávali práci, aby svět po globální katastrofě působil tak depresivně, že si z něho i fanoušek doom metalu má chuť podřezat žíly. Pak ale někdo přišel se studií, jak se asi bude chovat tlupa orangutanů ve skladu barev a laků. Samozřejmě udělá barevný nepořádek, který by šikovný hokynář prodal jako umělecké dílo nadčasového umělce. Nač ale dělat z neorganizovaného bince něco víc než...

»
15. 05. 2019 • lindros88cze6

Recenze: World of Warships: Legends (Game Preview)

Po úspěšném uvedení hry World of Tanks na konzole se Wargaming snaží přenést i svůj další titul: World of Warships (WOWs). Jak už název i obrázek napovídají, tak se budeme plavit v bojových lodích z období kolem 2. světové války. Hra vyšla na PC v roce 2015 a někteří si možná myslí, že jde o pouhý port hry. Dle WG a i mých dojmů se jedná o upravenou hru, která je ovšem...

»
14. 05. 2019 • tonyskate10

RECENZE: A Plague Tale: Innocence

Když byl v lednu 2017 oznámen nový projekt The Plague studia Asobo, který zaštítil francouzský vydavatel Focus Home, asi nikdo nečekal, že se z něj vyklube natolik slibná záležitost, jakou se A Plague Tale: Innocence nakonec stala. Hráči se těšili na poutavý příběh zasazený do zajímavého období, a když byla navíc potvrzena čeština, očekávání ještě více vzrostla. Budou však naplněna? Ačkoliv embargo na recenze padlo až s vydáním hry, což kolikrát nebývá dobré...

»
11. 05. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Feudal Alloy

Přemýšleli jste někdy nad tím, nad čím pak asi dumá ta němá tvář, kterou si chováte v akvárku? Myslíte, že ji zajímá nová laciná truhla umístěná v rohu? Přemýšlí snad nad tím, že opět meškáte s vyčištěním? Nebo snad s ní o velkolepém dobrodružství v alternativním středověku? Jestli nežije v hlavě pracovitého robota, nejspíš ji zajímá jen včasné krmení.

»
08. 05. 2019 • p.a.c.o1

RECENZE: Old Man’s Journey

Společně s rozmachem nezávislých herních studií nebo i samotných vývojářů, jsme se konečně dočkali toho, nač celá léta předtím spousta hráčů nadávala. Velká studia hrála na jistotu, sypala na nás jedno pokračování za druhým, a tak nějak se vytratili hry s větší uměleckou hodnotou nebo zajímavými nápady. A právě tohle je oblast, v níž se nezávislá scéna velice vyžívá a vznikají zde někdy až divné hry (tak moc umělecké, že to nikdo nechápe,...

»