Recenze: Cuphead

Autor: chaosteorycz Publikováno: 30.9.2017, 13:40

Publikováno: 30.9.2017, 13:40

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1277 článků

Za tajemným lesem, děsivým lunaparkem a blíže nespecifikovaným počtem řek a hor, žijí dva kusy porcelánu Cuphead a Mugman. Jejich bytí je naplněné radostí a štěstím, nicméně musejí se vyvarovat kasinu ovládanému temnými silami. Ovšem nebyla by to pohádka milé děti, kdyby naši hrdinové poslechli rad vousaté konve. S pohledem zasloužilého karbaníka vrhali kostky jedno kolo za druhým a štěstěna jim evidentně přála. Ale pekelná, která skončila s nabídkou samotného ďábla, který zatoužil hrát vabank. Hrnečci nepřišli jen o bezcenné žetony, ale také o duše. Jedinou šancí na vykoupení se zdá být melouchaření pro samotného rohatého, ale zlým silám se přeci nedá věřit. Nebo ano?

Dlouhé tři roky uplynuly od oznámení plošinovky Cuphead na veletrhu E3, a ještě déle od chvíle, kdy vývojáři ze StudioMDHR začali na nevšedním titulu pracovat. Někteří už možná přestali doufat, jiní mezitím zapomněli a jen skalní příznivci žánru stále vyhlíželi konzolovou exkluzivní hru. Po posledních dnech mám neblahý pocit, že i jejich řady lehce prořídnou, ale s ohledem na fakt, že projekt byl od samého počátku prodáván jako hardcore záležitost, budou zájemci snad připraveni na vyteklé nervy, křeče v rukách, umatlané ovladače a stavy hraničící s požitím halucinogenních látek. A také na cestu časem, k níž nepotřebujete DeLorean.

Myšlenka spojit dohromady jednu z nejrevolučnějších ér animované tvorby, tuhou hratelnost konce 2. tisíciletí a moderní tvůrčí technologie, byla od začátku tím nejzajímavějším, co Cuphead sliboval. A vážení věřte nebo ne, nelhal. Od prvních minut, kdy se velice originálně seznamujete s ovládáním, po úvodní potyčky, až přes nekonečné zástupy bossů, je hra naprostým originálem. Jelikož jde o zástupce „run and gun“ žánru, bavíme se tu o nástupci her jako Galaxian či Contra. To znamená, že primárním cílem, není dosáhnout konce úrovně s maximálním počtem předem daných objektů (Rayman, Crash Bandicoot, Sonic), ale dostat se vůbec k cílové pásce.

Tomu odpovídá i skladba úrovní tvořená z eliminace bossů, proběhnutí daného kola a ochrany objektu. Přestože Cuphead, potažmo Mugman hrajete-li v lokální kooperaci, může jen utíkat, střílet a skákat, jsou levely dostatečně různorodé, odlišné a lehce zapamatovatelné. A především náročné. Ve hře jsou pouze 3 světy a v každém výzev, co se vejde prvňákovi na prsty levé a pravé ruky. I tak se herní doba bez větších problémů přehoupne přes 10 hodin, protože „Dark Souls princip“ nutně nemusí nosit RPG hadry. Může být roztomilý, hravý, pohlcující a zároveň pekelně jidášský.

Definovat jeden typ úrovní jako jednodušší, než ten druhý je těžké, protože náročnost se neustále zvyšuje. Navíc se mění i herní styl, kdy ne vždy je třeba využívat veškerých možností. To, že jednou proběhnu les s prstem na střelbě neznamená, že o 30 kroků dále nebudu jen skákat propocený až k sousedům pode mnou. Klíčem k úspěchu není jen naučení se rytmu a logiky nastalé situace, ale také její pochopení. Důležité checkpointy, jimiž za normálních okolností hasíme naše přešlapy, totiž získali bossové. A tak zatímco se snažíte jednu a tu samou Hyldu zničit stále dokola, ona využívá checkpointy k tomu, aby transformovala podobu, útok nebo jen prostředí. Tato místa jsou jasně daná, ale posloupnost změn ne.

Teoreticky tedy naprosto přesně víte, co máte udělat, ale prakticky vám do toho neustále promlouvá náhoda činící jedny kombinace obtížnější oproti jiným, kdežto k některým nemusí ani dojít. Pro lepší pochopení příklad. Ve streamu uvidíte, jak nějaká Berta z Podolí došla do konce přes obrovskou střelu, výherní automat a žravou kouli, a to v tomto pořadí. Jenže vám se to může podařit přemožením žravé koule, automatu na žvýkačky a skákavé potvory. Že by vám prodali jinou hru? Nebo snad nějaký update? Ani jedno, jen jedna z mnoha variant, která se promítá také do výběru střel a speciálních schopností.

Když jsem říkal, že se v indie novince nic nesbírá, nebyla to úplně pravda. V menším, než malém množství se vyskytují mince jejichž sběr není nutný. Na druhou stranu se tím připravíte o možnost dokupovat nové schopnosti. Ty mohou sehrát důležitou roli v tom, zda o několik levelů dál uspějete či nikoli. Možnost přepínat ze dvou libovolných střel je naprostou nezbytností, protože vnáší do obyčejné plošinovky strategický prvek. Taktéž speciální útok a jedno kouzlo, kterým může být jak čtvrtý život, tak zlepšená obrana nebo automatický skok, jsou nedílnou součástí herního progresu. Dříve či později protivníci přinutí každého upravit výzbroj. Jen v případě vzdušných potyček se vylepšení odemykají a přivlastňují automaticky.

V celém titulu je více než stovka nepřátel. To je s ohledem na ručně kreslený vizuál naprosto neskutečné číslo hodné obdivu. Každý boss, každý jeho pomocník a každé prostředí je synonymem originality, kreativity a naprostého oddání stylizaci 30. let minulého století. Styl tvořený kreslíři z filmových dílen Fleischer Studios a Disney ožívá v překrásné pohádce, které nechybí ani dobové ruchy a poškození obrazu. Jako byste sledovali nové díly oblíbeného animáku, jenž nikdy nebyl odvysílán, a to na starém VHS přehrávači meloucím z posledních sil. Herní designéři tvořili všechny animace původní metodou a pak je převáděli do enginu Unity, kde běží pod 60 snímky za sekundu. V porovnání s dnešními žánrovými soky je tak Cuphead naprostým zjevením s nezaměnitelnou atmosférou.

Pozadu nezůstala ni hudba pulzující v jazzových rytmech. Možná to není váš šálek čaje, ale přeci byste u takové krásy nechtěli poslouchat Black Sabbath nebo Paul Van Dyka. Když 30. léta, tak se vším všudy. Zejména při poslechu ze sluchátek si pak vychutnáte praskání a šumy podporující stylizaci. Dlouhý vývoj se pak velice dobře podepsal na celkové optimalizaci. Chod je plynulý a ani načítací časy nepřesahují očekávaný průměr. Na PC je to pak otázka několika vteřin, máte-li alespoň průměrný hardware, což si můžete otestovat díky funkci Xbox Play Anywhere.

Jestli vás hra upoutala, ale máte obavy z vysokých nároků, měli byste vědět, že úrovně mají i nižší obtížnost „Simple“. Na ní jsou protivníci méně útoční a je taktéž eliminován počet záškodníků, jenž je podporují. Má to ovšem háček. Aby vás autoři pustili k finálnímu lotrovi, je nutné splnit bossy na standardní, tedy náročnou obtížnost. Resumé? Tak či onak, se opravdové výzvě nevyhnete, pokud tedy chcete vidět závěrečné titulky. Troufám si říct, že když opravdu budete chtít, máte více než dobrou šanci přes jednoduší volbu dojít až naprostého finále. Nestane se tak ale za jedno odpoledne.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

V dobách, kdy se potkávali Pepek námořník, Betty Boop a Mickey Mouse, nemohlo nikoho ani napadnout, jak vzácná jednou bude ručně malovaná animace, která vtiskává život všem živým i neživým bytostem. Cuphead je překrásným výletem do historie, jenž se nepřejí ani po několikátém spuštění. Přejeden dnešní, až fotorealistickou počítačovou animací, jsem s výrazem malého dítěte vítal každý další kousek nádherného světa, který tvořil historii kreslených seriálů. Zároveň jde o poctu klasickým plošinovkám z bitové éry, kdy hratelnost nepodléhala grafice a těžila z hráčů maximum jejich možností. Už jsem se radoval, že konečně vytáhnu zelenou desítku, ale kooperace je možná jen lokálně, nikoli prostřednictvím služby Xbox Live. Je to ale opravdu jen o kousek.
  • Hali

    Super recenze, o koupi určitě budu přemýšlet, ale sem dost nervák tak se bojim, že by mi u toho bouchly nervy 😀

    • p.a.c.o

      Tvé obavy jsou na místě. Zkoušel jsem hrát, ale po půl hodině marného snažení…. 😀 třeba zítra bude lepší den 😀

      • Chaosteory CZ

        Teoreticky hra na 60 minut, při níž hráč prakticky zešediví o 3 odstíny 😀

  • StriderCZ

    Připomíná mi prvního Raymana. Skvělá grafická stylizace, podobně šílená obtížnost.

  • Jaroslav Houdek

    Koukal jsem na video na Cinemassacre youtube kanálu a ta hra je must buy pro lidi, co rádi gaučový co-op ve dvou. Tam opravdu září. Pro ty ostatní je to asi opravdu jen 9/10.

  • Piro

    Pro me jeto to zabity tim multiplayerem. Copak je tak velkej problem udelat online coop ? Parim dost s kamosema, v podstate hraju jen multiplayery. Ovsem vsichni jsou 1 hodinu jizdy a pritelkyni na to neukecam. Tim only local coop mne nastvali.

22. 02. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: The Station

Zdánlivě opuštěná vesmírná stanice a ústřední postava coby pojítko mezi tím, co se událo, a co se teprve stane. U bláznivého Isaaca, kde jsem jen tohle předtím viděl? A už vím, asi ve dvaceti předešlých zpracováních. A přece se chci opět nechat tahat po temných chodbách za doprovodu blikajícího osvětlení. Doslova dychtím po informacích ukrytých v emailové komunikaci, odložených poznámkách a zanechaných vzkazech. Stresové situace a problémy volající po rukách zkušeného...

»
19. 02. 2018 • p.a.c.o19

RECENZE: Kingdom Come: Deliverance

Česká herní scéna o sobě dává průběžně vědět celému hernímu světu a často velice úspěšně. Máme tu hry jako Factorio, Mashinky nebo Space Engineers, ukazující, že u nás dělat hry umíme a také, že máme zajímavé nápady na témata. To ostatně moc velká novinka není, protože i v minulosti byla řada her, které si dokázaly získat celosvětový respekt. Mafie se zapsala do srdcí několika generací hráčů, a i v dnešní době je...

»
18. 02. 2018 • chaosteorycz6

Recenze: Monster Energy Supercross – The Official Videogame

Itálie nám dala mnohé. Kvalitní fotbal, slunné pláže, okouzlující architekturu, diskotékovou hudbu, rychlá auta, sicilskou mafii, dobrou kuchyni a studio Milestone. Legendy z Milana, tak bych mohl autory nazvat s klidným svědomím, protože za více než 20 let vytvořili skoro padesátku her. Pamatují systém SNES stejně, jako první Xbox a jejich rukami prošli licence na podniky WRC, MotoGP, V8 Supercars nebo MXGP. Přes to všechno je Milestone synonymem průměrnosti, který sype hry...

»
05. 02. 2018 • DandyCZE2

Recenze Railway Empire

Začátky mého hraní dorazily na Xbox! Ano, strategie a budovatelské hry mě provázely od počátků mého hraní. Oblíbil jsem si všemožné tycoony, v nichž jsem stavěl, co šlo. Aktuálně hraji primárně na Xboxu a tam těchto her není opravdu moc. Najdou se zástupci globálnějších her jako třeba Tropico nebo Civilization, ale klasické vláčky? Ty rozhodně ne.

»
04. 02. 2018 • chaosteorycz18

Recenze: Monster Hunter World

V moderním světě většina civilizace neloví pro potravu, což je dobře. Jako první bych skončil s pusou od hlíny a hrstí cvrčků, místo šťavnatého kusu zadní flákoty. A to v tom lepším případě. Mimo cílených odstřelů a mysliveckých honů, se tak z lovů staly záležitosti zbohatlíků, kteří si v poklidné vzdálenosti a bezpečí odstřelují to, co momentálně touží pověsit nad krb. Co jim ale to drahé vybavení sebrat, dát jim do ruky sekeru, luk a...

»
22. 01. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: The Vanishing of Ethan Carter

Tvrdí se, že ty nejúžasnější příběhy píše sám život. Pokud to vezmu za bernou minci, pak je mladý Ethan Carter hotovou živoucí novelou na pokračování. Se svou početnou rodinou žije v malé vesničce v Red Creek Valley. Kouzlu překrásné krajiny se vyrovnají snad jen tajemství, kterých má lokalita více než matka představená za dveřmi své cely. To je také důvod, proč Ethan kontaktuje muže, jehož jméno je nevyřčeno po téměř celý čas....

»
19. 01. 2018 • kristine4chaos0

Recenze: InnerSpace

Jsou hry, hry a pak hry. Že nechápete? Nevadí, ráda vysvětlím. U valné většiny produkce jednoduše vypnete, protože hra po vás chce jen základní operace. A k těm vás ještě povodí za ručičku. Pak jsou tu hry logické, tvořené hádankami, vyžadující zapnout mozek na vyšší obrátky. Ty jsou občas spojené s až uměleckým grafickým zpracováním, čímž se volně dostávám k hrám relaxačním. Bývají budovatelské, explorativní, dávají vám větší volnost v...

»
16. 01. 2018 • p.a.c.o6

RECENZE: Flying Tigers: Shadows over China

Létání fascinuje lidi od nepaměti a do oblak by chtěla létat celá řada z nich. V dnešní době jsou letadla stejně běžnou součástí našich životů, jako dříve auto nebo koňský povoz. Bohužel virtuální piloti mají podmínky ztížené, protože na konzole her s letadlovou tématikou zrovna moc nenajdete. O to více mi udělali radost Flying Tigers: Shadows over China, kteří nám takové klasické arkádové létání nabízejí.

»