Recenze: Cuphead

Autor: chaosteorycz Publikováno: 30.9.2017, 13:40

Publikováno: 30.9.2017, 13:40

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1943 článků

Za tajemným lesem, děsivým lunaparkem a blíže nespecifikovaným počtem řek a hor, žijí dva kusy porcelánu Cuphead a Mugman. Jejich bytí je naplněné radostí a štěstím, nicméně musejí se vyvarovat kasinu ovládanému temnými silami. Ovšem nebyla by to pohádka milé děti, kdyby naši hrdinové poslechli rad vousaté konve. S pohledem zasloužilého karbaníka vrhali kostky jedno kolo za druhým a štěstěna jim evidentně přála. Ale pekelná, která skončila s nabídkou samotného ďábla, který zatoužil hrát vabank. Hrnečci nepřišli jen o bezcenné žetony, ale také o duše. Jedinou šancí na vykoupení se zdá být melouchaření pro samotného rohatého, ale zlým silám se přeci nedá věřit. Nebo ano?

Dlouhé tři roky uplynuly od oznámení plošinovky Cuphead na veletrhu E3, a ještě déle od chvíle, kdy vývojáři ze StudioMDHR začali na nevšedním titulu pracovat. Někteří už možná přestali doufat, jiní mezitím zapomněli a jen skalní příznivci žánru stále vyhlíželi konzolovou exkluzivní hru. Po posledních dnech mám neblahý pocit, že i jejich řady lehce prořídnou, ale s ohledem na fakt, že projekt byl od samého počátku prodáván jako hardcore záležitost, budou zájemci snad připraveni na vyteklé nervy, křeče v rukách, umatlané ovladače a stavy hraničící s požitím halucinogenních látek. A také na cestu časem, k níž nepotřebujete DeLorean.

Myšlenka spojit dohromady jednu z nejrevolučnějších ér animované tvorby, tuhou hratelnost konce 2. tisíciletí a moderní tvůrčí technologie, byla od začátku tím nejzajímavějším, co Cuphead sliboval. A vážení věřte nebo ne, nelhal. Od prvních minut, kdy se velice originálně seznamujete s ovládáním, po úvodní potyčky, až přes nekonečné zástupy bossů, je hra naprostým originálem. Jelikož jde o zástupce „run and gun“ žánru, bavíme se tu o nástupci her jako Galaxian či Contra. To znamená, že primárním cílem, není dosáhnout konce úrovně s maximálním počtem předem daných objektů (Rayman, Crash Bandicoot, Sonic), ale dostat se vůbec k cílové pásce.

Tomu odpovídá i skladba úrovní tvořená z eliminace bossů, proběhnutí daného kola a ochrany objektu. Přestože Cuphead, potažmo Mugman hrajete-li v lokální kooperaci, může jen utíkat, střílet a skákat, jsou levely dostatečně různorodé, odlišné a lehce zapamatovatelné. A především náročné. Ve hře jsou pouze 3 světy a v každém výzev, co se vejde prvňákovi na prsty levé a pravé ruky. I tak se herní doba bez větších problémů přehoupne přes 10 hodin, protože „Dark Souls princip“ nutně nemusí nosit RPG hadry. Může být roztomilý, hravý, pohlcující a zároveň pekelně jidášský.

Definovat jeden typ úrovní jako jednodušší, než ten druhý je těžké, protože náročnost se neustále zvyšuje. Navíc se mění i herní styl, kdy ne vždy je třeba využívat veškerých možností. To, že jednou proběhnu les s prstem na střelbě neznamená, že o 30 kroků dále nebudu jen skákat propocený až k sousedům pode mnou. Klíčem k úspěchu není jen naučení se rytmu a logiky nastalé situace, ale také její pochopení. Důležité checkpointy, jimiž za normálních okolností hasíme naše přešlapy, totiž získali bossové. A tak zatímco se snažíte jednu a tu samou Hyldu zničit stále dokola, ona využívá checkpointy k tomu, aby transformovala podobu, útok nebo jen prostředí. Tato místa jsou jasně daná, ale posloupnost změn ne.

Teoreticky tedy naprosto přesně víte, co máte udělat, ale prakticky vám do toho neustále promlouvá náhoda činící jedny kombinace obtížnější oproti jiným, kdežto k některým nemusí ani dojít. Pro lepší pochopení příklad. Ve streamu uvidíte, jak nějaká Berta z Podolí došla do konce přes obrovskou střelu, výherní automat a žravou kouli, a to v tomto pořadí. Jenže vám se to může podařit přemožením žravé koule, automatu na žvýkačky a skákavé potvory. Že by vám prodali jinou hru? Nebo snad nějaký update? Ani jedno, jen jedna z mnoha variant, která se promítá také do výběru střel a speciálních schopností.

Když jsem říkal, že se v indie novince nic nesbírá, nebyla to úplně pravda. V menším, než malém množství se vyskytují mince jejichž sběr není nutný. Na druhou stranu se tím připravíte o možnost dokupovat nové schopnosti. Ty mohou sehrát důležitou roli v tom, zda o několik levelů dál uspějete či nikoli. Možnost přepínat ze dvou libovolných střel je naprostou nezbytností, protože vnáší do obyčejné plošinovky strategický prvek. Taktéž speciální útok a jedno kouzlo, kterým může být jak čtvrtý život, tak zlepšená obrana nebo automatický skok, jsou nedílnou součástí herního progresu. Dříve či později protivníci přinutí každého upravit výzbroj. Jen v případě vzdušných potyček se vylepšení odemykají a přivlastňují automaticky.

V celém titulu je více než stovka nepřátel. To je s ohledem na ručně kreslený vizuál naprosto neskutečné číslo hodné obdivu. Každý boss, každý jeho pomocník a každé prostředí je synonymem originality, kreativity a naprostého oddání stylizaci 30. let minulého století. Styl tvořený kreslíři z filmových dílen Fleischer Studios a Disney ožívá v překrásné pohádce, které nechybí ani dobové ruchy a poškození obrazu. Jako byste sledovali nové díly oblíbeného animáku, jenž nikdy nebyl odvysílán, a to na starém VHS přehrávači meloucím z posledních sil. Herní designéři tvořili všechny animace původní metodou a pak je převáděli do enginu Unity, kde běží pod 60 snímky za sekundu. V porovnání s dnešními žánrovými soky je tak Cuphead naprostým zjevením s nezaměnitelnou atmosférou.

Pozadu nezůstala ni hudba pulzující v jazzových rytmech. Možná to není váš šálek čaje, ale přeci byste u takové krásy nechtěli poslouchat Black Sabbath nebo Paul Van Dyka. Když 30. léta, tak se vším všudy. Zejména při poslechu ze sluchátek si pak vychutnáte praskání a šumy podporující stylizaci. Dlouhý vývoj se pak velice dobře podepsal na celkové optimalizaci. Chod je plynulý a ani načítací časy nepřesahují očekávaný průměr. Na PC je to pak otázka několika vteřin, máte-li alespoň průměrný hardware, což si můžete otestovat díky funkci Xbox Play Anywhere.

Jestli vás hra upoutala, ale máte obavy z vysokých nároků, měli byste vědět, že úrovně mají i nižší obtížnost „Simple“. Na ní jsou protivníci méně útoční a je taktéž eliminován počet záškodníků, jenž je podporují. Má to ovšem háček. Aby vás autoři pustili k finálnímu lotrovi, je nutné splnit bossy na standardní, tedy náročnou obtížnost. Resumé? Tak či onak, se opravdové výzvě nevyhnete, pokud tedy chcete vidět závěrečné titulky. Troufám si říct, že když opravdu budete chtít, máte více než dobrou šanci přes jednoduší volbu dojít až naprostého finále. Nestane se tak ale za jedno odpoledne.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

V dobách, kdy se potkávali Pepek námořník, Betty Boop a Mickey Mouse, nemohlo nikoho ani napadnout, jak vzácná jednou bude ručně malovaná animace, která vtiskává život všem živým i neživým bytostem. Cuphead je překrásným výletem do historie, jenž se nepřejí ani po několikátém spuštění. Přejeden dnešní, až fotorealistickou počítačovou animací, jsem s výrazem malého dítěte vítal každý další kousek nádherného světa, který tvořil historii kreslených seriálů. Zároveň jde o poctu klasickým plošinovkám z bitové éry, kdy hratelnost nepodléhala grafice a těžila z hráčů maximum jejich možností. Už jsem se radoval, že konečně vytáhnu zelenou desítku, ale kooperace je možná jen lokálně, nikoli prostřednictvím služby Xbox Live. Je to ale opravdu jen o kousek.
  • Hali

    Super recenze, o koupi určitě budu přemýšlet, ale sem dost nervák tak se bojim, že by mi u toho bouchly nervy 😀

    • p.a.c.o

      Tvé obavy jsou na místě. Zkoušel jsem hrát, ale po půl hodině marného snažení…. 😀 třeba zítra bude lepší den 😀

      • Chaosteory CZ

        Teoreticky hra na 60 minut, při níž hráč prakticky zešediví o 3 odstíny 😀

  • StriderCZ

    Připomíná mi prvního Raymana. Skvělá grafická stylizace, podobně šílená obtížnost.

  • Jaroslav Houdek

    Koukal jsem na video na Cinemassacre youtube kanálu a ta hra je must buy pro lidi, co rádi gaučový co-op ve dvou. Tam opravdu září. Pro ty ostatní je to asi opravdu jen 9/10.

  • Piro

    Pro me jeto to zabity tim multiplayerem. Copak je tak velkej problem udelat online coop ? Parim dost s kamosema, v podstate hraju jen multiplayery. Ovsem vsichni jsou 1 hodinu jizdy a pritelkyni na to neukecam. Tim only local coop mne nastvali.

22. 02. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Yonder: The Cloud Catcher Chronicles

Herní svět to nemá snadné a stále o své místo na slunci musí bojovat. Jde hlavně o morální dilemata jako nahota či násilí, s nimiž už se filmový a hudební průmysl vypořádal, ale u her tomu tak prozatím není. I po těch letech je nám pořád předhazováno, že hry jsou násilné, sexistické a kdo víc co ještě a že z hráčů vyrůstají agresivní asociální jedinci, což samozřejmě není pravda. Většina hráčů v mainstreamu...

»
17. 02. 2019 • lindros88cze0

RECENZE: Jump Force

Je tady další bojovka, která vytváří směs postav z různých světů anime. Tentokrát se jedná o týmovku Jump Force, které určitě ani zdaleka nebude posledním z tohoto žánru, ale přeci by byla škoda jej minout. Od ostatních her svého typu se odlišuje především svým vizuálním stylem, kdy se snaží anime postavy zpodobnit realističtěji, což může působit trochu směšně, ale ve výsledku dokáže zaujmout, i když určitě ne každého.

»
16. 02. 2019 • chaosteorycz5

Recenze: Crackdown 3

„Tak se podívej chlapče. Už máš dost let, aby si pochopil, že jsi nechtěný. Dnes tu s tebou mluvím jen díky brzké zavírací době obchodů a faktu, že moje jediná ochrana byl tehdy deštník. Šanci zbavit se tě okamžitě jsme propásli, a tak došlo na komplikovanější řešení. Do Nigérie si nedoputoval, protože jsem část peněz na poštovné propil U Fleků. A řvoucí balík byl beztak podezřelý. Snaha o prodej v internetové aukci...

»
14. 02. 2019 • p.a.c.o4

RECENZE: Far Cry: New Dawn

Pokračování zaběhnutých sérií to zejména v poslední době nemají vůbec snadné. Zde se totiž, mimo jiné, projevují sympatie či antipatie k jednotlivým značkám nebo vývojářským domům, a to radikálněji než kdy dříve. Onou otázkou a problémem je, jak moc danou hru inovovat, aby si ještě zachovala svou identitu, ale zároveň mohla hráči nabídnout něco nového. Série Asssassin’s Creed je dobrým příkladem toho, jak to může dopadnout a pomalu se toto ožehavé...

»
13. 02. 2019 • chaosteorycz15

Recenze: Metro Exodus

Rusko. Řekněte bez opovržení jméno východní velmoci ve špatný čas, ve špatné společnosti a máte zaděláno na pěkný problém. V lepším případě se setkáte s ostrým slovníkem. V tom horším vás čeká hloubková lustrace, kdy se kolektiv odhodlá k osobní prohlídce, hledajíc odposlechy, rudou knížku, podepsanou fotografii Vladimíra Vladimiroviče a zbytky smrtící látky. Ale proč ta hysterie? Země rozprostírající se na asijském kontinentu dala světu i dobré věci. Tak třeba architekturu, vodku, jednoduché věci...

»
12. 02. 2019 • CryLineT0

Recenze: DreamWorks Dragons Dawn of New Riders

Rodiče to nemají lehké. Při výběru vhodné hry často bývají omráčeni krásným přebalem a lehce tak přehlédnou věkové doporučení, které je alespoň drobným návodem ke správnému věku. Ukázkovým případem byla nedávná RPG Kingdom Hearts III, která by se vnutila i nemluvněti. U dračího příběhu podobný přešlap nehrozí, protože jde o přímočarou jednohubku pro malé.

»
06. 02. 2019 • CryLineT10

Recenze: Kingdom Hearts III

Odvaha, odhodlání, láska, přátelství, spravedlnost. To jsou motivy, se kterými manipuluje každé dobrodružství, každá báchorka pro děti a každý hrdinský epos. Jako malí jsme tyto vlastnosti brali za své, stejně jako postavy, jež je ztělesňovaly. Vařečky byly našimi světelnými meči, násady od košťat symbolizovaly mušketýrské kordy a poklice od zavařovacího hrnce posloužila coby štít Kapitána Amerika. Víte co? Ono ale stačí mnohem méně. Třeba obyčejný klíč.

»
05. 02. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Genesis Alpha One

Vesmír je nekonečný a stejně tak i možnosti v něm. Kolikrát nás jeho zákonitosti až překvapí a ne jinak je tomu i v herním vesmíru. Snad poprvé se mi stalo, že hra, o kterou jsem stál, byla nakonec něco úplně jiného, než jsem původně očekával. Z počátku jsem byl trochu zklamaný, ale nakonec jsem hře přišel na chuť a byl jsem rád, že jsem se o ní zajímal.

»