RECENZE: Dangerous Golf

Autor: p.a.c.o Publikováno: 22.7.2016, 10:23

Publikováno: 22.7.2016, 10:23

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1984 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Hry mohou mít různá témata z běžného života. Díky tomu máme simulátor koz, chleba, kamene a upřímně, nejsou to hry a témata pro každého, protože jsou tak trochu šílené. Nemusíme však chodit jenom do extrému, protože takový golf při zajímavém úhlu pohledu také nemusí být tou klasickou „nudnou“ hrou džentlmenů, jakou známe. A právě tento pohled zvolilo studio Three Fields Entertainment, které nám přináší svou variaci na golf, Dangerous Golf.

Studio Three Fields Entertainment čítá jedenáct členů, což je na dnešní poměry hodně malé studio, i když hry se dají dělat klidně v menším počtu. Každopádně z jejich pohledu na golf je jasné, že to asi nejsou nějací extra hráči. Internet je plný videí o tom, jak při golfu někdo spadl do vody, trefil míčkem sebe nebo někoho jiného. Samozřejmě nesmí chybět rozbitý nábytek v rámci domácnosti a právě poslední jmenovaný případ si bere na mušku Dangerous Golf. Ještě zmíníme, že recenze má trochu zpoždění oproti datu vydání proto, že se tvůrci snažili hru co nejvíce odladit dle připomínek hráčů a ve většině případů se jim to i podařilo.

Dining_02a

Naším hlavním úkolem v rámci příběhového módu, který tvoří jednotlivé turnaje po celém světě, bude co největší demolice daných prostředí za pomoci golfového míčku a řady různých bonusů. Prostředí jsou opravdu různorodá, i když je pravda, že některá jsou zajímavá víc a jiná jsou trochu nudnější. Ovšem takový je i náš život a tím i prostředí, kde se pohybujeme. Jednotlivé místnosti, nebo spíš herní plácky, si ale zaslouží pochvalu za své zpracování a míru detailu, který se v nich, při vší té zběsilosti, dá najít.  Nabídka herních módů čítá ještě kooperativní kampaň na jedné konzoli, kdy se skóre obou hráčů sčítají a dále tu máme party hru, kde musíte udělat co největší škody ve vybraných levelech a to samé je možné i v rámci online multiplayeru.

Dining_02b

Základem hry je nejen výborná grafika založená na Unreal Engine 4, ale také propracovaná fyzika, bez které by zážitek nebyl tak dobrý, jako je. Po technické stránce není hře moc co vytknout. Vzhled a jednotlivá prostředí jsou hodně povedená, najdeme zde spoustu předmětů k demolici a reakce míčku na objekty je parádní. Na začátku máme před sebou místnost, třeba kuchyň, galerii nebo veřejný záchod ve vší své dokonalosti. Pak se do hry vložíme my s naším míčkem, rozbíjíme, co se dá a co bychom rozbíjet měli, čehož výsledkem je hodně poničení level.

Úkolem je získat co nejvíce bodů. Toho dosáhneme nejen demolicí všeho možného, ale hlavně ničením předem daných předmětů. Ty jsou v každé úrovni jiné a navíc nejsou jediné, za co získáte body. Narazit můžete na speciální kombinace předmětů, bodově ohodnocené jamky a vytvářet se dají šílená komba při samotném finálovém zahrávání do jamky. Jako v každém správném golfu i zde musí na konci míček skončit v jamce, aby bylo naše snažení úspěšné, a když se tak nestane, očekávejte bodovou penalizaci. V každé zemi se pak vyskytuje jedna úroveň, kde se nic neničí, jenom se musí dostat míček do všech jamek. K dispozici máte omezený počet pokusů a věřte mi, že v některých úrovních se opravdu zapotíte, protože mimo pokusů nás tlačí kupředu i čas.

Toilet_01a

Ničení je zábava a první hodinu dvě si budete užívat super fyziku, pěkná prostředí a určitě se budete snažit získat platinovou medaili tak často, jak to jenom půjde. Upřímně není to nic těžkého a většina levelů se dá za pár pokusů na nejlepší medaili v pohodě zvládnout. Křivka obtížnosti je tak dle slibů vyvážená a až na pár výjimek budeme hrou proplouvat docela v pohodě. Není ani nutné získávat medaile jenom zlaté, dál se dostanete i se stříbrem nebo bronzem. Ovšem po dvou hodinách si řeknete, no jo, ale vždyť je to pořád dokola to samé, jenom se mění prostředí a právě v tuto chvíli také začnou vyplouvat na povrch herní nedostatky.

Toilet_01b

Podle informací měla být v rámci updatu vylepšena kamera. Při hraní jsem s ní však neustále bojoval, takže podle mě stále není ideální. Hodně často jsem neviděl, kam jsem potřeboval, z čehož plynuly nepřesnosti hlavně při závěrečné hře na jamku, což ve chvíli, kdy máte skvěle rozehráno a pak netrefíte poslední jamku, hodně zamrzí, ba přímo naštve. Sice se dá v nastavení zvolit několik možností, jak se má kamera chovat, žádná však nebyla úplně bezchybná a jasně přehledná.

Dining_01b

S kamerou souvisí i ovládání. To není nijak složité, ale občas je trochu nepředvídatelné, hlavně když si aktivujete ohnivý míček, neboli SmashBreaker. Bez zvládnutí této funkce se neobejdete, jelikož po její aktivaci získáváte za demolice nejvíce bodů a hlavně díky ní můžete demolovat, co je třeba. Bohužel její ovládnutí není jednoduché, míček se občas chová hodně nepředvídatelně a jinak povedená fyzika v této chvíli také lehce pokulhává. Na stejném povrchu se míček odrazí občas trochu jinak a někdy není jasné, kde je nahoře a kde dole, protože jednou páčkou ovládáte míček a druhou kameru, čímž zároveň určujete i směr. V tom případě se setká problém s kamerou a s ovládáním, takže výsledek nemusí být vždy vydařený.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Dangerous Golf je pěkný nápad od malého studia, které vzalo známý sport a podívalo se na něj trochu jinak. Bohužel herní náplň se hodně rychle vyčerpá a začne se opakovat. Kamera také není úplně nejpřátelštější a to se také musí promítnout do výsledku. Jestli vás baví menší hry a jednou za čas se chcete vybláznit, Dangerous Golf je ideální volbou, která ani moc nestojí. Masovou oblibou si ale určitě nezíská.
06. 07. 2020 • p.a.c.o10

RECENZE: F1 2020

Formulové závody jsou součástí herního světa už pěknou řádku let. Dokonce jedna z prvních her, kterou si tenkrát ještě na PC pamatuji, jsou legendární formule Grand Prix Circuit od Accoolade z roku 1987. Na jejich vývoji se dokonce podílel jistý Don Mattrick, což je ten pán, který nějaký čas vedl Xboxovou divizi a také oznamoval konzoli Xbox One. Další formulovou hrou, která se mi vryla do paměti byla série od EA, i...

»
02. 07. 2020 • Lukáš Urban2

Recenze: Hunting Simulator 2

Sebereflexe je dobrá vlastnost a řekněme si, že nám hráčům občas chybí. Od aut chceme reálnější jízdní model, ale zároveň dobrou ovladatelnost jedním prstem. Po akcích vyžadujeme bravurní balistiku, abychom se vzápětí rozčilovali, že je ta střelba až moc reálná. A po simulátorech žádáme zhmotnění skutečných prvků, avšak za hodinu kňouráme nudou. Víme tedy co vlastně chceme? Nejspíš ne. Aspoň v tom tentokrát nejsme sami, protože studio Neopica bloudí na...

»
23. 06. 2020 • CryLineT9

Recenze: SpongeBob SquarePants: Battle for Bikini Bottom – Rehydrated

Je to žluté, nosí to kalhoty a chová to mňoukajícího hlemýždě. Nic? Kamarádí se to s natvrdlou mořskou hvězdicí a pracuje pro Evžena Krabse u Křupavého kraba. Stále nic? Kde jste žili posledních dvacet let, že neznáte SpongeBoba? Mořskou houbu v kalhotách, která si spokojeně žije v Zátiší Bikin. Ale chápu. Každý se nezamiloval do hlubokých očí usměvavého hrdiny. Také humor nemusel trefit ten pravý cíl. V případě remasteru Battle for Bikini Bottom by to...

»
21. 06. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: The Elder Scrolls Online: Greymoor

To je pořád řečí, jak neexistují upíři a vlkodlaci. A přitom je potkáváte takřka dnes a denně, aniž byste si to uvědomili. S větší intenzitou ty prvé, kteří pijí dobrým lidem krev brčkem, ale zato dlouhodobě a usilovně. Pravda, neříkáme jim upíři. Dostávají pojmenování, jejichž tíhu ani digitální řádky nesnesou. Navíc neplatí, že by se objevovali jen s příchodem noci. S vlkodlaky je to složitější, ale snad minimálně pánové někdy měli tu...

»
14. 06. 2020 • CryLineT0

Recenze: Beyond Blue

Moderní podoba herního průmyslu činí z her univerzální kulturní médium. Úchvatné práce grafických enginů dokážou z vašeho obýváku vytvořit galerii umění. Prostorový zvuk nasimuluje početný orchestr hned vedle vás. A talent pánů spisovatelů přetvoří jedničky s nulami do výpravného románu. To ale není všechno. Tituly jsou rády také intelektuální, relaxační a výukové. Lehce se stanou exkurzí do antického muzea nebo dokumentem o podmořském životě.

»
12. 06. 2020 • tonyskate0

RECENZE: Desperados III

Za vyhynulý žánr byly často považovány tradiční adventury, ovšem ve skutečnosti to jsou taktické hry v reálném čase s důrazem na tichý přístup. Že nevíte o čem je řeč? Snad vám napoví slůvko Commandos. Série, jejíž první díl vyšel před více než 20 lety, nabídla nevídané pojetí, které si zamilovaly milióny hráčů. Podobných her poté vzniklo poměrně málo a vlastně byl tento žánr u ledu dobrou dekádu, dokud jej v roce 2016 neoživilo...

»
10. 06. 2020 • Lukáš Urban3

Recenze: Mafia III: Definitive Edition

Hodnotit zpětně titul není tak jednoduché. Obzvláště, pokud je všeobecně na pranýři už od dob, kdy se objevily první informace a videa. Od vydání se utvořil všeobecný názor, který můžu buď potvrdit nebo se vydat na válečnou stezku za popřením. Bohužel mi chybí moment překvapení, který má suplovat dodatečný obsah. K němu se dostali asi jen ti, kterým základ nevadil a hru si užili. Z toho vyplývá, že jsem na každý pád...

»
07. 06. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: Mortal Kombat 11: Aftermath Kollection

Jsou tituly, které se při vydání nevyplatí kupovat. Ne proto, že jsou v horším stavu než české památky, ale proto, že je čeká ještě velký kus obsahu. Přitom nutně nemusí jít o poloprázdné projekty, u nichž jsou pozdější dodatky součást obchodní strategie. Svou specifickou úlohu zde mají právě bojovky. Ať už Tekken, Soulcalibur nebo Mortal Kombat, vždy vyjdou v dostatečném základu, aby později přiložily pod kotel. Poslední jmenovaný se teď po roce...

»