RECENZE: Dark Souls Remastered

Autor: lindros88cze Publikováno: 28.5.2018, 13:59

Publikováno: 28.5.2018, 13:59

Sociální sítě

O autorovi

lindros88cze

lindros88cze

Je autorem 111 článků

Asi už jste slyšeli frázi, že současná generace je generací remasterů, předělávek a kolekcí. Sami jste se přesvědčili, že tomu tak opravdu je a další z nich vyšel minulý týden. Samozřejmě máme na mysli Dark Souls Remastered. Původní hra vyšla v říjnu 2011, takže to ještě není moc dlouho, ale přeci jen postupem času získala série mnohem více na oblibě a někteří z vás určitě zváží, zda se do temného hardcore světa znovu neponořit, případně se jím nechat pohltit poprvé.

Sice už nám všetečné remastery lezou krkem zvláště v případě her, které ještě ani nestihly pořádně zestárnout a už tu máme v novějším kabátku tituly, jež jsme hrály teprve před pár lety na Xboxu 360. Každopádně bychom jim neměli úplně křivdit, protože i tyto produkty mají svá úskalí. Pokud toho tvůrci změní příliš mnoho, fanoušci, zvláště ti skalní, nebudou moc nadšení. Nezmění-li se skoro nic, jiná skupina fanoušků nebude spokojená. Právě příznivci původních her jsou potencionálními zákazníky, ale současně musíte oslovit i nové, takže je zpravidla největší jistota vsadit na vylepšenou grafiku a zpracování, případně osvěžit některé herní mechanismy.

Než ale přejdeme k samotnému zhodnocení tohoto remasteru, stručně si shrňme, o čem hra Dark Souls vlastně je. Toto akční RPG od japonského studia FromSoftware nemusí na první pohled působit nijak výjimečně. Primární roli tady sice nehrají úkoly, ale zkoumání světa, zabíjení nepřátel a především velkolepé souboje s bossy různých velikostí. Tím nejzajímavějším na Dark Souls je obtížnost. Tento titul v podstatě stvořil pod žánr hardcore akčních RPG. Každá potyčka může být osudná a souboje s bossy jsou pak skutečná výzva. Přesto se hráči nenechali odradit, trpělivě hráli a dnes už má tato série kultovní status a navzdory japonským kořenům oslovila celý svět. Není tak divu, že původní hra rok po vydání obdržela rozšíření Artorias of the Abyss, které je taktéž součástí této edice.

Jak už jsme zmínili dříve, Dark Souls Remastered sází spíše na jistotu, takže je hra lehce zmodernizována, což ji činí zábavnější, ale nadále je to tatáž stará dobrá hra. Nic vás tak nepřekvapí, ale ani nezklame. Vylepšená vizuální stránka je samozřejmě to první, co vás upoutá. Textury jsou daleko ostřejší a hra teď běží v rozlišení 1080p při 60fps. Počet snímků si pak hra ponechává stejně vysoký i na konzoli Xbox One X, ovšem tam už si zahrajete až ve 4K. Připravte se tedy na daleko plynulejší jízdu, která se nepozastaví ani v problematických oblastech.

Přesto máme k vizuálnímu pokroku určité výtky. V některých případech nám totiž grafika přišla až moc čistá a jasná. Zkrátka že to občas přehnali. Taková zbroj rytíře vypadá, jakoby ji někdo přehnaně vyleštil. Stěny občas také působí svítivě, nemluvě o nasvícení. Sice je to pořád stejná hra, ale to slůvko dark už nemá ten správný význam, protože vše se zdá být světlejší. Je to sice drobnost, ale máte prostě pocit, že to nějak nesedí. Vždycky ale můžete upravit nastavení světlosti, abyste navodili temnější atmosféru.

Nesmíme ale opomenout ani další vylepšení, která se netýkají grafiky, ale také hratelnosti. Tyto změny jsou naštěstí dobré a nemají negativní dopad na hru samotnou. Určitě oceníte, že můžete najednou spotřebovat více než jeden předmět a možnost měnit frakce u ohniště (Bonfire) se také hodí. Pokud vám nepasovalo tehdejší ovládání, můžete si jej tentokrát uzpůsobit. Nejvíce ale oceníte změny v multiplayeru.

Hra více hráčů se dočkala řady změn, které vás dozajista potěší. Do akce se teď může zapojit až šest hráčů, kdy potřebný předmět ke spojení světů v podobě suchého prstu můžete koupit od obchodníka, na něhož narazíte poměrně brzy. Taktéž se můžete těšit na boje v aréně, kde lze utvářet i skupiny. Nejspíše ale budete bojovat sami za sebe až do posledního dechu. Možností je tedy spousta a online složka hry tak rozhodně nepůsobí zastarale.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Dark Souls Remastered je pěknou předělávkou klasiky. Pokud jste hru nikdy nehráli, není nad čím váhat a snad vás neodradí vysoká, ovšem stejně tak vyvážená obtížnost. Máte-li už ale se sérií své zkušenosti, asi není o co stát. Technická vylepšení a dodatečné online funkce jsou sice super, ale jinak nic nového nečekejte. Záleží jen na vás, jestli máte hru natolik rádi, abyste si ji znovu zahráli, případně zakusili i rozšíření Artorias of the Abyss.
14. 12. 2018 • lindros88cze0

RECENZE: The Council

Od doby, kdy studio Telltale Games přišlo s vydáním příběhových her po epizodách, jsme se dočkali mnoho her, které se této konkrétní receptury držely. Nicméně jak už dnes víme, je třeba určitá opatrnost a zbytečně to s projekty nepřehánět, abyste neskončily právě jako pionýři z Telltale, ačkoliv tam za to mohlo neschopné vedení. Každopádně dnes se podíváme na zoubek mysteriózní epizodické adventuře The Council, která se konečně dočkala závěrečné epizody a my si...

»
12. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Just Cause 4

Otevřené světy nabízejí nespočet možností, jak nám přinést různorodá dobrodružství a nejspíš i proto jsou v dnešní době tak populární. I já se do těchto světů rád vydávám, ale je tu jeden z nich, který se svou nekonečnou akcí tak trochu vymyká všem ostatním. Série Just Cause na to jde cestou výbuchů, bláznivostí a světem, v němž se můžeme vydat, kam nás jenom napadne a vyzkoušet, co všechno v něm je možné, byť je...

»
08. 12. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Jagged Alliance: Rage!

Vytahovat na světlo staré značky je stejně moderní, jako nosit brýle a kšandy po dědovi a hrát si na hipstera. Dle hesla: „Když to nejde zremasterovat, udělej další díl“, dostáváme opětovně série, jejichž existence byla už dávno součástí minulosti. A zcela právem, protože v posledních podobách dokázaly sami sebe dostat do slepé uličky.

»
04. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: RIDE 3

Vývojáři z italského studia Milestone mají mezi hráči již nějaké to jméno, protože stojí za celou řadou známých značek. Jejich kvalita je sice velice rozporuplná, ale když řeknu, že se jedná o lehce nadprůměrné tituly, nejspíš to přesně vystihne jejich status. Ne každé studio je schopné chrlit hry stejným tempem, jako to dělají právě Milestone a ještě u nich zajistit nějakou kvalitu. Vždyť jenom letos jsme od nich již dostali tři...

»
30. 11. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Battlefield V

První a druhá světová válka jsou oblíbená témata pro herní zpracování, na která se dá pohlížet z několika úhlů. Nejpočetnější zpracování mají na svědomí střílečky, kam se tyto ozbrojené konflikty našich dějin hodí asi nejvíce. Jeden čas byla děsně „cool“, až hráči začali být přejedeni touto tématikou a vývojáři naštěstí posunuli válku do moderní doby. Já sám si nejsem jist, zda jsem již zapomněl na všechny druhoválečné hry, abych byl nadšený...

»
29. 11. 2018 • chaosteorycz4

Recenze: Darksiders III

Je jedno, jak moc se snažíte změnit osud. Pokud se tak má stát, stane se. Bláboly kartářky uzené v mlžném oparu levného kuřiva neberte na lehkou váhu, protože něco málo na nich bude. Nevěříte? Co Sarah Connorová a oddalování soudného dne? Nebo Glum, jehož osud byl navěky spojen s prstenem? A co nastolení rovnováhy na bojišti, kterému andělé a démoni říkají Země? Téma jak vystřižené pro Roberta Langdona nebo Constantina, mají v tomto...

»
26. 11. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Achtung! Cthulhu Tactics

Kdykoliv se Němci zapletou s okultismem, smrdí to sírou nebo pořádně nevrlými démony. Že byl Hitler přinejmenším fascinován magií a vším, co by mohlo z onoho či jiného světa pomoci jeho armádě k vyhraní války, je známým faktem. Však spousta her, filmů a komiksů s tímto motivem pracuje. Jenže co kdyby Lovecraft nebyl jen skvělý fantasta, ale také spisovatel popisující skutečný kult a reálná monstra? Pak by válečné fronty možná páchly rybinou.

»
25. 11. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Storm Boy

Silné příběhy nejsou doménou jenom knih či filmů, ale stále více se o ně pokoušejí, a dost často i úspěšně, herní vývojáři. Výsledky se různí stejně, jako herní žánry, protože by se dalo říct, že silný příběh jde naroubovat téměř na jakýkoli žánr. Můžeme střílet emzáky a přitom prožívat drama, užívat si malebného světa, který sužují vážné problémy nebo se prohánět po polích a vytvářet si příběhy vlastní.

»