Recenze: Darksiders Genesis
Publikováno: 14.2.2020, 13:47
Přiřazené štítky
airship syndicate darksiders Genesis recenze review THQ Nordic xbox xbox one
Sociální sítě
O autorovi
Lukáš Urban
Je autorem 3326 článků
Za posledních deset let mohla mít série Darksiders už pět dílů, tři remastery a minimálně dvě kolekce. Bohužel ale nemá. Jestli to mají na svědomí změny u vydavatele, přerod studia či diskutabilní druhý díl, je už dnes jedno. Po odvážné trojce, která po vydání připomínala spíš Dark Souls než démonskou sérii, tu je díl s pozměněným konceptem. A rovnou vám povím, že mohl přijít klidně dřív, protože jezdcům zatraceně sluší.
Genesis se často přirovnává k Diablu, ale jediné, co jsem našel společné, je perspektiva pohledu. Sám bych titul zasadil spíše do škatulek akčních plošinovek s logickou vložkou. Obzvláště hraní za Svár je v mnohém podobné jako Lara Croft v podání The Temple of Osiris a The Guardian of Light. Valná většina hádanek a puzzlů pak přímo vychází z třetích Darksiders. Ať použitím ostrého kotouče, výbušných koulí nebo speciálních portálů. Do konceptu dvou hrdinů všechny známé prvky zapadají mnohem lépe, protože méně komplikují ovládání. Noví jezdci jsou také daleko skromnější na klábosení než diablovky a když už do debaty jdou, tak jen v rámci cutscén.
Až budete démony řezat po tlamě, adrenalin chytí tempo chorálového soundtracku. Jeho tóny dělají minimálně třetinu atmosféry. Jsou temné, osudové a nechybí jim výrazné pasáže s jemnými dynamickými vstupy. Je to jeden z těch doprovodů, který si rádi pustíte, i když zrovna nehrajete. A až později možná zjistíte, že za ním stojí britský skladatel Gareth Coker, jehož cit pro atmosféru je možné obdivovat u obou dílů Oriho.
Verdikt
Jezdci ve dvojitém balení možná vyrazili novým směrem, ale přesto se vrátili na začátek. Hratelně je Genesis tím nejzábavnějším dílem od jedničky, A to navzdory skutečnosti, že Lucifer se svými kumpány nedosahuje epičnosti předešlých zloduchů. Hromadné řežby skvěle doplňují oddechové pasáže, kde drobné mapy ukážou, že zase tak malé nejsou. Jestli hledáte adrenalinovou akci se sympatickými hrdiny, máte je přímo před sebou. Chyby v optimalizaci sice snižují hodnocení, ale rozhodně ne zábavnost.
Recenze: Tales of Kenzera: ZAU
Metroidvanie slaví úspěch od dob, kdy bylo možné rozpoznat herní postavu od pozadí. A to už nějakých pár dekád bude. Postupem času se i v tak malém a omezeném žánru plošinovek našly menší kategorie a větve, které se odlišovali náročností, herními prvky a využitím třetího rozměru. Tale of Kenzera: Zau nehodlá posouvat hranice toho, co už dávno znáte, ale umě využívá jejich linií, aby dala na vědomí, že i začínající studio...
RECENZE: TopSpin 2K25
Tenisové hry jsou součástí herního světa již pěknou řádku let. V dřívějších dobách to měly docela snadné – dali jste panáčky na kurty, mezi nimi létalo něco jako míček a oni do něj pinkali. Grafika byla jednoduchá, fyzika taky nebyla nijak komplikovaná a hrálo se. Postupem času nároky vzrostly, ale i tak se s nimi dokázali vývojáři velice pěkně popsovat a my si mohli užívat kvalitního zpracování tohoto sportu.
RECENZE: Ready, Steady, Ship!
Kooperativní hraní je skvělá věc, takže jsem velice rád, že na něj vývojáři myslí a zásobují nás poměrně velkým množstvím zábavných titulů. Díky nim můžeme prostřednictvím obrazovky vyzkoušet třeba vztahovou rodinou terapii v It Takes nebo utíkat z vězení v A Way Out. Jsou tady ale také přímočařejší činnosti, jako třeba Moving Out se stěhováním nábytku, Overcooked prověří koordinaci v kuchyni a Tools Up při rekonstrukci.
RECENZE: Dragon’s Dogma II
Ani se mi tomu nechce při psaní recenze věřit. První díl Dragon’s Dogma dorazil do našich obchodů před dlouhými dvanácti lety. Tehdy si okamžitě dokázal získat srdce spousty hráčů a ke dnešnímu dni se prodalo téměř osm miliónů kopií. Jednalo se o velmi specifické RPG, za kterým stálo asijské studio Capcom. Svým zpracováním a jedinečným přístupem si získal i západní publikum, čímž se odlišoval od své konkurence. Rok od svého...
Recenze: Outcast: A New Beginning
„Bože, ty devadesátky.“ Neříkají si jen milovníci starých časů, ale také herní tvůrci, kteří se stále častěji vrací do dob, kdy byly hry ambicióznější, hrdinové hrdinštější a komunita uzavřenější. Je pravdou, že oblast primitivní akční zábavy vykazovala tehdy kulminaci. Náš svět zachraňoval kde kdo, a tak se často cestovalo daleko za oběžnou dráhu, kde čekala vyspělejší mimozemská civilizace na Jardu od bagru, aby ji zachránil s důvtipem barbara a odhodláním tažné...
Recenze: Valiant Hearts: Coming Home
Nechce se tomu věřit, ale už je to deset let, co jsme se vydali do první světové války, abychom z pohledu čtyř různých osob poznali příběhy, o nichž se v historických zápiskách nemluví. Adventura, sázející na silný příběh a hratelnost větvenou různými styly dle hrdiny, zaznamenala úspěch a přebal vojáka se záchranářským psem se objevil na všech dostupných platformách tehdejší generace. A vlastně bylo otázkou času, kdy se k titulu někdo vrátí. A...
Recenze: The Outlast Trials
Když si uděláte jména na dusných hororech pro jednoho, kde si hráče vodíte jak psa po výstavním molu, třebaže on sám má mizivý pocit volného pohybu, je vykročení do multiplayeru poněkud ošidné. Zejména do žánru, kde si Dead by Daylight udělala těžké opevnění, které pravidelně zpevňuje rozšířeními se slavnými hororovými maniaky. A že napodobit podobný úspěch, třebaže máte v řiti zaražená lejstra od známé licence, není zrovna lehké, připomínají Resident Evil:...
Recenze: Tram Simulator: Urban Transit
Se simulátory se nám roztrhl pytel a přistála nám tu k zhodnocení další z nich, tentokrát jsme se podívali do víru velkoměsta na železnici. Vývojářské studio Stillalive Studios je známé především simulátorem Bus Simulator, se tentokrát vydalo na podobnou cestu. Prostě jsme jen autobus vystřídali za tramvaj. Očekávání tedy byla vcelku vysoká, studio už má s produkcí v tomto žánru poměrně značné zkušenosti a tak jsem se s chutí do testování...
