Recenze: Devil May Cry 4: Special Edition pro Xbox One

Autor: Josef Brožek Publikováno: 28.6.2015, 16:39

Publikováno: 28.6.2015, 16:39

Sociální sítě

O autorovi

Josef Brožek

Josef Brožek

Je autorem 748 článků

Dante je zpět. Jo že už jste to letos jednou slyšeli? Máte pravdu, a to u nedávném remasteru DMC: Devil May Cry, které sice bylo naprosto zbytečné, ale i tak jsme si ho po druhé užili. No, a protože z toho Capcom vytáhl novou haldu peněz, tak se narychlo rozhodl i předělat čtverku. Příště očekáváme předělávku předělávky HD kolekce DMC 1,2 a 3 a přespříště kompletní edici všech DMC. No není to k pláči? Vlastně spíš k smíchu, protože „Zlo nikdy nepláče“. Jenže víte co? Za Danteho se ve čtyřce nehraje. Ha! Teda alespoň ne ze začátku. Na řadě je Nero, rytíř světla, který se s Dantem utká.

Světe div se, ale čtvrtý díl řadíme mezi trio nejlepších dílů série, kde kraluje trojka, no a tak se nám nemůžete divit, že byť je port opět naprosto zbytečný (tedy vlastně remaster, pardon), tak jsme za něj rádi, protože jsme po dlouhé době zase usedli za starého dobrého Danteho s bílými a dlouhými vlasy. No a co čert nechtěl, opět se autoři vykvajzli na jakékoliv úpravy a opravy chyb, které onen díl tehdá doprovázeli. Asi by měl konečně někdo všem ukázat, jak se mají remastery či reedice dělat. Resident Evil od toho neměl blízko a třeba takový Borderlands: The Handsome Collection byl, co se týče poměru cena/obsah, docela na správné cestě. Nicméně, pořád se všichni mají co učit, aby se vlk nažral a koza zůstala spokojená.

My jako kozy, hráči, ale spokojeni nejsme. Dodatečné mise, skiny a další obsah nás už asi nehromí, protože jen málokdo dělá smysluplný obsah jako třeba Gearbox Software, nebo ještě před uzavřením studia Irrational Games. Jenže tak nějak od každého remasteru očekáváme, že všechno, co bylo v původní verzi špatně, autoři opraví. „Ne, Lojzo, poď vezmeme tamhle tu hru, co už nikdo nehraje, vyhodíme na ní trailer, že ji jako uděláme, plácnem na ní nějakej senza podnázev, třeba Special Edition, dosypem tam ten zbytečněj obsah, za kterej všichni už jednou zaplatili, roztáhneme textury a plůácnem an to cenovku jako tehdá při prvním launchi. Nebude nás to skoro nic stát a stejně na tom něco ještě trhnem. No a komu se to nebude líbit, může se vrátit zpátky k té staré verzi, žejo…“. Tak dámy a pánové tak nějak vznikají remastery…

image

No vlastně to zas tak strašné s DMC 4 není. Prodává se bez koruny za pět stovek, což není původní cena hry a už vůbec to není naproti tomu, co nabízí, moc. S obsahem navíc to ale o moc jiné není. Ve čtyřce se vlastně hraje za Nera, jakožto nepřítele Danteho a aby se neřeklo, autoři přidali 3 nové charaktery – Vergil, Lady a Trish. Každá postava má svoje vlastní schopnosti, a jestli máme vypíchnout jednu, tak určitě Lady. Ta se specializuje na boj z dálky a její kvéry a raketomet nás vcelku ohromily. Navíc nám trošku přišlo, že se změny dostalo i na samotný gameplay, které se o něco zjednodušil v nejjednodušším módu. No a pro ty největší frajery je tu Legendary Dark Knight Mód, který je fakt jen pro ty největší tvrďáky.

Grafika se vylepšila na avizovaných 1080p, tedy Full HD a celkově i grafiky, čímž vypadává z našeho zmiňovaného pravidla byznysu remasterů. Nic to ale nemění na tom, že se tvůrci z chyb nepoučili a na opravu chyb jako problémy s kamerou se vyprdli. Kamera je mnohdy opravdu hrůzostrašná a třeba při přechodech do jiných místností v jedné lokaci nás opravdu potrápila, protože se nastaví jako statická, a když jdete dopředu přes dveře, tak se kamera přemístí a vy najednou jdete dozadu, což při soubojích je vskutku smrtící.

fsdfsd

Jinak ale nemáme k této edici pro nové konzole další výtky. Nakonec vlastně ani na portu sami tvůrci nedělali a svěřenci z Access Games svou práci odvedli (dalo by se říct) dobře, výborně ne, ale i tak si za pět stovek užijete hodně zábavy, kterou jste buď po těch sedmi letech zapomněli, nebo třeba vůbec nestihli. Hraje se to pořád dobře, a byť vám bude hraní sabotovat kamera, Dante nás zase po nějaké době připoutal na pohovku, což se poslednímu remasteru DMC a ani jeho bonusovému obsahu nepovedlo.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Další port z mnoha, který sice patří mezi ty lepší v poměru cena/obsah, ale pořád má co vylepšovat, a to jakože dost.
19. 03. 2019 • CryLineT2

Recenze: One Piece: World Seeker

Piráti nemusí mít vždy odstrašující jména a vzhled zanedbaného uživatele sociálních služeb. Jsou kultury, kde pohled na korzára připomíná návrat do dětství. Cestu zpět do let, kdy jsme s chlapci ze sousedství blbnuli v polích rostlého obilí. Na hlavě slaměný klobouk, v koutku stéblo a na sobě otrhané oblečení s krátkým střihem. To je vizuální vizitka kapitána Luffyho, hrdého vůdce Slamáků a hlavního hrdiny mangy One Piece.

»
16. 03. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: LEGO Movie 2 Videogame

Skládání kostiček je nejen velice uklidňující, ale také zábavný způsob, jak v sobě probudit tvořivého ducha. Stavět můžeme buď podle nějakého plánku, nebo ještě lépe, podle vlastní chuti a představivosti. Kreativní jedinci si navíc v dnešní době mohou vybrat, zda se chtějí „zapotit“ při fyzickém skládání kostiček, nebo všechny své vize a fantazie otisknout do virtuálního světa. Fyzické stavění dokáže velice dobře zprostředkovat legendární stavebnice LEGO, jež má přesah i do virtuálního...

»
09. 03. 2019 • chaosteorycz8

Recenze: Devil May Cry 5

Není úplně jasné, jak se tyto dvě osobnosti potkaly. Natož, co je spojilo do jedné dějové linie, ve které jsou démoni lovným artiklem, lidé obyčejnými návnadami a svět obrovskou oborou. Možná si za to Alighieri může sám, neměl se ve své Komedii tak bratříčkovat s peklem. A ještě do toho tahat ženskou, co by buzolu světem zatracenců. A pátý římský císař? Ten by si ubytování ve vroucím kotli zasloužil krutostí, před...

»
05. 03. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: DiRT Rally 2.0

Automobilismus je nedílnou součástí naší společnosti a spousta lidí si bez auta nedokáže svůj život ani představit. Je přitom jedno, jestli je to strejda s baretem ve Fábii, nebo týpek za volantem silného BMW. Potkat některého z nich na silnici je denní výzvou a zkouškou našich nervů. Na jednoho se nadává, druhého by člověk vyzval k závodu nebo opuštění volantu. Ať máte na silnici výbušnější povahu nebo řídíte v klidu, jedno je jisté....

»
02. 03. 2019 • lindros88cze4

RECENZE: Trials Rising

Série Trials, kterou lze kvalifikovat jako fyzikální plošinovku s motorkami, se po pětileté pauze vrací, aby nám naservírovala další návykovou jízdu, ale i frustrující zážitky, na které jste už asi zvyklí. Ačkoliv je Trials Rising již šestou hrou této značky, je nejspíše i tou nejvhodnější pro nováčky, o čemž si ale ještě napíšeme.

»
27. 02. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Degrees of Separation

Není snad většího protikladu, než tepla a zimy. Sluníčko, příjemné počasí, sezení na zahrádce. Všechny tyhle aktivity si umíme dost dobře představit a spousta z nás se na ně těší. I zima má rozhodně něco do sebe. Nemyslím teď plískanice, hnusný šedý sníh ve městě a teploty kolem nuly. V té správné zimě je všude krásná sněhová pokrývka, teploty pod nulou, ale sluníčko mají společné, byť je pravda, že v zimním období si...

»
22. 02. 2019 • p.a.c.o1

RECENZE: Yonder: The Cloud Catcher Chronicles

Herní svět to nemá snadné a stále o své místo na slunci musí bojovat. Jde hlavně o morální dilemata jako nahota či násilí, s nimiž už se filmový a hudební průmysl vypořádal, ale u her tomu tak prozatím není. I po těch letech je nám pořád předhazováno, že hry jsou násilné, sexistické a kdo víc co ještě a že z hráčů vyrůstají agresivní asociální jedinci, což samozřejmě není pravda. Většina hráčů v mainstreamu...

»
17. 02. 2019 • lindros88cze0

RECENZE: Jump Force

Je tady další bojovka, která vytváří směs postav z různých světů anime. Tentokrát se jedná o týmovku Jump Force, které určitě ani zdaleka nebude posledním z tohoto žánru, ale přeci by byla škoda jej minout. Od ostatních her svého typu se odlišuje především svým vizuálním stylem, kdy se snaží anime postavy zpodobnit realističtěji, což může působit trochu směšně, ale ve výsledku dokáže zaujmout, i když určitě ne každého.

»