RECENZE: Dying Light

Autor: Josef Brožek Publikováno: 2.2.2015, 12:11

Publikováno: 2.2.2015, 12:11

Sociální sítě

O autorovi

Josef Brožek

Josef Brožek

Je autorem 748 článků

Popravdě jsme už poslední dobou ze zombie her unavení. Ne že by byli špatné, to ne, nakonec je to jedna z našich oblíbených tematik, ale už docela dlouho bychom si chtěli zahrát hru se zombíky, kde se bude vyskytovat špetka napětí, atmosféry nebo třeba strachu o holý život. Jasně, máme tu survival hry typu Day Z a jeho věrné napodobeniny, ale v takovýchto hrách je většinou největším nepřítelem fyzický hráč, co se vás snaží sundat v sobeckém úmyslu získání lepší kořisti. Jenže nám už na trhu dlouho chybí hra, kde největší hrozbou nebudou ostatní hráči, nýbrž zombíci. Nemusí být ani multiplayerová, nám by stačila prohnilá a silná atmosféra.

„Atmosféra, co by se dala krájet,“ řekli si před lety v Techlandu a místo Dead Island 2 se vrhli do vývoje něčeho většího a trošku jiného, co se jejich Mrtvým Ostrovem má společné snad jen několik herních mechanismů. Dying Light, který z nápadu vznikl, se od svého předka mnoho naučil. Co se však naučil jinde, je pohyb po zdejším městě Harran, a to od matičky herního parkuru – Mirrors Edge. Herní prvek, který hru samovolně nechal zapsat se do podvědomí nejen fanoušků Dead Island, pomohl při vývoji zdokonalit dokonce sám David Bell, jakožto zakladatel parkuru. Na hře je víceméně znát ruka mistra, ale troufneme si i jako neznalci říct, že by vývoj snesl i více takovýchto sportovců, leč Davidovi z naší strany náleží všechna čest.

Nejde tak ani o samotné pohyby, jako rozložení budov, překážek a všude šikovně nastražených odrazových mostů od komunity Runnerů k překonávání prostoru. Můžete sice namítnout, že je to naší neschopností, ale vzhledem k tomu, že se nám ani jednou nepovedlo svižně běžet, aniž bychom se někde zasekli nebo zdrželi, usoudili jsme, že Mirrors Edge, i když byl koncept jen o běhu, byl zkrátka lépe nadesignovaný a tolik neztrácel tempo a akci. K tomu si ještě přičtěte omezenou výdrž vašeho hrdiny a náhle máte na stole nedotažený nápad, co nedopadl tak slavně, jak nám ho vývojáři na loňské E3 prezentovali. Nicméně musíme uznat, že se nám vertikální i horizontální pohyb se nám i přes zklamání tuze líbil a dost okořenil starou zábavnou hratelnost původních zombíků od Techlandu.

image

Když říkáme „hratelnost původních zombíků od Techlandu“, máme tím na mysli jejich RPG systém. Jsou celkem tři talentové stromy a každý má svůj vlastní levelovací systém – pohybový strom levelujete pohybem; šikovnost na zbraň, zase vypořádávání se s nepřítelem; a strom Survival pomocí hlavních a vedlejších úkolů. Zkušenosti pro nové schopnosti a vylepšení postavy můžete ale získávat i za plnění pestré škály náhodných eventů (většinou zase typu zachraň, zabij, ukradni, nebo tu a tam dostanete za úkoldonést zásoby právě shozené z prolétajícího letadla vnějšího světa). Označili jsme velmi zajímavé, jakým způsobem se autoři úspěšně pokusili nastavit obtížnost, než obligátním způsobem doplňování zdraví lékárničkou. Po každé smrti se vám ze Survival stromu odečte určitý počet zkušeností. To autoři vykompenzovali posmrtným respawnem, když se objevíte v nedalekém útočišti se stejným postupem jako před smrtí, čili checkpointy tu vlastně nejsou.

V útočištích se na zemi povaluje postel a ruksak na věci, a tak doporučujeme čistit od zombie nová a nová, abyste nemuseli přes celou mapu deset minut běžet za označeným úkolem. Délka běhu záleží v jaké jste lokaci, jestli základní – Slums, kde najdete i kanály, nebo v druhé – ve zmíněném městě Harran, které je sice menší, avšak naprosto odlišné. Důvod postele v každém útočišti je prostý. Hra disponuje dynamickým střídáním dne a noci, kdy se nejvíce vyplatí vzít nohy na ramena, protože jsou zombie mnohem agresivnější, mnohem silnější a mnohem nebezpečnější, jelikož jsou za vám schopni běžet pomalu (vlastně rychle) až do postele. K tomu je dobré během noci při průzkumu města nastražovat pasti, kterými pomocí vysílačky pak své pronásledovatele lehce zmátete a odlákáte. A právě zde se v plné kráse, ale bez světel reflektorů, ukazuje ona atmosféra, které nejvíce nasajete v nočních misích, kde nejmoudřejší volbou bude stealth postup.

image

Jelikož se autoři trochu chytili (a netají se tím) survival trendu, sami prohlašují Dying Light za survival akci inspirovanou velikány žánru v čele s Day Z. Vaším úkolem bude přežívat, k čemuž napomáhá řada již zmíněných prvků, ale také nutnost sbírání léčiv, rostlin, jídla, plánků na výrobu nástrojů a pomůcek (molotov. koktejl, petardy, světlice, chemikálie apod.) či vylepšení zbraní (můžete si tak vyrobit z prosté sekerky zároveň plamenomet), na což je třeba nejrůznější sorta materiálu. Vyskytuje se zde i součástky, jimiž můžete opravit opotřebenou plejádu zbraní. To je ale nyní omezeno pro každý kus jinak. V původní zombíkové sérii od Techlandu jste mohli opravovat zbraně do nekonečna, kdežto v Dying Light má každý kus vlastní omezení, kolikrát ho můžete opravit. No, a když už opravit nejde, tak ho třeba rozeberte znovu na matičky (to jako fakt nůž na matičky?). Jo a taky si budete muset jednou za čas z toho všeho odpočinout… No prostě survival jak se patří.

 

Největší změnou oproti Dead Island je, že lze zahrát jen za jednu postavu – Kyle Crane, kterého tajná organizace poslala na zamořený ostrov najít politika jménem Kadir Suleiman, jež má s epidemií nemálo společného, tam se po skoku z letadla po drobné nehodě chopí skupinka přezdívající se Runneři, jež našeho milého pana Crane naučí základní pohyby a pravidlo pro přežití. Příběh je plný klišovitých zvratů a úkolů, jako třeba „potřebujeme zásoby“, „nejde komunikace, tak vylez na vysílač a oprav to“, načež by bylo překvapující, kdyby se to povedlo na poprvé. Má však své světlé stránky. Místy jsme v něm viděli odraz herních sérií jako Far Cry nebo Call of Duty (nevybral si zlé učitele), a tak po utahaném rozjezdu, plného charakterních postav s východním přízvukem, razantním způsobem nabral spád a některé dějové zvraty nás dokonce připoutali na hodiny k obrazovce. Autoři se už dříve dušovali tím, že příběh bude povedený, proto zapracovali na cutscénách dodávající sice šťávu, na co už ale nejspíš rozpočet nezbyl, je mimika obličejů, konkrétně úst. Ta se zkrátka nepovedla a vcelku nás rozhodila. Postavy hýbou nahodile pusou bez ohledu na výslovnost jednotlivých slovních přípon, a to bylo vlastně jediné, co nám kazilo celkově skvělý dojem.

Přestože jsme po první hodině hraní měli pocit, že bude hra trpět opět porodními bolestmi (možná ovlivněnými chaotickým vydáním digitální a fyzické kopie v Evropě), náhle nás ve chvíli úžasu přešel a nám se naskytl přímý pohled na to, jak moc si dali vývojáři záležet na vizuální stránce hry. Jde snad o studia nejhezčí kousek. A to jsme se ještě nezmínili o v žádném případě neoželené audio stopě. Někteří zombie pravda sice zní, jak když tvůrci nahrávali svůj ranní pobyt na záchodě, ale nemyslíme si, že se najdou takový štouralové, co by o tom zvládli vést hodinovou internetovou diskuzi s dalšími takovými. Má to svoje opodstatnění. Koukneme-li totiž na dabing postav a samotný hudební podklad, jsme nadmíru spokojeni.

Není to tak dávno, co se autoři dušovali tím, že se toho z vývoje Dead Island hodně naučili a chtějí některé prvky nastrčit i do jejich nové hry. Takže vás asi nepřekvapí, když vám oznámíme, že je možné pozvat si do hry další tři kamarády anebo úplně cizí hráče. Sic se svým způsobem ztrácí atmosféra a přijde nám tato funkce pro některé hráče až zbytečná, určitě je zajímavá v ohledu módu Be The Zombie, jež autoři rozdávají zdarma, kde je možnost se jako pátý hráč (podle toho kolik vás je, můžete být i proti jednomu) převtělit do nemrtváka a narušovat hraní přeživším po vzoru hackování ve Watch Dogs. Nebudete za obyčejného shniláka, nýbrž tu ani sami nepotkáte jen jeden typ napůl mrtvých lidí, ale několik druhů, jako třeba velkého hromotluka s velkým silným drátem zakončeného pětikilovým kusem betonu. Nekteří na vás nabíhají, někteří plivou kyselinu, zbytek se sápe, vyjímky se na vás ani po bacení neotočí ad. Jediné co od nic nesmíte očekávat, je vyšší inteligence.

image

Řekli jsme to asi třikrát a řekneme to klidně po čtvrté. Z Dying Light je zkrátka Dead Island cítit, byť se snaží být vážnější, atmosféričtější a odlišnější. Sic jsme si parkurový pohyb představovali opravdu jak z Mirrors Edge, jsme z toho nepříliš dynamického, jak nám ho nakonec naservírovali, vcelku spokojeni. Tedy mluvíme tu minimálne o první polovině hry, postupně se učíte nové dovednosti a zlepšujete svuj pohyb. Hraní v noci je asi fakt jen pro fajnšměkry, takže když jsme ji venku nemuseli trávit kvůli úkolu, radši jsme skočili šipku do postele a deset hodin počkali. Chtěli jsme to sice trumfnout s parťáky, ale za celou dobu se nám tam moc nikdo nechtěl připojit. Crane jsme si oblíbili a Kadira znepřátelili, jak by tomu mělo správně být. Na hru sice pořád koukáme jako na naší oblíbenou zombie sérií od sousedů Poláků, ale ve své podstatě je v mnoha ohledech jiná a téměř ve všem dokonalejší. Patříte-li taky mezi fanoušky, nemůžeme vám nic než doporučit vytasit kreditku nebo počkat ještě měsíc na diskovou kopii. Vás ostatní nabádat nebudeme. Nicméně, hledáte-li nejlepší zombie hru s prvky RPG a rozšířenou možností pohybu po světě, Dying Light už nejspíš dávno hrajete.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

(Ne)pokračování hratelenosti a nápadů z hlav polských autorů série Dead Island, z kterého si bere jen to dobré, zdokonaluje to a ještě přidává svoje vlastní neobvyklé prvky, jako všestranný porkurový pohyb po prohnilém městě. Celkovou atmosféru a nadprůměrný příběh s nadprůměrnými postavami dokonale zahusťuje dynamické střídání dne a noci, kdy se noční můrou stává boj o přežití. Naštěstí ji ale může každý měkota (jako my) téměř vždy bez úhony zaspat.
01. 08. 2020 • p.a.c.o3

RECENZE: Creaks

Hry jsou umění. Někdy o něco větší, někdy o něco menší, ale na každém kousku se dá něco najít. Je přitom jedno, zda se na vývoji podílí multikulturní tým o několika stovek zaměstnanců z celého světa, nebo nějaké menší studio třeba od nás. Je ale pravda, že některé hry jsou umělecké o něco víc a třeba i ve vícero směrech, než tomu bývá u jiných. Jedním ze studií, které si na prezentaci...

»
27. 07. 2020 • Lukáš Urban8

Recenze: Destroy All Humans!

Mám velkou oblibu v námětech s mimozemskou invazí. Smůlou pro mě je, že většinou nekončí dobře. Můj pokřivený charakter vždy fandí vetřelci, nikoliv lidem, kteří se chovají jako hlupáci a jen úplnou náhodou pokaždé vyhrají. Trpím, když poslední dva polárníci přemůžou Věc. Nikdy neodpustím Ripleyové, že vyhodila Vetřelce do kosmu. A Den nezávislosti už nikdy nebude stejný kvůli pitomému viru z laptopu. Naštěstí je tu Crypto. Spása z daleké galaxie a hajzlík na entou.

»
06. 07. 2020 • p.a.c.o10

RECENZE: F1 2020

Formulové závody jsou součástí herního světa už pěknou řádku let. Dokonce jedna z prvních her, kterou si tenkrát ještě na PC pamatuji, jsou legendární formule Grand Prix Circuit od Accoolade z roku 1987. Na jejich vývoji se dokonce podílel jistý Don Mattrick, což je ten pán, který nějaký čas vedl Xboxovou divizi a také oznamoval konzoli Xbox One. Další formulovou hrou, která se mi vryla do paměti byla série od EA, i...

»
02. 07. 2020 • Lukáš Urban2

Recenze: Hunting Simulator 2

Sebereflexe je dobrá vlastnost a řekněme si, že nám hráčům občas chybí. Od aut chceme reálnější jízdní model, ale zároveň dobrou ovladatelnost jedním prstem. Po akcích vyžadujeme bravurní balistiku, abychom se vzápětí rozčilovali, že je ta střelba až moc reálná. A po simulátorech žádáme zhmotnění skutečných prvků, avšak za hodinu kňouráme nudou. Víme tedy co vlastně chceme? Nejspíš ne. Aspoň v tom tentokrát nejsme sami, protože studio Neopica bloudí na...

»
23. 06. 2020 • CryLineT9

Recenze: SpongeBob SquarePants: Battle for Bikini Bottom – Rehydrated

Je to žluté, nosí to kalhoty a chová to mňoukajícího hlemýždě. Nic? Kamarádí se to s natvrdlou mořskou hvězdicí a pracuje pro Evžena Krabse u Křupavého kraba. Stále nic? Kde jste žili posledních dvacet let, že neznáte SpongeBoba? Mořskou houbu v kalhotách, která si spokojeně žije v Zátiší Bikin. Ale chápu. Každý se nezamiloval do hlubokých očí usměvavého hrdiny. Také humor nemusel trefit ten pravý cíl. V případě remasteru Battle for Bikini Bottom by to...

»
21. 06. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: The Elder Scrolls Online: Greymoor

To je pořád řečí, jak neexistují upíři a vlkodlaci. A přitom je potkáváte takřka dnes a denně, aniž byste si to uvědomili. S větší intenzitou ty prvé, kteří pijí dobrým lidem krev brčkem, ale zato dlouhodobě a usilovně. Pravda, neříkáme jim upíři. Dostávají pojmenování, jejichž tíhu ani digitální řádky nesnesou. Navíc neplatí, že by se objevovali jen s příchodem noci. S vlkodlaky je to složitější, ale snad minimálně pánové někdy měli tu...

»
14. 06. 2020 • CryLineT0

Recenze: Beyond Blue

Moderní podoba herního průmyslu činí z her univerzální kulturní médium. Úchvatné práce grafických enginů dokážou z vašeho obýváku vytvořit galerii umění. Prostorový zvuk nasimuluje početný orchestr hned vedle vás. A talent pánů spisovatelů přetvoří jedničky s nulami do výpravného románu. To ale není všechno. Tituly jsou rády také intelektuální, relaxační a výukové. Lehce se stanou exkurzí do antického muzea nebo dokumentem o podmořském životě.

»
12. 06. 2020 • tonyskate0

RECENZE: Desperados III

Za vyhynulý žánr byly často považovány tradiční adventury, ovšem ve skutečnosti to jsou taktické hry v reálném čase s důrazem na tichý přístup. Že nevíte o čem je řeč? Snad vám napoví slůvko Commandos. Série, jejíž první díl vyšel před více než 20 lety, nabídla nevídané pojetí, které si zamilovaly milióny hráčů. Podobných her poté vzniklo poměrně málo a vlastně byl tento žánr u ledu dobrou dekádu, dokud jej v roce 2016 neoživilo...

»