RECENZE: Dying Light

Autor: Josef Brožek Publikováno: 2.2.2015, 12:11

Publikováno: 2.2.2015, 12:11

Sociální sítě

O autorovi

Josef Brožek

Josef Brožek

Je autorem 749 článků

Popravdě jsme už poslední dobou ze zombie her unavení. Ne že by byli špatné, to ne, nakonec je to jedna z našich oblíbených tematik, ale už docela dlouho bychom si chtěli zahrát hru se zombíky, kde se bude vyskytovat špetka napětí, atmosféry nebo třeba strachu o holý život. Jasně, máme tu survival hry typu Day Z a jeho věrné napodobeniny, ale v takovýchto hrách je většinou největším nepřítelem fyzický hráč, co se vás snaží sundat v sobeckém úmyslu získání lepší kořisti. Jenže nám už na trhu dlouho chybí hra, kde největší hrozbou nebudou ostatní hráči, nýbrž zombíci. Nemusí být ani multiplayerová, nám by stačila prohnilá a silná atmosféra.

„Atmosféra, co by se dala krájet,“ řekli si před lety v Techlandu a místo Dead Island 2 se vrhli do vývoje něčeho většího a trošku jiného, co se jejich Mrtvým Ostrovem má společné snad jen několik herních mechanismů. Dying Light, který z nápadu vznikl, se od svého předka mnoho naučil. Co se však naučil jinde, je pohyb po zdejším městě Harran, a to od matičky herního parkuru – Mirrors Edge. Herní prvek, který hru samovolně nechal zapsat se do podvědomí nejen fanoušků Dead Island, pomohl při vývoji zdokonalit dokonce sám David Bell, jakožto zakladatel parkuru. Na hře je víceméně znát ruka mistra, ale troufneme si i jako neznalci říct, že by vývoj snesl i více takovýchto sportovců, leč Davidovi z naší strany náleží všechna čest.

Nejde tak ani o samotné pohyby, jako rozložení budov, překážek a všude šikovně nastražených odrazových mostů od komunity Runnerů k překonávání prostoru. Můžete sice namítnout, že je to naší neschopností, ale vzhledem k tomu, že se nám ani jednou nepovedlo svižně běžet, aniž bychom se někde zasekli nebo zdrželi, usoudili jsme, že Mirrors Edge, i když byl koncept jen o běhu, byl zkrátka lépe nadesignovaný a tolik neztrácel tempo a akci. K tomu si ještě přičtěte omezenou výdrž vašeho hrdiny a náhle máte na stole nedotažený nápad, co nedopadl tak slavně, jak nám ho vývojáři na loňské E3 prezentovali. Nicméně musíme uznat, že se nám vertikální i horizontální pohyb se nám i přes zklamání tuze líbil a dost okořenil starou zábavnou hratelnost původních zombíků od Techlandu.

image

Když říkáme „hratelnost původních zombíků od Techlandu“, máme tím na mysli jejich RPG systém. Jsou celkem tři talentové stromy a každý má svůj vlastní levelovací systém – pohybový strom levelujete pohybem; šikovnost na zbraň, zase vypořádávání se s nepřítelem; a strom Survival pomocí hlavních a vedlejších úkolů. Zkušenosti pro nové schopnosti a vylepšení postavy můžete ale získávat i za plnění pestré škály náhodných eventů (většinou zase typu zachraň, zabij, ukradni, nebo tu a tam dostanete za úkoldonést zásoby právě shozené z prolétajícího letadla vnějšího světa). Označili jsme velmi zajímavé, jakým způsobem se autoři úspěšně pokusili nastavit obtížnost, než obligátním způsobem doplňování zdraví lékárničkou. Po každé smrti se vám ze Survival stromu odečte určitý počet zkušeností. To autoři vykompenzovali posmrtným respawnem, když se objevíte v nedalekém útočišti se stejným postupem jako před smrtí, čili checkpointy tu vlastně nejsou.

V útočištích se na zemi povaluje postel a ruksak na věci, a tak doporučujeme čistit od zombie nová a nová, abyste nemuseli přes celou mapu deset minut běžet za označeným úkolem. Délka běhu záleží v jaké jste lokaci, jestli základní – Slums, kde najdete i kanály, nebo v druhé – ve zmíněném městě Harran, které je sice menší, avšak naprosto odlišné. Důvod postele v každém útočišti je prostý. Hra disponuje dynamickým střídáním dne a noci, kdy se nejvíce vyplatí vzít nohy na ramena, protože jsou zombie mnohem agresivnější, mnohem silnější a mnohem nebezpečnější, jelikož jsou za vám schopni běžet pomalu (vlastně rychle) až do postele. K tomu je dobré během noci při průzkumu města nastražovat pasti, kterými pomocí vysílačky pak své pronásledovatele lehce zmátete a odlákáte. A právě zde se v plné kráse, ale bez světel reflektorů, ukazuje ona atmosféra, které nejvíce nasajete v nočních misích, kde nejmoudřejší volbou bude stealth postup.

image

Jelikož se autoři trochu chytili (a netají se tím) survival trendu, sami prohlašují Dying Light za survival akci inspirovanou velikány žánru v čele s Day Z. Vaším úkolem bude přežívat, k čemuž napomáhá řada již zmíněných prvků, ale také nutnost sbírání léčiv, rostlin, jídla, plánků na výrobu nástrojů a pomůcek (molotov. koktejl, petardy, světlice, chemikálie apod.) či vylepšení zbraní (můžete si tak vyrobit z prosté sekerky zároveň plamenomet), na což je třeba nejrůznější sorta materiálu. Vyskytuje se zde i součástky, jimiž můžete opravit opotřebenou plejádu zbraní. To je ale nyní omezeno pro každý kus jinak. V původní zombíkové sérii od Techlandu jste mohli opravovat zbraně do nekonečna, kdežto v Dying Light má každý kus vlastní omezení, kolikrát ho můžete opravit. No, a když už opravit nejde, tak ho třeba rozeberte znovu na matičky (to jako fakt nůž na matičky?). Jo a taky si budete muset jednou za čas z toho všeho odpočinout… No prostě survival jak se patří.

 

Největší změnou oproti Dead Island je, že lze zahrát jen za jednu postavu – Kyle Crane, kterého tajná organizace poslala na zamořený ostrov najít politika jménem Kadir Suleiman, jež má s epidemií nemálo společného, tam se po skoku z letadla po drobné nehodě chopí skupinka přezdívající se Runneři, jež našeho milého pana Crane naučí základní pohyby a pravidlo pro přežití. Příběh je plný klišovitých zvratů a úkolů, jako třeba „potřebujeme zásoby“, „nejde komunikace, tak vylez na vysílač a oprav to“, načež by bylo překvapující, kdyby se to povedlo na poprvé. Má však své světlé stránky. Místy jsme v něm viděli odraz herních sérií jako Far Cry nebo Call of Duty (nevybral si zlé učitele), a tak po utahaném rozjezdu, plného charakterních postav s východním přízvukem, razantním způsobem nabral spád a některé dějové zvraty nás dokonce připoutali na hodiny k obrazovce. Autoři se už dříve dušovali tím, že příběh bude povedený, proto zapracovali na cutscénách dodávající sice šťávu, na co už ale nejspíš rozpočet nezbyl, je mimika obličejů, konkrétně úst. Ta se zkrátka nepovedla a vcelku nás rozhodila. Postavy hýbou nahodile pusou bez ohledu na výslovnost jednotlivých slovních přípon, a to bylo vlastně jediné, co nám kazilo celkově skvělý dojem.

Přestože jsme po první hodině hraní měli pocit, že bude hra trpět opět porodními bolestmi (možná ovlivněnými chaotickým vydáním digitální a fyzické kopie v Evropě), náhle nás ve chvíli úžasu přešel a nám se naskytl přímý pohled na to, jak moc si dali vývojáři záležet na vizuální stránce hry. Jde snad o studia nejhezčí kousek. A to jsme se ještě nezmínili o v žádném případě neoželené audio stopě. Někteří zombie pravda sice zní, jak když tvůrci nahrávali svůj ranní pobyt na záchodě, ale nemyslíme si, že se najdou takový štouralové, co by o tom zvládli vést hodinovou internetovou diskuzi s dalšími takovými. Má to svoje opodstatnění. Koukneme-li totiž na dabing postav a samotný hudební podklad, jsme nadmíru spokojeni.

Není to tak dávno, co se autoři dušovali tím, že se toho z vývoje Dead Island hodně naučili a chtějí některé prvky nastrčit i do jejich nové hry. Takže vás asi nepřekvapí, když vám oznámíme, že je možné pozvat si do hry další tři kamarády anebo úplně cizí hráče. Sic se svým způsobem ztrácí atmosféra a přijde nám tato funkce pro některé hráče až zbytečná, určitě je zajímavá v ohledu módu Be The Zombie, jež autoři rozdávají zdarma, kde je možnost se jako pátý hráč (podle toho kolik vás je, můžete být i proti jednomu) převtělit do nemrtváka a narušovat hraní přeživším po vzoru hackování ve Watch Dogs. Nebudete za obyčejného shniláka, nýbrž tu ani sami nepotkáte jen jeden typ napůl mrtvých lidí, ale několik druhů, jako třeba velkého hromotluka s velkým silným drátem zakončeného pětikilovým kusem betonu. Nekteří na vás nabíhají, někteří plivou kyselinu, zbytek se sápe, vyjímky se na vás ani po bacení neotočí ad. Jediné co od nic nesmíte očekávat, je vyšší inteligence.

image

Řekli jsme to asi třikrát a řekneme to klidně po čtvrté. Z Dying Light je zkrátka Dead Island cítit, byť se snaží být vážnější, atmosféričtější a odlišnější. Sic jsme si parkurový pohyb představovali opravdu jak z Mirrors Edge, jsme z toho nepříliš dynamického, jak nám ho nakonec naservírovali, vcelku spokojeni. Tedy mluvíme tu minimálne o první polovině hry, postupně se učíte nové dovednosti a zlepšujete svuj pohyb. Hraní v noci je asi fakt jen pro fajnšměkry, takže když jsme ji venku nemuseli trávit kvůli úkolu, radši jsme skočili šipku do postele a deset hodin počkali. Chtěli jsme to sice trumfnout s parťáky, ale za celou dobu se nám tam moc nikdo nechtěl připojit. Crane jsme si oblíbili a Kadira znepřátelili, jak by tomu mělo správně být. Na hru sice pořád koukáme jako na naší oblíbenou zombie sérií od sousedů Poláků, ale ve své podstatě je v mnoha ohledech jiná a téměř ve všem dokonalejší. Patříte-li taky mezi fanoušky, nemůžeme vám nic než doporučit vytasit kreditku nebo počkat ještě měsíc na diskovou kopii. Vás ostatní nabádat nebudeme. Nicméně, hledáte-li nejlepší zombie hru s prvky RPG a rozšířenou možností pohybu po světě, Dying Light už nejspíš dávno hrajete.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

(Ne)pokračování hratelenosti a nápadů z hlav polských autorů série Dead Island, z kterého si bere jen to dobré, zdokonaluje to a ještě přidává svoje vlastní neobvyklé prvky, jako všestranný porkurový pohyb po prohnilém městě. Celkovou atmosféru a nadprůměrný příběh s nadprůměrnými postavami dokonale zahusťuje dynamické střídání dne a noci, kdy se noční můrou stává boj o přežití. Naštěstí ji ale může každý měkota (jako my) téměř vždy bez úhony zaspat.
20. 08. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: State of Mind

Žánr science fiction mám rád od doby, co jsem viděl Vesmírnou odyseu. I když jsem tenkrát absolutně nechápal, co mi chce sdělit, fascinoval mě svět, jehož součástí se nikdy nestanu. Během let pozdějších, kdy jsem knihovnu plnil Asimovem, Bradburym a Heinleinem, mě ale uchvátil jiný poutník budoucností, a to Philip K. Dick. Jeho pohledy do neznáma, v nichž se lidství stává obchodním artiklem a člověk lehce nahraditelným „komponentem“, mají dodnes mrazivou...

»
16. 08. 2018 • chaosteorycz3

Recenze: Graveyard Keeper

Díky hrám už jsem byl ledacos. Vesmírný nájezdník, závodník, mariňák, pirát, zemědělec, řidič hromadné dopravy, superhrdina, bláznivá koza a pravděpodobně dalších sto zaměstnání nebo poslání. Nikdy jsem ale nebyl hrobník, což se teď díky studiu Lazy Bear Games změnilo. A věřte nebo ne, i obyčejný muž s lopatou, oslíkem a ukecanou lebkou se může stát hrdinou.

»
14. 08. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Overcooked 2

Já sám ve skutečnosti moc dobrý kuchař nejsem. Nějaký ten základ sice zvládnu, ale daleko raději jídlo konzumuji, než připravuji. Do role uznávaného kuchaře jsem se dostal alespoň virtuálně díky prvnímu dílu Overcooked, kde se ve zběsilé kuchyni člověk proháněl ze strany na stranu, čekal, kde ho co zase překvapí a hlavně v kooperaci to byla neskutečně strhující zábava.

»
24. 07. 2018 • chaosteorycz17

Recenze: Bud Spencer & Terence Hill – Slaps And Beans

V letech, kdy jste už příliš staří na pleny, ale ještě nemáte nárok na občanský průkaz, jsou často vašimi hrdiny postavy stříbrného plátna. Za bezstarostných let mé generace to byla zdánlivě nesourodá dvojice Italů. Ať už byl v záběru Malý unavený Joe nebo Banánový Joe, vždy bezpráví trestali Dva machři mezi nebem a peklem. Přilepen k obrazovce jsem nečekal, až padne Sudá a lichá, protože už malé dítě ví, že Kdo najde...

»
22. 07. 2018 • p.a.c.o2

RECENZE: Mothergunship

Střílení je super a člověk se u něj parádně vyřádí. Nebojte, nejsem žádný fanatik, který by běhal po městě s pistolí a střílel po všem, co se hne. Rád vezmu gamepad do ruky a vydám se sjednávat pořádek a zachraňovat lidstvo před zombií apokalypsou nebo třeba útokem nepřátel z vesmíru. Trochu mne mrzí, že stále více her tlačí na multiplayerovou pilu, kdy člověk k zážitku potřebuje hráče kolem sebe a pak je to...

»
21. 07. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: From The Ashes DLC – Kingdom Come

Recenze od naší čtenářky a hráčky Naifa86, děkujeme 😉 A je to tady. České studio Warhorse přichází s prvním DLC pro hru Kingdom Come: Deliverence. Protože mám tuto hru velmi ráda, na přídavné DLC From the Ashes jsem se moc těšila. Zejména proto, že není třeba mít odehranou celou či skoro celou hru, aby se člověk dostal k přídavku do hry. Ovšem alespoň část již odehrána být musí. Přesněji dobýt zpět Přibyslavice...

»
19. 07. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Danger Zone 2

Když v roce 2013 Electronic Arts sebrala Criterionu vývoj NFS a předala ho Ghost Games, byl to začátek konce tvůrců série Burnout. Později byly směrem k „Duchům“ přesunuty i dvě třetiny zaměstnanců a zakladatelům studia Criterion došla trpělivost. V následujícím roce Alex Ward a Fiona Sperry založili, ještě s Paulem Rossem, studio nové a oznámili, že se vrátí ke kořenům. Vznikly tak Three Fields Entertainment a „nebezpečné“ hry všeho druhu.

»
17. 07. 2018 • kristine4chaos1

Recenze: All-Star Fruit Racing

Občas se podíváte na obal hry a přesně víte, co vám může dát. Při pohledu na dnešní recenzovanou novinku správně tušíte autíčka z kategorie „kartových“ závodů. Také se nemůžete splést, pokud si je zasadíte do barevného světa, plného ovocných koktejlů a svěží atmosféry. K takovému typu her samozřejmě patří rozverná munice všeho druhu a sympatičtí závodníci na šílených strojích.

»