RECENZE: Far Cry 6
Jedno je jisté. Ubisoft si svým rozhodnutím zrušit české lokalizace u her mnoho fanoušků nezískal. Spíš bych řekl, že hráče ztratil. Nicméně v celosvětovém měřítku ho to asi moc netrápí, protože situace se zatím nemění. A je to docela škoda, protože vydání další z jeho nejoblíbenějších sérií, je tady. Na mysli máme samozřejmě bláznivou akční jízdu Far Cry, která se na naše obrazovky vrací v rámci šestého dílu, nepočítáme-li odbočku New Dawn.
Ano, už slyším hlasy všech pochybovačů, kteří tvrdí, že to zase bude to samé, jenom na jiném místě a s jiným záporákem. To by šlo ovšem vztáhnout na jakoukoliv dlouhodobější sérii, protože každá značka se nějak profiluje a hráči díky tomu přibližně vědí, na co se můžou těšit. Nicméně v New Dawn si vývojáři vyzkoušeli různé mechaniky, a právě na nich chtějí stavět v dalším díle.
Ostrov Yara otevřel své brány, u nichž nás vítá lidem zvolený prezident Antón Castillo. Ten se chopil moci po zdejší revoluci a dal si za cíl vést svůj lid k prosperitě. V té se naposledy nacházel před padesáti lety. Bohužel, kdo není „pravý obyvatel“, bude se na budování ráje podílet dost nepříjemně. Cesta za bohatstvím ostrova vede skrze zázračný lék Viviro, který dokáže léčit rakovinu. Je to velice nebezpečná látka vznikající kombinováním tabáku s jeho následným postřikem velice nezdravou kombinací jedů. Není proto divu, že ne každý to vydrží.
Tomu všemu se snaží přizpůsobit Antónův syn Diego. Ten jako teeneger vlastně pořádně neví, co by měl dělat. Na jednu stranu cítí se svým lidem a spousta otcových kroků se mu nelíbí. Na druhou je to však stále jeho otec, kdo na něj má hlavní vliv. Diegův odpor vrcholí jeho pokusem o útěk do Ameriky, který se však nezdaří. S naším hlavním hrdinou či hrdinkou jsou ovšem na jedné lodi (a to doslova), protože ani Dani už nechce bojovat a chce prožít lepší život někde jinde.
Osud tomu bohužel chce jinak a po hromadném masakru na lodi se Dani setkává s vůdkyní rebelské organizace Libertad, která chce zbavit Yaru opravdu drsného prezidenta. Další Daniho cesta je tedy nasnadě – svrhnout prezidenta a zastavit jeho krutou vládu. Dani je ovšem tak trochu mesiáš, protože toho dosáhne jenom tak, že sjednotí tři rebelské organizace, které se mezi sebou tak úplně nemusí. V jednotě je síla, jak se říká a jelikož Antón je velice dobře opevněný v hlavním městě Esperanze, jiná cesta, než přes velkou sílu k němu nevede.
Příběhová stránka a její průběh je takový, jaký jsme asi všichni očekávali a musím se přiznat, že mi celý příběh a dění kolem, i díky španělštině a rebelům připadal, jako bych hrál Just Cause 3. Co však tvůrcům musím nechat je, že tentokráte se s hlavním záporákem vypořádali skvěle. Je opravdu velice charismatický, dobře zahraný, a hlavně se s nikým a ničím nesere. Upřímně takový masakr, jako je ve Far Cry 6 předchozí díly nepřinesly. Akce je surová a dokresluje, že diktátor je diktátor, který se nebojí vraždění, a to zejména ve velkém měřítku. Po některých scénách jsem pochopil, co chtěli vývojáři naznačit počátečním upozorněním, že některým lidem nebude všechno sedět.
Podle mého se tak příběh velice povedl a upřímně jsem se těšil, co se stane a kam budou směřovat Daniho další kroky. Dobře to pak vývojáři vymysleli s hlavním hrdinou / hrdinkou. Jméno Dani Rojas je totiž natolik univerzální, že to může být jak muž, tak žena, a přitom v podání příběhu to hráč vůbec nepozná. Díky tomu si můžete vybrat koho chcete, protože je to pouze kosmetická změna, která na další chod příběhu vůbec žádný vliv nemá. Navíc, poprvé v sérii, si svou hlavní postavu budeme moct v některých situacích prohlédnout i z pohledu třetí osoby. Jinak je ovšem hra FPS tak, jak jsme všichni velice dobře zvyklí.
Nedílnou součástí posledních dílů je i kooperace a ani zde tomu není jinak. Příběhovou část je možné hrát kompletně kooperativně a to buď s kamarády nebo ostatními hráči. Nejzajímavější z herního hlediska jsou v kooperaci speciální operace, které jsou pro tento druh hraní šité na míru. Toho si jsou dobře vědomí i vývojáři, takže se můžeme těšit na jejich doplňování o nové výzvy. Je fajn, že něco takového do hry nakonec zakomponovali.
Úvod máme za sebou, hurá na hratelnost. Chtěl jsem napsat zpátky na stromy, ale to by nebyl ten správný obrat. Žádný vývojový strom se ve hře tentokrát nekoná a všechny statistiky, dovednosti a speciality se volí v rámci vybavení. A není toho vůbec málo, protože máme věci odolné vůči ohni, kulkám nebo všudy přítomným jedům. K tomu je tady speciální munice, takže mi na první pohled přišlo, že je toho docela dost. Jde hlavně o to se v celém systému zorientovat, ale nakonec se ukázalo, že to zas tak komplikované není.
Je však dobré si pohrát minimálně s municí a alespoň jednu ze zbraní mít připravenou na jeden typ vojáků – klasické nebo obrněné. Já na to zpočátku trochu kašlal a musím říct, že postup hrou byl díky tomu těžší. Nakonec jsem tedy na tuto hru přistoupil a všechno bylo o poznání přívětivější. Stejně tak vývojáři doporučují postupovat dle levelu postavy, který koresponduje s levelem dané části světa. Samozřejmě jsem zkoušel se tomuto postavit, výsledkem čehož byla sebevražedná výprava do hlavního města. Ta skončila ještě dříve, než jsem se vůbec někam pořádně dostal.
Svět je plný hlídek, vojáci mají hodně přesnou mušku a jako nezkušený rebel potkat speciálnější komando nechcete. Vůbec tak nebylo od věci používat rebelské stezky, kterým se vojáci vyhýbají, a navíc se na nich dají potkat spolubojovníci nabízející pomoc nebo úkoly, při jejichž splnění nás čekají zajímavé odměny. Mezi ně se počítají jak předměty, tak materiály na jejich výrobu, protože po vzoru New Dawn zde hraje výroba nedílnou roli.
Do příběhu to dává smysl, protože rebelové většinou nemají super vybavení, takže je logické si spoustu věcí vyrobit. Nemám ale rád hry, kde místo toho, abych střílel, jezdil nebo provozoval nějakou záživnější činnost, šmejdím po všech koutech a hledám všemožné harampádí, které má mnohdy větší cenu, než kdybych našel cihlu zlata nebo hrnec zlaťáků. Některé věci se dají koupit za peníze, ale ty lepší bude třeba vyrábět nebo najít v bednách. Mimo sběru materiálu je další možností lov, kdy rybaření je nachlup stejné jako posledně jenom s tím rozdílem, že se se dá prut vylepšit o nejrůznější perky. To ale platí snad pro všechny věci ve hře.
Díky výše popsanému je tempo hry velice rozvážné, což jde na ruku dalšímu doporučení vývojářů. Používejte správné nářadí ve správné situaci. Tahle fráze ve hře zazní tolikrát, že začne být více než otravná. Správný postup před útokem by měla být důsledná analýza, rozbor typů nepřátel a jejich vybavení. Následně bychom se měli postavit k Workbenchi a upravit si vybavení na míru situaci, do níž se chystáme. Chybí tu snad jenom elektronická tužka, aby mohl být rozbor ještě detailnější.
A to je podle mě dost velké nuda. Far Cry vždycky bylo o akci, kdy člověk běhal od tábora k táboru, od jedné nebezpečnější akci ke druhé a sem tam něco ulovil nebo přejel, aby si mohl něco málo vyrobit. Je sice chvályhodné, že Ubisoft chce něco změnit, ale přesně tohle jsou prvky, které mě při hraní víc štvali, než těšili. Až se budu chtít přehrabovat hromadou statistik a zbytečného vybavení, sáhnu po jiné hře (a že jich je na výběr dost). Stejně tak nepotřebuji vylepšovat základny (zde dokonce ve třech provedeních!!!), abych dostával nějaké dílčí odměny a musel hledat ještě více materiálu.
Asi se najdou hráči, kterým to vadit nebude, ale tím se podle mého vytrácí ona akční stránka Far Cry. I ten trouba ze třetího dílu, kterého unesli, toho ve výsledku uměl víc a měl lepší vybavení, než celé hnutí odboje s trénovaným vojákem a hlavním hrdinou v čele. Ubisoft by se konečně měl začít řídit starou známou pravdou, že méně je někdy více. Tím, že do hry nasypete všechny možné mechaniky opravdu neuděláte lepší hru. Jediný, kdo má z tohodle guláše radost, je tak pejsek s kočičkou.
Z dalších prvků nesmí chybět obsazování pevností, kde se vůbec v ničem neliší od těch minulých. Nově budeme hledat schoz vojenských zásob na čas, což není vůbec špatné a pak krást obohacený uran, který je z nějakého důvodu součástí protiletadlového systému. Ano slyšíte správně. Každou oblast vzdušeného prostoru pokrývá kanón, jehož zničením se následně můžeme svobodně pohybovat vzduchem. Kdo bude likvidaci odkládat, moc si nezalétá. Máme tu i další menší sabotážní nebo záchranné mise a stejně tak si tvůrci z pátého dílu ponechali záchranu civilistů na každém kroku. Zachováno zůstalo hledání pokladů, což mě v pátém díle bavilo asi nejvíc, a i zde přináší spoustu zajímavých míst nebo příběhů, na jejichž konci čeká tučná odměna. Poslední novinkou je obsazování stanovišť na cestě, což je ale ve výsledku takový hodně malý tábor. Velkou přidanou hodnotu jsem v tom nenašel.
Jelikož herní mapa je opravdu obrovská, změn doznal vozový park. Nechybí klasické kamiony, čtyřkolky nebo auta, ale dostaneme upravitelný vlastní auto. Na výběr je ze čtyř typů, kdy ho můžeme osadit obranými nebo útočenými prvky. Jeho největší předností je možnost ho kdykoliv přivolat, což se často hodí. A když neprojedeme autem, usedneme na hřbet koně. Přeci jenom pohled na svět je údajně nejkrásnější právě z něj. I kůň je fajn, jelikož je na každém kroku a je vhodný i do terénu. Jenom jeho ovládání není vždy tak pohodlné a hlavně přehledné, jak některé situace vyžadují.
Ještě, než se pustíme do hodnocení technické stránky, je třeba si říct, že ostrov v Karibiku se povedlo zpracovat na jedničku. Jednotlivé biomy jsou krásné a navíc dost pestré na to, aby člověka nenudili. Je vidět, že grafice konzole Xbox Series X svědčí a hráčům pak pěkných 4K při 60 FPS také jistě udělá radost. Trochu jsem se bál toho, aby grafika moc nestrádala, ale je vidět, že vývojáři s jejich enginem opravdu umí. Pěkné jsou i obličejové animace postav, minimálně těch hlavních. Trochu více kreativity mohli vývojáři věnovat i ostatním NPC postavám, protože potkávat na všech stanovištích dva typy obličejů je přinejmenším zvláštní.
Jelikož je svět velký, není problém narazit na všemožný počet technických chybek jako propadávající postavy, nenadálé výbuchy nebo tearing obrazu během cutscén. V jednom případě to dokonce vypadlo, že misi ani nedohraju, protože se NPC zaseklo, ale nakonec jsem mu výbuchem pomohl a bylo všechno zase v pořádku. Nejvíce mě mrzí doskakování textur. Ještě bych to pochopil, když letím rychle vrtulníkem, ale že hra nestíhá dokreslovat předměty ani při jízdě autem, je škoda. Tím spíš, že se hra na Xbox Sereis X měla pyšnit delším dohledem než jinde. Některé chyby, jako třeba pády hry, mají vývojáři opravit v rámci Day One patche, tak snad se jim to podaří.
Nové Far Cry 6 se snaží o inovace za každou cenu, ale místo vymýšlení nové herní náplně nám servíruje myšmaš nejrůznějších mechanik. Já nejsem příznivec zdlouhavého výběru vybavení a luštění miliónu statistik. Místo toho bych ocenil více různorodých úkolů mimo hlavní příběh. Obsazování táborů je již tolik zábavné, jako skákání do kupek sena v sérii Assassin’s Creed. Co však musím pochválit je zpracování příběhu, které mě hnalo dál a nedočkavě jsem čekal, jakou věc na mě Antón Castillo zase chystá a jestli se mi nakonec podaří dát dohromady všechny rebely. Graficky je hra moc pěkná a technicky šlape, jak je u Ubisoftu zvykem – pár updatů a hra bude řekl bych ve výborné kondici.
Verdikt
Po letech, kdy jsem rád konzumoval obsah servírovaný vývojáři letos musím vyplivávat zbytečné flaksy a byť mě příběh bavil, nadával jsem u hry více, jak u předchozích dílů. Možná je to tím, že se mi ne všechny mechaniky trefily do vkusu, nebo už i na mě kouzlo Far Cry přestává působit. Je to stále solidní hra, ale hodnocení horší, jak u předchůdců bude nejlépe vystihovat moje rozpoložení.RECENZE: Death Stranding: Director’s Cut
Monument herní inovace herního génia Hidea Kojimy je konečně dostupný pro Xbox, jak si vede v recenzi?
RECENZE: Dragon Age: The Veilguard
Na návrat slavné značky studia Bioware čekali fanoušci téměř 10 let. Za tu dobu se toho změnilo poměrně hodně, ať už v herním průmyslu jako takovém, ve věkovém složení hráčů nebo i v personálním obsazení samotného kanadského studia. Není se proto co divit, že nejnovější přírůstek do série s podtitulem The Veilguard vzbuzoval nejen velká očekávání, ale také obavy, jak návrat na kontinent Thedas dopadne.
RECENZE: Farming Simulator 25
Zemědělství není vůbec žádná legrace. Není to jenom o tom, že člověk něco zaseje na poli a pak jenom čeká, až to vyroste. Je třeba všechno náležitě pohnojit, bojovat se škůdci a také s nepřízní počasí. Ani chov zvířat není sázkou na jistotu, jak by se mohlo zdát, protože v případě špatné úrody krmení ho budeme mít málo, takže buď musíme zredukovat počty chovů nebo krmení nakoupit, čímž však klesá náš zisk....
Recenze: Squirrel with a Gun
Zní to možná šíleně, ale ve hře Squirrel with a Gun hrajete za veverku, která se chopí bouchačky a vydává se do boje. Tento bláznivý 3D sandbox připomíná trochu jiné bizarnosti typu Untitled Goose Game nebo Goat Simulator – tedy hry, které si dělají legraci z konvenčního hraní a přináší hlavně kopec srandovní zábavy. U těchto her se ale zákonitě nabízí otázka – bude to alespoň tak zábavné, abych toho...
RECENZE: Life is Strange: Double Exposure
Na poli adventur je Life is Strange pojem. Studiu Don’t Nod se v roce 2015 podařilo stvořit překvapivý hit, který umně kombinoval paranormální jevy a vztahové drama z pohledu Maxine Caulfield, mladé středoškolačky, jež ke svým superschopnostem přišla jako slepá k houslím. Od té doby se svět rozšířil nejen o další více či méně povedené tituly, ale také o další studio Deck Nine, které si vzalo na starosti také pokračování...
RECENZE: Call of Duty Black Ops 6
Letošní díl nekonečné série Call of Duty je celou řadou hráčů očekáván hned z několika důvodů. Může to být třeba tím, že vývoj Black Ops 6 byl na poměry značky až nečekaně dlouhý, protože trval čtyři roky. Vývojáři tak měli spoustu času náležitě zapracovat na všech aspektech a napravit poněkud pošramocenou pověst po nepříliš vydařeném Modern Warfare III. Hráči na Xboxu pak mají ještě jeden důvod k radosti, obzvlášť, pokud si...
Recenze: Sonic X Shadow Generations
Generační střet rychlosti, cestování v čase a temnoty. Nový titul z dílny herní legendy, studia SEGA, vrací to, co už jednou dobře fungovalo v roce 2011 a přidává k tomu temný chod navíc, v podobě kampaně za dokonalou bytost, ježka Shadowa.