Recenze: Far: Lone Sails

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 5.4.2019, 8:08

Publikováno: 5.4.2019, 8:08

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 2281 článků

Obyčejný hráč s velkou hubou. Věrný člen redakce, jehož revír začíná a končím psaním.

Prý, že cesta je cíl. Oblíbené klišé, které se hodí mezi pysky každému, kdo hledal v obyčejné hře významový nebo existencionální přesah, třebaže měl děj jasně vypsaný přímo před očima. Inside, Black the Fall, Limbo, Rime, Abzu, Unravel a desítky dalších. Na oko umělecká díla, jejichž jasné poselství se vypráví mezi řádky, zatímco ústřední postava absolvuje osudovou pouť plnou překážek. Jednou je skrytým motivem politika, jindy smysl života, velice často pak vykoupení z utrpení a co říct má i cesta za svobodou. Do které ze škatulek patří vyschlý svět Far?

Na odpověď si počkáte nějaké dvě hodiny, během kterých si naprosto zamilujete němou show jedné dívenky a její provizorní mašiny. Můžete jí říkat Červená Karkulka, Malá Neznámá nebo Šestka. Ostatně o malé strojvedoucí toho beztak víte pomálu. Jako sirota má jen pár osobních věcí a retrofuturistickou lokomotivu s pomocným pohonem plachet. Není to však jen stroj. Jde o jedinou pozůstalost a vzpomínku na otce, neboť z indicií plyne, že na stroji pracovali spolu. Teď je ale vše pryč, a to doslova.

Hrdinka vyráží na cestu do světa, jenž je vyschlý jak sklenička vyléčeného opilce. Historii, nechť si vaše fantazie vykreslí podle svého. Na každý pád musí dojít k post-apokalyptickému prostředí, kde se přístavní město proměnilo v ocelový hřbitov. Vraky nákladních lodí jsou pouhými pomníky éry, kdy si člověk bláznivě myslel, že je se svou bárkou pánem všech moří. Okolí je s každým metrem pustější a vy sledujete minulost neplánované průmyslové revoluce. Přerod, kdy se z lodí stávají stroje budoucnosti, je velice pěkně zachycený a vás bude mrzet každý uniklý detail.

Mě naopak mrzí, že se vývojáři ze studia Okomotive vyvarovali emotivnějších momentů. Krom úplného úvodu, není ve hře jediná srdceryvná scéna. Střípky nebezpečí nestačí ani eskalovat, protože řešení je na dosah amputované ruky. Celá pouť drobné postavičky tak připomíná exkurzy do uzavřeného lomu. Občas se něco pokazí, ale nemějte obavy drazí návštěvníci, on to Igor opraví a pojedeme dál. A že se toho cestou pokazí docela dost.

Bouřka zapříčiní požár, špatná cesta poláme hnací kolo, krupobití zničí půlku strojovny a náraz zlikviduje zásoby paliva. Pro nezkušeného samotáře důvod hledat smyčku a první stabilní nosník. Pro děvčátko drobné překážky, při nichž stihne dopít mléko, zamést drobky ze sušenek a poskládat popadané plyšáky. Obsluhování mašiny je sice hlavní náplní hry, ale jde tak nějak samo. Stačí mít zásoby paliva, upouštět tlak, kontrolovat vítr a včas brzdit. Bát se ovšem nemusí ani flegmatičtí sklerotici, protože hra důsledky laxního konání hází přes palubu.

Nikde není vysvětleno, proč sbíráte, nebo byste sbírat měli, předměty ponechané vlastnímu osudu. Selský rozum radí, aby se zužitkovaly jako palivo a má samozřejmě pravdu. Toho harampádí je ale tolik, že při pečlivém sbírání za chvíli dojde volné místo a z lokomotivy se stává skládka. Z ládování „kotle“ je díky tomu otravná rutina, která postrádá hlavní smysl. V přímém kontrastu jsou totiž nekonečné zásoby vody v hasičáku, případně opravárenské nástroje, u nichž autoři na doplňování nějak zapomněli.

Že ovládání dopravního prostředku slouží jen jako výplň mrtvého času mezi hádankami, není pocit, ale fakt. Logických překážek naštěstí není málo a při jejich odstraňování dojde využití snad každý prvek stroje. Dostat poměrně velký kus techniky zase o píď kupředu, je zábava. Řešení nejsou tak složitá, aby vyžadovala vizuální berličky. Zároveň se nenabízí na „první dobrou“ a vyzývají k průzkumu blízkého okolí. Potěší vzrůstající náročnost, která vede až k čemusi, co připomíná AT-AT z Hvězdných válek. Jde nejenom o nejsložitější úkol, kdy řešíte pohyb hned dvou strojů, ale také o ten nejhezčí.

Krásu poznamenaného světa vypráví hezká stylizace s nádechem ruční kresby. Je to přesně ten grafický směr, který podobným hrám sluší a který mi imponuje. Když už nezávislý projekt nenadchne příběhem, alespoň se stává relaxačním materiálem, jehož síla by uklidnila i tlakový hrnec. Hudba je první polovinu minimalistická, povětšinou tahaná jen jedním nástrojem. V žádném případě není lenivá, jen si na svou chvíli dokáže vhodně počkat. U koho audiovizuální zážitek převýší hratelnost, může volit opakování se zaměřením na achievementy.

Dvě třetiny jsou lehce dosažitelné a občas i vtipné. Například vezmete-li rádio, které se v některých fázích hry snaží zachytit neznámé vysílání, čeká vás odměna za jeho transformaci na palivo. Ale pouze v určitý moment. Zajímavou výzvou je najetí plného stavu malého tachometru. Jde o jediný scénář, kdy jsou hříšné počty paliva až nedostačující. V případě, že se na lov achievementů vydáte, učiňte tak okamžitě. Hra nemá sílu, aby vás přitáhla po delším odložení.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Další němá variace na nízkorozpočtové výpravné hry s logickým nádechem. Lone Sails nemají příběhovou sílu Inside a v herních mechanikách si dost protiřečí. To ale neznamená, že nedokáží na svém plácku zabavit. Drobná postavička a její kovový mastodont jsou tichými vypravěči z decimovaného světa, kde žádná překážka není dostatečně velká. Chcete se hnát dopředu za další bariérou, chcete znát co nejvíc z kovového hřbitova. Všechno ostatní ale působí jako audiovizuální vata, nad kterou je lepší nepřemýšlet.
07. 08. 2019 • CryLineT0

Recenze: Bear With Me: The Complete Collection

Adventury jsou něco jako starodávné božstvo. Jsou tu od nepaměti. Od dob, kdy přístroje byly schopny zaznamenávat víc než jen psaný text a data. A jednu éru dokonce s převahou udávaly herní směr. Nejde ale o žánr masový. V případě point and click kategorie se dá dokonce říct, že to nejlepší přinesla devadesátá léta. Hry jako Monkey Island, Broken Sword, Syberia nebo Grim Fandango.

»
02. 08. 2019 • Lukáš Urban4

Recenze: DOOM 3

Nejsem sám, kdo v poslední době vývojářům vyčítá, že se chovají jako obsluha tanku na dětském hřišti. V záchvatu modernizace likvidují jedny primitivní mechaniky za druhými a pak se diví, kam se vytratila hravost a zábava. Na obranu toho, co je nám svaté, vzpomínáme na tituly, které kdysi dávno vystavěly základy jednotlivých žánrů. A abych v tom nostalgii nenechal samotnou, jsem ochotný sáhnout po značce, kterou vlastně moc nemusím.

»
29. 07. 2019 • p.a.c.o3

RECENZE: Wolfenstein: Youngblood

Vždycky jsem si myslel, že herní hrdinové mají hlavní výhodu v tom, že jsou téměř nesmrtelní (co po stránce fyzické, tak slávy) a také že se jim vyhýbá jedna zásadní lidská vlastnost a to stárnutí. Někteří hrdinové, v tomto případě dokonce hrdinka, v rámci série omládli, aby se nakonec dostali do nejlepších let. Jinde si však vývojáři usmysleli, že bude fajn, když ikonický hlavní hrdina dostane pár šedin a celkově opravdu notně zestárne.

»
25. 07. 2019 • p.a.c.o9

RECENZE: FIA European Truck Racing Championship

Závody jsou skvělou podívanou. Nemám teď na mysli ty virtuální, ale skutečné. Všichni jistě známe rally, Formuli 1 nebo okruhové závody cestovních vozů. Všechno to jsou velice rychlé a dynamické soutěže, kde není o napětí nouze a zdejší závodní speciály mají ladné křivky. Na závodní okruhy se však vydávají i kamióny, které se, co do výkonu, mohou s ostatními směle měřit. Závody kamionů mě vždycky fascinovaly už jenom z toho důvodu, jak...

»
23. 07. 2019 • Lukáš Urban0

Recenze: Redeemer – Enhanced Edition

Žil, byl Vasil, co armádu zkusil. Pech, zabíjet lidi tam musil. Takový způsob života se mu hnusil, a tak osud svůj spasil. Bolavou duši v chrámu božím hasil, když v tom kdosi klid mu zprasil. Pán chraň je, neb holé ruce a zbraň opět tasil. Bije, kope, mlátí ze všech sil. Však to je Vasil, bývalý člen utajených vojenských sil. Z informací, co nepřítel utrousil, až do podzemních laboratoří zabrousil. Zde se málem...

»
22. 07. 2019 • Lukáš Urban1

Recenze: Darksiders III: Keepers of the Void

Poté, co Fury porazila všechny smrtelné hříchy a odvrátila svět od pětisté padesáté druhé apokalypsy, mohla se vydat klidně na dovolenou. Využít své získané dovednosti a opékat si zbroj v jícnu sopky, v obklopení blesků chránit deštný prales nebo s ledově chladným výrazem opečovávat medvědy za polárním kruhem. Ale to válečnice nedělají. Raději berou nabídku od kostnatého individua a mění se na Laru Croft.

»
10. 07. 2019 • Lukáš Urban5

Recenze: Car Mechanic Simulator

Na úvod jedno velké poděkování. Vám vše, kteří jste děti nevzali do zoo, protože poslední peníze zůstaly v kostelní pokladničce. I těm, jejichž dovolená vedla do Mekky namísto letní destinace u Středozemního moře. Nezapomínám ani na artritické jedince, kteří přes úmornou bolest klečí pravidelně na koberci a chorý hřbet ohýbají na svatou stranu. No a vy, jejichž dobrota skončila v komůrce s otcem představeným, všechna čest vašim padlým ideálům. A dalším padlým věcem.

»
09. 07. 2019 • CryLineT0

Recenze: Bloodstained: Ritual of the Night

Když se pánům zachce moci, musí nastoupit dívka. I testosteron se musí udržovat v rozumné míře. Na západ od nás by taková hrdinka tasila pistole. Dle moderních norem střízlivě oblečená. Nevyzývavá, cudná, s křesťanským základem a diplomem z univerzity. Evropská měřítka by ji přisoudila exotický vzhled a těžké dětství. Ctící vlastní tradice zvládá bodné zbraně a hýří důvtipem.

»