Recenze: For Honor

Autor: Josef Brožek Publikováno: 20.2.2017, 19:35

Publikováno: 20.2.2017, 19:35

Sociální sítě

O autorovi

Josef Brožek

Josef Brožek

Je autorem 749 článků

Říká vám něco War of Roses nebo Chivarly? Jestli ano a hráli jste v nejlepším případě obě, tak je to jisto jistě důvod, proč jste rozklikli tuto recenzi. Středověkých multiplayerových řezaček je málo a s klidem byste je napočítali na jedné ruce, a to i po práci na pile. To je ostatně důvod, proč Ubisoft s For Honor přišel. Tam kde je totiž na trhu díra, tam se nejlépe vydělává, a protože dvě výše zmíněné hry nedotahují svoje ambice do konce, nebo je nevytváří úplně pro masu lidí, tak byť jsou dobré, nemůžou být plošně úspěšné. For Honor na to myslí, ty nejlepší nápady mísí se svými vlastními nápady a snaží se udělat hru, která zaujme a udrží lidi, kteří tyto hry už dlouho hledají a jsou pro ně příliš tuhé, anebo jim prostě něco chybí, co by je u hry udrželo. Pokud jste však z textu pochopili, že For Honor je pro másla, tak se šeredně pletete. Jednou si zkusíte ladně a s přehnaným míněním o sobě vlézt do multiplayeru a hra vás přežvýká a na kousíčky vyplivne než byste řekli „for honor!“.

Na For Honor jsme čekali jen 8 měsíců od oznámení, čili nám vydrželo prvotní nadšení pro hru až do vydání. Musíme upřímně konstatovat, že hra překvapila, a to celkem mile. Hra se zaměřuje především na multiplayer, byť nezapomíná na hráče samotáře, ačkoliv je singleplayer spíše přípravou na reálné hráče. Tutorial a následně singleplayer pomáhá osvojit si ovládaní, některá komba základních postav a jejich specifikace. Postav máte ze začátku jen čtyři a celkově 12, kdy si je postupně odemykáte herní měnou. Pro každou postavu tak hraním singleplayeru multiplayeru – levelováním a plněním denních a týdenních úkolů si odemykáte výbavu a vzhledy pro postavy. Výbava na rozdíl od vzhledů a jiných designových prvků má vliv na váš výkon. Všechno otvíráte pomocí bedniček tak jako v Battlefield, kdy existují různé verze a kvality bedniček. Výbava zlepšuje určité ability a vlastnosti hrdiny, což do hry přináší zajímavý způsob progresu díky RPG prvkům. Pokud byste náhodou narazily na výbavu, co už máte, můžete ji rozebrat na díly, ze kterých opět stavíte výbavu.

Singleplayer opravdu není kdovíjakým příběhovým zážitkem. Příběh je zavedený spíš jen proto, aby singleplayer dával smysl, takže žádné zápletky ani následná rozuzlení opravdu nečekejte. Hra je, jak jsme řekli, spíše zaměřená na multiplayer, čemuž odpovídá i nabídka možností, jak si zahrát. Módy jsou celkem čtyři – 1v1, 2v2, 4v4 6v6. Každý se hraje dočista jinak a každý si najde svého oblíbence. Hra je rozdělená kromě čtyř různorodých povolání s různorodým chováním na čtyři frakce, které nabídnou jiný arzenál a poupravené chování. Samurajové jsou spíše mrštnými, ale lehce odzbrojenými bojovníky, Vikingové jsou jejich pravý opak a rytíři jsou něco mezi. V některých módech využijete i jednotky ovládané počítačem, jimž pomáháte tlačit na nepřítele při zabírání území. Účastí a výhrou v multiplayeru za jednotlivé frakce pomáháte daným frakcím vydobývat území za den a za několik hodin, kdy se jejich postup ukáže na hlavní obrazovce podobně jako v Planetside nebo Heroes and Generals. Všechny hry si můžete zahrát v kompetitivním multiplayeru ale i kooperaci s kamarády proti počítači.

Multiplayer není nijak jednoduchý, a tak se nemůžete divit, že po prvním spuštění vás ostatní hráči rozeseji na kousíčky a popraví, než stihnete vykřiknout bojový pokřik. Pro multiplayer si pro každého hrdinu můžete nastavit speciální schopnosti, které využíváte jen několikrát za hru. Ne protože byste nechtěli, ale protože nemůžete. Nejde o žádná kouzla, spíše o vylepšení pro váš tým. Mnohdy jde možná až o přehnaně dobré vylepšení, které tu a tam lze sebrat i na mapě. Než se naučíte porozumět všem postavám, jak se chovat v určitých případech v boji nebo jak se dělají všechna komba, bude vás to stát nemálo času. Komb naštěstí není moc a pro každého hrdinu není těžké se všechny naučit a zapamatovat si je. Nejdůležitější je držet v dobré pozici meč a máchat s ním na stranu, na níž zrovna přilétá rána od nepřítele. Boje probíhají s uzamčenou kamerou, bez ní totiž máte jen omezené schopnosti, ovšem lze tak ve velkém likvidovat jednoduché vojáky nepřátelské strany ovládané počítačem, jichž je na mapě nespočet.

Mapy nejsou nikterak velké. Naštěstí ale ani nikterak malé. Jsou uzpůsobené počtu hráčů a řekli bychom dokonale vyvážené. Mapy jsou však, co se designu týče, perfektně provedené. Není jich ale moc, a tak časem omrzí, ačkoliv jsme obdrželi Season Pass, doufáme, že se vyrojí i nějaké ty mapy zdarma. Po technické stránce je, až na jednu zásadní věc, hra zvládnuta na jedničku, nic se neseká, nic nepadá, graficky špička a zvukově… no, nečekali jsme tak atmosférickou trefu do černého, skoro jako by nám během hry za zády Novozélanďané prováděli tanec Haka. Bohužel, a to je důvod proč se recenze trochu zdržela (měla už být před týdnem) je, že od první chvíle, co jsme hru obdrželi (a to ještě několik dní před vydáním), nefungovaly servery a multiplayer byl i po vydání nehratelný. Hru jsme tedy uložili k ledu a po pár dnech vytáhli s úspěšným připojením ke hře více hráčů, leč ani teď není připojování kdovíjak stabilní nebo snad rychlé.

image

Ať tak či onak, pády serveru jsme přetrpěli. Hra je totiž překvapivě skvělá a baví. Vyplňuje dlouho opomíjenou mezeru na trhu, a to navíc na stříbrném podnose. Nedávné pokusy nezávislých vývojář jen pomohly vzniknout do detailu propracované zábavě, které snad chybí už jen více multiplayerového obsahu, který, doufejme, snad brzy dorazí zdarma v updatech. Zklamal nás však ze začátku nefunkční multiplayer který dopomohl sníženému hodnocení o jeden další bod. Pokud se nás ale ptáte, zda For honor koupit, či nekoupit. Ptáte se zbytečně. Jestli něco podobného hledáte, tak nenajdete. For Honor je v tuto chvíli jediná (pokud nebereme v potaz remaster Chivarly: Medieval Warfare) středověká multiplayerová hra na nových konzolích, a to navíc v ojedinělé a moderní podobě. Lučištníky a jezdce nehledejte, tohle je brutální a brutální znamená drtit, sekat a řezat.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Popravdě jsme do for Honor nevkládali velké naděje na úspěšnou hru. Věděli jsme že vyplní jistou díru na trhu, nicméně Ubisoft vzal značku poměrně vážně a dodal pořádný multiplayerový nářez se vším všudy. Pokud byste rádi z multiplayerového Call of Duty, Battlefielu a jiných stříleček chtěli přesedlat na meče, palcáty a katany, hurá do toho. Nečekejte ale plynulý multiplayer, s připojováním zažijete nemilé chvíle.
  • Perthak CZ

    Hodnoceni recenze (jako ve skole)
    1. Mluvnicky styl – 5
    2. Pravidla ceskeho pravopisu – 4
    3. Typografie – 5

  • Peterek82

    Nevím, zda to tu prochází nějakým předschvalováním, ale svůj 2 dny starý příspěvek tu nevidím. Opakovat se nebudu, takže to zkusím ještě jednou a jen to shrnu:

    Recenze, jako celek, se ti, milý recenzetnte, moc nepovedla. Nejen že si protiřečíš v tom, co tu tvrdíš a finálně hodnotíš, zapoměl jsi dokonce na několik podstatných věcí:

    1. mikrotransakce a jak fungují a co obsahují
    2. atributy výbavy a jak se mění vylepšováním
    3. příběh – asi jsme hráli každej jiný For Honor.

    Za mě teda palec dolů za tento výtvor jako celek.

22. 02. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: The Station

Zdánlivě opuštěná vesmírná stanice a ústřední postava coby pojítko mezi tím, co se událo, a co se teprve stane. U bláznivého Isaaca, kde jsem jen tohle předtím viděl? A už vím, asi ve dvaceti předešlých zpracováních. A přece se chci opět nechat tahat po temných chodbách za doprovodu blikajícího osvětlení. Doslova dychtím po informacích ukrytých v emailové komunikaci, odložených poznámkách a zanechaných vzkazech. Stresové situace a problémy volající po rukách zkušeného...

»
19. 02. 2018 • p.a.c.o19

RECENZE: Kingdom Come: Deliverance

Česká herní scéna o sobě dává průběžně vědět celému hernímu světu a často velice úspěšně. Máme tu hry jako Factorio, Mashinky nebo Space Engineers, ukazující, že u nás dělat hry umíme a také, že máme zajímavé nápady na témata. To ostatně moc velká novinka není, protože i v minulosti byla řada her, které si dokázaly získat celosvětový respekt. Mafie se zapsala do srdcí několika generací hráčů, a i v dnešní době je...

»
18. 02. 2018 • chaosteorycz6

Recenze: Monster Energy Supercross – The Official Videogame

Itálie nám dala mnohé. Kvalitní fotbal, slunné pláže, okouzlující architekturu, diskotékovou hudbu, rychlá auta, sicilskou mafii, dobrou kuchyni a studio Milestone. Legendy z Milana, tak bych mohl autory nazvat s klidným svědomím, protože za více než 20 let vytvořili skoro padesátku her. Pamatují systém SNES stejně, jako první Xbox a jejich rukami prošli licence na podniky WRC, MotoGP, V8 Supercars nebo MXGP. Přes to všechno je Milestone synonymem průměrnosti, který sype hry...

»
05. 02. 2018 • DandyCZE2

Recenze Railway Empire

Začátky mého hraní dorazily na Xbox! Ano, strategie a budovatelské hry mě provázely od počátků mého hraní. Oblíbil jsem si všemožné tycoony, v nichž jsem stavěl, co šlo. Aktuálně hraji primárně na Xboxu a tam těchto her není opravdu moc. Najdou se zástupci globálnějších her jako třeba Tropico nebo Civilization, ale klasické vláčky? Ty rozhodně ne.

»
04. 02. 2018 • chaosteorycz18

Recenze: Monster Hunter World

V moderním světě většina civilizace neloví pro potravu, což je dobře. Jako první bych skončil s pusou od hlíny a hrstí cvrčků, místo šťavnatého kusu zadní flákoty. A to v tom lepším případě. Mimo cílených odstřelů a mysliveckých honů, se tak z lovů staly záležitosti zbohatlíků, kteří si v poklidné vzdálenosti a bezpečí odstřelují to, co momentálně touží pověsit nad krb. Co jim ale to drahé vybavení sebrat, dát jim do ruky sekeru, luk a...

»
22. 01. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: The Vanishing of Ethan Carter

Tvrdí se, že ty nejúžasnější příběhy píše sám život. Pokud to vezmu za bernou minci, pak je mladý Ethan Carter hotovou živoucí novelou na pokračování. Se svou početnou rodinou žije v malé vesničce v Red Creek Valley. Kouzlu překrásné krajiny se vyrovnají snad jen tajemství, kterých má lokalita více než matka představená za dveřmi své cely. To je také důvod, proč Ethan kontaktuje muže, jehož jméno je nevyřčeno po téměř celý čas....

»
19. 01. 2018 • kristine4chaos0

Recenze: InnerSpace

Jsou hry, hry a pak hry. Že nechápete? Nevadí, ráda vysvětlím. U valné většiny produkce jednoduše vypnete, protože hra po vás chce jen základní operace. A k těm vás ještě povodí za ručičku. Pak jsou tu hry logické, tvořené hádankami, vyžadující zapnout mozek na vyšší obrátky. Ty jsou občas spojené s až uměleckým grafickým zpracováním, čímž se volně dostávám k hrám relaxačním. Bývají budovatelské, explorativní, dávají vám větší volnost v...

»
16. 01. 2018 • p.a.c.o6

RECENZE: Flying Tigers: Shadows over China

Létání fascinuje lidi od nepaměti a do oblak by chtěla létat celá řada z nich. V dnešní době jsou letadla stejně běžnou součástí našich životů, jako dříve auto nebo koňský povoz. Bohužel virtuální piloti mají podmínky ztížené, protože na konzole her s letadlovou tématikou zrovna moc nenajdete. O to více mi udělali radost Flying Tigers: Shadows over China, kteří nám takové klasické arkádové létání nabízejí.

»