Recenze: For Honor

Autor: Josef Brožek Publikováno: 20.2.2017, 19:35

Publikováno: 20.2.2017, 19:35

Sociální sítě

O autorovi

Josef Brožek

Josef Brožek

Je autorem 748 článků

Říká vám něco War of Roses nebo Chivarly? Jestli ano a hráli jste v nejlepším případě obě, tak je to jisto jistě důvod, proč jste rozklikli tuto recenzi. Středověkých multiplayerových řezaček je málo a s klidem byste je napočítali na jedné ruce, a to i po práci na pile. To je ostatně důvod, proč Ubisoft s For Honor přišel. Tam kde je totiž na trhu díra, tam se nejlépe vydělává, a protože dvě výše zmíněné hry nedotahují svoje ambice do konce, nebo je nevytváří úplně pro masu lidí, tak byť jsou dobré, nemůžou být plošně úspěšné. For Honor na to myslí, ty nejlepší nápady mísí se svými vlastními nápady a snaží se udělat hru, která zaujme a udrží lidi, kteří tyto hry už dlouho hledají a jsou pro ně příliš tuhé, anebo jim prostě něco chybí, co by je u hry udrželo. Pokud jste však z textu pochopili, že For Honor je pro másla, tak se šeredně pletete. Jednou si zkusíte ladně a s přehnaným míněním o sobě vlézt do multiplayeru a hra vás přežvýká a na kousíčky vyplivne než byste řekli „for honor!“.

Na For Honor jsme čekali jen 8 měsíců od oznámení, čili nám vydrželo prvotní nadšení pro hru až do vydání. Musíme upřímně konstatovat, že hra překvapila, a to celkem mile. Hra se zaměřuje především na multiplayer, byť nezapomíná na hráče samotáře, ačkoliv je singleplayer spíše přípravou na reálné hráče. Tutorial a následně singleplayer pomáhá osvojit si ovládaní, některá komba základních postav a jejich specifikace. Postav máte ze začátku jen čtyři a celkově 12, kdy si je postupně odemykáte herní měnou. Pro každou postavu tak hraním singleplayeru multiplayeru – levelováním a plněním denních a týdenních úkolů si odemykáte výbavu a vzhledy pro postavy. Výbava na rozdíl od vzhledů a jiných designových prvků má vliv na váš výkon. Všechno otvíráte pomocí bedniček tak jako v Battlefield, kdy existují různé verze a kvality bedniček. Výbava zlepšuje určité ability a vlastnosti hrdiny, což do hry přináší zajímavý způsob progresu díky RPG prvkům. Pokud byste náhodou narazily na výbavu, co už máte, můžete ji rozebrat na díly, ze kterých opět stavíte výbavu.

Singleplayer opravdu není kdovíjakým příběhovým zážitkem. Příběh je zavedený spíš jen proto, aby singleplayer dával smysl, takže žádné zápletky ani následná rozuzlení opravdu nečekejte. Hra je, jak jsme řekli, spíše zaměřená na multiplayer, čemuž odpovídá i nabídka možností, jak si zahrát. Módy jsou celkem čtyři – 1v1, 2v2, 4v4 6v6. Každý se hraje dočista jinak a každý si najde svého oblíbence. Hra je rozdělená kromě čtyř různorodých povolání s různorodým chováním na čtyři frakce, které nabídnou jiný arzenál a poupravené chování. Samurajové jsou spíše mrštnými, ale lehce odzbrojenými bojovníky, Vikingové jsou jejich pravý opak a rytíři jsou něco mezi. V některých módech využijete i jednotky ovládané počítačem, jimž pomáháte tlačit na nepřítele při zabírání území. Účastí a výhrou v multiplayeru za jednotlivé frakce pomáháte daným frakcím vydobývat území za den a za několik hodin, kdy se jejich postup ukáže na hlavní obrazovce podobně jako v Planetside nebo Heroes and Generals. Všechny hry si můžete zahrát v kompetitivním multiplayeru ale i kooperaci s kamarády proti počítači.

Multiplayer není nijak jednoduchý, a tak se nemůžete divit, že po prvním spuštění vás ostatní hráči rozeseji na kousíčky a popraví, než stihnete vykřiknout bojový pokřik. Pro multiplayer si pro každého hrdinu můžete nastavit speciální schopnosti, které využíváte jen několikrát za hru. Ne protože byste nechtěli, ale protože nemůžete. Nejde o žádná kouzla, spíše o vylepšení pro váš tým. Mnohdy jde možná až o přehnaně dobré vylepšení, které tu a tam lze sebrat i na mapě. Než se naučíte porozumět všem postavám, jak se chovat v určitých případech v boji nebo jak se dělají všechna komba, bude vás to stát nemálo času. Komb naštěstí není moc a pro každého hrdinu není těžké se všechny naučit a zapamatovat si je. Nejdůležitější je držet v dobré pozici meč a máchat s ním na stranu, na níž zrovna přilétá rána od nepřítele. Boje probíhají s uzamčenou kamerou, bez ní totiž máte jen omezené schopnosti, ovšem lze tak ve velkém likvidovat jednoduché vojáky nepřátelské strany ovládané počítačem, jichž je na mapě nespočet.

Mapy nejsou nikterak velké. Naštěstí ale ani nikterak malé. Jsou uzpůsobené počtu hráčů a řekli bychom dokonale vyvážené. Mapy jsou však, co se designu týče, perfektně provedené. Není jich ale moc, a tak časem omrzí, ačkoliv jsme obdrželi Season Pass, doufáme, že se vyrojí i nějaké ty mapy zdarma. Po technické stránce je, až na jednu zásadní věc, hra zvládnuta na jedničku, nic se neseká, nic nepadá, graficky špička a zvukově… no, nečekali jsme tak atmosférickou trefu do černého, skoro jako by nám během hry za zády Novozélanďané prováděli tanec Haka. Bohužel, a to je důvod proč se recenze trochu zdržela (měla už být před týdnem) je, že od první chvíle, co jsme hru obdrželi (a to ještě několik dní před vydáním), nefungovaly servery a multiplayer byl i po vydání nehratelný. Hru jsme tedy uložili k ledu a po pár dnech vytáhli s úspěšným připojením ke hře více hráčů, leč ani teď není připojování kdovíjak stabilní nebo snad rychlé.

image

Ať tak či onak, pády serveru jsme přetrpěli. Hra je totiž překvapivě skvělá a baví. Vyplňuje dlouho opomíjenou mezeru na trhu, a to navíc na stříbrném podnose. Nedávné pokusy nezávislých vývojář jen pomohly vzniknout do detailu propracované zábavě, které snad chybí už jen více multiplayerového obsahu, který, doufejme, snad brzy dorazí zdarma v updatech. Zklamal nás však ze začátku nefunkční multiplayer který dopomohl sníženému hodnocení o jeden další bod. Pokud se nás ale ptáte, zda For honor koupit, či nekoupit. Ptáte se zbytečně. Jestli něco podobného hledáte, tak nenajdete. For Honor je v tuto chvíli jediná (pokud nebereme v potaz remaster Chivarly: Medieval Warfare) středověká multiplayerová hra na nových konzolích, a to navíc v ojedinělé a moderní podobě. Lučištníky a jezdce nehledejte, tohle je brutální a brutální znamená drtit, sekat a řezat.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Popravdě jsme do for Honor nevkládali velké naděje na úspěšnou hru. Věděli jsme že vyplní jistou díru na trhu, nicméně Ubisoft vzal značku poměrně vážně a dodal pořádný multiplayerový nářez se vším všudy. Pokud byste rádi z multiplayerového Call of Duty, Battlefielu a jiných stříleček chtěli přesedlat na meče, palcáty a katany, hurá do toho. Nečekejte ale plynulý multiplayer, s připojováním zažijete nemilé chvíle.
  • Perthak CZ

    Hodnoceni recenze (jako ve skole)
    1. Mluvnicky styl – 5
    2. Pravidla ceskeho pravopisu – 4
    3. Typografie – 5

  • Peterek82

    Nevím, zda to tu prochází nějakým předschvalováním, ale svůj 2 dny starý příspěvek tu nevidím. Opakovat se nebudu, takže to zkusím ještě jednou a jen to shrnu:

    Recenze, jako celek, se ti, milý recenzetnte, moc nepovedla. Nejen že si protiřečíš v tom, co tu tvrdíš a finálně hodnotíš, zapoměl jsi dokonce na několik podstatných věcí:

    1. mikrotransakce a jak fungují a co obsahují
    2. atributy výbavy a jak se mění vylepšováním
    3. příběh – asi jsme hráli každej jiný For Honor.

    Za mě teda palec dolů za tento výtvor jako celek.

26. 03. 2019 • lindros88cze3

RECENZE: Sekiro: Shadows Die Twice

Každá nová hra od japonských mistrů z FromSoftware je velmi očekávanou záležitostí. Ani ne tak pro hru samotnou, ale jestli bude zapadat mezi ostatní hry studia a jestli poskytne hráčům stejnou výzvu a uspokojení jako předchozí hry. V případě Sekiro: Shadows Die Twice je odpověď jasné ano, i když nějaké výtky se vždycky najdou. Především se jedná o pokrok oproti předchozím hrám studia, a to navzdory skutečnosti, že se drží osvědčeného receptu,...

»
23. 03. 2019 • chaosteorycz7

Recenze: Tom Clancy’s The Division 2

Bílý dům, to majestátné sídlo nejmocnějšího muže světa, toho zažil už dost. Stal se terčem britských vojsk, což vedlo k rozsáhlému požáru a následné rekonstrukci. Byl svědkem slavnostních inaugurací, válečných porad, krizových schůzí, historických milníků a také nějaké té avantýry. Co nestihnul ve skutečném světě, to napravili dychtiví spisovatelé a lační scénáristé. Už si ani nepamatuji, kolikrát americká ikona vybuchla a kolikrát ji obsadily invazní jednotky. Na něco si stačil lidských...

»
19. 03. 2019 • CryLineT2

Recenze: One Piece: World Seeker

Piráti nemusí mít vždy odstrašující jména a vzhled zanedbaného uživatele sociálních služeb. Jsou kultury, kde pohled na korzára připomíná návrat do dětství. Cestu zpět do let, kdy jsme s chlapci ze sousedství blbnuli v polích rostlého obilí. Na hlavě slaměný klobouk, v koutku stéblo a na sobě otrhané oblečení s krátkým střihem. To je vizuální vizitka kapitána Luffyho, hrdého vůdce Slamáků a hlavního hrdiny mangy One Piece.

»
16. 03. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: LEGO Movie 2 Videogame

Skládání kostiček je nejen velice uklidňující, ale také zábavný způsob, jak v sobě probudit tvořivého ducha. Stavět můžeme buď podle nějakého plánku, nebo ještě lépe, podle vlastní chuti a představivosti. Kreativní jedinci si navíc v dnešní době mohou vybrat, zda se chtějí „zapotit“ při fyzickém skládání kostiček, nebo všechny své vize a fantazie otisknout do virtuálního světa. Fyzické stavění dokáže velice dobře zprostředkovat legendární stavebnice LEGO, jež má přesah i do virtuálního...

»
09. 03. 2019 • chaosteorycz8

Recenze: Devil May Cry 5

Není úplně jasné, jak se tyto dvě osobnosti potkaly. Natož, co je spojilo do jedné dějové linie, ve které jsou démoni lovným artiklem, lidé obyčejnými návnadami a svět obrovskou oborou. Možná si za to Alighieri může sám, neměl se ve své Komedii tak bratříčkovat s peklem. A ještě do toho tahat ženskou, co by buzolu světem zatracenců. A pátý římský císař? Ten by si ubytování ve vroucím kotli zasloužil krutostí, před...

»
05. 03. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: DiRT Rally 2.0

Automobilismus je nedílnou součástí naší společnosti a spousta lidí si bez auta nedokáže svůj život ani představit. Je přitom jedno, jestli je to strejda s baretem ve Fábii, nebo týpek za volantem silného BMW. Potkat některého z nich na silnici je denní výzvou a zkouškou našich nervů. Na jednoho se nadává, druhého by člověk vyzval k závodu nebo opuštění volantu. Ať máte na silnici výbušnější povahu nebo řídíte v klidu, jedno je jisté....

»
02. 03. 2019 • lindros88cze4

RECENZE: Trials Rising

Série Trials, kterou lze kvalifikovat jako fyzikální plošinovku s motorkami, se po pětileté pauze vrací, aby nám naservírovala další návykovou jízdu, ale i frustrující zážitky, na které jste už asi zvyklí. Ačkoliv je Trials Rising již šestou hrou této značky, je nejspíše i tou nejvhodnější pro nováčky, o čemž si ale ještě napíšeme.

»
27. 02. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Degrees of Separation

Není snad většího protikladu, než tepla a zimy. Sluníčko, příjemné počasí, sezení na zahrádce. Všechny tyhle aktivity si umíme dost dobře představit a spousta z nás se na ně těší. I zima má rozhodně něco do sebe. Nemyslím teď plískanice, hnusný šedý sníh ve městě a teploty kolem nuly. V té správné zimě je všude krásná sněhová pokrývka, teploty pod nulou, ale sluníčko mají společné, byť je pravda, že v zimním období si...

»