Recenze: Ghost Recon Wildlands

Autor: chaosteorycz Publikováno: 12.3.2017, 16:31

Publikováno: 12.3.2017, 16:31

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 838 článků

Ti, co hrávali nebo stále hrají Černého Petra, mi dají za pravdu, že dostat do ruky nejméně populární kartu není žádná loterie. Obzvláště zbude-li vám jako poslední potom, co si spoluhráči rozeberou všechny karetní dvojice. Podobně jsem se cítil před vydáním novinky od Ubisoftu, kdy se z jindy dravých redakčních kolegů stali lidumilové, kteří kamarádovi rádi přenechají recenzi. S ohledem na skutečnost, že ačkoliv francouzské vydavatelství patří mezi mé oblíbence, dvě betaverze mě příliš neoslnily, slušně jsem poděkoval, sbalil odhalené karty a vydal se opět do Bolívie. Opravdový hráč totiž z boje neutíká, i když se zdá předem prohraný.

Do třetice a tentokrát pořádně
Plná hra začíná na tom samém místě, jako obě zkušební verze, tentokrát ovšem s plnohodnotným příběhem, který je smutný jak psí oči za deštivého odpoledne. Bolívie roku 2019 je symbolem toho nejhoršího možného kompromisu, kdy tamní vláda byla nucena uzavřít spojenectví s drogovým kartelem Santa Blanca. Morální pád na dno byl nevyhnutelnou volbou, protože obrovská zločinecká organizace přerostla do enormních rozměrů, při nichž si zaplatila „své lidi“ i na těch nejvyšších postech a neštítila se v bojích s vládními jednotkami vraždit nevinné civilisty. Ilegální stát ve státě řídí El Sueño, jehož cesta na pozici krále kartelu je vykoupena drogami, brutalitou a přesvědčením, že on je ten požehnaný a Bolívie země zaslíbenou. Jak už to v podobných situacích bývá, uvnitř země dýmí rebelská organizace Kataris 26, která nutně potřebuje rozfoukat plamen, a tak přichází na řadu strýček Sam a speciální jednotka Ghost. Její účast, podporována CIA spolu s DEA, má za cíl přerušit bílou stezku, vedoucí z jižní Ameriky až do Kanady.

GHR_4

Je asi jasné, že za stavu 4 proti tisícům nenakráčíte před velkého šéfa s americkou legitimací a prosbou o ukončení činnosti. Santa Blanca pevně stojí na několika aspektech, přičemž k destabilizaci je třeba zasahovat pozvolna a především zevnitř. Vaším úkolem je tak ukrajovat území kousek po kousku, získávat informace o důležitých osobách a postarat se, aby první střetnutí s nimi bylo i tím posledním. Jak se postupně hroutí výroba, distribuce a vliv, vzrůstá obliba mezi prostým lidem a sebejistota rebelů. Ti ji potřebují jak koza drbání, protože únos Amarua, zakladatele celého odbojového hnutí, jim srazil morálku až k zemi.

Ve své podstatě není příběh ničím výjimečným, ba ani neobvyklým. Dokonce se může stát, že vám občas připomene jak konkurenční tituly, tak kolegy ze stejného vydavatelství, čímž lehce narážím na sérii Far Cry. Někomu může vadit menší zasvěcení do osudů jednotlivých „duchů“, ovšem je třeba brát v potaz, že Wildlands nabízejí kompletní kampaň také v kooperaci, čímž komplikované budování charakterů uvnitř jednotky padá. Subjektivně bych naopak vyzdvihl seznamování s chodem kartelu a jeho jednotlivými členy. To probíhá převážně ze dvou zdrojů, kdy tím prvním jsou zprávy agentky Karen Bowmanové a druhým vyprávění samotného El Sueña. V pozici velitele jednotky tak máte na budoucí cíle dva pohledy. Autoři scénáře se snažili postavám dát lidštější pohnutky, proč se právě ony staly členy Santa Blancy, díky čemuž se jim občas povede zaměnit ty hodné za padouchy a naopak.

Bylo nás… kolik vlastně?
Na příběh nepřímo navazuje již zmíněná kooperace, která v sólo hře znamená 3 kumpány řízené počítačem. Do vínku dostali rozdílné charaktery, specializace a díky bohu obstojnou umělou inteligenci. Nerad to říkám, ale pokud vy nebude velitelé na baterky a povely využijete rozumně, stane se hraní s nimi mnohem jednodušší než s méně sehranými živými spoluhráči. Weaver, Holt a Midas v 99 % případů nevpadnou bez rozmyslu do chřtánu nepřítele, při stealth postupu si dokáží hledat bezpečné cesty, pomáhají s označováním nepřátel a jsou-li odhaleni, řeší situaci tím nejefektivnějším způsobem. Občas si sice dají načas s oživením, to ale proto, že neobětují sami sebe, jen aby vám vytáhli třísku z pr… pracky. Dokonce i ty příkazy, ze kterých jsem si dělal zpočátku legraci, že by je zvládl i cvičený afghánský chrt, jsou dostačující a jednotka se jejich prostřednictvím dá plnohodnotně ovládat.

GHR_2

Ale víte co praví „Hráčův průvodce pro 21. století“, osamocené hraní je stejně v kurzu jako manšestrové kalhoty, takže ten pravý zážitek přichází až se skutečnými hráči. Tedy, pakliže se k nim připojíte. Ubisoft se totiž nezapře a v rohu lobby se ukrývá informace ohledně NAT a jste-li striktní, plně funkční připojení ke kterémukoliv spoluhráči vám nikdo nezaručí. Za berný se nedá brát ani fakt, že předchozí tituly od francouzského vydavatele hrajete s kamarády bez větších problémů. Přestože to zpravidla vyřeší otevření portů či změna typu IP adresy, překážka to je. Při pominutí této malé mušky, je optika multiplayeru průzračně čistá a plně funkční. Kolega vstoupí do vaší hry se svou vytvořenou postavou, čímž nahradí všechny členy týmu. Ano, rozumíte správně, Wildlands nekombinují skutečné hráče s AI, tudíž hrajete s tím, co máte aktuálně po ruce. Obecně se dá říci, že čím méně hráčů, tím větší skill by měli mít, protože už druhá úroveň armádních jednotek může být fatální, neoplýváte-li mistrovskou muškou.

Je libo aspirin nebo nafta?
Velkou roli hraje zvolený postup. Série Ghost Recon a jméno Tom Clancy jako by zavazovaly k taktickému smýšlení a stealth eliminaci. Stačí vzpomenout, dejme tomu, na podtitul Future Soldier, v němž bezhlavé střílení vedlo pouze k rychlému přesunu na nejbližší checkpoint. U nového dílu do značné míry záleží na preferované obtížnosti. Vyberte nejlehčí nebo střední a můžete si s kolegy zahrát na filmové hrdiny 90. let, kteří nepřátelské stanoviště zasypou stovkami nábojů, a až pak se zeptají, kde je nejbližší pumpa. U dalších dvou možností už takto nikam nedojdete a taktiky se budete muset chopit, i kdybyste nechtěli. O tom ale upřímně Ghost Recon je. Ubisoft má v nabídce dostatečně velký počet her, abyste si pro akční radovánky vybrali něco jiného než čtyřčlennou speciální jednotku, bojující z ústranní s mocným drogovým kartelem.

Promyšlenému hraní jsou ostatně nakloněny i RPG prvky soustředěné do dovedností. Možná by bylo lepší to raději nazvat vylepšeními, protože do her na hrdiny má systém stále hodně daleko. Co, kdy a jak si pozvednete na novou úroveň určují kategorie, mezi nimiž naleznete dron, tým, podporu rebelů nebo zbraně. Samotný upgrade je pak podmíněn nejen úrovní postav, ale také počtem nasbíraných částí, a především množstvím nalezených zásob. Pokud máte všeho dost, relativně rychle je k dispozici lepší baterie nebo vysílač pro dron, silnější trhaviny, termovize nebo ještě ochotnější spolupracovníci. Tím se dostávám k označování zásob. Než se vám podaří svrhnout hlavu drogového kartelu, je třeba rebelům obstarávat rádiové spojení, zdravotnické pomůcky, jídlo a palivo. V menších množstvích je naleznete téměř všude, přičemž stačí jít v okruhu několika desítek metrů a bod na mapě označí jejich pozici. Dříve či později začne být neustálé značkování barelů, krabic a potřeb dost otravné. Přeci jen, ve větších táborech jich je, jak hub po dešti, a ještě rádi se vydáte přepadnout transport nebo zcizit vrtulník.

Kde je najít prozradí buď dokumenty nebo poskoci kartelu, kteří tváří v tvář nabité zbrani vykecají, vše, co vás momentálně zajímá. Poptat se totiž můžete vždy jen na jednu věc a jelikož vedle dovedností, zásob, vybavení nebo cenných medailí potřebujete znát i polohu rebelských operací, stanou se výslechy běžnou rutinou. S pomocí odboje příliš neváhejte, protože dle hesla „Jednou my jim, podruhé oni nám“, odemykáte důležité prvky podpory. Jste-li v úzkých, můžete využít například minomet, posily nebo doručení dopravního prostředku. To nabízí i celou řadu vtipných momentů. Nejen, že prodleva mezi objednávkou a doručením je vteřinová, ale místo dopadu nelze určit, takže hned můj první vůz skončil v řece. S ohledem na fakt, že nejvyšší úrovní shozu je helikoptéra, volejte rebelům raději v otevřeném prostoru. Anebo si nějaké to auto či vrtulník vezměte, na mapě jich je požehnaně.

GHR_1

Bolívii za pořádného koně
Herní prostředí je rozděleno do dvou desítek regionů a jedincům betou nepolíbeným dopřeje řádný wow efekt. Jakkoliv už jsem vystřízlivěl z prvotního nadšení, stále si stojím zatím, že v rámci Ubisoftu jde o nejlépe zpracovaný otevřený svět. Bolívie na francouzský způsob nabízí hned několik přírodních ekosystému, které spolu s proměnlivým počasím a denním cyklem nabízejí skvělý zážitek. Ať už se aktuálně nacházíte v lesích, na pláních nebo v kopcích, i po několika desítkách hodin si řeknete, že tady se odvedl pořádný kus práce. Živočichové a obyvatelstvo by sice místy mohli mít početnější zastoupení, na druhou stranu se nedá říct, že by svět někde nepulzoval životem. Třebaže je grafická stránka opravdu pěkná (na konzoli Xbox One S hra podporuje HDR), místy se nevyhnula lacinějším berličkám, které vypíchnu na dešti. Jakmile se herní postavy namočí, kůže nasadí až přehnaně plastický vzhled, na který jsem si osobně dlouho zvykal. Raritou jsou pak doskakující objekty nebo problikávající stíny. Jde opravdu o ojedinělé neduhy, nicméně přetrvávají už od betaverze stejně jako ty, kterým se budu věnovat později.

O co je virtuální prostředí hezčí, o to pitomější fyzikální zákony a modely v něm jsou aplikovány. Zbraně jsou v nejlepším pořádku a včetně reálně založených vlastností, jakými jsou zpětný ráz, průraznost nebo poškození, se mohou pochlubit i variabilním dostřelem, který poznáte zejména u odstřelovacích pušek. Pakliže si myslíte, že základní puškou sundáte protivníka na 300 metrů při zamíření na ředkev, jste na omylu. Samozřejmostí je možnost detailní úpravy a výměny celé řady dílů, jak to znáte například z The Division. V souvislosti se střílením bych pak rád zmínil i dvě menší negativa. Jedním jsou sebrané pušky nepřátel, které bohužel nevedou k jejich odemčení ve výstroji a dalším je krytí. Z mého pohledu několikátý krok zpět neboť automatický systém nepatří mezi stoprocentní. Kde je situace mnohem horší, jsou dopravní prostředky a jejich jízdní model. Řekněme, že vrtulníky mají „originální“ chování, které když si osvojíte za pomoci řízení tahu a směru, budete schopni létat bez hurikánu za zády. Co je ovšem tragédie divadelních rozměrů, jsou vozidla. Nerozumím tomu, proč mají tituly, takřka ze stejné stáje, diametrálně odlišné řízení, ale po obstojném modelu v druhých Watch Dogs, přichází na scénu opět krabice od banánů. Není to simulace, není to arkáda, je to Ubisoft a víc k tomu snad ani nemá cenu říkat. Zjednodušeně, ať jedete s čímkoliv, připomíná to auto jen vzdáleně, o ignoraci zrychlení při jízdě z kopce nemluvě.

GHR_3

Své dostanou i všudypřítomní civilisté, kterým programátoři náhodně naordinovali maniakální schopnosti. Jak se dozvíte z příběhu, v Jižní Americe nejste příliš vítáni, zejména z počátku, ale to nedává obyvatelům právo vás bezdůvodně přejíždět. Stoupnout si na silnici se rovná singleplayerové ruské ruletě, protože na 10 řidičů, kteří zastaví či zvolí jinou cestu, připadají 2, jenž vás přejedou jak lán brambor. Místní, lokalizování do měst a vesniček, mají zase v oblibě vás buď bezdůvodně prozradit nebo si stoupnout přímo do rány, když prchají před přestřelkou. Dvakrát chytří nejsou ani propuštění rebelové, kteří se okamžitě chopí zbraně a vyrazí do boje ať chcete, či ne. Vím, že to patří k běžným neduhům her s otevřeným světem, ale při zkušenostech vývojářů by k nim mělo docházet co nejméně. Abych ale jen nekritizoval, líbí se mi rozdílné chování světa na základě denní doby. Pakliže si například netroufáte na základnu plnou vojáku přes den, přepadněte je za hluboké noci, kdy většina bude spát.

Francouz se nezapře
Ve dvou betaverzích byla hra překvapivě funkční, a tak jsem očekával, že plná verze odstraní drobné šváby a alespoň jednou bude stoprocentní od prvního dne. A ono to zase nevyšlo. Je smutné, když vám postava při seskoku z vrtulníku zůstane v prvotní poloze, proletí vzduchem, vodou, a nakonec se rozplácne o dno. Je tristní, když několik minut dobýváte stanoviště s misí jen proto, aby vám před nosem zmizela potřebná ikona. A je neodpustitelné, že hra nenačte další část úkolu, když splníte tu první. Přestože základní optimalizace je dobrá, zbytek je přesně takový, jaký jsme ho v redakci předpovídali, tedy že poslední betaverze byla de facto konečná podoba té finální, a že dalších několik měsíců budou aktualizace opravovat staré chyby. Mezi ně patří například také imaginární dobytek, který lze zastřelit, ale ne přejet, protože jím projíždíte nebo komplicové zaseknuti na korbě auta či pod skálou. Ještě, že se k vám „teleportují“, pakliže vyrazíte bez nich.

GHR_5

Nynější podoba Ghost Recon Wildlands vydrží na několik desítek hodin a otázkou je, co pak. Stejně jako u dalších her evropského vydavatele, i nový Tom Clancy bude dostávat herní rozšíření, a to jak placená, tak bezplatná. Ve jménu těch druhých nás v příštích měsících čeká PvP režim umožňující se postavit jednotkám ostatních hráčů a pak také třeba výzvy, které budou autoři pravidelně obměňovat. O peníze se přihlásí vedle nejrůznějších balíčků dva příběhové DLC. Narco Roads, které budou jako první, nás zavedou hlouběji do drogové distributorské sítě využívající řidiče a spletité bolívijské cesty. Pozdější Fallen Ghosts udělají ze speciální jednotky lovnou zvěř poté, co se s vrtulníkem zřítí do pralesa okupovaného nepřátelskými silami. Obligátní dodatečné předměty pak bude možné získat jak prostřednictvím DLC balíčků, tak z obchodu formou mikrotransakcí, což je trochu diskutabilní přístup. Tvůrci se na jedné straně dušují, že hráče se štědřejší peněženkou zvýhodňovat nebudou, neboť půjde ve směs o kosmetické propriety, zároveň ale slibují exotické zbraně, které prý budou mít bezplatnou obdobu v základní hře. Jen aby. Na samotný závěr pak autorům velké díky za českou textovou lokalizaci. Pro mnohé detail, pro jiné nutnost, tak či onak, alespoň někomu stojí hlouček hráčů v srdci Evropy za tu práci s titulky.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Nové dobrodružství jednotky Ghost je výkladní skříní Ubisoftu, a to jak se všemi klady, tak i zápory. Bolívie složená z jedniček a nul dokáže v singleplayeru bez problémů zabavit a v kooperaci nadchnout, k čemuž přispívá úžasný vizuál, široké zastoupení aktivit a povedené cut-scény. Bohužel chyby nehodné AAA titulu dokáží hráčské dostaveníčko zkomplikovat a ne, nejde vždy jen o prkotiny, nad nimiž se všichni s chutí zasmějí. Ghost Recon Wildlands mají potenciál patřit mezi hry roku, avšak nesměly by být spravovány osobami, které nejsou schopny se poučit z neustále se opakujících chyb. Škoda, protože z odepsaného Černého Petra se vyklubal parádní Blackjack v rukách chromého krupiéra.
  • Larry Bee

    Si nějak nemohu pomoct, ale dost mě v této hře chybí vybrace při jízdě autem, člunem, motorkou prostě vším co se dá řídit ( pilotovat ) celkově mi to kazí dojem ze hry, je to takové hluché a nemastné. Mám to špatně nastavené nebo je to tak dáno hrou?

    • Chaosteory CZ

      Pokud si dobře vzpomínám, tak vibrace jsou ve hře buď zapnuté nebo vypnuté. Bohužel i při zapnutí u dopravních prostředků příliš nereagují.

      • Larry Bee

        Zdravím Tě. Nevíš náhodou zda-li s dnešním up datem byla přidána vibrační odezva na auta a jiné dopravní prostředky? Diky

        • Chaosteory CZ

          Osobně jsem nezkoušel, ale podle seznamu změň se v tomhle ohledu nic nezměnilo.

  • Lukáš Kaňka

    Hru jsem teď pořídil v akci tak jestli se najde ještě ňáký hráč co hraje můj Gt:KankysCZ

18. 07. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: DeadCore

Skákání, postřeh, zručnost a rychlé rozhodování. Přesně tyhle dovednosti se dají trénovat nejen ve skutečném životě, ale stejně dobře i v rámci hraní. Prostě vezmete gamepad do ruky, k tomu nějakou těžkou hru a jedete. To pak nevíte, kde vám ruce s hlavou stojí a pokud jste výbušnější povahy, jako třeba já, mohou se sousedovic děti naučit celou řadu nových slov, pokud jsou tedy mladší. Jsou totiž hry, které vám zadarmo nic nedají...

»
17. 07. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: AereA

O recenzi se postarala redakční důvěrnice Kristine4Chaos Za devatero oblačnostmi a devatero bouřkovými mraky je vzdušný svět AereA, jehož existence stojí a padá s hudbou. Není nic, co by zde nebylo v moci notového zápisu, a tak nikoho nepřekvapí, že na správný chod dohlíží Velký Maestro Guido, který je zároveň mentorem studentů jeho školy. Ovšem plovoucí hudební ráj je stižen neštěstím, když někdo odcizí kouzelné hudební nástroje, které vytvářejí harmonii držící Aereu...

»
14. 07. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Black the Fall

S odstupem času je možné rok 2014 označit za start jedné dystopické herní éry. Na celé řadě projektů se pozvolna začínalo pracovat (We Happy Few), jiné se představily publiku na herních veletrzích, jako třeba Inside v rámci Xbox konference a další se snažily upoutat pozornost komunity prostřednictvím Kickstarteru. Sem patří dnes recenzovaný Black the Fall, který má se zmíněným Inside společného mnohem více, než jen rok představení a obecné téma. Jenže zatímco...

»
05. 07. 2017 • chaosteorycz4

Recenze: Micro Machines World Series

Codemasters mají můj respekt, protože se během třiceti let dokázali vyprofilovat jako studio, které má závodní žánr v krvi bez ohledu na skutečnost, jde-li o arkádové blbnutí nebo pocit ze skutečné jízdy. Nyní si k superlativům můžu připsat označení „mágové“, protože ani šaman, který olízal všechny žáby v amazonském pralese, by nedokázal legendární značku přetavit do jednoho obrovského neonového banneru, a to s minimálními náklady, iniciativou a studem. Chápu, že když vám do kanceláře...

»
03. 07. 2017 • chaosteorycz8

Recenze: Dead by Daylight

„Ahoj, říkají mi Chaos a mám problém, libuji si totiž v hororech, zejména slasherech. Moje obsese začala už v ranném věku, kdy jsem místo sledování Vegy, Magionu a Studia Rosa upřednostňoval ponocování, během něhož mi byli společníky Freddy Krueger, Jason Voorhees, Michael Myers, Thomas Hewitt nebo roztomilý Chucky. Bohužel, jako každého závisláka, i mě po letech začal tížit pocit, že už mi jejich přátelství nevyhovuje a chtěl jsem víc. Než jsem odhalil...

»
23. 06. 2017 • chaosteorycz5

Recenze: Cars 3: Driven to Win

Blesk McQueen je zpět a sním další dobrodružství z animovaného světa, kde jsou nárazníky aut ukecanější než amplión obecního rozhlasu. Jenže tentokrát má červený rychlík problém a tím je technologická omladina, která mu bere pozici nejrychlejšího závodníka. Blesk má tak před sebou dlouho cestu, během níž musí chytit druhou mízu a ukázat moderním floutkům, kde Bosch nechal svíčky. Pokud máte děti, neříkám vám nic nového, neboť pod pohrůžkou nekonečného pláče jste...

»
23. 06. 2017 • p.a.c.o0

RECENZE: MotoGP 17

Rok od roku se mi stále hůře začínají všechny recenze her, které se každý rok opakují a jsou od Milestone. Jiskřičku naděje ve mně vyvolal poslední ročník jejich blátivé motorkové verze MXGP 3, který se mi ve výsledku hrál pěkně. Ještě aby ne, když nabídl technický upgrade a příjemné ježdění. Další na řadě je prestižní podnik MotoGP a všechny ostatní silniční okruhové podniky, jaké se jezdí a na něž mají...

»
21. 06. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Get Even

Za našimi severovýchodními hranicemi, pro mnohé co by kamenem dohodil, operuje polské studio The Farm 51, které v roce 2005 založilo pár tvůrců série Painkiller. Za dobu své existence se jim podařilo vydat 5 her, nicméně nezpochybnitelnou díru do herní historie neudělali, přičemž po nevýrazných Deadfall Adventures na autory blaženě vzpomíná jen málokdo. Jenže to bylo před čtyřmi lety, kdy „farmáři“ začali pracovat na novém projektu, který měl konečně ukázat jejich...

»