Recenze: Gods Will Fall

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 4.2.2021, 6:39

Publikováno: 4.2.2021, 6:39

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3020 článků

„Už toho máme dost! Copak musíme pořád poslouchat ty křeny nahoře? Nespočet generací jim sloužíme a stejně je to málo. Kdybychom se rozpůlili, sešlou na nás kletbu, že jsme se nerozčtvrtili. Poslušně skládáme slib oddanosti a když nějaký lehce retardovaný vesničan nepochopí otázku napoprvé, zahubí ho i s rodinou. Navíc jsou nenažraní a na obětech berou víc než daňový úřad. To musí skončit teď hned. Kdo se nebojí zubaté s brouskem v ruce, nechť se okamžitě nalodí. Čas bohů se chýlí ke konci!“ Tak pravil vůdce keltských bojovníků a jal se chopit kormidla vstříc jisté smrti. Nebo, že by ne?

Však na to přijdete sami, pokud se vydáte na zdánlivě ztracenou pouť za likvidací deseti tyranský bohů. Deep Silver pomohlo k vydání poměrně primitivnímu projektu Gods Will Fall. Ten na první pohled využívá zvýšené obliby mytologických témat, akorát se tentokrát opírá o méně slavné kelty. Ti mají drahnou dobu problém se svým božstvem a kdyby to okolnosti dovolily, raději by emigrovali na Kubu nebo směr Severní Korea. Pomyslný kalich trpělivosti se jednoho dne rozlil a hrstka nejodvážnějších naskákala na loď poháněnou utrpením, hořkostí a touhou po pomstě. Vody kolem těch nejvyšších jsou však neklidné, a tak z hrstky zbylo jen osm hrdinů.

V této fázi by hra měla poměrně velké množství koncepčních řešení. Dala se pojmout jako kooperační multiplayer, jako tahová strategie nebo jednoduše jako hack and slash rubačka. Studio Clever Beans však zůstalo věrné singleplayeru a koncept postavilo jako roguelike dungeon. Po mapě se bojovníci vždy pohybují spolu, ovšem vstříc nadlidské síle chodí vždy jen jeden. Což je trochu proti funkčnosti. Přeci jen, celá parta by obrovského pavouka nebo divočáka udolala spíš. Na druhou stranu. V případě selhání jednotlivce se grupa poučí a může na odvetné tažení poslat někoho vhodnějšího. Nebo tam nebožáka nechat a vrátit se pro něj se silnějšími zbraněmi a schopnostmi.

A na tom celém Gods Will Fall stojí. Na procedurálně generovaných postavách, které nespojuje jen touha osvobodit klan od útlaku, ale také různé vztahy. Ať přátelské nebo dokonce rodinné. Objevují se psychické slabosti, strach, noční můry a na druhé straně sounáležitost, vzájemné sympatie a hrdinství. Například urostlá válečnice před jedním dungeonem propadne depresi, ale u jiného vykáže abnormální schopnosti. Chraň bohy někdo ještě vyšší, kdyby náhodou přišla o toho vychrtlého trpaslíka vzadu. V tu chvíli přesedlá na vyšší úroveň a nepřátele klátí jednou ranou. Hierarchie skupiny je na podobně malý projekt velice dobrá. Nutí k zamyšlení nejenom v rámci použitelnosti jednotlivých postav, ale také s ohledem na budoucí postup. Protože při prvním průchodu nejspíš brzy skončíte.

Mapa je zcela přístupná. Jsou na ni vyznačení bohové a významnější místa. To znamená, že každý správný válečník vezme útokem nejbližšího protivníka. Následně kouká jak pijan na zavřenou hospodu, když ztrácí jednoho parťáka za druhým. Mapa sice prozrazuje místa bohů, nikoliv však jejich obtížnost, typ úrovně a tuhost protivníků. A můžete vsadit válečnou helmu, že nejbližší dungeon rozhodně nepatří mezi nejlehčí. Ne, že vás čekají mnohá opakování, vy jste k nim dokonce odsouzeni v rámci poznání prostředí. Běžně bývám nervově vypjatý, pokud mě titul nutí zahodit hodiny hraní. U Gods Will Fall tomu tak ale není, protože mě princip dobývání území neskutečně bavil.

Houževnatost bosse je otupována hned od prvního kroku v dungeonu. Bozi jsou napojeni na prostředí a svou osobní stráž napříč levelem. Tedy čím víc toho pobijete před osobní konfrontací, tím méně práce s tyranským uzurpátorem. I zde platí, že opakování je klíč k vítězství. Strážci mají zakódovány pohyby, které se opakují, narazit tak můžete jen s nesprávným válečníkem. Ve chvíli, kdy bůh padne, jeho pokořitel se vrátí do skupiny jako hrdina. Je mu napsán kus osobního příběhu, pokud nějaký byl, vrátí se s ním ztracený spolubojovník a nechybí ani bohatá odměna. Tu je možné zužitkovat pro více postav, přičemž získaný předmět nebo materiál může dojít využití v dalším levelu.

Ve své podstatě je herní doba na pár hodin, ale díky častým úmrtím projde časomíra mnoha násobky. A pakliže musíte absolvovat celou hru znova, může se hodinový stroj i pořádně splašit. Příště totiž dorazí noví hrdinové a ti jsou poskládáni zcela rozdílně, než jste byli zvyklí. K rupnutí nervů nejspíš dojde častěji než často. Dejte si pozor na prořídlé vlasy, vysoký tlak a herní příslušenství, ať nic ze zmíněného nedojde k úhoně. Zvědavost však udělá své a dříve či později to zkusíte znova. Zatím jsem u třetího pokusu a nejspíš nebude poslední. Ztráta klíčových hrdinů odsuzuje zbytek skupiny k úhynu a já si říkám, že by kooperace nakonec nebyla vůbec špatná. Hratelnosti chybí malá berlička. Úplně prťavý pomocník, který by klidně nahradil použití magických předmětů. Mnohem víc totiž zužitkujete zbraně druhých, ale to už je na herním vkusu.

Kdybych měl vybrat ze všech dobrých rad jednu, nezdržujte se u jednoho dungeonu. Jednak není nutné krmit frustraci a pak se zbytečně okrádáte o pestrobarevný level design. Nejbližší kopky tak možná nevypadají, ale jednotlivá grafická řešení by vystačila na pět her. Výtvarná stylizace je na pomezí mála polygonů, lehkého komiksového nádechu a ruční malby. To znamená, že občas nevíte, jestli vidíte pavoučí sítě nebo zbytek smrkanců, ale to vůbec nevadí. Atmosféra má pohádkový šmrnc, přičemž hned několik bohů přijde s hororovým podtónem. S ohledem na můj pokročilejší věk bych uvítal alespoň malou mapu světů. Klidně i postupně odkrývající se, protože pár výletů pod zem vede do obsáhlejších bludišť, kde se lehce zapomene nějaký ten rukopis a pomocný prvek.

Jestliže se do světa mečů, seker a ztracených válečníků vydáte, nečeká vás jen chytlavá hratelnost, zvučný soundtrack a možný nervový kolaps, ale i rozhodnutí o výběru edice. Základní hra je jistě dostačující a cenově adekvátní k obsahu. Nicméně verze Valiant má hned tři bohy navíc. S nimi i další zbraně, nové typy keltských bojovníků a speciální dovednosti. Za dvě stovky vrchem to rozhodně stojí.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Keltové mají plné přilby krutovlády bohů, a proto vyráží na sebevražednou misi za svobodou. Jestli vám nevadí opakovat již hotové a nejsilněji se cítíte s pořádným železem v ruce, jste ideální velitelé bojechtivé tlupy. Gods Will Fall se dobře hrají, překvapují sociálním systémem postav a těší pohledným zpracováním. Místy si sice hrají až na příliš velké drsňáky a komplikují život absencí pomocných prvků, ale to jim neubírá na atraktivnosti a hratelnosti.
15. 06. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Song of Horror

Pojetí hororového žánru za časů mistra Alana Edgara Poea a za časů Alfreda Hitchcocka se diametrálně lišilo. Oba pánové si potrpěli na poctivé budování atmosféry, na vykreslení postav a na závěr, který vlastně ani nemusel být závěrem. Přesto kinematografie dala druhému jmenovanému výhodu audiovizuální prezentace, kdy kombinace dobře sladěného příběhu, brilantní kompozice obrazu a hudebního doprovodu, předčí i ten nejlepší tištěný text. Dnešní doba děsivý žánr dost zrychlila, zjednodušila a...

»
08. 06. 2021 • japo0

Recenze: Sniper Ghost Warrior Contracts 2

Pokračování sniperské hry Ghost Warrior Contracts od polských City Interactive je tu. City Interactive se sniperským hrám věnuje už od roku 2008, dosud ovšem s rozporuplným úspěchem. Jejich sérii Ghost Warrior se přeci jen daří o trošku hůře,  než například poslednímu dílu Sniper Elite 4, který byl hodnocen jako velmi nadprůměrný. Pro mě vždy byly jejich hry spíše na úrovni „guilty pleasure“, což by se dalo do češtiny asi volně...

»
08. 06. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Necromunda: Hired Gun

Mohl bych tu začít tahat triko, jak je Warhammer 40 000 neustále zpracováván do sotva průměrných her. Jenže s ohledem na jeho velikost bych toho musel znát mnohem víc než jen rozložení frakcí, hrubý obrys dějových pozadí a fakt, že jde o univerzum, které je mohutně adaptováno do knih, filmů a samozřejmě her. A není třeba hlubokých znalostí, abych si všiml pravidelné roční ofenzívy titulů, kterým propůjčuje licence Games Workshop. A přestože...

»
02. 06. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: Hood: Outlaws & Legends

Robin Hood je známé jméno. Ještě aby ne, když šlo údajně o lupiče, který bohatým bral a chudým dával. Tento lidový hrdina nejspíš žil na přelomu 12. a 13. století, ovšem není úplně jisté, že skutečně existoval. To nicméně nezabránilo zábavnímu průmyslu ve spoustě seriálových, filmových a také herních zpracování. Hrou, kterou si nejvíc pamatuju, je pro mě Robin Hood: Legenda Sherwoodu, která vyšla v roce 2002 jako taktická akční hra,...

»
26. 05. 2021 • japo0

Recenze: Subnautica: Below Zero

Hluboké moře dokáže být zrádné. Nikdy nevíte, co se vám může stát – ztratíte při hloubkovém ponoru orientaci mezi korálovými útesy a dojde vám kyslík? Nebo se vám vybije baterka a přepadne vás z temné hlubiny mimozemská mořská příšera, o jejíž přítomnosti jste neměli před sekundou ani tušení? A o tom právě Subnautica je – s každým ponorem přichází strach a zároveň úžas – strach z toho, zda jste dostatečně připraveni překonat sami...

»
25. 05. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: King of Seas

„Pozor, ať neuklouzneš na palubě“ nebo „Nehoňte se tady, právě jsem to tu vytřela“. Tak nějak asi volali pirátské maminky na své potomky dovádějící na lodi. A že pirátská loď je k hrátkám jako stvořená. Všude samé zákoutí, hromada kamarádů z posádky, zvířátka, prostě sen každého malého kluka nebo holky. Možná si to všechno ale moc idealizuji a život pirátských dětí nebyl jenom veselý a zalitý sluncem, jak by se nám na...

»
24. 05. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Biomutant

J. R. Ewing by byl hrdý, neboť moc, touha po bohatství a těžká technika opět zvítězila nad zdravým rozumem, připoutanými aktivisty a reklamami na bio produkty. Těžební společnost, jejímž cílem je vycucat svět jak mléčné vaky prvorodičky, narazila na toxickou surovinu neznámého charakteru. Krom toho, že vyvěrá i z poupat mladých jabloní, mutuje se vším živým a postupně zabíjí Strom života. Bylo by snadné ho ochránit, kdyby se společnost nerozdělila na...

»
23. 05. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Mass Effect Legendary Edition

Některé značky tak masivně ovlivnily herní průmysl, že kdyby jejich autoři po zbytek života pracovali na simulátoru růstu konopí, nikdo jim to nebude mít za zlé. A ano, platí to i v případě Bioware, přestože poslední léta zažívá studio rozsáhlou restrukturalizaci a dostává jednu facku za druhou kvůli méně povedeným projektům. Jestli už horská dráha úspěchu dosáhla svého dna, teprve uvidíme, teď je však čas zavzpomínat na dobu, kdy kanadský tým...

»