Recenze: Gods Will Fall

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 4.2.2021, 6:39

Publikováno: 4.2.2021, 6:39

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 2930 článků

„Už toho máme dost! Copak musíme pořád poslouchat ty křeny nahoře? Nespočet generací jim sloužíme a stejně je to málo. Kdybychom se rozpůlili, sešlou na nás kletbu, že jsme se nerozčtvrtili. Poslušně skládáme slib oddanosti a když nějaký lehce retardovaný vesničan nepochopí otázku napoprvé, zahubí ho i s rodinou. Navíc jsou nenažraní a na obětech berou víc než daňový úřad. To musí skončit teď hned. Kdo se nebojí zubaté s brouskem v ruce, nechť se okamžitě nalodí. Čas bohů se chýlí ke konci!“ Tak pravil vůdce keltských bojovníků a jal se chopit kormidla vstříc jisté smrti. Nebo, že by ne?

Však na to přijdete sami, pokud se vydáte na zdánlivě ztracenou pouť za likvidací deseti tyranský bohů. Deep Silver pomohlo k vydání poměrně primitivnímu projektu Gods Will Fall. Ten na první pohled využívá zvýšené obliby mytologických témat, akorát se tentokrát opírá o méně slavné kelty. Ti mají drahnou dobu problém se svým božstvem a kdyby to okolnosti dovolily, raději by emigrovali na Kubu nebo směr Severní Korea. Pomyslný kalich trpělivosti se jednoho dne rozlil a hrstka nejodvážnějších naskákala na loď poháněnou utrpením, hořkostí a touhou po pomstě. Vody kolem těch nejvyšších jsou však neklidné, a tak z hrstky zbylo jen osm hrdinů.

V této fázi by hra měla poměrně velké množství koncepčních řešení. Dala se pojmout jako kooperační multiplayer, jako tahová strategie nebo jednoduše jako hack and slash rubačka. Studio Clever Beans však zůstalo věrné singleplayeru a koncept postavilo jako roguelike dungeon. Po mapě se bojovníci vždy pohybují spolu, ovšem vstříc nadlidské síle chodí vždy jen jeden. Což je trochu proti funkčnosti. Přeci jen, celá parta by obrovského pavouka nebo divočáka udolala spíš. Na druhou stranu. V případě selhání jednotlivce se grupa poučí a může na odvetné tažení poslat někoho vhodnějšího. Nebo tam nebožáka nechat a vrátit se pro něj se silnějšími zbraněmi a schopnostmi.

A na tom celém Gods Will Fall stojí. Na procedurálně generovaných postavách, které nespojuje jen touha osvobodit klan od útlaku, ale také různé vztahy. Ať přátelské nebo dokonce rodinné. Objevují se psychické slabosti, strach, noční můry a na druhé straně sounáležitost, vzájemné sympatie a hrdinství. Například urostlá válečnice před jedním dungeonem propadne depresi, ale u jiného vykáže abnormální schopnosti. Chraň bohy někdo ještě vyšší, kdyby náhodou přišla o toho vychrtlého trpaslíka vzadu. V tu chvíli přesedlá na vyšší úroveň a nepřátele klátí jednou ranou. Hierarchie skupiny je na podobně malý projekt velice dobrá. Nutí k zamyšlení nejenom v rámci použitelnosti jednotlivých postav, ale také s ohledem na budoucí postup. Protože při prvním průchodu nejspíš brzy skončíte.

Mapa je zcela přístupná. Jsou na ni vyznačení bohové a významnější místa. To znamená, že každý správný válečník vezme útokem nejbližšího protivníka. Následně kouká jak pijan na zavřenou hospodu, když ztrácí jednoho parťáka za druhým. Mapa sice prozrazuje místa bohů, nikoliv však jejich obtížnost, typ úrovně a tuhost protivníků. A můžete vsadit válečnou helmu, že nejbližší dungeon rozhodně nepatří mezi nejlehčí. Ne, že vás čekají mnohá opakování, vy jste k nim dokonce odsouzeni v rámci poznání prostředí. Běžně bývám nervově vypjatý, pokud mě titul nutí zahodit hodiny hraní. U Gods Will Fall tomu tak ale není, protože mě princip dobývání území neskutečně bavil.

Houževnatost bosse je otupována hned od prvního kroku v dungeonu. Bozi jsou napojeni na prostředí a svou osobní stráž napříč levelem. Tedy čím víc toho pobijete před osobní konfrontací, tím méně práce s tyranským uzurpátorem. I zde platí, že opakování je klíč k vítězství. Strážci mají zakódovány pohyby, které se opakují, narazit tak můžete jen s nesprávným válečníkem. Ve chvíli, kdy bůh padne, jeho pokořitel se vrátí do skupiny jako hrdina. Je mu napsán kus osobního příběhu, pokud nějaký byl, vrátí se s ním ztracený spolubojovník a nechybí ani bohatá odměna. Tu je možné zužitkovat pro více postav, přičemž získaný předmět nebo materiál může dojít využití v dalším levelu.

Ve své podstatě je herní doba na pár hodin, ale díky častým úmrtím projde časomíra mnoha násobky. A pakliže musíte absolvovat celou hru znova, může se hodinový stroj i pořádně splašit. Příště totiž dorazí noví hrdinové a ti jsou poskládáni zcela rozdílně, než jste byli zvyklí. K rupnutí nervů nejspíš dojde častěji než často. Dejte si pozor na prořídlé vlasy, vysoký tlak a herní příslušenství, ať nic ze zmíněného nedojde k úhoně. Zvědavost však udělá své a dříve či později to zkusíte znova. Zatím jsem u třetího pokusu a nejspíš nebude poslední. Ztráta klíčových hrdinů odsuzuje zbytek skupiny k úhynu a já si říkám, že by kooperace nakonec nebyla vůbec špatná. Hratelnosti chybí malá berlička. Úplně prťavý pomocník, který by klidně nahradil použití magických předmětů. Mnohem víc totiž zužitkujete zbraně druhých, ale to už je na herním vkusu.

Kdybych měl vybrat ze všech dobrých rad jednu, nezdržujte se u jednoho dungeonu. Jednak není nutné krmit frustraci a pak se zbytečně okrádáte o pestrobarevný level design. Nejbližší kopky tak možná nevypadají, ale jednotlivá grafická řešení by vystačila na pět her. Výtvarná stylizace je na pomezí mála polygonů, lehkého komiksového nádechu a ruční malby. To znamená, že občas nevíte, jestli vidíte pavoučí sítě nebo zbytek smrkanců, ale to vůbec nevadí. Atmosféra má pohádkový šmrnc, přičemž hned několik bohů přijde s hororovým podtónem. S ohledem na můj pokročilejší věk bych uvítal alespoň malou mapu světů. Klidně i postupně odkrývající se, protože pár výletů pod zem vede do obsáhlejších bludišť, kde se lehce zapomene nějaký ten rukopis a pomocný prvek.

Jestliže se do světa mečů, seker a ztracených válečníků vydáte, nečeká vás jen chytlavá hratelnost, zvučný soundtrack a možný nervový kolaps, ale i rozhodnutí o výběru edice. Základní hra je jistě dostačující a cenově adekvátní k obsahu. Nicméně verze Valiant má hned tři bohy navíc. S nimi i další zbraně, nové typy keltských bojovníků a speciální dovednosti. Za dvě stovky vrchem to rozhodně stojí.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Keltové mají plné přilby krutovlády bohů, a proto vyráží na sebevražednou misi za svobodou. Jestli vám nevadí opakovat již hotové a nejsilněji se cítíte s pořádným železem v ruce, jste ideální velitelé bojechtivé tlupy. Gods Will Fall se dobře hrají, překvapují sociálním systémem postav a těší pohledným zpracováním. Místy si sice hrají až na příliš velké drsňáky a komplikují život absencí pomocných prvků, ale to jim neubírá na atraktivnosti a hratelnosti.
08. 03. 2021 • HusekD0

RECENZE: Monster Energy Supercross 4

Máme tu nový rok a italská společnost Milestone nás začíná pomalu zásobovat svými závodními sériemi. Po vydání Ride 4 a MXGP 2020 jsme se dočkali i nového dílu amerických licencovaných závodů Monster Energy Supercross 4. Závodní hry vycházející každý rok to u fanoušků mají opravdu těžké a není jednoduché své hráče uspokojovat dostatečným množstvím novinek a vylepšení. Monster Energy se o to ale pokouší a chce hratelnost posunout zase o...

»
08. 03. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: Aery – A Journey Beyond Time

Odpočinkové hry mají v herním světě dozajista svoje místo. Není nad to si po náročném dni sednout ke konzoli a místo střílení či přemýšlení nad nějakou strategií se jenom tak toulat herním prostředím. Samozřejmě nemusíme k tomu využít specializovaných her, ale i v GTA, Kingdom Come nebo vlastně v jakékoliv hře s otevřeným světem si hráč najde chvilku, kdy se může jenom tak kochat.

»
06. 03. 2021 • HusekD0

RECENZE: Sir Lovelot

„Za trochu lásky, šel bych světa kraj“. Přesně tak se dá popsat náš hlavní hrdina Sir Lovelot. Každá princezna žijící osamělá ve své věži čeká na krásného prince, který by jí zahrnul láskou a drahými dárky. To udatný Sir splňuje na jedničku. Ovšem ale jen do doby, než jí druhý den ráno zlomí srdce a vydává se na nebezpečnou výpravu za další naivní kráskou. Sira Lovelota nám přinesli vývojáři ze...

»
04. 03. 2021 • DandyCZE0

RECENZE: Thrustmaster eSwap X Pro Controller

Opět se hlásíme z našeho testovacího koutku. Jak jsme už určitě na našich sociálních sítích viděli, tak nám do redakce dorazil opravdu zajímavý kousek od Thrustmasteru, a to ovladač s poměrně dlouhým názvem eSwap X Pro Controller. Naše prstíčky ho jdou právě osahat! Takhle má vypadat dárek! Stále častěji vidíme, že se výrobci snaží produkty opravdu krásně zabalit. Sice to nemá žádný vliv na fungování ovladače, ale určitě znáte ten pocit, když...

»
02. 03. 2021 • DandyCZE0

RECENZE: On The Road The Truck Simulator

Nekonečné kilometry, tuny zátěže, tak tohle každý dobrý řidič rád má. Oznámení On the Road muselo utkvět v paměti všem fanouškům kamionů, dnes stojíme v garáži a jdeme nasednout do této nové hry. Při oznámení hry byl k dispozici trailer, který vás dokázal dokonale navnadit. Většina z nás hltala informace o počtu kilometrů, technickém provedení a autentičnosti. Bohužel na konzole zatím žádný kvalitní simulátor nemáme. V nedávné době jste si mohli zahrát Truck Driver, ten...

»
01. 03. 2021 • HusekD0

RECENZE: Monster Jam Steel Titans 2

Od vydání prvního dílu Monster Jam Steel Titan uběhli už téměř dva roky a společnost THQ Nordic nám s vývojáři z Rainbow Studios představují jeho druhé pokračování pod názvem Monster Jam Steel Titans 2. Opět se jedná o licencovanou hru, která vznikala ve spolupráci s Feld Entertainemt, což je společnost zastřešující reálnou závodní sérii Monster Jam. Díky této spolupráci se můžete těšit jak na licencované trucky tak i závodní arény....

»
17. 02. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: The Wild Eight

Divoká osmička není pokračování Tarantinova bijáku. Nejde o dospělý snímek se zvýšenou spotřebou lubrikačního gelu. A kupodivu se za ním neukrývá ani dokument z indiánské rezervace. Jméno patří malému titulu zaměřenému na přežití, jehož konzolové vydání přichází v době, kdy se o milovníky survivalu pokouší kooperační Project Winter. Konkurence ale nakonec může novince pomoci, protože lidi si rádi hrají na dobrodruhy. Jen u toho občas chtějí být sami. Navzdory mrazu, hladovým šelmám...

»
06. 02. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Werewolf: The Apocalypse – Earthblood

Vášně se rodí už v útlém věku. To znamená, že pokud mluvíte bassem a jako prcek jste měnili autíčka za panenky, nejenom, že se vám zúžil potencionální okruh partnerů v dospělosti, ale nejspíš vás čeká kariéra módního návrháře nebo kadeřníka. Což může být pořád lepší než se dostat v předškolním věku k filmovému braku, kde profesor během úplňku snižuje počty studentské koleje dlouhými drápy a ostrými zuby. Do chlupatých kostýmů se sice zatím neoblékám,...

»