RECENZE: Halo Infinite

Autor: MightySerjo Publikováno: 8.12.2021, 2:51

Publikováno: 8.12.2021, 2:51

Sociální sítě

O autorovi

MightySerjo

Je autorem 0 článků

Pamatujete si minulý rok, kdy jsme celí natěšení očekávali první záběry z hraní kampaně nového Halo? A pamatujete si, jak celá fanouškovská komunita nevěřila svým očím, na co se to vlastně kouká? A co plný internet chudáka Craiga, který je navždy uložený na síti jako jedno z legendárních meme?

Věřím, že většina z vás ví, o čem tady píšu. Kromě toho, že Halo nevyšelo jako startovní titul nové generace konzolí Xbox, ještě jsme se dočkali odkladu o víc jak rok. Ale víte vy co? Ono to mělo smysl, a čím více jsem nové Halo hrál, tím více jsem byl přesvědčený, že tento odklad se vyplatil. Studio 343 Industries odvedlo dobrou práci a my jako hráči se máme na co těšit.

Začal bych příběhem nebo spíše počátkem tohoto příběhu. Protože vzhledem k tomu, že recenze vychází před oficiálním vypuštěním kampaně Halo Infinite na svět, tak bych vám nerad spoileroval, jak to skončí.

Vy jako Master Chief se už nějaký ten pátek vznášíte ve vzduchoprázdném, chladném a temném vesmíru s aktivní uniformou nastavenou jen na to, aby udržela základní životní funkce. V tom na scénu přichází zatím nejmenovaný pilot pelikána, který taky už nějakou dobu trčí v útrobách své lodě a jediné, co mu zbývá, jsou vzpomínky na jeho ženu a syna. Jak si pan pilot užívá měsíce ve své, už skoro zamrzlé lodi, ozvou se palubní senzory a signál Master Chiefa.

V tu chvíli nám začíná příběh, který asi hráči, kteří nehráli poslední dva díly, úplně nebudou chápat. Teda alespoň ne ze začátku, protože během hraní se zápletka bude pomalu odkrývat v podobě různých vzpomínek nebo echa, jak by řekla umělá inteligence, která vás bude doprovázet. A ne, není to Cortana, i když tak vypadá. Její jméno je prostě Zbraň (Weapon). Takže dobrodružství začíná, a ačkoliv situace nevypadá zrovna růžově, jste přece Master Chief!

Vaše cesta míří na prstenec Zeta Halo, který se stane vašim působiště prakticky po celou hru. Bylo nám slíbeno první Halo s otevřeným světem, což je pravda i není. Je to prostě tak, že máte sice docela velkou mapu, kde máte volný pohyb, ale příběhové mise vás zavedou do už klasických koridorů obřích mimozemských staveb, které znáte z minulých dílů.

Na mapě je toho ale docela dost, co můžete mimo příběh zažít. Ať už je to dobývání základen, ve kterých se můžete vyzbrojit, nebo nacházení signálů přeživších vojáků žádajících vaši pomoc. Do toho nám tvůrci přidali ještě úkoly lovit takové mini bosse, ke kterým vám vaše AI před střetnutím povykládá krátký příběh o tom, co provedli a proč musí zemřít.

Celý koncept funguje ale naprosto fantasticky. V čele se souboji, které jsou díky otevřenosti a různorodosti mapy pokaždé jiné. Nepřátelé jsou všelijak namíchaní, aby vás přinutili zvolit strategii, která bude v tu chvíli efektivní. Hlavně pokud budete hrát na vyšší obtížnost, je občas dobré se stavit na některé základně, doplnit zásoby nebo se třeba celému střetu elegantně vyhnout, například pomocí háku. A když už jsme u toho háku, tak je dobré zmínit RPG prvky hry.

Čekal jsem něco trochu jiného než jen vylepšování předmětů, které známe z multiplayeru. Kromě populárního háku je tady třeba štít nebo senzor pohybu. Navíc se přiznám, že celou dobu mi dělal nejlepšího přítele právě hák a nic ostatního jsem moc nepoužíval. Ale jak už jsem zmínil, pokud budete hrát na vyšší obtížnost, více možností určitě přijde vhod.

Hrál jsem na Xbox Series X v rozlišení 1080p při 120 FPS, a řeknu vám, je to pastva pro oči. Ať už jste uvnitř staveb, proháníte se ve svém warthogu nebo navštívíte nejvyšší bod na mapě a kocháte se výhledem. Do toho si připočtěte úžasnou hudbu, která začne a skončí vždy v tu správnou chvíli, a filmečky jsou tak epické, že mi nejednou stály chlupy na ruce. Pokud byste raději hráli ve 4K, tak samozřejmě můžete, ovšem už při 60 FPS.

Ale abych jen nechválil… co mě trochu zamrzelo, jsou opakující se lokace, hlavně v příběhových misích. Občas se stane, že prostě narazíte na místo, kde jste už byli, ale vlastně jste jinde. Pak tu máme chybějící tvůrčí režim Forge a kooperaci v kampani, která by podle informací měla přijít až v půlce roku 2022. Což moc nechápu, protože na mě to působilo jako perfektně nachystané na hru až pro čtyři hráče, ale někde zkrátka tvůrci museli ubrat, aby to letos vůbec stihli. Právě na základnách, o kterých jsem psal, jsou nachystané čtyři bedny, kde si můžete vybrat zbraně, které jste poodemykali. Náhodička že?

Ale pojďme k další části nového Halo, a tím je můj oblíbený multiplayer. Jak většina z vás už ví, mlutiplayer je zdarma a vyšel samostaně v den 20. výročí uvedení Xboxu na trh. Pro všechny včetně mě, to bylo velice příjemné překvapení, jelikož tento rok byl bohatý snad jen na odklady her. Multiplayer je přesně to, na co jsem čekal už od Halo 3. Osobně mně multiplayer hrozně chytl, a po všech těch Call of Duty a Battlefieldech je tu konečně skvělá kompetitivní střílečka z první osoby. Neberte mě špatně, já hrál CoD i Battlefield, ale prostě tu chybělo něco jako Unreal Tournament nebo Quake 3 Arena. A to jsme dostali!

Na své si v podstatě přijde každý, ať už jste kompetitivní hráč nebo začátečník. Pokud se seznamujete s Halo, máte tu režim Bot Bootcamp, kde si bez ostychu můžete zatrénovat proti botům. Nebo Big Team Battle, kde proti sobě na velkých mapách stojí dvanáctičlenné týmy a zase tak moc na vás nezáleží, protože zbytek týmu to prostě potahá. Anebo taky ne.

Pro ty zkušenější tu je rychlá hra (Quick Play), kde se nám mixují klasické režimy jako zabírání vlajek (CTF), držení lebky na čas (Oddball), zabírání míst (Stronghold) a na konec týmový deathmatch (Slayer). To vše ve čtyřech proti čtyřem. A pro tvrďáky tu je ještě Ranked Arena, kde cirkulují stejné režimy jako v Quick Play se stejným počtem hráčů. Systém je podobný, jako třeba u Rogue Company. Podáte nejlepší výkon během deseti zápasů a hra potom rozhodne, do kterého ranku s vámi flákne. Máte tu klasicky bronz, stříbro, zlato, platinu a pro ty nejlepší je tu diamant a onyx.

Jenomže ve většině her v podstatě záleží jen na tom, jestli jste jako tým prohráli nebo vyhráli. V Halo Infinite na tom samozřejmě záleží také, ale mimo to vás hra kontroluje, jak míříte, jak se pohybujete, kolik máte poměr smrtí k zabití a podobně. To vás nutí pořád hrát a zlepšovat se, a je to dosti návykové. Hra je dynamická, přestřelky napínavé, a ikdyž Halo trpí jako většina arénových her občas prapodivnými respawny, je to skvělá akce. Zbraní je dostatek, máme tu opět dva druhy zbraní, a to lidské nebo mimozemské. Těžko říct, kdo má lepší, protože je to slušně vybalancované a hra vás jednoduše nutí hrát všechno. Mapy jsou dobře udělané a lokace se pestře střídají. Někdy jste na exotickém trhu, někdy na odpalovací základně raket. Určitě si každý najde tu svojí oblíbenou.

A samozřejmě, když je mulťák zdarma, nesmí chybět ani Battle Pass. Tady je potřeba zdůraznit, že než byste při vydání multiplayeru dohráli celý Battle Pass, tak byste nejspíš pošli stářím. Tedy pokud jste do hry nenasypali trochu těch financí. Naštěstí vývojáři naslouchají komunitě a tenhle problém je v tuto chvíli vyřešený a postup v rámci Battle Passu se značně zrychlil.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Halo Infinite hravě předčila Halo 4 a 5 a vývojáře z 343 Industries musíme pochválit. Odklad vydání hře prospěl. Kampaň je velkolepá a jsem zvědavý, co přinesou další díly, protože nová generace konzole Xbox posunuje hranice a nové Halo je tím důkazem. K tomu připočítejte nejlepší multiplayerovou střílečku za poslední roky a máme tu adepta na hru roku! Jen škoda, že se opravdu vývojářům nepodařilo stihnout kooperaci v kampani a tvůrčí režim Forge, jinak bych dal s čistým svědomím desítku.
12. 08. 2022 • HusekD0

RECENZE: Endling: Extinction is Forever

Naše planeta je jedinečné místo, plné krásných míst, rostlin, nerostů a živočichů. Lidé byli a do jisté míry pořád jsou velmi sebestřední a proto se k těmto darům nechovali s patřičnou úctou a opatrností. Naštěstí jsme s postupem času prozřeli a začali dělat spoustu věcí jinak. Ochraňujeme ohrožená zvířata, obnovujeme zdejší lesy, čistíme okolní prostředí od našich odpadků atd. Představte si nyní ale realitu, ve které by byli lidé neustále...

»
09. 08. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: Two Point Campus

Klasické tycoony jsou součástí herních žánrů již pěknou řádku let a byť už nejsou tak rozšířené, jako tomu bylo dříve, stále sem tam vyjde nějaký nový kousek. Před čtyřmi lety jsme se dočkali znovuzrození legendy tohoto žánru z nemocničního prostředí, kde nejsou tak úplně běžní pacienti. Two Point Game tehdy nabídli svou verzi Theme Hospital prezentovanou hrou Two Point Hospital. Při jejím hraní jsem se rozpomněl na staré dobré časy a...

»
26. 07. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: Outriders Worldslayer

Při hraní her si velice často vzpomenu na první Mizery a hlášku „Everybody wants to by like Mike“. U Outriders a jim podobným především ve spojitosti s live service konceptem, kdy je komunita udržována u hry pomocí pravidelných událostí, nových aktualizací a dodatečného obsahu. A zde by se přeneseně dalo říct, že každý by chtěl být jako Destiny nebo The Division, ale jen vyvoleným se to podaří. A dnes už bezpečně...

»
19. 07. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: As Dusk Falls

Jestli něco adventurním nadšencům na Xboxu schází, pak jsou to hry od Davida Cage a jeho studia Quantic Dream. Ačkoli si jeho oceňovaná adventura Fahrenheit našla cestu na první Xbox, na ostatní tituly jako Heavy Rain či Detroit: Become Human si mohou majitelé konzole z Redmondu nechat zajít chuť. Částečnou náplastí jsou hry od studií Supermassive Games (série Dark Pictures Anthology) a Don’t Nod (Life is Strange), avšak kreativní vizi...

»
13. 07. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: A Memoir Blue

Hry nemusí být jen o kosení celého zástupu nepřátel, snahy o dosažení co nejlepšího času na závodním okruhu nebo stvoření nepřemožitelného reka, který spasí celý jeden virtuální svět. Především indie vývojáři se nebojí s relativně mladým médiem experimentovat a přinášet neobvyklé zážitky, jež vás i po závěrečných titulcích nenechají v dobrém slova smyslu vydechnout.

»
11. 07. 2022 • Lukáš Urban0

RECENZE: Fobia – St. Dinfna Hotel

Jsou různí lidé a různé fóbie. Někdo se bojí, že uvízne ve výtahu, jiného chytá panika při pohledu na osminohá neštěstí s pavučinou u zádi a další nejde spát, aniž by nerozsvítil i v kumbálu. Ve své podstatě, každý se něčeho bojí. Každý má skrytou achillovu patu a každý je občas vystaven nepříjemnému vnějšímu vlivu, po němž se o něj pokouší studený pot. Já se s přibývajícími zářezy na herní pažbě začínám bát,...

»
11. 07. 2022 • Michael Chrobok0

Trochu jiná RECENZE: Dreamfall Chapters

Při brouzdání po archivu Xboxwebu mě poměrně překvapilo, že v něm chybí recenze na Dreamfall Chapters. Třetí hra adventurní série navazuje na ikonické hry The Longest Journey a Dreamfall: The Longest Journey, které jsou zcela po právu zapsány zlatým písmem do herní historie. Recenzovat přibližně pět let starý počin (záleží, zda počítáte vydání první epizody, nebo „final cut“ verze) od norského studia Red Threat Games a jejího ředitele Ragnara Tørnquista...

»
07. 07. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: F1 22

Letošní sezóna je zatím velice zajímavá, a ještě zajímavější je aféra s poskakováním. Tedy ne přímo sezóny jako takové, ale nových formulí, které zformovaly opravdu velké změny v pravidlech. Někteří jezdci s tím mají problém, stěžují si na bolesti zad a další věcí, které je třeba řešit. Přeci jenom jde o zdraví, a to máme všichni jenom jedno. Na druhou stranu nová pravidla přinesla přepracovaný design vozů, který se opravdu povedl a...

»