
RECENZE: Halo: The Master Chief Collection
Halo, herní série, která změnila pohled mnoha hráčů na hraní FPS stříleček na konzolích. Série, která pronikla nejen na naše obrazovky, ale také do světa knih, komiksů a nejnověji i seriálů. Hlavním hrdinou je John, příjmení neznáme, ale přezdívka Master Chief se stala symbolem pro super vojáka, kterému by i Iron Man záviděl brnění, Hulk zelenou barvu a Hawkeye mušku. Pojďme se tedy podívat na život a dílo tohoto videoherního velikána a jeho přidrzlou, modrou společnici.
Úvodem
Začněme tedy od základů, pro ty z Vás, kteří o Halo slyší poprvé. Halo je střílečka z pohledu první osoby, ve které se zhostíte role vojáka, který je různými prostředky vylepšen (titanová kostra, více svalové hmoty, rychlejší reakční doba…), a se, kterým kosíte mimozemšťany. Zní to sice hloupě, ale skvěle zvládnutý příběh, který je naprosto precizně doprovázen snad ještě o chlup lepší hudební kulisou, Vás rychle vyvede z omylu. Další charakteristickými znaky Halo, je celkem vysoká úroveň umělé inteligence a mise, které jsou chodbami pospojované velké arény s ne malým množstvím protivníků a sem tam i vojenské techniky.
Tak to bychom měli a teď se vrhneme na samotnou Master Chief Collection. Jak sám název napovídá, projdeme si pouze těmi díly Halo, kde byl hlavním hrdinou Master Chief. To znamená jmenovitě: Halo Combat Evolved, Halo 2, Halo 3 a Halo 4. Je tedy nad slunce jasné, že nás čeká opravdu intenzivní zážitek.

Něco málo k příběhu
Příběh totiž vypráví o souboji lidí s mimozemskou Aliancí ras Covenant (v českém překladu Smečka). Emzáci mají velkou technologickou a početní převahu, a tak je k záchraně světa povolán tým super vojáků – Sparťanů, jejichž velitelem je právě John 117, zvaný Master Chief.
Halo Combat Evolved začíná až v době, kdy je Master Chief pravděpodobně posledním svého druhu. Po zběsilém úprku z planety Reach narazí společně s lodí Pillar of Autumn na obří prstenec, který po sobě zanechala prastará rasa jménem Forerunners. A zde začíná i Master Chief Collection. Vaším úkolem není nic menšího než zachránit veškerý život v galaxii a to nejen před Covenantem, ale i před parazitickým organismem Flood a nakonec i před Forerunnery samotnými.
Halo: Combat Evolved (Anniversary)
Vezmeme to tedy hezky postupně. Halo: Combat Evolved, je zde v mírně upravené Anniversary verzi, která vyšla před třemi lety na Xboxu 360. Vše se krásně hýbe a funkce „stroje času“, kdy si můžete libovolně přepínat mezi vzhledem původním a zremasterovaným, je neuvěřitelně zábavná. Najdeme zde samozřejmě i několik chyb, jako například blikající/doskakující textury, podivně se chovající se fyzika, nebo těžko pochopitelné zamrzání, či škubání obrazu, které následovalo většinou po nějakém filmečku, nebo nahrávací obrazovce. Věřím, že většinu technických problémů se podaří napravit pomocí updatů, které nás v následujících měsících jistě čekají.
Halo 2: Anniversary
Hlavním lákadlem a největším klenotem je remasterovaná verze Halo 2. Vývojáři z 343 Industries si tentokrát dali opravdu záležet, protože Halo 2 je mnohými fanoušky považován za vůbec nejlepší díl z celé série. Hra si tak neprošla jen klasickou modernizací grafiky, ale navíc získala i nové zvuky a předělaný soundtrack, který je opět naprosto famózní a to jsme si opravdu mysleli, že se původní hudební doprovod bude překonávat těžko. I zde funguje tlačítko, díky, kterému hru vrátíte zpět v čase o 10 let a budete si tak moci zavzpomínat na staré časy.
Kapitolou samo o sobě jsou filmečky v rámci celé hry o, které se postaralo studio Blur. Nejen, že jsou na pohled naprosto úchvatné, ale máme takový dojem, že díky větší míře detailů a celkové filmovosti, se jim daří mnohem lépe vyprávět příběh, a o to by mělo jít především. Navíc se dočkáme i krátkého spojení se seriálem Halo: Nightfall.

Halo 2 tak z celé série vypadá nejlépe a rozdíl je nejmarkantnější při hraní v chronologickém pořadí, tedy od prvního dílu. Přechod mezi prvním a druhým dílem byl dech beroucí a ten mezi druhým a třetím dílem by se dal označit jako úplně šokující. (Je velmi zajímavé, že toto přirovnání funguje, jak u verzí upravených, tak neupravených.)
Halo 3 a 4
Třetí a čtvrtý díl jsou nejnovější a tím pádem, jim nemusela být věnována taková péče, protože už sami o sobě běhali v HD rozlišení a graficky na tom také nebyli nikterak zle. Paradoxně, tak ale ze všech her nejzastaraleji vypadá Halo 3. Logicky, tak u těchto her budete marně hledat kouzelné tlačítko na vrácení hry do hávu z let minulých, což by bylo zejména u Halo 4 naprosto zbytečné, protože je to stále skvěle vypadající hra.
Třetí i čtvrtý díl nám také přišli o chlup lépe odladěné než díly předchozí, protože míra malých grafických chybiček, nebo záškubů klesla na úplné minimum.
Nyní se pojďme podívat na sbírku, jako na celek a co nabízí.
Celkové zpracování
Velmi milým překvapením byla celková svižnost a rychlost celé hry. Díky romu, že hra běží v 60 FPS jsou dávno pryč časy, kdy jste při prudkém otočení měli ze světa pouze podivnou šmouhu, což ocení hlavně hráči v multiplayeru.
Všechny pak jistě potěší, že všechny díly běží ve full HD rozlišení. To znamená více detailů a celkově lepší herní zážitek.
Muzeum na disku
Pokud jste se někdy zajímaly o hry trošičku více, tak jistě víte, že jedním z důležitých prvků je design úrovní. No a právě zde hra vyniká naprosto skvělou možností podívat se na vývoj těchto prvků v posledních 13 letech.
Například v Halo: CE je naprosto běžné, že jednu lokaci projdete tam a zpátky klidně i třikrát, ale jak tak postupujete hrami a zároveň i časem zjišťujete, že vlastně už k opakování příliš nedochází a, že je díl od dílu zábavnější. Když se to vezme kolem a kolem tak vlastně ten první díl byl díky tomuhle sice delší, ale o to větší otrava.
Dále je celkem pěkné sledovat vývoj chování nepřátel, kdy v prvních dvou dílech bylo naprosto běžné, že vám hra hodila hned za roh, nebo dveře nepřátele, kteří vás dokázali sundat na jednu ránu, a to v dílech novějších naprosto vymizelo.
Zkrátka a jednuduše díky této kolekci si člověk velmi rychle uvědomí, jakým směrem akční hry kráčejí, což je podle mého skvělý edukativní prvek.
Nesmíme také zapomenout na to, že v rámci této kolekce získáte přístup k digitální sérii Halo: Nightfall, jež představí novou důležitou postavu série, a taktéž si zajistíte přístup do multiplayerové betaverze Halo 5: Guardians, která odstartuje na konci prosince.
Sběratelský kroužek
Pro všechny milovníky hledání, zkoumání a skákání je Halo: The Master Chief Collection skvělou výzvou. Ve hře se totiž nachází různé lebky, terminály a další sběratelské předměty, které jen čekají na sebrání či prohlédnutí. Krom dobrého pocitu, že jste našli něco, na co se většina hráčů asi nikdy životě nezmotá, vás hra odmění i achievementy.
A těch je ve hře opravdu požehnaně. Celkově si můžete své Gamerscore vylepšit až o 4 000 bodů ( 4 500 po Day One updatu), což je čtyřikrát více než normálně. Během recenzovaní se nám podařilo sesbírat 71 achievementů (545 bodů) přičemž celkový ukazatel je na 13% dokončení, takže lov či sběr je rozhodně výzvou samo o své.
Halo Channel
Halo: The Master Chief Collection je úzce propojeno s aplikací Halo Channel. V ní naleznete novinky ze světa Halo, různá videa, dokumenty a další velmi zajímavý obsah, takže super věc, pokud si chcete doplnit informace, nebo se naopak dozvědět, co je nového. Bohužel ale ta svázanost se hrou může být i v celku otravná a to zejména v případě, že najdete terminál a otevřete ho. V tu chvíli začne dost dlouhý start aplikace, pak se ještě začne načítat samotné video, které vysvětluje různé události, ke kterým došlo, naštěstí návrat z aplikace do hry je bez problémů a mnohem rychlejší.
Playlisty
Naprosto skvěle také působí to, že od začátku hry máte zpřístupněné všechny mise a tak si je můžete zahrát v libovolném pořadí. Pokud ale nemáte rádi věčné bloumání v hlavním menu a vybírání jednotlivých misí, tak vás jistě potěší přítomnost playlistů. Playlist je předem určená sbírka několika misí s různými stupni obtížnosti. Například pokud máte náladu na mise ve, kterých jsou k dispozici vozidla, můžete využít jeden z playlistů. Takhle to funguje, jak s jednotlivými díly, tak i mezi nimi, takže si můžete vyzkoušet například playlist Flooded, kde se vám spustí všechny mise ze všech her, kde jste bojovali proti Flood. Nechybí ani ultimátní playlist obsahující úplně všechny mise ve hře.
Kde je Multiplayer?
V recenzi jsme se vůbec nevěnovali multiplayeru, který máme v plánu pořádně otestovat v následujících týdnech, kdy se servery zaplní hráči a hlavně vyjde update s obrovským množstvím nových map. Na hodnocení multiplayeru si tak sice budete muset ještě chviličku počkat, ale o to lépe vás budeme moci informovat o jeho kvalitách. Děkujeme za pochopení.
Verdikt
Halo: The Master Chief Collection přináší na Xbox One hodiny skvělé zábavy. Zažijete frustraci (Halo: CE - Library na Legendary), budete se smát (Halo 2 - filmeček před Gravemind), ale budete i plakat (konec Halo 4). Pokud jste nikdy Halo nehráli, nebo o něm slyšíte prvně, je tato sbírka ten nejlepší způsob, jak poznat úplně nový vesmír. Celá kolekce je navíc naprosto výjimečně zabalený kousek videoherní historie a tak by neměl žádnému fanouškovi Xboxu uniknout.| Vynikající příběh | Přílišné navázaní na Halo Channel a s tím spojené dlouhé nahrávání |
| Skvělá hratelnost | Vzácně grafické problémy (blikání/doskakování textur) |
| Hudební doprovod | |
| Skvěle zvládnutá modernizace starších dílů | |
Recenze: Project Motor Racing
Zpátky k jádru motorsportu. Project Motor Racing (PMR) dorazil s příslibem, že vrátí okruhové závodění k tomu, co na něm nejvíc milujeme. Chceme přesnou fyziku, ovládání, reálné tratě a hlavně pilování našeho skillu. Hra běží na novém enginu s označením GIANTS Engine 10, přičemž vývoj vede tým kolem Iana Bella (ex‑Slightly Mad). Na startu dostáváme přes 70 licencovaných aut napříč 10 třídami až 28 skenovaných layoutů, dynamické počasí i 24hodinový cyklus....
Recenze: Truck Driver – The Dutch Connection
Kamionová cesta do srdce Nizozemska, která má své kouzlo a také značné limity.
RECENZE: Syberia Remastered
Přiznám se bez mučení – původní Syberii jsem nikdy nehrál, a i když jsem se do tohoto velkého restu chtěl vždy pustit, klasické pojetí adventur mi příliš nevoní. Poslední přídavek do série s podtitulem The World Before mě ale pozitivně překvapil a já si jeho hraní velmi užil, tudíž jsem uvítal možnost vyzkoušet nedávno vydaný remaster první hry ze série od zesnulého Benoît Sokala.
RECENZE: Call of Duty: Black Ops 7
Série Call of Duty je synonymem pro rychlou akci, filmové kampaně a multiplayer, který dokáže pohltit na desítky hodin. Každý nový díl přichází s obrovským očekáváním – zvlášť Black Ops, které se v minulosti pyšnily silnými příběhy a ikonickými postavami. Black Ops 7 měl být dalším velkým krokem, ale realita je jiná: zatímco multiplayer drží sérii nad vodou, kampaň se stala největším zklamáním v historii.
Recenze: Rennsport
Rennsport na Xbox Series X|S je ambiciózní simulátor, který zatím hledá svou ideální stopu.
RECENZE: Dave the Diver
Dva roky a kousek to trvalo, než se Dave přes Blue Hole dostal až na naše obrazovky. Někdy je s podivem, jak dlouho trvají všemožné vývojářské cesty, než se uzavřou na všech platformách. Jak víme, bývají za tím nějaké exkluzivní smlouvy, nedostatek výkonu nebo další různé okolnosti, jako v tomto případě. Každopádně jsme se konečně dočkali a kdo ještě neměl tu čest, může si nově i na Xboxu užít nejen podmořské dobrodružství...
Football Manager 2026 vstupuje na trávník, ale drny tu jsou
Po roční odmlce a zrušeném FM25 se vývojáři ze studia Sports Interactive vrací s dalším dílem své dlouholeté série.
RECENZE: Yooka-Replaylee
Návrat do dob kvalitních skákaček pro hráče každého věku. Původní hru s názvem Yooka-Laylee jste možná už v minulosti zaregistrovali. Tvůrci ze studia Playtonic tehdy v roce 2017 připravili velmi podařenou skákačku, na kterou se po letech rozhodli navázat v podobě Remasteru na novém enginu s pár novými funkcemi a názvem Yooka-Re-PlayLee. Koncept ale moc daleko od původního titulu není, v principu se jedná o ten jednodušší styl platformových adventur...








































