Recenze: Hitman – The Complete First Season

Autor: chaosteorycz Publikováno: 8.2.2017, 11:26

Publikováno: 8.2.2017, 11:26

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1274 článků

Epizodické hry jsme se naučili vnímat jako synonymum příběhově založených interaktivních titulů, jenž jsou produkovány autory, kteří zrovna nesedí na rendlíku se zlatem. Vydání po částech jim tak umožňuje přilepšení do rozpočtu ještě před kompletním dokončením, aniž by hráči dostali nedodělek formou předběžného přístupu. S ohledem na historii značky a zázemí, Hitman do této škatulky absolutně nepasuje a jeho šestidílné rozkouskování se mohlo jevit jako čiré zoufalství, jak na letité sérii vydělat co nejvíc. Inu časy mění, předsudky posouvají a po částech může uchvátit i hra, s příběhem slabým jak argumenty lapeného recidivisty.

Neřeš, nepřepínej a zabíjej
Důvodů, proč koupit kompletní první sezónu posledního Hitmana bude celá řada, ale dějová zápletka bude vždy tím posledním. Nestárnoucí Agent 47, jako elitní zaměstnanec International Contracts Agency (dále jen ICA), plní mise pro „neznámého klienta“, který má eminentní zájem na destabilizaci organizace Providence. Celek s celosvětovou působností by zapadl do kterékoliv bondovky, a to i s jeho tajnými agenty, smrtelnými viry, kompromitujícími materiály, nelegálními obchody a členy, majícími pozice mezi elitou lidstva. Ti také bývají hlavním cílem jednotlivých misí, ale jen do doby, než se lovený stane lovcem a Providence obrátí pozornost proti ICA a jejímu klientovi v pozadí.

V textu to možná nezní špatně, ale vhledem k tomu, že dějovou linku vypráví pouze kraťoučké cutscény mezi misemi a briefingy před nimi, nemá hra šanci budovat hlubší motivy či atmosféru, o níž by se osud holohlavého zabijáka mohl pořádně opřít. S přibývajícími čísly za epizodami sice tvůrci přidávají na snaze, dát hlavnímu hrdinovi jasnější rysy minulosti, ale v kontextu hry to jednoduše nefunguje a většině z vás bude úplně jedno, jestli v minulosti dělal v JZD nebo jako dítě střílel prakem veverky. Příběh je tu jen proto, aby posloupnost jednotlivých misí držela pohromadě, a aby hráči neměli pocit, že za své peníze dostávají jen nové mapy. To, na čem hra stojí, jsou sami základní principy série, které jsou v posledním zpracování posunuté na zcela novou úroveň.

bandicam 2017-02-08 09-57-22-481

Jaké si to uděláš, takové to máš
Když se vývojáři ve svých deníčcích chvástali, jak si dali záležet na interakci s prostředím, jak dbali na maximální využití všudypřítomných předmětů a jak si pohráli s umělou inteligencí, příliš jsem jim nevěřil, ovšem už prologue mě přinutil brát jejich prohlášení vážně. Úvod do světa tichého odklízení předem určených cílů se odehrává 20 let před hlavní dějovou linií, kdy Hitman v tajném zařízení ICA prochází vstupními testy. Během tohoto tutoriálu, který je možné ignorovat, se důkladně seznámíte se staronovými mechanismy v novém podání. Ke splnění kontraktu opravdu vede nespočet cest a každá jedna osoba může sehrát klíčovou roli, stejně tak jako nástroje a předměty. Dřevěné kulisy tvořící repliku výletní lodi jsou přitom jen pamlskem, který vnadí na počáteční epizodu, otevírající první sezónu.

Každá z příběhových misí začíná stejně, a to instruktáží představující osoby určené k eliminaci, situace a prostředí ve kterých se nacházejí, a úkony potřebné k plnohodnotnému splnění kontraktu. Cíle jsou od samého začátku označeny na mapě, takže na vás je naplánovat si nějaký scénář a pokusit se ho splnit. Ať už se vydáte způsobem neviditelného odpozorování návyků či navléknete vraždu jako nešťastnou náhodu, máte neustále k ruce desítky možností a nespočet kombinací. Lahodí si subjekt snad ve vybraném jídle? Tak ho okořeňte pořádnou dávkou jedu na krysy. Pokud ho pochoutka nepoloží, pošle ho minimálně na WC, kde ho můžete osobně seznámit s obsahem porcelánu. Jste-li příznivci změn identit, vezměte na sebe osobnost váženého hosta a vyřešte problém pěkně v soukromí. Z obliga není ani příležitost vetřít se do přízně co by člen blízkého okruhu spolupracovníků a zařídit menší nehodu vedoucí na hřbitov.

bandicam 2017-02-08 09-56-44-944

Opakováním k novým možnostem
Způsoby, jak objevit nové metody eliminace jsou ve směs tři, vsazení na vlastní důvtip a zkoumání prostředí, což doporučuji obzvláště otrlým hráčům, odposlech důležité komunikace vedoucí k nové příležitosti a jednoduché nahlédnutí do nabídky hry. Poslední možnost je samozřejmě nejednoduší, i když ne vždy z krátkého popisku pochopíte o co jde. Vedle početných příležitostí se nachází i celá řada výzev, za jejichž splnění náleží zkušenostní body. Je dobré zmínit, že jejich množství je enormní a přímo vybízí k opětovnému hraní. Že si mise rádi zopakujete je více než jisté, protože až zvyšování úrovně postavy a body obdržené za mise otevírají nové vybavení, místa pro započetí mise, skrýše a obtížnost nevyjímaje. Ty jsou ze strategického hlediska velice důležité. Při plánování mise totiž nemůžete vzít nic, co by se nevešlo do saka, případně jiných útrob vašeho oblečení, např. odstřelovací pušku je proto třeba uschovat tak říkajíc při cestě.

Míst pro zanechání podpůrného vybavení můžete nakramařit relativně dost, a aby také ne, když mapy jsou větší než kdykoliv předtím. Designéři úrovní navrhli 6 lokací vcelku vyrovnaně, a tak se nikdy nestane, že strávíte celou část epizody jen v otevřeném prostoru či uzavřené budově. V rámci mapy je pohyb naprosto volný, přičemž své uplatnění naleznou i funkční budovy, tunely, kanály, jeskyně, příroda nebo několikapatrové komplexy. Celá hra se tak dá označit za malý otevřený svět, který umožňuje si herní styl přizpůsobit vlastním potřebám. Po stisknutí „instinktu“ se prostředí přepne do rentgenového módu, v němž jsou zvýrazněny nejen postavy k odstranění, ale také veškeré funkční prvky. Až v tuto chvíli si uvědomíte, na jak velkém písečku si můžete hrát a kolik báboviček vám maminka dala do kýblíčku.

Vyzyvatelem sám sobě
Zprvu jsem to příliš neřešil a vydal se cestou nejmenšího odporu. V roli letadlového mechanika jsem poslal oběť katapultem do vzduchu, co by světový model odstranil nepohodlnou ženu a jako vědec zničil virus, než byste řekli Silverballer. No jo, jenže tímhle tempem epizody končili zhruba po půl hodinách a přísun zkušenostních bodů nedosahoval mého očekávání. Od Marrakeshe jsem si tedy začal hrát na profesionála, který nikdy nemění skvěle padnoucí oblek a oběti posílá hrobníkovi pouze jménem nešťastné náhody. Jak bláhový jsem byl mi došlo zhruba po 2 hodinách, kdy nejen, že jsem se k prvnímu cíli ani nepřiblížil, ale ještě jsem se nadobro pohřbil na konzulátu. Poté, co záložní plán s požárním poplachem vzal za své, nezbývalo než načíst automaticky uloženou pozici vracející se zpět až na tržiště. Ukládání, které lze použít i manuálně, tvoří obraz záchytných bodů a použít ho lze nejen před hrozbou neuváženého tahu, ale také v případě, že jste zachyceni bezpečnostní kamerou nebo horlivým účastníkem herního dění.

Chlapci a dívky z IO Interactive si dali opravdu záležet a virtuální prostředí udělali tak reálné, jak jim jen síly stačili, což se odráží především na umělé inteligenci a na reakcích NPC postav. Obelstít překážející stráže je tak mnohem těžší. Na všechny k vaší smůle nestačí stejnokroj, těsné proklouznutí za zády už také není tak jednoduché jako dřív a podezřelé chování neodpovídající vzezření lehce prozradí vaši pravou identitu. Abych ovšem jen nechválil, posun v AI má i své stinné stránky. Jednotky doprovázející cíl jsou schopny se zaseknou, a to klidně i před hlavním hrdinou, díky čemuž lehce oddělíte požadovanou osobu. Mezery jsou i v příležitostech, kdy přestože je Hitman v kontaktu s danou osobou, její podřízení ho stále mylně vyhodnocují jako vetřelce. Jakmile už máte pronásledovatele na krku, zbývá jen pramálo variant. Nejjednodušší je najít skrýš v podobě skříňky či bedny, kam zalezete, dokud zájem o vás neopadne. Zřídka je ku prospěchu konfrontace, kdy si dotyčného odlákáte bokem falešným zvednutím rukou, aby následně dostal knockout. Ostatní varianty, jako změna oblečení (neschováte-li tělo do zmíněné skrýše, jste opět v kapustě), útěk ba dokonce útok povedou k jasné smrti. Poslední výlet do duše nemluvného profesionála jednoduše není akční hrou, přestože ta možnost tam je.

bandicam 2017-02-08 09-59-35-901

Příběhem to nekončí
Herní doba kampaně je tedy relativní. K závěrečným titulkům se dostanete stejně dobře za 7 hodin, jako za 40, záleží čistě na stylu hraní, vytyčených výzvách a do jisté míry také skillu. Rozhodnete-li se i nadále trávit volný čas redukcí virtuální populace, titul má pro tyto účely připravených hned několik režimů. K jednotlivým městům náleží tzv. Escalations, což nejsou nic jiného než pětifázové kontrakty stupňující počet cílů. Místo výkonu práce se rovná hlavní misi, nicméně objektem zájmu může být pikolík, člen ochranky, sekretářka a kdokoliv jiný z široké nabídky vedlejších postav. Rozdíl oproti příběhové části je v tom, že není možné využít ukládání. Odstranit 5 cílů optimálně a neskončit při tom obličejem na zemi tak není žádný med.

Samostatnou kapitolou jsou Elusive Targets, které studio vybírá v pravidelných intervalech a na jejichž likvidaci máte vymezený čas. Ve své podstatě jde o náročnější předchozí režim, protože mimo dění je nejen ukládání, ale také restart a označení subjektu na mapě. Budoucího nebožtíka si musíte najít sami, poté se s ním vypořádat, a nakonec odkráčet jedním z dostupných východů. Tímto způsobem bylo možné splnit již 19 kontraktů mezi nimiž nechyběl ani americký herec Gary Busey. Důležitou informací je, že edice kompletní první sezóny nezpřístupňuje již proběhlé Elusive Targets.

Pokud si libujete ve hře více hráčů, musím vás stejně jako v případě Hitman: Absolution zklamat. Na místě multiplayeru se opět usídlily Contracts, tedy komunitou tvořené mise. Princip zůstal takřka nezměněný, tudíž vymyšlenou misi je třeba nejprve splnit vlastním přičiněním a pak zasdílet s nastavenými atributy ostatním. Pochvalu zaslouží vyhledávací systém s množstvím filtrů nebo podrobná historie absolvovaných komunitních smluv, spolu s výčtem oblíbených. Nic to nemění ale na faktu, že alespoň jedno z měst by konfrontaci reálných hráčů nabízet mohlo. Živě si dokáži představit nejen více nájemných vrahů bažících po NPC cíli, ale také duel zabijáka s obětí. V tomto směru mají autoři do budoucna rozhodně co zlepšovat.

bandicam 2017-02-08 10-00-14-480

Je libo 60 snímků za sekundu?
Dosud jsem se nezmínil o grafické stránce, což je třeba napravit. Po celou dobu hraní nebyl jediný důvod se zastavit a přemýšlet na špatnými stíny, doskakujícími objekty, mizerným stínováním či chudobnými texturami. Na druhou stranu, nedostavil se ani podnět vyvolávající touhu nějakou scénu obdivovat. Jediná věc, která mě vyloženě iritovala, byla chudá paleta obličejů. Vizuál se tak nese v nynějším lepším průměru, který je optimalizovaný natolik dobře, že si hra může dovolit odemčení frekvence snímků, a to při rozlišení 1080p. Prvek, jenž nebývá na herních konzolích příliš k vidění nabízí v zamčené poloze naprosto stabilních 30 fps, zatímco v opačném případě hodnota dosahuje až dvojnásobku. Slovo „až“ je podstatné, protože na výsledné hodnotě se odráží náročnost vykreslované scény, nicméně s odemčenou variantou jsem hrál po celou dobu a pokles jsem zaznamenal jen několikrát. Majitelé lepších televizí a konzole Xbox One S v menu naleznou i podporu HDR.

Kompletní první sezóna se dá chápat jako GOTY edice, protože vedle dosud vydaného obsahu, do něhož spadají také 3 bonusové letní mise, vánoční hon na zloděje a balíček Requiem Blood Money, přináší ještě půlhodinový dokument ze zákulisí vývoje a soundtrack s dvanácti originálními skladbami. Obojí samozřejmě digitální formou. Na můj přístup k hodnocení hry to sice žádný dopad nemá, nicméně zmínit se to sluší.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Po jednotlivých epizodách by mě Agent 47 skolil ještě dříve, než by navštívil Colorado. Čekat měsíc na něco, co si mezitím na jiné mapě osahám pětkrát, není moje krevní skupina. Kompletní sezóna je ovšem jiná káva. Možnost svobodné volby, zda dovednosti vylepším na stávajícím místě nebo postupem v další epizodě, je stejně skvělý, jako přehršle kombinací vedoucích k likvidaci cílů. Přenesení do epizodního režimu má tak dvě strany mince. Na jedné utrápený nicotný příběh, jenž jakoby ani nebyl a na druhé vylepšené herních mechanizmy, které ho pro svůj chod na velkých mapách absolutně nepotřebují. Pokud dostane druhá sezóna lepší scénář, menší úpravy pro jinak dobrou umělou inteligenci a možnost hrát konečně proti skutečným hráčům, budu s otevřenou peněženkou čekat v první řadě.
19. 02. 2018 • p.a.c.o10

RECENZE: Kingdom Come: Deliverance

Česká herní scéna o sobě dává průběžně vědět celému hernímu světu a často velice úspěšně. Máme tu hry jako Factorio, Mashinky nebo Space Engineers, ukazující, že u nás dělat hry umíme a také, že máme zajímavé nápady na témata. To ostatně moc velká novinka není, protože i v minulosti byla řada her, které si dokázaly získat celosvětový respekt. Mafie se zapsala do srdcí několika generací hráčů, a i v dnešní době je...

»
18. 02. 2018 • chaosteorycz6

Recenze: Monster Energy Supercross – The Official Videogame

Itálie nám dala mnohé. Kvalitní fotbal, slunné pláže, okouzlující architekturu, diskotékovou hudbu, rychlá auta, sicilskou mafii, dobrou kuchyni a studio Milestone. Legendy z Milana, tak bych mohl autory nazvat s klidným svědomím, protože za více než 20 let vytvořili skoro padesátku her. Pamatují systém SNES stejně, jako první Xbox a jejich rukami prošli licence na podniky WRC, MotoGP, V8 Supercars nebo MXGP. Přes to všechno je Milestone synonymem průměrnosti, který sype hry...

»
05. 02. 2018 • DandyCZE2

Recenze Railway Empire

Začátky mého hraní dorazily na Xbox! Ano, strategie a budovatelské hry mě provázely od počátků mého hraní. Oblíbil jsem si všemožné tycoony, v nichž jsem stavěl, co šlo. Aktuálně hraji primárně na Xboxu a tam těchto her není opravdu moc. Najdou se zástupci globálnějších her jako třeba Tropico nebo Civilization, ale klasické vláčky? Ty rozhodně ne.

»
04. 02. 2018 • chaosteorycz18

Recenze: Monster Hunter World

V moderním světě většina civilizace neloví pro potravu, což je dobře. Jako první bych skončil s pusou od hlíny a hrstí cvrčků, místo šťavnatého kusu zadní flákoty. A to v tom lepším případě. Mimo cílených odstřelů a mysliveckých honů, se tak z lovů staly záležitosti zbohatlíků, kteří si v poklidné vzdálenosti a bezpečí odstřelují to, co momentálně touží pověsit nad krb. Co jim ale to drahé vybavení sebrat, dát jim do ruky sekeru, luk a...

»
22. 01. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: The Vanishing of Ethan Carter

Tvrdí se, že ty nejúžasnější příběhy píše sám život. Pokud to vezmu za bernou minci, pak je mladý Ethan Carter hotovou živoucí novelou na pokračování. Se svou početnou rodinou žije v malé vesničce v Red Creek Valley. Kouzlu překrásné krajiny se vyrovnají snad jen tajemství, kterých má lokalita více než matka představená za dveřmi své cely. To je také důvod, proč Ethan kontaktuje muže, jehož jméno je nevyřčeno po téměř celý čas....

»
19. 01. 2018 • kristine4chaos0

Recenze: InnerSpace

Jsou hry, hry a pak hry. Že nechápete? Nevadí, ráda vysvětlím. U valné většiny produkce jednoduše vypnete, protože hra po vás chce jen základní operace. A k těm vás ještě povodí za ručičku. Pak jsou tu hry logické, tvořené hádankami, vyžadující zapnout mozek na vyšší obrátky. Ty jsou občas spojené s až uměleckým grafickým zpracováním, čímž se volně dostávám k hrám relaxačním. Bývají budovatelské, explorativní, dávají vám větší volnost v...

»
16. 01. 2018 • p.a.c.o6

RECENZE: Flying Tigers: Shadows over China

Létání fascinuje lidi od nepaměti a do oblak by chtěla létat celá řada z nich. V dnešní době jsou letadla stejně běžnou součástí našich životů, jako dříve auto nebo koňský povoz. Bohužel virtuální piloti mají podmínky ztížené, protože na konzole her s letadlovou tématikou zrovna moc nenajdete. O to více mi udělali radost Flying Tigers: Shadows over China, kteří nám takové klasické arkádové létání nabízejí.

»
09. 01. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Steep – Road to the Olympics

Krásné zimní období plné sněhu a aktivit na lyžích nebo snowboardu bude mít letos pěkné sportovní vyvrcholení, o které se postarají zimní olympijské hry v Jižní Koreji. Svátek sportu to rozhodně bude, i když mnozí k tomu jistě mají svá ale. Na olympijské licenci se pokusí něco „trhnout“ i vývojářský dům Ubisoftu, který do své hry Steep přináší rozšíření Road to the Olympic.

»