RECENZE: Hood: Outlaws & Legends

Autor: p.a.c.o Publikováno: 2.6.2021, 20:58

Publikováno: 2.6.2021, 20:58

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 2794 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Robin Hood je známé jméno. Ještě aby ne, když šlo údajně o lupiče, který bohatým bral a chudým dával. Tento lidový hrdina nejspíš žil na přelomu 12. a 13. století, ovšem není úplně jisté, že skutečně existoval. To nicméně nezabránilo zábavnímu průmyslu ve spoustě seriálových, filmových a také herních zpracování. Hrou, kterou si nejvíc pamatuju, je pro mě Robin Hood: Legenda Sherwoodu, která vyšla v roce 2002 jako taktická akční hra, kde však nebyla nouze ani o skrývání se a tichý postup.

Obecně se dá říct, že Robin Hood vlastně neměl ve zvyku nějakou šílenou řež, i když některé filmy a i mnou zmíněná hra, nabízí akčnější pasáže. Nejnovější herní zpracování, kterému se následující řádky budou věnovat, nese jméno Hood: Outlaws & Legends a většinou byla prezentována jako stealth akce. Náznaky a videa nevypadala vůbec špatně, ale i tak jsem tu teď na začátku recenze a nedá se říct, že bych byl pln optimismu a nadšení. Nějakou tu hodinu hraní mám za sebou, a že bych chtěl hru chválit, to se rozhodně říct nedá.

Již po prvotním tréninkovém průchodu hrou jsem začal něco tušit, i když se mi líbilo, že hra nabízí čtyři postavy – Robina, Johna, Marianu a bratra Tooka. Každá z nich má trochu jiné dovednosti a schopnosti, takže v ideálním světě by bylo nejlepší je zkombinovat všechny dohromady. Bohužel jejich balanc není úplně optimální a třeba za bratra Tooka moc lidí nehraje. Ono to skoro ani není potřeba, protože prostě nemá moc využití. A to ani v případě, kdy ho perky člověk opravdu vylepší.  Většinou tvoří tým Johnové a k nim Mariana nebo Robin (či oba dva). John je hodně velký silák a většinou na dvě rány vyřídí všechny nepřátele, včetně těch živých a Robin s Marianou to kropí šípy pěkně z dálky (spíš tedy Robin). Mariana je zase hodně rychlá a otec Took dokáže doplňovat zdraví, to jenom pro pořádek.

Když už jsem zmínil živé hráče, pojďme se podívat na herní módy. Tedy pardón, herní mód, protože ve hře jich víc není. Pointou je ukrást poklad, ale nejdřív od šerifa musíme získat klíč, následně najít místnost, kde se nachází a pak ho dotáhnout k naší lodi. Tento cíl je stejný pro oba dva týmy o čtyřech hráčích, a do toho všeho se pletou AI vojáci. Každá akce na mapě zároveň ukáže nepřátelskému týmu, čeho kdo dosáhl a minimapa dokonce ukazuje pohybující se poklad, takže soupeř vůbec nemusí hledat, kde je, ale vždycky po něm jde najisto.

Taktický tichý postup je pro hru charakteristický tak prvních pět minut, než se šerifovi sebere klíč. Pak už není vůbec potřeba a oba dva týmy se do sebe prostě bez okolků pustí a začíná nekonečná přetahovaná o poklad. Jedno kolo má časový limit 30 minut a občas má člověk co dělat, aby to v něm vůbec stihl. Herní tempo je hodně upracované, a i přes spoustu bojů je postup truhly dost pomalý. Stačí totiž jediný zásah toho, kdo ji nese, aby ji automaticky zase upustil. A takhle to jde pořád dokola, až do nudného konce. Máme tu i možnost zabírání bodů pro výhodnější respawn, ovšem není to nikterak důležitý prvek a kdyby tady nebyl, vůbec nic se nestane.

Pokud se podaří truhlu ukrást, těšil jsem se na rozdělování lupu. Zde je možné určit, kolik peněz si necháme a kolik dáme oněm chudým lidem. Musím však konstatovat, že chudým jsem toho moc nedal, protože kromě dobrého pocitu, vylepšení tábora (což je k ničemu) a oblečení pro postavy (taky k ničemu) nic jiného nedostaneme. Lepší je si zlaťáky nechat pro nákup lepších perků a dalšího vybavení, což se pro získání dalšího lupu bude hodit víc. Říkal jsem si, že bych jim peníze dával později, ale tak dlouho jsem nakonec hru hrát nevydržel.

Chtě nechtě se všechno začne hodně brzy opakovat. Je to hlavně tím, že je k dispozici jenom jeden herní mód, ale zároveň i proto, že se vše odehrává na třech mapách. Doufal jsem, že se do věci třeba víc zapojí AI ovládaní vojáci, ale jejich inteligence je opravdu hodně nízká. Vůbec jim nevadí, když jejich parťáka zabijete, prostě sólo pokračují dál. Navíc se bojí chodit do křoví, kde je hráč zrovna schovaný a k tomu dokáží nedomyslet další vtipné situace.

A když nefungují hlavní prvky hratelnosti, je pak už docela jedno, že technicky hra funguje perfektně. Matchmaking je skvělý a rychlý, stejně tak rozhraní a další věci. Dokonce mě překvapila grafická stránka, která je velice podařená, a prostředí jsou hezky a poměrně detailně zpracována. Navíc se dá pro splnění mise najít vícero cest a na druhou stranu nejsou mapy příliš velké, aby na nich člověk bloudil.

Robin Hood tak nedostal hru, která by byla hodná jeho jména a mého doporučení. Zajímavý nápad na stealth krádeže bere v podání hráčů hodně rychlé za své a ani v tréninku proti tupé umělé inteligenci dlouho nefunguje. Ve výsledku tu máme hodně průměrný, nudný a nevyvážený počin, se kterým toho vývojáři po vydání už moc nesvedou. Přitom rada by byla úplně snadná. Vykašlat se na multiplayer a udělat v tomto duchu singlplayerovou hru s pořádným příběhem. To bychom si pak v této recenzi říkali asi něco jiného.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Kdo si nemůže pomoct a chce hru s Robinem Hoodem, ať si radši vybere nějaký starší kousek. Druhou možností je při hraní Hood: Outlaws & Legends zavřít obě oči, abychom neviděli všechny problémy a chyby v hratelnosti, jaké hra má. Ostatní se hře spokojeně obloukem vyhnou, což je to nejlepší, co můžete udělat - ignorovat celou tuhle věc.
23. 11. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: Goat Simulator 3

Poslání her je jasnější než výbuch atomovky. Mají přinášet výborné technické zpracování, vážné příběhy, kdy místy jedno nebo obě oči nezůstanou suché a propracovanou hratelnost, která je výzvou nejen pro naše ruce, ale také hlavu. Anebo taky ne. Pokud vývojáři popustí uzdu fantazii, vymyslí něco bláznivého, bizardního či ujetého, a ještě pro jistotu k tomu přilepí přídavek simulátor.

»
22. 11. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: Gungrave G.O.R.E

Jakmile se objevila příležitost k recenzi hry Gungrave G.O.R.E, nemohl jsem si ji nechat ujít. Ostatně první hra tohoto jména mi před lety dala přezdívku, přičemž od té doby se dočkala pouze jednoho pokračování, taktéž na PS2 (VR verzi, která dopadla velmi špatně jak u hráčů, tak u kritiků, raději ani zmiňovat nebudu). Co vedlo autory nyní, v roce 2022, probudit hlavního hrdinu Gravea z mrtvých a má jeho cesta...

»
21. 11. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: Evil West

Když jsem poprvé slyšel o další hře z produkce Focus Entertainment, příliš nadšení to ve mně nevyvolalo. Francouzský distributor je znám celou řadou titulů, které velmi snadno zapadnou do šedého průměru a poté po nich neštěkne ani pes. Poté jsem si ale vzpomněl na skvělou dvojici her A Plague Tale, což ve mně opět vzbudilo naději. Odsoudit hru na základě předsudků by ostatně byla veliká chyba a v případě Evil...

»
21. 11. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: Soulstice

Různorodost. To je ten pravý výraz, který nám pomůže pojmenovat to, co na hrách máme tak strašně rádi. Vezměte si například téma sourozenců stojících proti nebezpečí. Může z toho vzniknout báječná adventura pro dva, kde bratři putují společně lesem a řeší logické překážky. Dále lze vytvořit středověký příběh opřený o éru morové epidemie, kde se ke slovu dostává dávné prokletí. A v neposlední řadě je možné vystavět fantaskní příběh o zániku světa,...

»
18. 11. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: WRC Generations

Hry s oficiální licencí nám nabízejí přesně to, co od nich čekáme. Známé značky, sponzory, stáje, tratě, jezdce nebo hráče a stadiony. Na druhou stranu není snadné takovou hru připravovat v pokud možno nějakém intervalu ideálním jak pro vývojáře, tak pro hráče. A další věcí je fakt, že každá licence jednou končí, a i když se vývojářům při nakládání s ní daří, může dojít k ukončení spolupráce. Letos tímto způsobem rozloučíme hned se dvěma...

»
15. 11. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: The Chant

Ve školním skládání herbářů nejspíš našli zalíbení jen dva typy lidí. Budoucí pěstitelé omamných látek a fanatičtí zahradníci, kterým při popěvku „rozvíjej se poupátko“ vstávalo víc než jen úsměv na rtech. Jenže nikdo nemohl tušit, že se jednou najde ostrov plný dnešních hipíků, jejichž denním plánem je opěvování přírody a dolování barevných kamínků. A do takového prostředí se dostává psychicky nevyrovnaná slečna trpící tragickou ztrátou sestry. Pomůže sekta nevyrovnané duši?...

»
14. 11. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: Pentiment

Dobrých adventur je jako šafránu. Zatímco distributoři a herní studia hledají stále nové způsoby, jak monetizovat své tituly i po vydání a jak přesvědčit hráče, že potřebují nový skin na svou zbraň, tradiční herní žánry bohužel trpí. To ovšem neznamená, že by upadly v zapomnění. Skvělým příkladem je nejnovější počin studia Obsidian Entertainment, a především Joshe Sawyera (Icewind Dale, Neverwinter Nights 2, Fallout: New Vegas, Pillars of Eternity) s názvem...

»
04. 11. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: Call of Duty: Modern Warfare II

Za sebe musím říct, že v žánru čistokrevných stříleček posledních pár let opravdu strádám. Ty časy, kdy jich do roka vyšlo několik a člověk si mohl vychutnat nespoutanou jízdu s vůni střelného prachu po kolena v krvi nepřátel, jsou ty tam. Zůstalo pouze pár přeživších, a ještě méně z nich vychází každý rok. Poslední stálící je v tomto směru Call of Duty, které rok co rok přináší nový díl. Výhodou téhle série je fakt, že...

»