Recenze: Immortal Redneck

Autor: chaosteorycz Publikováno: 6.3.2018, 16:15

Publikováno: 6.3.2018, 16:15

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1837 článků

Rádi vzpomínáme na hry z 90. let. Na ty tituly, které ještě dnes skloňujeme, když chceme vypíchnout legendárnost toho či onoho projektu. Tehdy, když ještě pojem hráč bylo synonymem podivína, který leze z pokoje jen v případě, že vypadnou pojistky, byly všechny naprostými novinkami. Ždímali z tehdejších strojů maximum a zároveň posouvali žánry do nových mezí. To nostalgie, ta mrcha zpropadená, dává dnešním vývojářům možnost rýžovat na remasterech. A to i takových, na nichž nebylo za dvacet let téměř sáhnuto. Nechci na nikoho ukazovat, ale to on, nedávno vydaný Turok by měl být odstrašujícím případem. Přitom stačí málo a na prověřených principech může vyjít temperamentní hra s naprosto pitomou zápletkou.

Ne, vážně. Nebo máte nějaké rozumné vysvětlení, jak se z vidláka toužícího vidět egyptské památky stane mumie s kvérem v ruce? No, protože studio Crema to tak potřebovalo a víc vědět nemusíte. Také vás nemusí zajímat, proč se dotyčný nebožák probouzí v hrobce uprostřed údolí, kde ho obklopují tři pyramidy. Důležitý moment přichází až v době zjištění, že zatímco faraóni měli na poslední cestu kanopy a bohatství, vy máte brokovnici, pistoli a pár štanglí dynamitu. Jelikož cesty vedou jen do pyramid, je jasné, že vás nečeká soukromá prohlídka po místech posledního odpočinku egyptských vládců.

Immortal Redneck není ničím jiným, než modernější variací na stařičký Doom nebo Quake. Každá pyramida má několik pater, kdežto vaším úkolem je vyšplhat se až nahoru a zabít hlavního bosse. Celá stavba, skládající se z nepřeberného množství místností, je protkána téměř čtyřmi desítkami nepřátel a jedním menším „šéfem“. Autoři respektují jehlanovitý tvar, tudíž základnu tvoří nejvíce místností. Jsou náhodně poskládány a není výjimkou, že z nich vede vícero cest. Nemyslete si, že vezmete do zaječích, jakmile se na vás vyřítí větší množství protivníků, než jste čekali. Východy se odemykají až po likvidaci všech žab, hrobek, hadů, lebek, válečníků a jiných překážek, které zprvu s Egyptem snad ani nesouvisí.

V rámci tvůrčích možností jsou levely nápadité a nepostrádají atmosféru. Potřebné zpestření obstarávají Skill Rooms, kde jde střelba stranou. Místo ní přichází na řadu něco málo z plošinovek a nástrahy toužící vás upéct či naporcovat. Zdá se to všechno primitivně jednoduché a pokud jste dodnes přeborníky v FPS žánru, asi vám hra na moc dlouho nevydrží, ale všichni ostatní velice rychle skončí zpátky v hrobce. Hra je záměrně dělána stylem jdu-zemřu-vylepším-opakuji, a tak do té doby, dokud vrchol pyramidy nepadne. Proto postavě po zabití zůstávají všechny nasbírané cennosti, to aby je mohla ve stromě dovedností utratit za vylepšení zvyšující zdraví, rychlost nebo průraznost. Speciálními položkami jsou bohové, kteří vám mohou propůjčit zbraně a taktéž speciální schopnosti.

Je celkem milé vidět Amunet, jak mezi její oblíbené zbraně patří SMG, vrhací nože a útočná puška, když Thoth nedá ani ránu bez energetických zbraní. Každý bůh má rozdílné statistiky, takže to není jen o tom, jaký typ zbraní vám vyhovuje, ale i o stylu hraní. Nicméně na hledání máte času, kolik jen potřebujete a mě bavilo jít si na jistou smrt jen proto, že potřebuji více zlata na dalšího člena božstva. Hra má dobré tempo, duší dobře odkazuje na 90. léta a nepotřebuje přitom parazitovat na úspěšné značce. Jediný problém tak vidím v tom, že pro část hráčů půjde o „prázdnou“ egyptskou kryptu s přehnanou obtížností, zatímco jiní Immortal Redneckem proletí jak tajfun.

Titul vám nedá nic zadarmo a na nějaké berličky nebo automatické doplňování zdraví zapomeňte. Co nepopadá z protivníků, to nemáte. Ani munice se nepočítá na tuny, takže bezhlavou palbou docílíte jedině toho, že zbraně budou vhodné leda tak k vrhu. Není to výtka, to chraň Anup, ale jen upozornění pro ty, kteří si pod arkádovou střílečkou představí krvák, při němž se nehnou z místa a nedají ruku ze spouště. Fakt je ale ten, že po dohrání, respektive dobytí třech pyramid, nemá hra už absolutně nic, čím by zaujala. Umožní vám sice vylepšovat skóre v nekonečné pyramidě, příliš zábavné to však není.

Mimo řečené vlastně není hře co vytknout. Grafikou sice nevybočuje, ale ani neuráží. Odladění je na dobré úrovni a za svoje peníze dostanete přesně to, co Xbox Store slibuje. Pokud bych přeci jen jednu věc mohl změnit, volil bych bohatější soundtrack. Ten aktuální je trochu nevýrazný a nejde příliš na ruku dění na obrazovce. Nejdůležitější ovšem je, že máte chuť se k hraní vrátit.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Hledáte-li svižnou střílečku z vlastního pohledu, která vám dá vzpomenout na minulé dekády, už jinam nechoďte. V Crema jdou na to od lesa a typickou koridorovku prodávají v egyptském kabátu, za přispění mytologických bohů. Že si otestujete postřeh, mušku a krátkodobé plánování je jistá věc, zabrat ale dostane i vaše trpělivost. Hodnocení nakonec sráží jen fakt, že by Immortal Redneck zasloužil pompéznější závěr a důmyslnější náplň po dohrání než jen vylepšování statistik. Zrovna čištění pyramid by režim více hráčů slušel.
  • SoulCaliber

    Ešte jedno slovo “ Ziggurat „

08. 12. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Jagged Alliance: Rage!

Vytahovat na světlo staré značky je stejně moderní, jako nosit brýle a kšandy po dědovi a hrát si na hipstera. Dle hesla: „Když to nejde zremasterovat, udělej další díl“, dostáváme opětovně série, jejichž existence byla už dávno součástí minulosti. A zcela právem, protože v posledních podobách dokázaly sami sebe dostat do slepé uličky.

»
04. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: RIDE 3

Vývojáři z italského studia Milestone mají mezi hráči již nějaké to jméno, protože stojí za celou řadou známých značek. Jejich kvalita je sice velice rozporuplná, ale když řeknu, že se jedná o lehce nadprůměrné tituly, nejspíš to přesně vystihne jejich status. Ne každé studio je schopné chrlit hry stejným tempem, jako to dělají právě Milestone a ještě u nich zajistit nějakou kvalitu. Vždyť jenom letos jsme od nich již dostali tři...

»
30. 11. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Battlefield V

První a druhá světová válka jsou oblíbená témata pro herní zpracování, na která se dá pohlížet z několika úhlů. Nejpočetnější zpracování mají na svědomí střílečky, kam se tyto ozbrojené konflikty našich dějin hodí asi nejvíce. Jeden čas byla děsně „cool“, až hráči začali být přejedeni touto tématikou a vývojáři naštěstí posunuli válku do moderní doby. Já sám si nejsem jist, zda jsem již zapomněl na všechny druhoválečné hry, abych byl nadšený...

»
29. 11. 2018 • chaosteorycz4

Recenze: Darksiders III

Je jedno, jak moc se snažíte změnit osud. Pokud se tak má stát, stane se. Bláboly kartářky uzené v mlžném oparu levného kuřiva neberte na lehkou váhu, protože něco málo na nich bude. Nevěříte? Co Sarah Connorová a oddalování soudného dne? Nebo Glum, jehož osud byl navěky spojen s prstenem? A co nastolení rovnováhy na bojišti, kterému andělé a démoni říkají Země? Téma jak vystřižené pro Roberta Langdona nebo Constantina, mají v tomto...

»
26. 11. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Achtung! Cthulhu Tactics

Kdykoliv se Němci zapletou s okultismem, smrdí to sírou nebo pořádně nevrlými démony. Že byl Hitler přinejmenším fascinován magií a vším, co by mohlo z onoho či jiného světa pomoci jeho armádě k vyhraní války, je známým faktem. Však spousta her, filmů a komiksů s tímto motivem pracuje. Jenže co kdyby Lovecraft nebyl jen skvělý fantasta, ale také spisovatel popisující skutečný kult a reálná monstra? Pak by válečné fronty možná páchly rybinou.

»
25. 11. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Storm Boy

Silné příběhy nejsou doménou jenom knih či filmů, ale stále více se o ně pokoušejí, a dost často i úspěšně, herní vývojáři. Výsledky se různí stejně, jako herní žánry, protože by se dalo říct, že silný příběh jde naroubovat téměř na jakýkoli žánr. Můžeme střílet emzáky a přitom prožívat drama, užívat si malebného světa, který sužují vážné problémy nebo se prohánět po polích a vytvářet si příběhy vlastní.

»
23. 11. 2018 • chaosteorycz7

Recenze: Fallout 76

O tom, jak udělat ze spokojených hráčů smečku štvavých vlků, by některé herní společnosti mohly napsat seminární práci, natočit dokument a vydat pětisvazkovou publikaci. Snaha o rozšíření hráčské základny bohužel vede i k činům, které v konečném důsledku neocení nikdo. Hráči počínaje a propocenými účetními konče. O limitech lidské trpělivosti se v minulosti přesvědčily firmy jako Microsoft, Electronic Arts či Sega. A teď to vypadá, že se u neviditelných mantinelů složí Bethesda.

»
21. 11. 2018 • p.a.c.o8

RECENZE: Farming Simulator 19

Herní svět nabízí nespočet zážitků, díky nimž se můžeme vydat, kam se nám zrovna zachce. Je libo stát se akčním hrdinou a zachraňovat svět? Tady máš zbraň a hurá na to. Chceš prozkoumávat daleké vesmíry? Tvoje loď již čeká. Klidně můžeme sáhnout po nějaké činnosti bližší reálnému světu, protože i portfolio simulátorů je dostatečně široké. A jednou z oblíbených kratochvílí je hraní si na úspěšného farmáře, k čemuž jistě velice dobře poslouží...

»