Recenze: Injustice 2 – Legendary Edition

Publikováno: 4.4.2018, 13:11

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1985 článků

Pokračování Injustice: Gods Among Us nebylo ani zdaleka jedinou bojovou hrou loňského roku. I když nepřímo, muselo svést boj se sedmým Tekkenem a také s Marvelem, který se postavil opět po letech Capcomu. Přesto vyšlo z bojů nejlépe, a to nejen v mém osobním hodnocení, ale taktéž v recenzích napříč celým světem. Teď se hrdinové z DC Comics vrátili v Legendární edici, do které nabalili veškerý dodatečný obsah a přidali pár bonusů navíc. Pokud si říkáte, proč hru pořizovat, když od původního dne vydání byla k dispozici Ultimate edice s téměř shodným obsahem, tak vězte, že nejen na tuto otázku vám dám odpověď.

Je jasné, že majitelé veškerého obsahu, který do minulého měsíce vyšel, nekoupí novou edici jen kvůli tomu, že má rozšířený systém tutoriálů a vyšší úroveň postav. Legendary Edition jasně cílí na vlastníky holé hry, a pak na všechny ostatní, kteří si k Batmanovi, Supermanovi a dalším komiksovým postavám najdou cestu až letos. Jenže uběhl už téměř rok. Za takový časový úsek mohou zestárnout i zvučnější značky než Injustice. Příběh se ve světle jiných kulturních děl může zdát tupý, grafika ztratí šmrnc, online část hráče a hratelnost zápal. Je to případ zatím posledního počinu z dílny NetherRealm Studios?

Jelikož jsem byl v kině smutným svědkem toho, jak u Warnerů nedokáží ani na několikátý pokus dodat obstojnou filmovou týmovku, je dějová linka Injustice 2 vlastně malým zázrakem. Navzdory všem možným klišé, přes hromadu „nečekaných“ zvratů a přeběhů mezi stranami těch dobrých a zlých, je příběh kompaktní a dokáže na poli několika hodin využít maximum z nabízených hrdinů. I když jsem dobře věděl, že Brainiac není tím největším nebezpečím a že Superman s Batmanam nakonec nenajdou společnou řeč, zopakoval jsem si kampaň takřka jedním dechem. Vděčím za to nejen stále skvělé hratelnosti, ale především výpravě, která prezentuje skutečný význam slov „filmový zážitek“.

Cut-scény jsou prostě výtečné a nadále platí, že animace obličejů jen stěží hledají konkurenci. Vše navíc probíhá v herním enginu, takže přechody mezi filmem a vámi ovládanými bitkami jsou plynulé, aniž by ztratily výraznou část kvality. Ztvárnění jednotlivých postav vycházejí z komiksových předloh, takže fanoušky filmů popadne občas nechápavý výraz. Ten blonďák je opravdu Aquaman a ne, nevypadá jako Jason Momoa. Ani Batman se nepodobá jeho posledním filmovým představitelům, což je zejména u toho posledního jedině dobře. Jindy se ale svět stříbrného plátna s tím komiksovým potká na podobné vlně a výsledkem jsou Harley Quinn či Wonder Woman.

Na soubojový systém lze uplatnit omšelou frázi, že je jako jízda na kole. Stejně jako v případě dalších bojovek, také Injustice 2 staví na vršení komb a využívání co možná největšího počtu tlačítek. Celý systém je ale intuitivnější, lépe padne do ruky a mnohem snadněji se učí. Před zapnutím hry jsem si pamatoval vlastně jen tři kombinace: využití předmětů v prostředí, úchop dvojicí tlačítek a speciální útok, který je k dispozici po nabití ukazatele. U něho platí, že čím více na budku dostáváte, tím rychleji se nabíjí. Stačil ale letmý pohled na seznam komb, pár seznamovací bitek a byl jsem zpátky v sedle. Když dokážete pracovat s přednostmi jednotlivých hrdinů a osvojíte si alespoň základní hmaty a komba, projdete singleplayerovými režimy bez větších problémů. Na hru více hráčů musíte samozřejmě cvičit víc, ale to je nutnost u všech titulů vyžadujících určitou dávku dovedností.

Tvůrci chtěli, aby hra disponovala prvky, které jsou vlastní online multiplayerovým hrám. Mimo kampaň tak hojně využijete levelování jednotlivých postav, jejich přizpůsobování funkčními změnami výbavy a své místo mají i všemi nenáviděné lootboxy. V jejich nitru se po dekódování ukrývají kosmetické doplňky, hodnotnější výbava nebo grafiky herního profilu. Jelikož jste v jednom kuse odměňováni, v tom nejchudším případě herní měnou, není jediný důvod utrácet skutečné peníze. Jestli si na ostatní hráče netroufáte s tím, co máte, jednoduše hrajte zatím ostatní režimy. K dispozici máte lokální multiplayer, vlastní offline turnaje, rychlé hry a mou oblíbený režim Multiverse, který má aktuálně i náročnější verzi Legendary.

Díky nejmodernějšímu systému netopýřího muže nahlížíte do alternativních vesmírů, v nichž jsou planety v područí náhodně kombinovaných nepřátel. Souboji s nimi zvyšujete úroveň zvoleného hrdiny a při pokoření jednotlivých mezníků obdržíte kostku (lootbox). Když to přeženu, tento režim můžete hrát do absolutního zblbnutí nebo do té doby, dokud nejste na maximálním levelu. Pro Legendary Edition je navýšen na třicítku, kdy se otevře i speciální slot pro vybavení. Když už se přeci jen vydáte vstříc online komunitě, můžete vstoupit do jednoho z cechů nebo založit vlastní. Mimo to, že guildy mají vlastní Multiverse založený na týmové kooperaci, týkají se jich specifické události a vlastní odměny. Online ovšem můžete hrát i bez nich, a to v hráčských místnostech, ranked soubojích nebo zápasech rozdělených do podrežimů Versus, Competitive Versus nebo King of the Hill. Obsahu, jak sami vidíte, je tedy více než dost a najít hráče v multiplayeru nebyl větší problém.

Injustice 2 tedy stále žije, je pořád zatraceně dobrá a neskutečně návyková. A teď k tomu, co hra při vydání nenabízela. Na chvilku opustím obsah Legendární edice, s nímž vylepšení pro Xbox One X nemá nic společného. Už verze pro původní Xbox byla po technické stránce bezproblémová a vizuálně působivá. Nejvýkonnější konzole celý zážitek jen umocňuje. Při šedesáti snímcích za sekundu se rozlišení chlubí hodnotou 1620p, což sice není 4K, ale díky podpoře HDR si na pár chybějících pixelů ani nevzpomenete. Na pořádné úhlopříčce souboje doslova berou dech a přispívají k tomu i vylepšené textury s filtrováním.

Je trochu škoda, že nová edice staví „jen“ na dodatečných hrdinech. Jelikož hra vyšla v době, kdy se na pultech obchodů potkaly tituly Sea of Thieves, A Way  Out a Fra Cry 5, hráči určitě nedají plnou cenu za rok starou hru bez rozšíření příběhu nebo dalších režimů. Opačná strana mince vzbuzuje otázku, co přidat do skvěle fungující bojovky jiného než další postavy. Warner Bros. mají v držení licence na postavy i od jiných vydavatelství, což se odrazilo na skladbě třech balíčků bojovníků. Po bok dalších zástupců DC Comics tak nastupují Raiden a Sub-Zero z Mortal Kombat, Hellboy od Dark Horse Comics nebo Želvy Ninja z Mirage Studios. Neříkám, že všichni hrdinové jsou zajímaví. O některé bych nezakopl ani v noci ve zhasnutém sklepě, ale to je subjektivní záležitost. I kdybyste si oblíbili jen polovinu, plné vylepšení dvaceti postav vám zabere nejeden pátek.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Legendární edice původnímu Injustice 2 v ničem neškodí. Vlastně ani nemůže, protože se zaměřuje čistě na dodatečné hrdiny, jejichž různorodost je dostatečně bohatá. Na druhou stranu ji ale ani v ničem nevylepšuje, pokud se bavíme o hratelnosti, která nezestárla ani o den. Padouši a hrdinové z DC Comics si rozbíjejí ciferníky stylově, s maximálním využitím speciálních dovedností a s neustálými odkazy na komiksové univerzum. Milovníci bojovek nemají nad čím přemýšlet, ačkoliv si myslím, že ti hru už dávno mají.
23. 03. 2019 • chaosteorycz1

Recenze: Tom Clancy’s The Division 2

Bílý dům, to majestátné sídlo nejmocnějšího muže světa, toho zažil už dost. Stal se terčem britských vojsk, což vedlo k rozsáhlému požáru a následné rekonstrukci. Byl svědkem slavnostních inaugurací, válečných porad, krizových schůzí, historických milníků a také nějaké té avantýry. Co nestihnul ve skutečném světě, to napravili dychtiví spisovatelé a lační scénáristé. Už si ani nepamatuji, kolikrát americká ikona vybuchla a kolikrát ji obsadily invazní jednotky. Na něco si stačil lidských...

»
19. 03. 2019 • CryLineT2

Recenze: One Piece: World Seeker

Piráti nemusí mít vždy odstrašující jména a vzhled zanedbaného uživatele sociálních služeb. Jsou kultury, kde pohled na korzára připomíná návrat do dětství. Cestu zpět do let, kdy jsme s chlapci ze sousedství blbnuli v polích rostlého obilí. Na hlavě slaměný klobouk, v koutku stéblo a na sobě otrhané oblečení s krátkým střihem. To je vizuální vizitka kapitána Luffyho, hrdého vůdce Slamáků a hlavního hrdiny mangy One Piece.

»
16. 03. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: LEGO Movie 2 Videogame

Skládání kostiček je nejen velice uklidňující, ale také zábavný způsob, jak v sobě probudit tvořivého ducha. Stavět můžeme buď podle nějakého plánku, nebo ještě lépe, podle vlastní chuti a představivosti. Kreativní jedinci si navíc v dnešní době mohou vybrat, zda se chtějí „zapotit“ při fyzickém skládání kostiček, nebo všechny své vize a fantazie otisknout do virtuálního světa. Fyzické stavění dokáže velice dobře zprostředkovat legendární stavebnice LEGO, jež má přesah i do virtuálního...

»
09. 03. 2019 • chaosteorycz8

Recenze: Devil May Cry 5

Není úplně jasné, jak se tyto dvě osobnosti potkaly. Natož, co je spojilo do jedné dějové linie, ve které jsou démoni lovným artiklem, lidé obyčejnými návnadami a svět obrovskou oborou. Možná si za to Alighieri může sám, neměl se ve své Komedii tak bratříčkovat s peklem. A ještě do toho tahat ženskou, co by buzolu světem zatracenců. A pátý římský císař? Ten by si ubytování ve vroucím kotli zasloužil krutostí, před...

»
05. 03. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: DiRT Rally 2.0

Automobilismus je nedílnou součástí naší společnosti a spousta lidí si bez auta nedokáže svůj život ani představit. Je přitom jedno, jestli je to strejda s baretem ve Fábii, nebo týpek za volantem silného BMW. Potkat některého z nich na silnici je denní výzvou a zkouškou našich nervů. Na jednoho se nadává, druhého by člověk vyzval k závodu nebo opuštění volantu. Ať máte na silnici výbušnější povahu nebo řídíte v klidu, jedno je jisté....

»
02. 03. 2019 • lindros88cze4

RECENZE: Trials Rising

Série Trials, kterou lze kvalifikovat jako fyzikální plošinovku s motorkami, se po pětileté pauze vrací, aby nám naservírovala další návykovou jízdu, ale i frustrující zážitky, na které jste už asi zvyklí. Ačkoliv je Trials Rising již šestou hrou této značky, je nejspíše i tou nejvhodnější pro nováčky, o čemž si ale ještě napíšeme.

»
27. 02. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Degrees of Separation

Není snad většího protikladu, než tepla a zimy. Sluníčko, příjemné počasí, sezení na zahrádce. Všechny tyhle aktivity si umíme dost dobře představit a spousta z nás se na ně těší. I zima má rozhodně něco do sebe. Nemyslím teď plískanice, hnusný šedý sníh ve městě a teploty kolem nuly. V té správné zimě je všude krásná sněhová pokrývka, teploty pod nulou, ale sluníčko mají společné, byť je pravda, že v zimním období si...

»
22. 02. 2019 • p.a.c.o1

RECENZE: Yonder: The Cloud Catcher Chronicles

Herní svět to nemá snadné a stále o své místo na slunci musí bojovat. Jde hlavně o morální dilemata jako nahota či násilí, s nimiž už se filmový a hudební průmysl vypořádal, ale u her tomu tak prozatím není. I po těch letech je nám pořád předhazováno, že hry jsou násilné, sexistické a kdo víc co ještě a že z hráčů vyrůstají agresivní asociální jedinci, což samozřejmě není pravda. Většina hráčů v mainstreamu...

»